Představte si malý rohový stůl v útulné kavárně, u kterého sedí spisovatel. Jsou tam dvě židličky, ale jedna je prázdná. Jako kdyby na něco čekala.
Tento stůl je hned vedle staré knihovny. Knihy uvnitř jsou sice zaprášené, ale rozhodně ne zapomenuté. Duch by s tímhle tvrzením rozhodně souhlasil. Občas do prachu něco napíše prstem.
A právě tento duch obvykle sedává na prázdné židličce a naslouchá.
“Není to snadné,” povídá. “To psaní těch věcí, co?”
Spisovatel odpoví nahlas: “No to mi povídej!”
Hosté kavárny se upřeně zadívají směrem k rohovému stolu a pak rychle ucuknou pohledem. Nenápadný spisovatel může být mnohdy děsivější než strašidla a přízraky.
Spisovatel tráví hodně času zíráním na zaprášené knihy. Přemýšlí. Sní. Cítí obavy. Je frustrovaný. Zajímá ho, jak se dostat ze židličky, na které právě sedí, tam do té knihovny.
“Nedělej si s tím starosti,” opět promluví duch. “Prostě na tom jenom pracuj a vydrž.”
Spisovatel obvykle neposlouchá duchy. A prakticky nikdy jim nedůvěřuje. Proč taky – tenhle stůl je skoro stejný jako mnoho jiných stolů v různých kavárnách všude po Praze. Před sebou má obyčejnou kávu a notebook, který ho neustále rozrušuje.
Ale kdyby ducha poslouchal, viděl by najednou magické místo. Káva by se stala kouzelným elixírem, počítač portálem. A duchovo poklepávání prsty o stůl by bylo tancem múz.
Tahle alchymie by odkryla mnoho tajemství. Zvědavost by přilákala mnoho životních osudů. Vše by ovládla touha po příběhu.
Kdyby to tak bylo a spisovatel by se náhodou na chvíli odtrhl od psaní, uviděl by v prachu na knihách napsané jedno jméno – jeho jméno.
“Ještě ne,” řekl by a usmál by se. “Ještě ne, ale již brzy ano.”
Spisovatel začal psát a úplně se ponořil do zcela jiného světa…
Tip na další čtení: Žije svým vlastním životem
Spisovatel, kterého znám, chtěl být sám, a proto nikdy neměl vedle sebe židličku. Duch u něj dlouho nevydržel. Je to stářím znavený pán, a nevydrží dlouho stát. Chvíli se díval na spisovatele, potom nesouhlasně zakroutil hlavou a odešel odpočívat do své staré knihovny. Spisovatel opět zůstal sám, dál se trápil, měl obavy a byl flustrovaný. Jednoho dne se rozhodl, že vedle sebe postaví jednu židličku. Doufal, že duch přijde a přisedne si k němu. Cítil se tak sám. Duch přišel, posadil se vedle spisovatele, ukázal starým a třesoucím se prstem na starou knihovnu. „Podívej, tak, vidíš to? Je tam v prachu napsáno písmeno S. Víš, co to znamená?“ Spisovatel chvíli přemýšlel. „Myslíš, že by to mohlo být počáteční písmeno mého příjmení?“ Duch mu odpověděl otázkou. „Proč se mě ptáš, když odpověď už dávno znáš? Nedělej si s tím starosti, pracuj na svém příběhu a vydrž, zítra uvidíš!“
Moc pěkné, díky za sdílení a přeji inspirativní den! ;)
Tak tohle se mi moc líbilo, hezoučký :-)
Krásné! Díky.
Také díky! ;)
Takový Duch je velmi příjemným společníkem na povídání… budu se muset také s nějakým takovým seznámit! *Pohlédla ke své malé knihovničce v pokoji a dlouze se zamyslela* Že by? ;)
Určitě ano! ;)