Ze svého pozorování mohu autory rozdělit na dva základní typy – na ty, kteří se nechávají při psaní unášet příběhem a na ty, kteří plánují kompozici dopředu a potom už jen tak trochu “doplňují do šablony”.

Nutno podoknout, že ani jeden z těchto typů není lepší nebo horší.

Ono se totiž všechno musí vyrovnat v revizích (a tím nemyslím pravopisné korektury, ale skutečně revize příběhu jako takového).

První typ se musí o to víc věnovat revizím, neboť dopředu nevěděl, co a jak chce říct (možná ani netušil, jak celý příběh skončí).

Druhý typ má revize o to lehčí, protože věděl, co a jakým způsobem chce říct, čili stačí ten příběhový diamant pouze dobrousit.

Základní rozdíl mezi grafomanem a profesionálem se pozná právě v revizích – grafoman raději napíše text nový, než aby se zabýval textem již napsaným a dál ho piloval.

Obvyklý počet revizí je pět až deset (i když najdete mezi spisovateli výjimky, které se revizemi moc nezaobírali, tak rozhodně platí, že první verze se nikdy a za žádných okolností neodevzdávají).

V průběhu života se autoři přelévají z jedné škatulky do druhé. Navíc třeba detektivka se v žádném případě nedá napsat prvním způsobem (ten se hodí třeba pro psaní povídek). A tyto škatulky samozřejmě nikdy nejsou 100%.

A co s tím?

Ve své podstatě je důležité uvědomit si výhody a nevýhody obou skupin a nějakým způsobem s tím pracovat.

Jestliže hledáte inspiraci, první typ může vyzkoušet zdejšího Povídkáře a druhý typ můj zcela nový online nástroj Příběhovač.

Ať se vám dobře píše, milí autoři! ;)

2 komentářů

  1. Jan Pospíšil 12. 5. 2014 – 18:44

    Někde jsem o tom četl a líbilo se mi hodně přirovnání k zahrádkáři a architektovi.

    Zahrádkář zasadí semínko a “čeká”, co z něho vyroste.

    Architekt vše perfektně promyslí, narýsuje, vypočítá a až potom začne psát.

    Jen pro ty, kteří hůře chápou jako já a potřebují polopatické vysvětlení :-)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *