Škatulkování, třídění, zobecňování – potřebujeme to dělat, protože jinak bychom se nedomluvili. Potřebujeme to dělat, protože jinak bychom nemohli učit široké spektrum lidí.

Vždycky mě (v dobrém slova smyslu) fascinovaly různé přístupy k třídění příběhů a zápletek. Na dalších řádcích uvádím pár dělení, se kterými se osobně nejvíce setkávám (nejsou všechna, ale pravděpodobně jsou to ta nejčastější).

1. Na tři skupiny podle konce od Harrise Fostera

  • šťastný konec
  • tragický konec
  • literární konec tzv. “do ztracena”, kdy vlastně nezáleží na tom, jestli to skončí dobře, nebo špatně

2. Na sedm skupin pomocí zápletek od Jessamyna Westa

  • člověk vs. příroda
  • člověk vs. člověk
  • člověk vs. prostředí
  • člověk vs. stroj/technologie
  • člověk vs. napřirozená síla
  • člověk vs. on sám
  • člověk vs. bůh/náboženství

3. Na devět skupin podle zápletek od Františka Hrdličky

  • boj o přežití
  • boj o moc a vliv
  • touha po penězích
  • sklon k asociálnímu chování
  • hledání partnera
  • hledání spravedlnosti
  • potřeba uznání a obliby
  • návrat k tomu, co jsme kdysi ztratili
  • mizantropie

4. Další dělení

Existují ještě dělení na dvacet (od Ronalda Tobiase) a třicet šest skupin (od Georga Poltiho). Pak ještě třídil pan Vladimir Propp, ale ten se zabýval pouze pohádkami (a dospěl k výsledku třicet jedna skupin). Nicméně kdo by takové škatulky potřeboval, když už se mnozí před nimi vyjádřili mnohem úsporněji, že? Ne, trochu to zlehčuju – o tom snad napíšu někdy jindy… ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *