Posaďte se, prosím. Ne, nebojte se, nic jste neudělal. Není to o opakujících se slovech či předlouhých souvětích. Nechci se s vámi bavit o vašem příběhu. Dokonce to nebude ani o vašich postavách (vždyť jsou již teď velmi roztomilé). A dokonce se nebudeme bavit ani o vašem talentu či řemeslných schopnostech.

Cože to chcete?! Pití? No dobře, mohu vám nabídnout čaj nebo kávu …

Skutečně?! Tak brzy? Opravdu si dáte pomerančový džus s vodkou?

No jak je libo …

Kde jsem to jenom skončil? Jo, aha! Vy jste dobrý spisovatel. Vaše kniha je chytrá a zábavná. Evidentně jste přečetl spoustu knih a rad o tom, jak psát.

Ale …

Hmm? Ano, můžete si jít sednout na gauč – jen si udělejte pohodlí! Ne, omlouvám se, ale žádný Lexaurin nemám.

Jak už jsem říkal, vaše kniha je dobrá. Akorát jí něco chybí.

Ano, já vím, já vím. Pracoval jste na ní několik měsíců. Každou ušetřenou minutu jste psal nebo přepisoval, já vím. Vaše manželka si myslí, že máte poměr s někým, kdo se jmenuje Stephenie Meyerová. Jasně, dokonce i váš pes, Nobel, se bojí stoupnout si ke dveřím, aby vám naznačil, že chce na procházku. Vím, že nesnáší, když se na něj mračíte jako Stephen King. Ano, jsem s tím naprosto srozuměn. Á, samozřejmě že i vaše děti z toho nevyvázly úplně snadno – řekněte mi, kdo by se chtěl dneska jmenovat Hamlet, Dorian Gray a Galadriel?!

Ne, nepromarnil jste žádný čas. Všechno to studování se jistě vyplatilo. Sám víte, jak jste se zlepšil. Cože “co když ne”?! Ale kdepak – najděte si první povídku, kterou jste kdy napsal a sám uvidíte. Máte za sebou dlouhou cestu. Jsem tím až dojat. A vy byste měl být taky.

Jenomže vašemu románu pořád něco chybí. Něco opravdu důležitého.

Chybíte mu vy.

Proboha, člověče, vždyť jste bílej jak stěna! Měl byste si radši lehnout …

Dovolte mi to zopakovat – vy jste skutečně dobrý spisovatel. Viděl jsem rukopisy lidí, kterým byly jejich texty publikovány, ale vůbec nebyli tak dobří, jako jste vy.

Skvěle. Začínáte mít opět zdravou barvu. Teď jste mě na chvíli vylekal. Ufff …

Je docela možné, že váš rukopis zaujme nějakého redaktora. A možná i natolik, že bude vydán. Víte, jak je dneska těžké prorazit? Samozřejmě, že ano – proto tak pilně studujete a řemeslo již máte skoro zvládnuté.

Možná, že vytrvalost a trpělivost je vše, co nyní potřebujete. Možná.

Nicméně se pořád nemůžu ubránit tomu, že vám něco chybí. Kde jste vy ve vašem textu? Kde je ten chytrý, trochu roztržitý spisovatel, jehož emaily mě vždycky pobaví? Kde jsou ty vaše slovní hříčky? Vědoucí úsměv? Potlačená důvěra a snadná zranitelnost?

Myslím, že jste veškeré dobré psaní držel mimo stránky vašeho rukopisu. Mám vás rád, nebojte. Líbíte se mi a líbí se mi i způsob, jakým myslíte. A jistě by to zaujalo i vaše čtenáře. A pokud by to tam bylo – pokud by měl váš román více z vás – pak se domnívám, že by se z vašeho rukopisu s nálepkou “dobrý, vydatelný” mohlo stát “wow, miluju ho!”.

Proto bych si vám dovolil navrhnout následující tři doporučení:

  1. Nebuďte svým rukopisem tak posedlý. Nechte ho uležet. Zapomeňte na něj a jděte dělat něco úplně jiného. Alespoň na nějaký čas.
  2. Přestaňte číst knihy a internetové stránky, které vám radí “jak psát”. Místo toho raději čtěte romány. Dobří autoři vás zcela určitě mnoho naučí.
  3. A až se zase vrátíte ke svému rukopisu, zapomeňte na všechna pravidla. Vy už to řemeslo máte v sobě, takže ho nechte plynout přirozeně. Zaposlouchejte se do svého vnitřního hlasu. Věřte svým instinktům ve výběru slov a naslouchejte svému rytmu. A pak taky nezapomeňte na kouzelné pravidlo – bavte se u toho!

Buďte sami sebou.

Já vím, že to není tak snadné, jak to zní.

Jestliže s tím budete mít problémy, začněte psát nový román. Ano, myslím to vážně. Od začátku. Čím více totiž budete psát, tím více budete přítomni přímo v textu; na stránkách vašeho rukopisu.

Pokud tak učiníte, budete nejen osoba “dost dobrá k publikování”, ale budete jediní, kdo píše jako vy.

A to bude kniha, kterou si budu chtít opravdu přečíst.

Vaši knihu.

Jasně, teď už se můžete v klidu napít té vodky …

40 komentářů

  1. rionka 19. 3. 2011 – 09:19

    Pozitivní a vztáhnutelné na mnoho jiných oborů, než je jen psaní. Kéž by bylo tolik individualit jako nepovedených knih.

    1. Pavlína Stloukalová 11. 11. 2014 – 07:25

      Tento článek byl velmi inspirativní :) Potřebovala jsem něco takového slyšet a mít zase o jeden důvod víc, abych mohla vyvrátit teorii mojí matky, že psaní je čistě věc vzdělání. Na to jsem se vás vlastně chtěla zeptat a pokud tady k otázkám složí nějaká jiná stránka, tak se předem omlouvám.
      Já vím, že v této době a vůbec je opravdu hrozně těžké se prosadit a já mám tu naději možná ještě menší, protože je mi teprve 15 a to ani ne měsíc. Bohužel se docela často s mámou hádám, protože ona si myslí, že je to pro mě pouze koníček a že na světě existují mnohem důležitější věci. Vím, možná vám přijde hloupé, že se hádáme o něčem takovém, ale ona zkrátka nedokáže pochopit co pro mě psaní znamená. Mohla bych jí říct, že je to můj svět, můj život a nic nemiluji jako psaní, ale ona by mě nepochopila. Myslíte, že jsem opravdu moc mladá na to, abych napsala dobrou knihu, která by měla úspěch? Na každém kroku se najde někdo skeptický, kdo se mě snaží odradit tím, že na to v kostce nemám. Snažím se vydržet a nevzdávat se, protože psaní chce taky, jak jste trefně napsal, odvahu. Předem vám děkuji za odpověď :)

  2. sbll 19. 3. 2011 – 14:31

    Takhle dobrej článek jsem si teda dlouho nepočetl. Skvěle napsané! Bravo

  3. Lucka 19. 3. 2011 – 22:16

    Krásné a zabavné ……nemám slov

  4. Marky 19. 3. 2011 – 23:56

    Výborně vyjádřen základní problém prakticky celé umělecké branže. Tleskám.

  5. slíva 20. 3. 2011 – 00:40

    Úplně ty dva vidím….moc pěkný :-))

  6. Monii 10. 2. 2012 – 09:37

    Musím říct, úžasný článek. Konečně mi to otevřelo oči. Ne vymýšlet něco originálního, ale psát vlastně „mýma očima“. No jo, zní to docela divně a myslím, že to nikdo moc nepochopil (mé myšlenkové vedení), ale napsala jsem to :D ;)

    1. Matouš 6. 8. 2013 – 10:20

      Já to asi pochopil velmi úplně. :-)

  7. Petruše 11. 4. 2012 – 18:03

    Musím souhlasit, opravdu povedený článek. S tímto kurzem mám už své zkušenosti – začínám už po..ano, už jsem začínala takto dvakrát, takže kdo správně počítá a dokáže se vcítit do mé rozervané duše (právě dělám letní zkoušky :D) jistě mě dokáže pochopit s jakou nejistotou se znovu vrhám do dalšího pokusu, avšak naplno a s odhodláním vše zdárně dokončit!;o)

    Přeji krásný den!

  8. Hanka Oravcová 31. 8. 2012 – 10:17

    A já jsem dnes na úplném začátku.. Můj PRVNÍ den!
    Ten slavnostní, se slibem sobě.

    Že TOHLE dokončím napoprvé (ježíš, jak já to znám, Petruše :-) …

    Přeju všem, ať se daří – i na podruhé, protože přejícnost mám v základní výbavě. Ale sama chci udělat vše, ať to moje – je napoprvé.
    Nemyslím vydanou knihu – bude stačit, že ji dopíšu a hřeje mne vědomí že jsem udělala vše, co jsem měla / kdy jsem měla. Neb důsledná, trpělivá – a denní práce není hlavní z mých dobrých vlastností, bohužel.
    A je to také jeden z důvodů, proč jsem si “pustila” mailový kurz. Jednoduše vítám, že mi každý den někdo, kdo je dál – poklepe na čelo.

    Tohle je hezký článek René, opravdu. Mám tenhle styl ráda – říkám tomu kreslit obrázky písmenky. A Vám se povedl, nadmíru – vždyť někdo z kolegů přímo napsal – “úplně je vidím”.. Jaký lepší důkaz, že obrázek je namalován zřetelnými tahy :-)

    A že se svěřuji do dobrých rukou.
    Mám pocit – že tohle je jeden z mých nejlepších nápadů !

    Hanka

  9. Hanka Oravcová 31. 8. 2012 – 10:38

    Potěšení na mé straně :-)
    Doufám, že budu mít možnost to říct i za čtyři měsíce!

    Hezký den,
    Hanka

  10. Kateřina 28. 9. 2012 – 09:42

    Státní svátek…. na to se nezapomíná. Docela dobrý datum, ne? Nemůže se mi tak stát, že bych zapomněla, kdy jsem začala psát svoji první (a poslední? neeee to snad neeeeee!!!) knihu.

    Smlouva je podepsána a uložena. Bohužel jí nemůžu nikam doma vyvěsit, protože je to jenom MOJE tajemství. Tajemství, které bude trvat minimálně čtyři měsíce. Pak se uvidí.

    Připadám si, jako bych šla poprvé do školy. Mám totiž strach a zároveň se strašně těším. Strach, že to nezvládnu. Těším se na to, že budu něco tvořít. Něco nového. Něco mého.

    Tento článek mi dodal neviditelnou sílu… díky za něj.

    CHCI a MUSÍM (proč chci a musím si s dovolením nechám pro sebe :-), takže doufám, že ty čtyři měsíce vydržím.

    Jdu si udělat kávu…… a začínám.
    K.

    1. René Nekuda 28. 9. 2012 – 19:50

      Z tohoto komentáře mám velkou radost a přeji jen to dobré a hodně inspirace, milá Kateřino! ;)

  11. Věra Sedláková 29. 9. 2012 – 09:43

    Včera jsem dostala uvítací mail. Dnes si slibuji. Děkuji za připomenutí: Při pilné práci, nezapomenout psát jako já. A možná příjde i třešnička na dortu. :)

    1. René Nekuda 29. 9. 2012 – 10:26

      Vítám vás na palubě emailového kurzu Jak napsat knihu a přeji vám mnoho síly a inspirace!

  12. Petra 19. 10. 2012 – 06:20

    Konečně něco, co mi otevřelo oči. Víte, já jsem zapřísáhlý fanda žánru fantasy a proto je logické, že mým snem bylo napsat knihu, která by se rovnala Tolkienovým dílům či Odkazu dračích jezdců od Paoliniho. Už jsem se o to pokoušela mnohokrát, ale v závěru mi vždycky došlo, že je to téměř nemožné. Buď to nemělo tu správnou šťávu anebo se to zmíněným knihám podobalo až příliš.

    A tak, po přečtení tohoto článku, jsem se rozhodla, že napíšu něco, co bude vycházet opravdu ze mě. Ne, že by fantasy nebylo otázkou představivosti a vnitřních myšlenek autora, ale promítnout svou osobnost do knihy tohoto žánru, je podle mě hrozně složitá věc.

    Takže to vidím na nějakou tu životní zkušenost. Moc jich nemám, ale pár věcí, které stojí za zaznamenání se určitě najde. Doufám, že u kurzu vydržím až do konce a podaří se mi knihu napsat – i kdyby měla přijít jenom do šuplíku. :)

    1. René Nekuda 19. 10. 2012 – 10:58

      Děkuji za nádherný komentář a přeji jen to dobré – ať se daří!

  13. Seinso 29. 1. 2013 – 19:58

    Krásnej článek, je to skvělá motivace a pocit že v tom nejsem sama. Šla jsem do kurzu už s rozepsanou knihou, ale psala jsem nepravidelně. Jenom to že se těšim na další e-mail mě donutí si k tomu sednout a psát. Jenom ta myšlenka že mě bude čekat daší zpráva, mě udrží u příběhu skoro celý den. Takže moc děkuju, možná se díky kurzu hodně změní.

  14. Lucie Dušková 8. 2. 2013 – 10:29

    Hezké, dala bych k tomu tu vodku s džusem… :-)
    Jak to tak vidím, asi si ke kurzu budu muset podobný materiál / do ledničky / doplnit :-)

    1. Amálie 8. 3. 2014 – 10:04

      Vidím to stejně ;)

  15. Jitka 18. 2. 2013 – 00:58

    Tak hurá do toho. Držím palce všem, co začínají. Snad se najde někdo, kdo bude fandit i mě.

    1. Mirka K. 28. 3. 2013 – 00:29

      Také nám všem držím palce a fandím Vám Jitko.
      To dáme ;)

  16. Leona M. 22. 3. 2013 – 08:01

    Tak dnes začínám, slib mám napsaný a už visí na lednici. Ještě rychle popřát mamince vše nej (jsme dnes obě tak trochu sváteční) a v tuhle pro mě brzkou dobu začínám s prvním skládáním písmenek. Večer proběhne nějaké to alkoholové vymývání mozků, takže dnes začnu ráno, zítra to vidím na pozdní odpoledne, pokud ještě procitnu.
    Každopádně chci poděkovat Renému, protože tohle jsem vážně potřebovala! Myšlenek plná hlava, ale lenost a neschopnost soustředění mi pořád bránila.
    Teď jsem nadšená a moc se těším, až začnu svým postavám přidělovat první zlozvyky.
    Všem, co podobně jako já začínají, přeji pevné nervy a dobré psaní.
    Je vážně skvělé, že máme tuhle možnost, já osobně bych se asi dokopávala ještě dlouho.

  17. Mirka K. 28. 3. 2013 – 00:27

    Skvěle napsané, potěšilo a rozveselilo mě to. A s poučením na závěr.

    Nemohla jsem se dočkat dnešního emailu a takový bonus navíc jsem nečekala. Už se těším na zítřejší :)

    A teď do práce. Napsat slib, pověsit a spát.

  18. Lucie 10. 8. 2013 – 12:57

    S chutí do práce po takovém článku! S Vámi v zádech bych to konečně mohla zvládnout! A začínám být strašně zvědavá i na kurzík! :-)A těším se na další mailík zítra. :-)

  19. Jana 20. 11. 2013 – 07:30

    Opravdu moc krásný článek! :)
    No, už jdu, papír a tužku do ruky… ;)

    1. Lada 26. 11. 2013 – 02:55

      Krásný článek,krásný začátek,tak ještě teď aby vyšel i krásný konec,protože co víc si můžeme přát a také si myslím,že knihy dokončení bude pro pana Nekudu veliké poděkování a bude i on rád:-)))
      Držím všem palečky a jdu slib psát a pak šupky hupky spát.

  20. Hedvika 19. 5. 2014 – 01:21

    Výborný článek, mohu jen se vším souhlasit! Kéž by takových moudrých lidí, kráčejících po světě a ochotných dělit se o své zkušenosti, bylo více!! Klaním se vám! Všechny čest!

    Ze své zkušenosti vím, že vlastní styl je nejlepší, společně s velikány literatury. Píši knihu, mám přes 170 stran (cca 3 měsíce práce, prozatím), obávám se, že jsem tak v polovině (což je na nic, psaní je požíračka času). Ale vždy, když přečtu dobrou knihu, otiskne se mi jedna dvě myšlenky do mého textu…

    Psaní je skvělé!! Je kouzelné, když si mohu hrát se slovy, nemajíc na mysli nic, než myšlenku, kterou nakonec dokáži dokonale zformulovat. Slova jsem jako neopracované diamanty. Když je naleznete v přírodě, vyhodíte je bezmyšlenkovitě v přesvědčení, že jsou podivným kouskem skla. Ve chvíli, kdy je opracujete a vybrousíte, začnou zářit jako hvězdy na temném nebi!

  21. Bedřiška 31. 5. 2014 – 20:37

    Krásný článek :-)
    Taky ty dva vidím v jasných barvách,a vžívám se do role mírně vystrašeného spisovatele.

    No já snad napíšu román,zněla má slova už několikrát,a pak jsem narazila na tenhle kurz :-)
    Ano napíšu svou knihu díky Vám René :-)
    Slib je napsán a vyvěšen i první řádky už se rýsují ,mám z toho velkou radost :-)

    Přeji všem aby se nám dařilo a krásné dny

  22. Tereza 1. 10. 2014 – 10:44

    Ten článek mě opravdu moc povzbudil. Dnes začínám s kurzem a jsem z toho popravdě dost nervózní, ale hlavně jsem ráda, že jsem konečně překonala svůj strach a udělala krok kupředu. Inspirace najednou přišla úplně sama a já mám konečně po dlouhé době frustrace a nicnedělání zas rozepsanou novou povídku a díky vašim povzbudivým článkům a radám i notnou dávku odhodlání, které mi až dosud chybělo.
    Děkuji

    1. René Nekuda 12. 11. 2014 – 10:29

      Tak to mám radost – jen tak dál! ;)

  23. Jana Petráčková 17. 1. 2015 – 09:08

    Tak jsem dnes začala psát “pod dozorem”. Jsem ve stavu, kdy je má druhá kniha z půlky napsána a nakladatelství na ni čeká. Musím přiznat, že první kniha pohádek “Jak se žije zvířátkům” byla z mé strany vymodlená. Jsem věřící a nestydím se za to. Ten nahoře byl ke mě hodně štědrý, jinak si to nemohu vysvětlit. Chci popřát ostatním splnění tak velkého snu, jako je vydání knihy. Je to obrovský pocit vítězství. Na křtu mé knihy jsem cítila hrdost a zároveň obavy, jak ji děti přijmou. Vše dopadlo úžasně a já se skutečně stala spisovatelkou. Wau

  24. Markéta 13. 2. 2015 – 00:25

    Skvělý článek, děkuji za něj, dodal mi odvahu a touhu dokončit co jsem začala. Doufám, že svojí knihu (za podpory vašeho kurzu) dokončím a dokážu, že psát může opravdu každý, kdo má alespoň špetku odvahy a kreativní duši, nehledě na věk, pohlaví či jiné okolnosti. Ještě jednou (avšak určitě ne naposledy) díky.

  25. Veronika 3. 10. 2015 – 21:04

    Je to po druhé v životě, co jsem se přemluvila, k tomu, že vložím komentář pod článek.
    Velmi ráda, se vracím k Vašemu blogu a pročítám články i několik let staré stejně jako je tento. Ale dnes jsem se poprvé odvážila napsat, jak jsem ráda, že blog píšete.
    U článku mě zaujal již samotný název. Víte, kdyby byl název např.,, Nebojte se psát!´´, tak si řeknu: ,,Hmm, to se snadno řekne.´´ Ale oslovení ,,Vy´´ ve mně vyvolává : ,,Ehm, já? Jéé, opravdu já. Ano, poslouchám. ´´ A tak trochu překvapená rozklikávám článek, začínám číst a culím se jako puberťačka, jež si právě povšimla, že se na ní dívá nějaký kluk. Na konci článku, už jen zírám s otevřenou pusou, trochu vykolejená, ale mám pocit, jako by mě právě někdo poplácal po zádech, na znamení, že mám psát.
    A tak si rychle schovávám článek do záložek, protože slova podpory potřebuji slyšet mnohokrát, abych si začala trochu věřit.
    Tímto jsem se Vám trochu neomaleně snažila říci, že Vám děkuji za slova podpory, která jsou vyjádřena tímto článkem každému, kdo si jej otevře, ať už je jakýkoliv.
    Děkuji a doufám, že vinou mého psaného projevu nespadnete hrůzou ze židle.

    1. René Nekuda 4. 10. 2015 – 11:15

      Moc děkuju za pozitivní zpětnou vazbu a přeji mnoho inspirace do života!

  26. Karolína Pokorná 9. 1. 2016 – 14:12

    Tak a jsem v tom taky!

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *