Víte, jak rozeznat opravdu dobrou knihu? Může za to obálka, spisovatelův neotřelý styl, originální příběh, zajímavé ilustrace, doporučení kamarádů nebo dobrý marketing?
V dalším díle „Řekněte mi“ bych se vás rád zeptal na tuto záludnou otázku:
Jak se pozná dobrá kniha?
Prosím, zkuste v komentářích níže zdůvodnit, proč by to podle vás měla být jedna (či více) z následujících argumentací, které běžně slýchám:
- Když mě autor dokáže ke knize přikovat tak, že se od ní potom nedokážu odtrhnout.
- Když si u čtení odpočnu.
- Když se něco nového naučím.
- Když má kniha dobrý příběh nebo zajímavou postavu, na kterou jen tak nezapomenu…
- Když je prostě dobře napsaná.
- Když mě zaujme už obálka a začátek knihy.
- Pokud kniha dostala nějaké literární ocenění.
- Pokud mi ji doporučí můj známý, kterému věřím.
- Když se o ní dobře píše v novinách.
- Když je to bestseller.
- Jestliže jsme se o ní učili ve škole.
- Jestliže ji vydalo mé oblíbené nakladatelství, tak je to samo o sobě záruka jisté kvality.
- Pokud kniha přežila několik generací a stále má nějakou výpovědní hodnotu.
- Pokud mě nezklamala na konci.
- Když dokáže popsat něco, čeho si běžně nevšimnu.
Nebo vás napadá nějaké další tvrzení, díky kterému se dá určit, jak se pozná dobrá kniha?
Prosím, podělte se s námi o své postřehy a klidně se nebojte přiložit i nějaký příklad takové dobré knihy. ;)
Pro mě je dobrá kniha taková, která ve mně dokáže vyvolat emoce a zaryje se mi tzv. až pod kůži a cítím ji tam ještě hodně dlouho.
Dobrá kniha je pro mě taková kniha, která ve mně rezonuje ještě dny, týdny, ba i měsíce a roky po přečtení. To bych, panečku, chtěla taky umět, takhle psát… :)
Určitě souhlasím s body číslo 1 a 15, ostatní jsou diskutabilnější :-) Za sebe bych určitě doplnila to, že dobrá kniha ve mně dokáže vyvolat silné emoce – buď
mě rozesměje, nebo rozpláče. Pokud se nestane ani jedno, cítím se ošizená. Nad dobrou knihou také po dočtení přemýšlím, průměrnou pouze odložím zpět do knihovny a jedu dál.
Já se rád vracím ke knihám, kde se cítím součástí děje, oblíbím si postavy, popř. mě nějak osloví téma nebo prostředí. Např. Letiště čtu pravidelně po dvou letech. Chápu Mela a Patroniho musí milovat každý. Chystám se (v nepřiměřeně vysokém věku) přečíst si klasická díla kvůli stylu a příběhu (jako studenty gymnázia nás samozřejmě nezajímala). Zvláštní, že jsem četl trilogii od Pujmanové (asi ve 20) a líbilo se mi to, i když to jsou léta, která nesnáším.
Ufaku, díky moc za reakci i za tipy na dobré knihy! Ano, je vlastně zvláštní, jak rychle se s dobou a režimem mohou „dobré knihy“ změnit ve špatné a naopak…