Včera o půlnoci jsem jel domů tramvají a jeden přiopilej týpek ke mně přišel a zeptal se mě, jestli s ním nechci jít popít.

Odmítl jsem, protože jsem byl fakt unavenej.

Nicméně dneska nad tím pořád přemejšlím – od něho to byla děsná odvaha, já bych na to asi neměl koule (ano, tohle přiznání bolí). Sundal jsem sluchátka, pomalu si ho prohlížel, on se smál a já řekl: “Hele, kámo, dneska už asi ne.”

Lidé naproti se začali usmívat a zároveň koulet očima.

Týpek zrudnul a odešel do jinýho vozu, pravděpodbně kvůli tomu, že jsem se zachoval jako suchar. Nějaká vnitřní moje část chtěla být pohodlná (strach v tom vážně nebyl, vůbec nevypadal nebezpečně, byl zhruba stejně starej jako já a zřejmě neměl ani žádný postranní úmysly).

Měl jsem s ním jít aspoň na jedno pivo. Bůhví, jaký má zajímavý zkušenosti. Přišel jsem o příležitost obohatit svůj život.

Neměl bych, ale dneska toho trochu lituju.

Tak vy na tuhle moji příhodu myslete a příště do toho jděte, jo?

 

P. S. Kdyby se tenhle článek shodou náhod a okolností k tomu týpkovi dostal, tak díky za pozvání a ano, zašel bych na jedno pivo. Snad mám taky o čem vyprávět. ;)

2 komentářů

  1. Markéta 19. 7. 2014 – 21:31

    Hm, to se mi jednou taky stalo. Ale fakt toho nelituju.
    V tomhle to maj chlapi jednodušší, ženská kývne a druhý den brečí na policajtech… NO, dobře, většinou to tak hrozné není, ale prostě průměrný chlap se fakt tolik bát nemusí, stejně jako v tom nemusí hledat ty postranní úmysly.
    Pokud takhle týpek přijde k ženě, jsou v tom tak z 99,9 % :)

  2. Firejs 29. 7. 2014 – 08:46

    Jak řekl Mystery:”Pokud přemýšlíš zda jsi něco měl či neměl udělat, tak jsi měl.” (Hra, Neil Strauss)

    Jen bohužel k tomu člověk většinou dojde až pozdě. :)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *