Tři části každého příběhu: prostředek

Tři části každého příběhu: prostředek

Jestliže jste úspěšně napsali svůj začátek, čeká vás pravděpodobně nejobsáhlejší část příběhu – prostředek, neboli stať, případně peripetie.

V této fázi můžete mít mlhavou představu o konci, můžete mít napsanou podrobnou osnovu nebo se nechat unášet psaním a příběh vytvářet tzv. „za pochodu“. Ani jedna z těchto variant není lepší nebo horší, vše byste měli doladit a vybalancovat v revizích.

Každopádně co byste měli udělat, aby vaši čtenáři nepřestávali číst a knihu neodložili do šuplíku?

Odolávejte pokušení zbytečně rozšiřovat příběh

Delší texty dost často svádí autory ke zbytečnému rozšiřování, mnoha flashbackům a nepodstatným vedlejším liniím. Pamatujte si prosím, že nemusí být vše dopodrobna vysvětleno – mnohdy stačí pár dobře zvolených a zajímavě popsaných fragmentů.

Co kdo dělá?

Čím víc postav a vedlejších linií v textu máte, tím je snadnější zapomenout, co kdo dělá, jakou má motivaci apod. Samozřejmě toto odhalíte (nebo byste alespoň měli) v revizích, ale je lepší udržet si přehled o svých postavách. Mnoho autorů si píše životopisy svých hlavních hrdinů. Nebo můžete využít speciální programy typu Scrivener.

Mějte na paměti napětí

I když přesně nevíte, jak váš příběh dopadne, snažte se napsat každou jeho jednotlivou část (scénu, kapitolu) tak, aby odněkud někam vedla a samozřejmě posunula děj dopředu. Jestliže pracujete s předem vytvořenou osnovou, ujistěte se, že dokážete v textu udržet napětí.

Škrtejte, škrtejte, škrtejte!

Každou scénu, kapitolu, větu nebo i slovo, které je v textu navíc, byste měli škrtnout. Bolí to jak čert přilepený na patě, ale je to bohužel nutnost. Peripetie je nejobsáhlejší část příběhu a tudíž je v ní velký prostor pro škrty. Obecná poučka říká, že jakýkoliv text v první verzi se dá proškrtat o 20 % tak, aby neztratil svoji výpovědní hodnotu, specifický styl a atmosféru. Každý další rok učení se utvrzuji v tom, že škrty textům jednoznačně prospívají a ještě jsem nenarazil na případ, který by mi toto tvrzení vyvrátil. Skutečně, nekecám. ;)

Nezasekněte se

Začátky jsou fascinující, protože je všechno nové. Konce jsou fascinující, neboť určují vyznění celého příběhu. Prostředky mohou být tedy nudné, obtížné či složité. Ale bez stati nemůže fungovat žádný příběh – nezasekněte se tedy v nějaké zdánlivě slepé uličce a raději pokračujte ve psaní. Vždyť prostředek je hlavní místo pro zápletku!

Na konce příběhů se podíváme již velmi brzy…

Novinka: Obsáhlý videokurz Základy tvůrčího psaní je celý k dispozici až do konce roku 2019 zdarma – nenechte si ho ujít!

3 komentáře

  • Vždy když čtu o radě nerozšiřovat zbytečně příběh, vybaví se mi Frederick Forsyth – podle mého mistr svého žánru. Ten dost často odbočuje, ale díky tomu se mi to právě líbí. Celé to působí… nevím, jak bych to řekl… komplexněji, opravdověji. A i úplná zbytečnost odehraje mnohdy svou důležitou roli. ;-) (Př.: Mstitel – zmínka o pérování Jaguáru hlavního hrdiny se úkaže jako důležitá věc, která mu o 200 stran později zachrání život.)

    Odpovědět
    • Milý Martine, najít výjimku je vždy velmi jednoduché. A když bych chtěl, tak najdu výjimku z výjimky. ;) Jsme na poli umění, různorodost je na tom to krásné.

  • Někdy vezmu tenhle článek podívat se na hřbitov všech těch postav, které se do mého úžasně rozvinutého příběhu se stotřicetišesti vedlejšími liniemi, nevešly. Předpokládám, že se soucitně usměje a poví: “Trvám na svém.” ;-)
    Je to dobrý článek a já za něj děkuju, trpím asi všemi zmíněnými neduhy.

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Click to access the login or register cheese Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!

Cookie-Man

Tyto stránky používají k vylepšení některých služeb soubory cookies. Jejich prohlížením s tím souhlasíte. Více informací »