Jestliže jste úspěšně napsali svůj začátek, čeká vás pravděpodobně nejobsáhlejší část vašeho příběhu – prostředek, neboli stať, případně peripetie.

V této fázi můžete mít mlhavou představu o konci, můžete mít napsanou podrobnou osnovu nebo se nechat unášet psaním a příběh vytvářet tzv. „za pochodu“. Ani jedna z těchto variant není lepší nebo horší, vše byste měli doladit a vybalancovat v revizích.

Každopádně co byste měli udělat, aby vaši čtenáři nepřestávali číst a knihu neodložili do šuplíku?

Odolávejte pokušení zbytečně rozšiřovat příběh

Delší texty dost často svádí autory ke zbytečnému rozšiřování, mnoha flashbackům a nepodstatným vedlejším liniím. Pamatujte si prosím, že nemusí být vše dopodrobna vysvětleno – mnohdy stačí pár dobře zvolených a popsaných fragmentů.

Co kdo dělá?

Čím víc postav a vedlejších linií v textu máte, tím je snadnější zapomenout, co kdo dělá, jakou má motivaci apod. Samozřejmě toto odhalíte (nebo byste alespoň měli) v revizích, ale je lepší udržet si přehled o svých postavách. Mnoho autorů si píše životopisy svých hlavních hrdinů. Nebo můžete využít speciální programy typu Scrivener.

Mějte na paměti napětí

I když přesně nevíte, jak váš příběh dopadne, snažte se napsat každou jeho jednotlivou část (scénu, kapitolu) tak, aby odněkud někam vedla a samozřejmě posunula děj dopředu. Jestliže pracujete s předem vytvořenou osnovou, ujistěte se, že dokážete v textu udržet napětí.

Škrtejte, škrtejte, škrtejte!

Každou scénu, kapitolu, větu nebo i slovo, které je v textu navíc, byste měli škrtnout. Bolí to jak čert přilepený na patě, ale je to bohužel nutnost. Peripetie je nejobsáhlejší část příběhu a tudíž je v ní velký prostor pro škrty. Obecná poučka říká, že jakýkoliv text v první verzi se dá proškrtat o 20 % tak, aby neztratil svoji výpovědní hodnotu, specifický styl a atmosféru. Každý další rok učení se utvrzuji v tom, že škrty textům jednoznačně prospívají a ještě jsem nenarazil na případ, který by mi toto tvrzení vyvrátil. Skutečně, nekecám. ;)

Nezasekněte se

Začátky jsou fascinující, protože je všechno nové. Konce jsou fascinující, neboť určují vyznění celého příběhu a obvykle obsahují gradaci. Prostředky mohou být tedy nudné, obtížné či složité. Ale bez stati nemůže fungovat žádný příběh – nezasekněte se tedy v nějaké zdánlivě slepé uličce a raději pokračujte ve psaní. Vždyť prostředek je hlavní místo pro zápletku!

Na konce příběhů se podíváme již velmi brzy…

3 komentářů

  1. Martin Vašička 9. 4. 2013 – 14:32

    Vždy když čtu o radě nerozšiřovat zbytečně příběh, vybaví se mi Frederick Forsyth – podle mého mistr svého žánru. Ten dost často odbočuje, ale díky tomu se mi to právě líbí. Celé to působí… nevím, jak bych to řekl… komplexněji, opravdověji. A i úplná zbytečnost odehraje mnohdy svou důležitou roli. ;-) (Př.: Mstitel – zmínka o pérování Jaguáru hlavního hrdiny se úkaže jako důležitá věc, která mu o 200 stran později zachrání život.)

    1. René Nekuda 10. 4. 2013 – 12:23

      Milý Martine, najít výjimku je vždy velmi jednoduché. A když bych chtěl, tak najdu výjimku z výjimky. ;) Jsme na poli umění, různorodost je na tom to krásné.

  2. Amy 23. 5. 2013 – 09:28

    Někdy vezmu tenhle článek podívat se na hřbitov všech těch postav, které se do mého úžasně rozvinutého příběhu se stotřicetišesti vedlejšími liniemi, nevešly. Předpokládám, že se soucitně usměje a poví: “Trvám na svém.” ;-)
    Je to dobrý článek a já za něj děkuju, trpím asi všemi zmíněnými neduhy.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *