Lenka Ničková

Slavomír Pivoňka zavřel oči. Hm… Směs květů, převládá růže, ale je tu i jasmín… Pak ještě cosi… Co jen to může být? Lehká suchá vůně, křehká a přitom výrazná, zároveň jaksi tajemná, smyslná, hmmm…  „Jako vy sama,“ pronesl mimoděk nahlas. „Prosím?“  „Ach, promiňte, přemýšlel jsem o vaší vůni, slečno Mílo…“ „To je moje oblíbená. Tatíček … Pokračovat »