Zásada psaní #1: Neříkej, ukazuj

článek, popisy

Zásada psaní #1: Neříkej, ukazuj

O této zásadě jste už slyšeli nejméně tisíckrát, o tom nepochybuji. Je to totiž jedna z prvních věcí, se kterou by vás všichni lektoři tvůrčího psaní měli seznámit: neříkej, ukazuj (v angličtině „show, don’t tell“).

Jestliže se potýkáte s problémem rozeznat ukazování od pojmenování (já raději rozlišuji přímý a nepřímý popis), vězte, že v tom nejste sami.

Je ale tato zásada opravdu tak důležitá?

To se vsaďte, že ano! Pokud chcete, aby vaše dílo vyniklo, měli byste se ji naučit aplikovat při vlastním psaní. Je to totiž jeden z hlavních ukazatelů, který indikuje vypsanou spisovatelskou ruku.

Co ovšem „Neříkej, ukazuj!“ znamená v praxi?

Hned vám nastíním největší rozdíl v daných přístupech:

Přímý popis jednoduše uvádí fakta. Prostě čtenáře informujete, že postava je vysoká, tvrdohlavá nebo unavená. Nebo že je zima, horko, vítr či vánice.

Nepřímý popis vytváří obraz, který čtenář vidí ve své mysli. Nepotřebuje, abyste mu něco říkali natvrdo nebo mu to podsouvali, protože si zamýšlenou skutečnost odvodí z toho, co jste mu v textu právě ukázali.

Místo toho, abyste říkali, že je vaše postava vysoká, můžete ukázat, jak se na ni ostatní dívají. Nebo jak se často musí shýbat, aby prošla běžnými dveřmi.

Je teplo? Neříkejte to; ukažte, jak si váš hrdina postupně rozepíná košili, vytahuje ošoupaný kapesník, aby si otřel orosené čelo nebo naznačte jeho nesoustředěnost (nejde mu zahnat myšlenky na vychlazenou dvanáctku).

Je unavený? Může zívat, protahovat se, bojovat s podřimováním. Jeho oči mohou být opuchlé. Nebo jiná postava může říct: „Ty jsi v noci nespal? Vypadáš úplně vyřízeně.“

Když ukazujete, stane se váš čtenář součástí příběhu. Místo toho, abyste mu vše vysvětlovali, umožníte mu, aby si sám daná fakta vyvodil.

A já se ptám: Co může být lepšího, než udělat ze čtenáře aktivní součást vaší knihy?

Čtenářka

Pár příkladů „Neříkej, ukazuj!“

Přímý popis: Byl cítit tabákem.

Nepřímý popis: Vyrvala se z jeho objetí. „Ách, tady někdo kouřil,“ ohrnula nos.

Přímý popis: Teplota poklesla pod bod mrazu.

Nepřímý popis: V mrazivém vzduchu ho pálily tváře, mžoural proti slunci a opatrně se brodil křupajícím sněhem.

Přímý popis: Jana byla slepá.

Nepřímý popis: Jana si hůlkou nahmatala lavičku.

Přímý popis: Petr si koupil nový oblek.

Nepřímý popis: „Ukaž, tobě to dneska ale nějak sluší. Máš v tom nějaký širší ramena. Můžu si sáhnout?“

Nový oblek

Je někdy lepší říkat, a ne ukazovat?

Určitě. Popisné shrnutí může být občas k užitku. Pokud musíte sdělit nějakou jednoduchou, spíše méně důležitou nebo lehce předvídatelnou informaci, zvolte raději přímý popis.

Řekněme například, že vaše postava je exkluzivní realitní makléř, který se potřebuje setkat s novým klientem na Seyshelách.

Místo toho, abyste na několika stránkách ukazovali, jak se balí, obléká, jede na letiště, prochází bezpečnostní kontrolou, nastupuje do letadla, přijíždí na místo určení atd., bude jistě lepší tuto obvyklou rutinu nějak elegantně shrnout. Třeba takto: O tři dny později se Honza konečně setkal s panem Newmanem v nablýskaném hotelu Palace, o kterém se prý na ostrovech nevyprávělo nic dobrého.

Takto získáte prostor k nepřímému popisu jejich setkání, vzájemného oťukávání a třeba i k zjištění nějakého zajímavého tajemství, se kterým Honza (ani čtenář) od začátku nepočítal. Obchod snů se tak může pomalu změnit v noční můru…

Představivost čtenáře je mocnější než cokoli, co dokáže Hollywood přenést na plátno. Pamatujte si, že dobře napsané knihy spouštějí v čtenářově mysli živé divadlo.

A proto byste se měli naučit ovládat spíše nepřímý popis, než ten přímý. Ukazovat, neříkat.

Závěrečný tip: Vyzkoušejte si popisování v tomto cvičení tvůrčího psaní.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

6 komentářů u „Zásada psaní #1: Neříkej, ukazuj“

  1. Dobrý den,
    chci vám poděkovat za všechny tipy. Včera jsem asi po dvacáté četla začátek svého dílka. Vždycky mám před očima tu scénu – zasněžená louka, na ní dva jezdci na koních atd. atd. Včera jsem si tu kapitolu přečetla očima svého čtenáře a najednou jsem neviděla nic. Já tam vlastně nic z toho obrazu nenapsala! Jak se na tu louku dostali? Jsou na koních vedle sebe, nebo má muž dámu před sebou v sedle? Jeli na saních?
    Takže vzhůru do přepracování :o)
    Děláte skvělou práci, děkuji.

    Odpovědět
    • Jen mala technická – pokud je to jen trochu možné, takhle příběh NIKDY nezačínej! Fantasy příběh začínající popisem krajiny a jezdce na koni je už jedno z nejhloupějších klišé a spolehlivý indikátor, že bude slabý a začátečnický…

    • Děkuji za připomínku, je vidět, že jsem opravdu začátečník. Možná dobře, že jsem to shrnula do dvou vět. Ještě popřemýšlím, jestli něco napsat před to, a přečtu si několik začátků jiných pohádek.

  2. Tohle je opravdu dobrý tip. Budu se na něj snažit pamatovat. Nejsem si vůbec jistý, jestli to dělám nebo ne. Díky.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…