Zbavte se toho…

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

Zbavte se toho…

Psaní je velmi náročná činnost.

Přestaňte s ním. Vzdejte se snu být spisovatelem, scenáristou nebo povídkářem. Smažte všechny nedokončené rukopisy a začněte dělat něco jiného. Využijte svůj volný čas, který ve skutečnosti nikdy nebyl volný, k něčemu novému.

Nebo…

…můžete pokračovat ve psaní a raději se vzdejte jiných věcí. Například:

Zbavte se myšlenky, že nikdy nedokončíte rozepsaný text. Autoři, kteří nebyli tak chytří/talentovaní/bláznivý/krásní jako vy, dokončili svá díla. A tak i vy můžete dopsat svůj román. Nebuďte zbytečně dramatičtí.

Přestaňte o sobě říkat, že stojíte jako spisovatelé za prd. To je kontraproduktivní. A všichni spisovatelé si prošli pochybami sami o sobě. Nicméně vzdát se boje je příliš snadné…

Přestaňte s výmluvami, proč nemůžete psát. A když už nepíšete, tak si to jednoduše nevyčítejte.

Přestaňte se čtením článků, které říkají, že dosáhnout úspěchu v této brandži je nemožné. Nemožné by mělo být pro spisovatele velkou motivací a výzvou. Přijměte to.

Přestaňte říkat “chtěl bych být spisovatelem”. Pokud píšete, jste spisovatel. Pokud nepíšete, nejste. Tak jednoduché to je. :)

Přestaňte nadávat na současný stav trhu s knihami. Bylo i hůř, bude i líp a ze dne na den se nic nezmění.

Přestaňte se podřizovat současným trendům a literárním kritikům. Prostě pište to, co chcete psát a takovým způsobem, který vám vyhovuje.

Přestaňte říkat “nemám čas na čtení”. Najděte si ho. Čtení z vás dělá lepší autory.

Přestaňte si stěžovat na spisovatelský blok. Na internetu najdete spoustu návodů, jak se ho zbavit (a klidně můžete začít pátrat na zdejším blogu).

Přestaňte číst tento článek a raději popište dvě stránky nějakým příběhem.

Myslím to vážně.

Jděte už psát!

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

9 komentářů u „Zbavte se toho…“

  1. Dlouho trvalo, než jsem poznala, a poznání to bylo bolestivé, že ne všechno, co vymyslím a zvěčním na papír, je čtivé i pro druhé(děkuji, Rudku, že se mnou máš tu trpělivost :)))
    Byly doby, kdy jsem se opájela vlastním “géniem”, dokud nadšení z právě dopsaného příběhu trochu nevyprchalo a já se mohla postavit nohama na zem. Vzala jsem si z té doby ponaučení, že je dobré mít něco, co mi udělá radost a posílí sebevědomí, i když to zůstane druhým ukryto. Naštěstí jsem taky zjistila, že ne každá moje radost potřebuje diváka.
    Pořád chci napsat román, který by četlo víc lidí, než jen já a automatická čtečka textů. Jenže teď už aspoň vím, že když se tak nikdy nestane, pořád budu ta, co ji psaní příběhů dělá šťastnou. Než, ale k nějakému konečnému verdiktu dojdu, udělám všechno proto, abych zlepšila to, co mám a k tomu mi dopomáhejte, vážený pane René Nekudo, se svým úžasným blogem, radami, pomocí, trpělivostí a inspirací.
    Děkuji, že tu jste pro všechny, kteří chtějí, můžou a hledají návod, jak vyrazit na cestu.

    Odpovědět
    • Jani, rádo se děje. Každý rok sem přidávám spoustu nových projektů a cvičení, které vzdělání-chtivé autory udržují ve formě + jim rozšiřují obzory. Napsat knihu je běh na dlouhou trať, ale dá se to zvládnout – držím palce a fandím vám!

  2. Pište to, co chcete a jak chcete, přitom si nic nedělejte z trhu a kritiků… Hezky se to čte :). Souhlasím, že psaní pro radost je fajn zkrátka proto, že dělá člověku radost – do okamžiku, kdy své dílo půjčíte nějakému příbuznému, který prohlásí, že se to nedá číst. Anebo komukoliv – z vlastní zkušenosti vím, že se občas nevyplácí projevit onu někde na těchto stránkách rovněž zmi%novanou odvahu; pak se netradiční věci zdají být odsouzené k žovotu v šuplíku, nebo možná spíš na harddisku ;).

    Odpovědět
    • Nevim zda umis, Karolino, anglicky (kdyztak to prelozim), ale tohle je super odpoved na tvuj komentar :), od autorky Jez, medituj a miluj, Liz Gilbertove.
      …a ja k tomu pridam: nazory pribuznych a znamych nic neznamenaji!

      My primary advice is: DO NOT SELF-REJECT.

      Do not stop yourself from putting your work out into the world because you fear it’s not good enough. Women, I find, are especially susceptible to this habit. We have the tendency to take ourselves out of the game before the game even begins, because we decided well in advance if any risk that we aren’t good enough, smart enough, talented enough, pretty enough, whatever enough. We stop ourselves because we fear we are not perfect.

      (May I just say it frankly here? HAVING AN IDEA OR PRODUCT THAT IS NOT QUITE PERFECT NEVER STOPPED MEN FROM PUTTING THEIR WORK OUT INTO THE WORLD!!!! So don’t let it stop you, ladies.)

      We self-reject sometimes because it’s easier than being rejected by someone else. We also do it because we have been taught to be humble or self-effacing, or maybe because we are surrounded by messages (JUST A FEW) that constantly suggest that we somehow aren’t good enough. We self-reject because the terrorists who live in our heads love nothing more than to remind us daily that we are unworthy.

      Put forth your work (and yourself) anyhow.

      You must learn that rejection and criticism won’t kill you. I’m not saying it’s fun, but it’s not fatal. It’s also inevitable. Somewhere in NYC there are young people in busy publishing houses who get paid $20,000 a year to sit at desks reading unsolicited manuscripts all day and rejecting them. That’s their job — not yours. DON’T DO THEIR JOB FOR THEM! If your work isn’t ready, let them decide — don’t you dare decide it on their behalf.

      Let them reject you, is what I am saying, for that is their task. Your task is to not give up. You task is to keep shoving your work in front of their faces, year after year, until they surrender. Keep at it for enough years, and eventually you will break them down. Eventually you will catch somebody at a weak moment, at an open-hearted moment, and they will have no choice but to cave in and love your work and publish you.

      There’s no hurry. It can take years. It took me years. It takes everyone years. But don’t stop harassing the world with your work until the world gives up and embraces you.

      This doesn’t just go for writing, by the way. This goes for everything. Absolutely everything.

      Be fearless, my dear soldiers. Don’t hold yourself back for anything. Rejection stings, but it ain’t gonna kill you.

      All my love,
      LG

  3. Takovéhle články mám ráda – ať se mi to líbí nebo ne, říkají totiž pravdu a vždycky mě dokáží vrátit nohama na zem. Když to chcete v psaní někam dotáhnout, úspěch nepřijde sám od sebe. Není nemožné uspět, to by přece mezi námi nebyli vůbec žádní spisovatelé. Chce to jen na sobě pracovat. Takže díky za tenhle článek, nakopl mě do patřičných míst. :D

    Odpovědět
  4. Skvěle napsáno! Ale přece, i ten, kdo píše jen pro zábavu a potěchu sebe i okolí, je fajn. Pokud se psaním nechce živit – což není jen tak – a je prostým amatérem, myslím, že mu i taková činnost obohatí život.

    Odpovědět
  5. Ámen, bratře! Začínám si myslet, že ty články, ve kterých se píše o nemožnosti prosadit se v téhle branži, píší spisovatelé co se bojí konkurence :-)
    Ale abych se přiznal, už tři týdny jsem rozpracovaný text neotevřel, tohle mi dodalo tu potřebnou vzpruhu.
    Mimochodem, moc se mi líbí, co si udělal s blogem.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.