Cvičení: Vyhněte se klišé

Cvičení: Vyhněte se klišé

Přirovnání jsou skvělým obohacením popisů. Bohužel se velmi často stává, že nás nutí sáhnout po tzv. „klišé“. Zde je krátké cvičení tvůrčího psaní, které vám pomůže zamyslet se nad jejich používáním a vyvarovat se zbytečně nadužívaným frázím.

Někdy totiž stačí relativně málo, abychom přinesli světu trochu jiný pohled na běžnou realitu. A o to nám dnes jde.

Pokuste se (zajímavě a netradičně) doplnit následující přirovnání:

– Ranní slunce chutná jako …

– Její hlas voní jako …

– Ta hudba zněla těžce jako …

– Červená barva chutná jako …

– Noční bouřka je hořká jako …

– Podzimní vítr zní jako …

– Vzhled hašlerky je jako …

– Bolest zubů je jako …

– Jeho chůze zní jako …

– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …

TIP! Všechna má cvičení tvůrčího psaní najdete zde.

Novinka: Obsáhlý videokurz Základy tvůrčího psaní je zábavný, hravý a opravdu hodně užitečný!

8 komentářů

  • Cvičení – klišé
    – Ranní slunce chutná jako … 100 % pomerančový džus. Má dost podobnou barvu, je sladké, ale na konci v krku hořkne, jak vám do očí zasvítí první paprsky a polije vás nepříjemné horko.
    – Její hlas voní jako …kopka hnoje, je nepříjemný a nohy vám dobře radí, abyste zmizeli dřív, než se začne zase rozčilovat.
    – Ta hudba zněla těžce jako … nedopsaná rovnice matiky na tabuli, kterou máte za úkol doma vyřešit.
    – Černá barva chutná jako … pendrek než se ochutí. Je hořký a pachuť lékořice je v krku cítit ještě dlouho po té, co ho sníte. Asi stejně dlouho, jako se perou skvrny od černé barvy.
    – Noční bouřka je hořká jako … grapefruit. Všichni o ní mluví romanticky, ale pak ji ochutnáš a jen se ti hořkostí kroutí obličej.
    – Podzimní vítr zní jako … senilní důchodce v MHD, který si nechal inhalátor doma.
    – Vzhled hašlerky je jako …lomený výraz. Nezapamatovatelný a dle mého skromného názoru ani nestojí za povšimnutí.
    – Bolest zubů je jako … hřebík v hlavě. Dokud ho nevytáhnu, nepřestane to. Pak je tu ale riziko, že to udělám špatně a nadělám víc škody než užitku…kor, když povolím špatný hřebík.
    – Jeho chůze zní jako … chodící továrna na gumu pryž, strašně mu vržou boty.

    -Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …. dlážděných ulic v USA v 70. letech. Než se tam prý zavedly zákony a omezení na ochranu životního prostředí, byl benzín a nafta cítit všude ve velkých městech.

    -Erea

    Odpovědět
  • Tak nejprve úkol zmíněný ve videu:
    Před ní stál chlap jak hora svlečený do půli těla a mohla tedy vidět ty pevné pod kůží velmi dobře vyrýsované svaly jak na obou rukou, tak na prsou.napadlo ji, že by bylo příjemné se k němu schoulit do náruče, ale tuto myšlenku ihned zavrhla.
    Svaly na břiše ji připomínaly pekáč buchet, které pekla její babička, když byla ještě malá.
    Jenže tenhle dojem Apollóna, který sestoupil z Olympu už v úvodu zkazil svým arogantním, povýšeneckým až urážlivým chováním vůdči ní. A le i tak byla radost na něj pohledět.
    No co by se také dalo čekat od chlapa, který byl celá léta filmovou hvězdou jako akční hrdina a nyní už o něj jako o herce není žádný nebo jen minimální zájem. Pozorovala ho z odstupu a z toho co viděla jí bylo smutno.
    Na první pohled nádherný chlap s očima barvy nebe v létě, ale na ten druhý už byla zřejmá pýcha a arogance.

    A nyní doplňkové cvičení.
    Ranní slunce chutná jako doušek té nejčístčí pramenité vody přímo od pramene.
    Její hlas voní jako nejkrásnější růže v královské zahradě.
    Ta hudba zněla těžce jako když padá lavina kamenů ze skály.
    Červená barva chutná jako oheň u táboráku.
    Noční bouřka je hořká jako sousto zázvoru na jakzyku.
    Podzimní vítr zní jako flétna boha Pana.
    Vzhled hašlerky je jako malého ptačího vajíčka, které se však pomalu rozpouští na jazyku.
    Bolest zubů je jako noční můra.
    Jeho chůze zní jako krok slona v pralese.
    Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se kvasící močky.

    Odpovědět
  • Úkol z textu.
    Mohutné pletence svalů se leskly v záři reflektorů, a vlnily se jako klubko hadů, uvězněné pod kůží. Zářivý úsměv na všechny strany nenechával nikoho na pochybách, že si je majitel svým prvenstvím suverénně jist. Jinde, s nohou zdánlivě ledabyle opřenou o pódiový odposlech, a hlavou hrdě vztyčenou ke stropu Carnegie Hall, připomínal bájného Tarzana, s nohou na hlavě obrovského černohřívého lva, v rozvalinách města Oparu, když ohlušujícím vítězným skřekem Akutova kmene, světu oznamoval, že právě zvítězil. A džunglí se na deset sekund rozhostilo hrobové ticho.
    Tolik příběhů na zažloutlých fotkách, zarámovaných nad krbem. Dnes mi však mátový čaj přinesl senior, jehož povislá kůže po celém těle dává znát, že ona vítězství si žádají svou daň.

    Ranní slunce chutná jako šálek čerstvé mangové šťávy, kterou jste si právě přelili do sklenice.
    Její hlas voní jako třpytivé diadémy Mariánského pramene, v ranním slunci.
    Ta hudba zněla těžce jakoby se snažila vyvolat Balroga, démona z dávných časů, kterého musel porazit až Gandalf.
    Červená barva chutná jako hořká pilulka pravdy, když nám tisíce pionýrských šátků na 1. máje vtloukaly do hlavy syrovou skutečnost: “Svobodu? Zapomeň!”
    Noční bouřka je hořkosladká, jako to vzrušující hromobití na chalupě v Jizerkách, které nás probudilo nad ránem, a snad celé nebe se tenkrát vylilo. A my se báli. Tak moc, a tak krásně…
    Podzimní vítr zní jako mohutné pléno varhanních kopulových a flétnových rejstříků, jejichž stopáž se mění u každé skalní rozsedliny. Tu připomíná dutý dřevěný principál, blíže k lesu přechází do ostřejších tahů Violy Da Gamba, až se nakonec ve skalním komíně rozvlní půvabným kovovým tónem Unda Maris.
    Vzhled hašlerky připomíná mlhavý závoj, uvězněný do průsvitné kapsle, který se vlní, jak jí otáčíte pod lampou.
    Bolest zubů je drsným napomenutím za naši lajdáckou péči o vlastní dokonalé tělo.
    Jeho chůze zní jako metronom. Generál každým coulem.
    Přivonění k benzínu je jako adrenalin na lžičce. Tolik chlapů dokáže zmobilizovat!

    Odpovědět
    • Skvělé, Honzo, moc hezké – držím palce při vyplňování dalších úkolů!

  • Úkol z videa:
    Z pár let starých fotek shlížel krasavec k pohledání. Bojovná tvář lemovaná světlými vlasy, modré oči, tělo poloboha a stupně vítězů. Bývaly doby, kdy mu tyhle fotky visely po bytě a pak je nějakou chvíli nemohl ani vidět. To když ho zradilo vlastní tělo. To tělo, o které se tolik staral, které budoval a které mu bylo skoro svaté mu najednou bodlo kudlu do zad a doktoři řekli: už žádný vrcholový sport. Končíš.
    Zhroutil se mu svět. Ze dne na den z něj byl najednou poloviční mrzák. Snažil se dát se do kupy jediným způsobem, kterým znal. Cvičit. Jenomže přetažené svaly ho najednou málem ani neunesly. Měl sto chutí se zabít. Nadával na život, který mu vzal vše, co měl a čím žil, ale vzít si život nějak nedokázal. A tak se pomalu ploužil troskami svého života, dokud mu na dveře nezaklepala ta babka, co pořád chodila po baráku a rozdávala cukroví. Pohrdal jí. Byla to poddajná žena, obtloustlá, měkká, vlezlá… I jemu přinesla krabičku cukroví. A i když ji se jí obvykle smával už z dálky, dneska ne.
    „Já, když je mi smutno, tak peču,“ řekla mu ve dveřích a strkala mu pod nos tu zatracenou krabičku. Neměl vůli ji vyhodit. Byl sám. Většina přátel ho opustila buď proto, že už se mu na paty nelepila ani sláva ani peníze, nebo proto, že se nedokázali dívat na tu trosku, kterou se stal.
    „Já péct neumím,“ řekl jí hluše, ale babka jen mávla rukou.
    Těmi fotkami se dneska probíral s úsměvem na tváři. Ten člověk na nich mu byl k smíchu a k smíchu mu byl i ten, který přišel po něm, než se dokázal zase sebrat. Péct se nikdy nenaučil. I ta paní od vedle nakonec musela uznat, že je v kuchyni totální dřevo, ale nezáleželo na tom. Byl o dost hubenější, dokonalou tvář zbrázdili předčasné vrásky, ale v očích měl najednou vlídnější pohled. V domě teď sice vytíral chodby, ale mnohé triky, které se kdysi naučil v boxu, nezapomněl. Už to bylo dlouho, co jim chuligáni rozbili vchodové dveře nebo pomalovali fasádu.

    A doplňkový úkol:
    Ranní slunce chutná jako rajské jablko. Jen jen puknou v rozbřesku.
    Její hlas voní jako marcipán.
    Ta hudba zněla těžce jako salvy z lodních děl.
    Červená barva chutná jako výzva.
    Noční bouřka je hořká jako hlína na kořenech stromů vichrem vyrvaných ze země.
    Podzimní vítr zní jako šum křídel ptáků odlétajících na jih.
    Vzhled hašlerky je jako omyl designera.
    Bolest zubů je jako pomsta růžového pantera.
    Jeho chůze zní jako když se louskají ořechy, jak mu loupe v kolenou.
    Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se opojného snu.

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!

Cookie-Man

Tyto stránky používají k vylepšení některých služeb soubory cookies. Jejich prohlížením s tím souhlasíte. Více informací »