Slavní spisovatelé si osvojili různé zvyky, které jim měly přinášet inspiraci či je motivovat k dopsání rozepsaných knih. Každý, kdo si zkusil napsat vlastní knihu, ví, že její dokončení je běh na dlouhou trať a že múza někdy pěkně zazlobí (a složenky se pak záhadně kupí na stole).
Podívejte se proto na ne úplně obvyklé zvyky slavných spisovatelů. Časem třeba přidám další… ;)
Vladimír Nabokov
Nabokov používal poznámkové lístečky, které si schraňoval v malé krabičce. Snadno je mohl přeskládávat, což mu umožňovalo psát nelineárně. Údajně si je dával i pod polštář, kdyby k němu v noci náhle přišla inspirace. Prostě byl vždy připraven psát.
Jane Austenová
Jane Austenová se hodně starala o své postavy. Prý znala všechny možné detaily z jejich životů; a to i ty, které nebyly pro danou knihu důležité. Ve vzpomínkové knize její synovec Edward Austen-Leight prozradil: „Kdybyste se jí zeptali, řekla by vám opravdu hodně podrobností ze života svých postav.“ Chcete-li být jako Jane Austenová, podívejte se na „Jak dobře znáte svého hrdinu?“.
Ernest Hemingway
Ernest Hemingway v nejednom rozhovoru prohlásil, že se snaží každý den napsat alespoň 500 slov. Aby se vyhnul polednímu horku, psal ráno. Stejně tak vypozoroval, že k napsání jedné jeho ucelené strany rukopisu popíše zhruba devadesát jedna zbytečných stran, které později vyhodí. Ano, i pro něj psaní byla evidentně dřina.
Lewis Carroll
Autor Alenky v říši divů měl v oblibě specifickou barvu inkoustu. Když pracoval jako pedagog na Oxsfordské univerzitě, opravoval studentům jejich práce fialovou barvou. Tímto inkoustem prý i psal své beletristické knihy.
Honoré de Balzac
Tento slavný spisovatel pravděpodobně čerpal inspiraci z kávy. Při psaní si ji vychutnával prakticky celý den i noc, takže se odhaduje, že v jeden čas vypil i padesát šálků denně! Obhajuje to i tvrzení, že prý během psaní své Lidské komedie prakticky vůbec nespal. No není divu! :)
A na závěr mě hodně zajímá, jaké zvyky při psaní máte vy – podělte se o ně dole v komentářích. Díky moc a ať vám to dobře píše!
Jak už bylo zmíněno výše, tak i pro mě je hudba velice inspirativní, prohlubuje určité pocity, které potřebuju do psaní vnést. Super je i změna prostředí. Můžu pozorovat lidi, jejich mluvu, gesta, všimnout si drobností v okolí a vnímat jiné věci a souvislosti. Zápisník vždy a všude je již nezbytnost.
Ano, vypadá to, že hudba inspiruje hodně lidí. Já třeba zase nemůžu tvořit venku, protože mě to rozptyluje (ale naštěstí to každý máme jinak a je to tak maximálně v pořádku). :)
Hudba. Ta mi hodně pomáhá. Podle tempa textu a prostředí vybírám hudbu. A samozřejmě poznámky – bez kousku papíru a propisky neodcházím z domu. Inspirace přichází kdykoliv. Co se stylu psaní týče, tak jsem sochařský typ. První nahodím základ a pak přidávám, ubírám, až dosáhnu čeho chci. Občas jsou to teda řádné galeje!
To je moc hezká reflexe. Mně taky hudba dost pomáhá. Díky za sdílení!
Děkuji za velmi inspirativní článek. Sice své psaní nepovažuji za nijak umělecké, ale musím přiznat, že mi přináší spoustu radosti. Myslím, že je opravdu dobré psát a psát a vypsat se. Nakonec možná člověk objeví i nějaký styl. Psaní může být o talentu, ale ve spoustě případů, jak je napsáno v případě Hemingwaye, je to dřina.
Ráda bych se zeptala, zda bude nějaký další článek o slavných autorech?
Milá Veroniko, ano, zcela určitě se tu v budoucnu podobný článek ještě objeví. ;)
Vypozorovala jsem, že se mi nejlíp píše ve vlaku:-) Se sluchátkama v uších a dobrou hudbou k tomu. A úplně nejlépe ve vlaku, kde není wifi:-))) Jinak mám zvyk psát první konec, pak začátek a pak všechno mezi tím. Ale to už jsem říkala:-) A podobně jako Jirka mám v noťasu soubor s nápady na budoucí věci.
To je skvělé, spisovatelský zápisníček je úžasná pomůcka!
Michelle, myslím, že strach z přijmutí čtenářem se dá celkem lehce odblokavat. Již příští týden se tu objeví Bojovník s tvůrčím blokem. ;)
Hlavně spousta téměř nečitelných poznámek, sešit s inspiracemi a nápady, různě proškrtaný a propojený spojovacími čárami. A v počítači program s nápady na povídky, které přijdou v budoucnu. Jinak ticho a klid u klávesnice a protože nejlepší nápady přicházejí před spaním, tak hned vedle polštáře něco na poznámky.
Ano, ano, každý to máme nastavené jinak (a to je vlastně dobře) – já preferuji při psaní hudbu. ;)