Učím se dívat je malá praktická příručka, která by měla potrénovat vaši múzu a spisovatelské smysly.
Byla vytvořena pro všechny, kteří si rádi hrají a rádi vyprávějí příběhy (ať už ústně, nebo na papíře).
Při jejím vzniku jsem čerpal nejen ze svých zkušeností učitele tvůrčího psaní, ale i ze znalostí známých spisovatelů.
Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto knihu uchopit, a pak jsem si znovu připomněl dvě základní spisovatelské moudrosti:
- První: „K umění psát patří i umění pozorovat.“
- Druhá: „Důležité je psát pravidelně.“
Řekl jsem si, že by bylo zajímavé vytvořit text, jenž by pomohl najednou naplnit obě zmíněné moudrosti.
Čili tohle je výsledek – osobní kreativní zápisník pro každého milovníka příběhů!
Učím se dívat obsahuje celkem 25 osvědčených cvičení, která mají za úkol procvičit lidskou fantazii a zlepšit napojení na vaši inspiraci.
Jestliže chcete začít s vyplňováním této příručky, můžete si ji zdarma stáhnout z odkazu, který vám bude odeslán na váš e-mail (viz formulář níže).
Užijte si ji plnými doušky! ;)
POZOR! Při splnění e-mailového kurzu tvůrčího psaní 3 měsíce inspirace zdarma si můžete stáhnout rozšířené vydání Učím se dívat, které obsahuje celkem 100 originálních cvičení! Případně si můžete tuto rozšířenou verzi zakoupit ve zdejším obchodě.
TIP! Všechny materiály určené ke stažení najdete zde.
Úkol spojit nespojitelné. Popasovala jsem se s tím, a bavilo mě to. Vylévám, trhám, maluji, píšu se smutkem i radostí. Příručka mi pomáhá. Milý René děkuji a všem příručku doporučuji. Lenka Wlasáková
***************************************************
Náhodná slova
Zkuste vymyslet příběh, ve kterém bude obsaženo následujících pět slov (v libovolném pořadí) – dveře, ponožky, sůl, pes a kolečko:
**************************************************
“ Jdi pryč.” Zvýší hlas: “Tady nemáš co dělat.” Zařve: “ Já tě tady nechci!” Nervózně pobíhá sem a tam a pořád se rozčiluje.
Pokračuje nahlas: “Tady jsem doma, ty sem nepatříš.” Rozčiluje se a se vztekem řekne: “ Já musím postavit dům, už nejsem sám. Chci mít děti a ty mi v tom bráníš.” Už píská fistulí: “ Zmiz, vypadni!” Pes na něj zavrčel a vycenil zuby. Bylo mu to jedno.
Poslechla jsem, protože mi píská v zimě do uší. Na jaře se neukázal. Myslela jsem, že to vzdal. Jsou ledoví muži. Vrátil se a začal kolem mě rozčileně běhat. Při mém pohybu se lekl. Pila jsem před dveřmi kávu, jako každý den. Najednou se objevil. Měla jsem radost, že žije, ale začal mi nadávat. Za ním pobíhala jeho nová láska.
Rozhodl se postavit si domácnost nad našimi dveřmi. Přímo nad vchodem. Po zemi se válí chuchvalce ze stavby. Na mojí židli nacházím klacky. Fouká silný vítr, který mu stavbu domku neustále shazuje. Ale on to nevzdává, každý den buduje zas a znovu.
Říkám si: “Proč zrovna tady?” Už jednou tam měl bejvák, ze kterého vypadlo mládě na zem, a nám to bylo líto. Kapitán prohlásil s tvrdostí v hlase. “Už nikdy víc, nebudu se na to koukat.” Dal tam prkno.
Ale stavitel se rozhodl jinak: “ Tady budu bydlet, nikde jinde.”
Ráno kapitánovi spadl chuchvalec trávy do hrnku s kafem. Řekl: “Odpoledne mu tam udělám budku, ale nevím, jestli se tam vejde.” Odpověděla jsem: “ Ta budka se mu nemusí líbit, vedle ní udělej verandu se zábradlím. Chce si byt zařídit sám.”
Znám kapitána. Celé odpoledne bude pečlivě měřit, řezat a šroubovat. Postaví mu dokonalou budku. Já to mám jinak, vezmu laťáky, bouchám rychle kladivem a potom se to celé rozpadne. Už to vidím. Budu kapitána držet na vysokém kovovém žebříku, nakonec vezmu černé skoby, a špricle přibiju laťáky klidně do zdi. Kapitán mi bude nadávat, ale já budu mít jistotu, že nespadne. Potom si v klidu dáme spolu kafe. Domov má být pevný, i když se někdy rozloží. Navíc dokud nám to jde, budeme opravovat domovy. Sázet brambory.
Jdu je zahrabat. Udělám jim vysoké kopečky, aby jim nebyla zima. Nevím, co tomu řeknou moje karpály. Určitě se svalím do řádků. Ponožky v botách budu mít plné hlíny. Nohy, odřené drobnými kamínky mě budou pálit jako štiplavá sůl. Kolečko si bude žít vlastním životem, a opět se vyklopí tam, kde se mu zlíbí.
Ptáček se vrátil do bezpečí i se samičkou. Přihopkal, máme ho rádi, vůbec se nebojí. Jen je ve vztahu k lidem opatrný. Píská, nadává, zlobí se, ale staví dál. Dá to zas a znovu.
Haiku
prší cítím čas
blesky tikají sem tam
čas stojí prší
vidím vlhko pálí den
hmatám kůru voňavou
jaro se dívá
duha barevná září
prší do slunce
hnědý ptáček radost má
poskakuje před láskou
Díky moc a mám radost, že ve vás můj e-book probouzí tvořivost!