Začíná jako nápad ve vaší hlavě.

Ne, počkejte, zpátky – tohle není úplné přesné. Začíná ještě mnohem dřív.

Začíná v dětství, když jste snili s otevřenýma očima, když jste pozorovali mraky a viděli mýtické příběhy, když vás fascinovaly ohromné lokomotivy na nádraží.

Začíná s prvními slovy, které jste vyslovili. Se strašidly pod postelí. Se skrýváním se pod peřinu, aby vás nesežraly.

Začíná v nekonečném prostoru mezi “ano” a prvním opravdovým polibkem. Z nadšení z objevů a ze strachu z objevení.

Začíná pět minut před dvacetinami, kdy jste věděli, jak má fungovat celý svět.

A pak se během nepatrného okamžiku stane něco jiného – stane se nápadem pro váš příběh.

Příběhy vyrůstají z našich zkušeností, vzpomínek, historie, existují mezi našim bděním a spánkem. Prakticky vše – dobré, špatné, smutné, nebezpečné, skvělé, hloupé, ošklivé, krásné – je osivem pro každého spisovatele.

Jakmile se ve vaší hlavě objeví nápad, máte na výběr: zapomenout na něj, nebo přijmout náročný úkol a napsat ho.

Nápady obvykle vidíme v určitém tvaru, vnímáme jejich barvu, slyšíme je povídat si, ale jakmile je postupně přenášíme na papír, jejich zvuk, barva a tvar se mění, že?

Vaše příběhy zrají v naprosté shodě s vašim reálným životem a vztahy, které momentálně prožíváte. Ignorováním hlasu vašeho života se vystavujete riziku, že napíšete lži, kterým nikdo neuvěří.

Takže je potřeba psát a přepisovat, dokud vám příběhem sám neřekne “stop”. Pak přidejte název vašeho díla. Ale to taky není definitivní konec, protože jakmile titul dopíšete, vaše dílo se začne opět měnit. Chórus vašich čtenářů ho změní, takže se bude přizpůsobovat jejich odlišným hlasům jako modelína.

Ano, je to pořád váš příběh. Vy jste zachytili to, co ve vás život nastřádal. Napsali jste to. Ale je to větší než vy. A vždycky bylo.

Dobré příběhy mají totiž svůj vlastní život. To psaní dodává jistý komfort.

Ale také je to důvod, proč se začít obávat… ;)

3 komentářů

  1. Hannah 15. 11. 2011 – 12:24

    Tak tenhle článek je opravdu povedený, moc se mi líbí.
    + 1 FaceBook – zaslouženě :)

  2. Anna 27. 9. 2013 – 19:08

    Tak výstižné…

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *