Víte, jak rozeznat opravdu dobrou knihu? Může za to obálka, spisovatelův neotřelý styl, originální příběh, zajímavé ilustrace, doporučení kamarádů nebo dobrý marketing?
V dalším díle „Řekněte mi“ bych se vás rád zeptal na tuto záludnou otázku:
Jak se pozná dobrá kniha?
Prosím, zkuste v komentářích níže zdůvodnit, proč by to podle vás měla být jedna (či více) z následujících argumentací, které běžně slýchám:
- Když mě autor dokáže ke knize přikovat tak, že se od ní potom nedokážu odtrhnout.
- Když si u čtení odpočnu.
- Když se něco nového naučím.
- Když má kniha dobrý příběh nebo zajímavou postavu, na kterou jen tak nezapomenu…
- Když je prostě dobře napsaná.
- Když mě zaujme už obálka a začátek knihy.
- Pokud kniha dostala nějaké literární ocenění.
- Pokud mi ji doporučí můj známý, kterému věřím.
- Když se o ní dobře píše v novinách.
- Když je to bestseller.
- Jestliže jsme se o ní učili ve škole.
- Jestliže ji vydalo mé oblíbené nakladatelství, tak je to samo o sobě záruka jisté kvality.
- Pokud kniha přežila několik generací a stále má nějakou výpovědní hodnotu.
- Pokud mě nezklamala na konci.
- Když dokáže popsat něco, čeho si běžně nevšimnu.
Nebo vás napadá nějaké další tvrzení, díky kterému se dá určit, jak se pozná dobrá kniha?
Prosím, podělte se s námi o své postřehy a klidně se nebojte přiložit i nějaký příklad takové dobré knihy. ;)
Asi bych začala větou: Sto lidí, sto názorů.
Můj je takový:
Na první pohled by měla zaujmout názvem, pak anotací. Nebo na ni dostanu tip od toho, kdo mě zná. Takhle se dostane ke mě domů.
Když už ji mám, tak prvních stran mi řekne, že to by to mohlo být dobré. Líbí se mi hlavní hrdina, protože mu rozumím a dokáži se s ním spřátelit. Dále se mi líbí prostředí a co je hlavní, líbí se mi styl.
Děj by měl přidávat na rychlosti. Mohly by tam být odpočinkové fáze ve kterých se můžeme dovědět něco zajímavého či nového (například o zvycích afrického kmene nebo třeba o tradicích, či o historii), pak by mohl příběh nabírat čím dál vyšší rychlost. Také více časových rovin je fajn. Tím, že příběh není naservírován matematickou rovnicí, ale musím si jej skládat jako puzzle, je za mně úplně nejvíc nejlepší. Mám pak nutkání číst bez zastavení až do konce, protože pak uvidím až konečný obraz příběhu.
Mám ráda napětí, překvapení a lehké špatné vlastnosti u hrdiny či hrdinky. I když jsou vymyšlení, musí být zároveň reální.
Pokud během čtení vyhledávám údaje o autorovi, je zcela jisté, že budu chtít číst jeho další knihu.
Tam bych se chtěla dopracovat já, být rozpoznatelná ne podle jména, ale podle stylu, který by měl být unikátní (ano, mám velkou fantazii ;))
To zní skvěle! Máte nějaký tip na takovou knihu?
Doufám, že to bude ta, na které právě pracuji :) (vtípek)
Afrika a téma modrých zón, propojení mystiky s fakty a silným příběhem hlavní hrdinky Anastázie. Zatím je to jen sen, který se třeba konečně podaří a na kterém pracuji v každé volné chvíli.
Ale k těm knihám… začnu autorkou – líbí se klasika Harry Potter, kde je to krásně propojené a do které jsem se zamilovala už před lety. Silný příběh a fantazie. J.K. Rowling je skvělá. Stalo se mi u ní, když jsem četla její pozdější tvorbu – detektivky, na které zpravidla moc nejsem, a vůbec jsem netušila, že autorkou je právě J.K.Rowling. Po přečtení pár stran jsem si říkala: “Páni, to je ale skvělý autor ten Robert Galbraith…” A ouha, už vím proč ;)
Mezi mé další tipy patří Zulejka otevírá oči, Jezero. Hodně silný příběh v sobě nese kniha Poslední Velikonoce…
Je dobré psát knihy, které se vám samotné líbí. Jinak Bianca Bellová je má oblíbenkyně. A detektivky od Rowlingové mám také rád.
Dobrá kniha musí být napsaná tak, aby oči nevnímaly písmenka, ale film. To se neděje, když jsou věty kostrbaté nebo očekáváte jiný slovosled, jiné násedující slovo, myšenky ne zcela navazují jedna na druhou (aniž by to byl záměr autora). Dále musí být vyvážená co do překvapení vs. ohranosti. Příklad: miluji fantasy. Ale pokud třetí kniha v řadě končí finální bitvou, je to zklamání. Nevadilo by to, kdyby do té bitvy autor či autorka vložili něco nového, ale pokud má hlavní hrdina skvělý řečnický talent a válku přesto nikomu nerozmluví (ani to nezkusí), připadá mi to jako nevyužitý potenciál a válka pro válku. Za třetí: události i dialogy musí být uvěřitelné. A za čtvrté a poslední: emoce podle příslušné cílové skupiny a žánru – kniha dojme, pobaví, chytne za srdce, nechá rozum stát, vystraší nebo vystresuje.
Moc krásné postřehy – díky za jejich sdílení!
Pro mě je dobrá kniha taková, která ve mně dokáže vyvolat emoce a zaryje se mi tzv. až pod kůži a cítím ji tam ještě hodně dlouho.
Dobrá kniha je pro mě taková kniha, která ve mně rezonuje ještě dny, týdny, ba i měsíce a roky po přečtení. To bych, panečku, chtěla taky umět, takhle psát… :)
Určitě souhlasím s body číslo 1 a 15, ostatní jsou diskutabilnější :-) Za sebe bych určitě doplnila to, že dobrá kniha ve mně dokáže vyvolat silné emoce – buď
mě rozesměje, nebo rozpláče. Pokud se nestane ani jedno, cítím se ošizená. Nad dobrou knihou také po dočtení přemýšlím, průměrnou pouze odložím zpět do knihovny a jedu dál.
Já se rád vracím ke knihám, kde se cítím součástí děje, oblíbím si postavy, popř. mě nějak osloví téma nebo prostředí. Např. Letiště čtu pravidelně po dvou letech. Chápu Mela a Patroniho musí milovat každý. Chystám se (v nepřiměřeně vysokém věku) přečíst si klasická díla kvůli stylu a příběhu (jako studenty gymnázia nás samozřejmě nezajímala). Zvláštní, že jsem četl trilogii od Pujmanové (asi ve 20) a líbilo se mi to, i když to jsou léta, která nesnáším.
Ufaku, díky moc za reakci i za tipy na dobré knihy! Ano, je vlastně zvláštní, jak rychle se s dobou a režimem mohou „dobré knihy“ změnit ve špatné a naopak…