Přirovnání jsou skvělým obohacením popisů. Bohužel se velmi často stává, že nás nutí sáhnout po tzv. „klišé“. Zde je krátké cvičení tvůrčího psaní, které vám pomůže zamyslet se nad jejich používáním a vyvarovat se zbytečně nadužívaným frázím.
Někdy totiž stačí relativně málo, abychom přinesli světu trochu jiný pohled na běžnou realitu. A o to nám dnes jde.
Pokuste se (zajímavě a netradičně) doplnit následující přirovnání:
– Ranní slunce chutná jako …
– Její hlas voní jako …
– Ta hudba zněla těžce jako …
– Červená barva chutná jako …
– Noční bouřka je hořká jako …
– Podzimní vítr zní jako …
– Vzhled hašlerky je jako …
– Bolest zubů je jako …
– Jeho chůze zní jako …
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …
TIP! Všechna má cvičení tvůrčího psaní najdete zde.
Cvičení: klišé
Ranní slunce chutná jako vanilková naděje zalitá sladkým očekáváním.
Její hlas voní jako jarní podvečer prosycený vůní ohně z táboráku.
Ta hudba zněla těžce jako vlastní deprese.
Červená barva chutná jako poslední varování.
Noční bouřka je hořká jako milenecká hádka, taky se po ní vyčistí vzduch.
Podzimní vítr zní jako nářek vlastních myšlenek, když zjistíš, že už vypršel čas.
Vzhled hašlerky je jako brouk chrobák, toho bych taky nevzala do pusy. (nejím hašlerky)
Bolest zubů je jako když v puse špendlík s jehlou tančí kankán.
Jeho chůze zní jako sex zezadu.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se ohně, hrozně chceš, ale na poslední chvíli ucukneš.
Moc pěkné! Zaujala mě noční bouřka, chůze a vůně benzínu. ;)
Ranní slunce chutná jako první cigareta cestou do práce
Její hlas voní jako zmatení nad tím že může hlas vonět
Ta hudba zněla těžce jako techno po druhé hodině ráno
Červená barva chutná jako poslední slova sebevraha
Noční bouřka je hořká jako káva v pondělí ráno
Podzimní vítr zní jako když tě k sobě volá dýňové latté
Vzhled hašlerky je stejně smutný jako vzhled Slavie
Bolest zubů je jako pět minut předtím než si dáš antidepresiva
Jeho chůze zní jako kdyby mu měla zachránit zdraví
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se dávné vzpomínky z dětství
Moc se mi líbí hudba a chůze. Díky za sdílení a pozdravuju!
Dobrý den! Jsem nadšen a spokojen. Netušil jsem, jak dokáží začínající spisovatelé tvořit svá přirovnání. Z těch několika vět je možné sivytvořit představu o jejich profilu. Byl by to ajímavý pokus, pokud by bylo možné výsledky porovnat s realitou. Mám před vámi velký respekt a děkuji za inspiraci, kterou díky vám zde nasávám. Dobré zdraví a úctu přeje dědek od Botiče z Nuslí.
To moc rád slyším. Také zdravím a přeji pěkný den!
– Ranní slunce chutná jako rozkrojený pomeranč.
– Její hlas voní jako zvon na kostelní věži.
– Ta hudba zněla těžce jako olověné peří.
– Červená barva chutná jako studený oheň.
– Noční bouřka je hořká jako ocet v ústech.
– Podzimní vítr zní jako hlas milé oznamující rozchod.
– Vzhled hašlerky je jako husar na koni.
– Bolest zubů je jako bouřka rozbíjející tělo.
– Jeho chůze zní jako krok slona mezi střepy.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se asfaltu v horkém létě.
Červená barva se mi líbí. ;)
Ranní slunce chutná jako list nepopsaného papíru vedle penálu plného ostrouhaných pastelek.
Její hlas voní jako písnička, u které si nemůžeš vzpomenout na autora.
Ta hudba zněla těžce jako slib, že umyješ nádobí.
Červená barva chutná jako rychlý pohled do očí s někým, kdo se nám tajně líbí.
Noční bouřka je hořká jako ráno s kocovinou.
Podzimní vítr zní jako praskání bublinek ve flašce burčáku.
Vzhled hašlerky je jako vítězná studie architektů ze Stockholmu.
Bolest zubů je jako dar, který jsme si nezasloužili.
Jeho chůze zní jako kdyby obr nosil kozačky.
Přivonět si k benzínu je jako listovat si v sešitu chemie z osmé třídy.
Páni, benzin a „hudba, která zní jako slib, že umyješ nádobí“ se mi moc líbí.
Dobrý den,
zasílám doplňkové cvičení, i když s menším podezřením, že se na mě klišé u některých vět stále líbivě usmívá. :)
Děkuji za zpětnou vazbu.
Iva
Ranní slunce chutná jako svěží začátek.
Její hlas voní jako vyzrálý rokfór.
Ta hudba zněla těžce jako kanonáda hromů.
Červená barva chutná jako ovoce války.
Noční bouřka je hořká jako nejsladší pomsta třetí směny.
Podzimní vítr zní jako kvílící duše.
Vzhled hašlerky je jako oblázek spoutaného větru.
Bolest zubů je jako vrtání klidu.
Jeho chůze je jako pleskání deště.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se bývalé lásky.
Ivo, to poslední (benzin) je nejlepší. Díky za sdílení a těším se na další splněné úkoly. ;)
Cvičení klišé.
Ranní slunce chutná jako čerstvě namletá káva, která pohladí vaší duši.
Její hlas voní jako mléčná čokoláda, která se rozpouští na jazyku….
Ta hudba zněla těžce jako obrovské kameny, které se usadily na ledvinách.
Červená barva chutná jako zralé jahody, které se dotýkají půvabných rtů a vy se jich nemůžete nasytit.
Noční bouřka je hořká jako pivo, které si dáte i když vypnou elektrický proud.
Podzimní vítr zní jako vzlykání veverek, neboť hledají pracně lístkové oříšky.
Vzhled hašlerky je jako černý přejetý brouk, který spáchal sebevraždu.
Bolest zubů je jako tlučení palice, kterou zastaví už jenom vrtačka!
Jeho chůze zní jako čvachtání kapra ve vodě, neboť tuší, že bude k večeři….
Přivonět si k benzínu je jako prát zpocené ponožky manžela a vědět, že mě miluje!
Petro, teda vám ta přirovnání jdou! Je tam mnoho moc hezkých položek, mně osobně se líbí benzín, bouřka a podzimní vítr. Už se nemůžu dočkat dalších vašich splněných úkolů!
Ranní slunce chutná jako …políbeníčko tříletého dítěte, nevinný, procítěný, rychlý dotek rtíků plně otevřených úst a honem pryč za motýlkem, bábovkou, k pohádce, tolik se děje zajímavého na světě, nač se zdržovat polibky.
– Její hlas voní jako …čerstvě posečená tráva, jen vyřčená slova, jako odťatá stébla, padají, místo k zemi, přímo do duše.
– Ta hudba zněla těžce jako …dosednutí rakve na dno hrobu.
– Červená barva chutná jako …šťáva granátového jablka zvoucí k vášnivému tanci všechny chuťové buňky.
– Noční bouřka je hořká jako …pelyněk. Nepoživatelná, vzbuzující obavy a přitom tolik hojivá.
– Podzimní vítr zní jako …kovový zvuk kosy rytmicky odměřující čas životu travin.
– Vzhled hašlerky je jako …vzorek pneumatiky kola vtlačený do kousku bláta.
– Bolest zubů je jako …drolení polystyrénové desky na tisíce jednotlivých kuliček, které se nakonec na všechno nalepí.
– Jeho chůze zní …jako zběsilá snaha hluchého naučit se hrát na flétnu.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …drsné ruky dědy a vědět, že on to opraví a svět bude zase vpořádku.
Páni, ta poslední tři přirovnání jsou opravdu dobrá (bolest zubů, chůze a benzín)!
– Ranní slunce chutná jako oblíbený zákusek po měsíční dietě. Taky se na něj těším a užívám si ho, co nejvíc můžu i se zavřenýma očima.
– Její hlas voní jako na jaře čerstvě posečená tráva. Nemůže se jí nabažit.
– Ta hudba zněla těžce, jako když rybář tahá z vody obřího sumce. Je soustředěný na průběh a těší se na výsledek. Hlavně ví, že nic nesmí uspěchat.
– Červená barva chutná jako nadýchaný red velvet se ždibkem chilli.
– Noční bouřka je hořká jako vůně hustě osázených topolů kolem rybníka. Voní hořce a svěže.
– Podzimní vítr zní jako melancholické písně, kterými se loučí trempové u táboráku s létem. I podzimní vítr rozeznívá umírající listí vlastní melodií a nutí je hrát tak dlouho, dokud k zemi nepadne poslední.
– Vzhled hašlerky je jako foukané černé kamínky ze skla. Hladký, jemný, uklidňující.
– Bolest zubů je jako vrtání se do vlastní kosti ruční vrtačkou
– Jeho chůze zní jako když se do gumáků dostane voda. Vodník, no.
– Přivonět si k benzínu je jako sjet obří tobogán. Někomu se to líbí, někomu ne.
Dieta a sumec (č. 1 a 3) jsou opravdu krásná přirovnání. Díky za ně!
První cvičení:
Usedla jsem do auta a chtěla odjet, když jsem zahlédla, že se k mému okénku přiblížila postava. Stál tam mladý muž v krátkých šortkách a prohlížel si mě. Na první pohled mě zaujal. Jen tak tam stál se svojí urostlou opálenou postavou a neobyčejně pěknou tváří. Jeho mužnost se snoubila s jemnými křivkami, cit se sílou. Vlnité vlasy splývající po ramena mi připoměly Michalangela, kterému by jistě pózoval. Usmála jsem se na něho. Oči z andělského obličeje se zabořily do mých. Pomalu zvedl ruku, rozevřel dlaň a podával mi kaštan. Lehce sklonil hlavu k levému rameni a usmál se. Mezi jeho rty se objevila slina, která mu začala vytékat z levého koutku úst. Bylo ji víc a víc. Dlouhá šňůra lepkavých slin. Pomalu jsem se rozjela a opatrně vyjela z vrat. Přes slzy jsem neviděla a ani nechtěla vidět nápis Ústav sociální péče.
Druhé cvičení:
– Ranní slunce chutná jako zamilovanost. Něžné zrána, spalující v poledne a konejšivé navečer.
– Její hlas voní jako mořský příliv, zprvu tichý plný svěžích vodních kapek, pomalu se řítící protkán solí až po bouřlivý příliv slov padajících ve vodopádech, kde zavane vůně noční bouře.
– Ta hudba zněla těžce jako hlína, která padala na dubovou rakev.
– Červená barva chutná stejně jako vzpomínka na dětství, když jsme běželi z lesa s hrstmi plných malin a jahod s rozevlátými červenými sukýnkami a rudými stuhami ve vlasech.
– Noční bouřka může být hořká jako pelyněk, když tě při ní ovládají temné stíny, které pronásedují záblesky světla nabité energií.
– Podzimní vítr zní jako pláč nešťastných milencců.
– Vzhled hašlerky je jako starý autobus z kterého je cítit nostalgie.
– Bolest zubů je jako cirkulárka bez vypínače.
– Jeho chůze zní jako znuděný poklus osla.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se mokrého psa, který proběhl lékárnou.
Milá Jano, skvělá práce. To poslední přirovnání „Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se mokrého psa, který proběhl lékárnou.“ se mi moc líbí. Palec nahoru.
– Ranní slunce chutná jako vlažný čaj.
– Její hlas voní jako hamburger s cibulí. Máš chuť ji celou polít hořčicí.
– Ta hudba zněla těžce jako když se na tebe pověsí banda řvoucích dětí a nechce tě pustit.
– Červená barva chutná jako šťavnaté jablko.
– Noční bouřka je hořká jako samozvaný host ve chvíli, kdy chceš být sám.
– Podzimní vítr zní jako hvízdání mého bratra. Strašidelně a falešně.
– Vzhled hašlerky je jako když ztuhne nafta a zabalíš ji do tmavého kabátku.
– Bolest zubů je jako když se dozvíš, že z tebe nikdy nic nebude a že tě nikdo nemá rád.
– Jeho chůze zní jako mlaskání kočičích jazýčků.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se hvězd. Pokud ti voní smradlavé věci.
Moc pěkná přirovnání! Mně se líbí tato dvě:
– Její hlas voní jako hamburger s cibulí. Máš chuť ji celou polít hořčicí.
– Jeho chůze zní jako mlaskání kočičích jazýčků.
Ranní slunce chutná jako rosa.
Její hlas voní jako borůvkový koláč.
Ta hudba zněla těžce jako sumo padající ze schodů.
Červená barva chutná jako kaviár.
Noční bouřka je hořká jako potupa před celou svou školní třídou.
Podzimní vítr zní jako Chopin hrající na piano.
Vzhled hašlerky je jako hovnivál bez nohou.
Bolest zubů je jako, když vám někdo udělá zářez s vaším spodním prádlem.
Jeho chůze zní jako kdyby vůbec nešel.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se řepky narvanou pesticidy a jedovatými hnojivy.
Jeho chůze zní jako kdyby vůbec nešel mě pobavilo. Díky!
– Ranní slunce chutná jako … nová kapitola z knihy “Můj vědomý život”.
– Její hlas voní jako … růžové pivoňky u vrátek babičiny zahrádky.
– Ta hudba zněla těžce jako … zřícené zdi domu, které odklízel bagr.
– Červená barva chutná jako … dopravní značka s nápisem “STOP”.
– Noční bouřka je hořká jako … zapadané vlašské oříšky v rohu televizního křesla.
– Podzimní vítr zní jako … smutná slova stařenky opírající se o hůlku.
– Vzhled hašlerky je jako … éterická modrofialová tančící víla.
– Bolest zubů je jako … skřípající zarezlá vrata u garáže.
– Jeho chůze zní jako … když cirkusový tanečník stepuje v manéži bez hudby.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se … čerstvě stáčeného medu od včelstva.
Tohle je moc pěkné: Noční bouřka je hořká jako … zapadané vlašské oříšky v rohu televizního křesla.
Ranní slunce chutná jako – vanilková zmrzlina sladká svým příslibem
Její hlas zní jako rozkvetlá lípa, v jejíž vůni se koupeš za jarního poledne
Ta hudba zněla těžce jak karavana kamionů na objížďce kolem tvého domu, které svým dunění roztřásly babiččinu svatební fotku.
Červená barva chutná jak pálivá paprika, co ohluší smysly a ty nevnímáš nic jiného jen její palčivost, tak i červená barva okupuje tvůj zrak
Noční bouřka je hořká …záleží na síle – může být hořká jak čokoláda, kdy spláchne dusno dne a osvěží noc, ale také může být hořká jako oznámení od doktora, že nemůžeš mít děti
Podzimní vítr zní jako strašidelný klokot vody ve starých trubkách, znepokojující příslibem náročných studených dnů, avšak i v tomto případě strach má velké uši, protože zima není jen mráz a plískanice, ale i diamantový sníh.
Vzhled hašlerky je jako zamrzlá kostka čaje, která tě zprvu ochromí mrazivostí, aby tě postupně odměnila svěžesti jarního dne
Bolest zubů je zprvu jako připomínka tvé chybující nedůsledností, která se postupně mění až jej jako bití kladivem do obnaženého nervstva.
Jeho chůze zní jako odpovědnost, kterou na sebe vzal pořízením rodiny.
Přivonět si k benzínu je jako chemický pokus, který se vyhrnul z kádinky, aby okupoval celou laboratoř.
Ranní slunce chutná jako pořádně oslazený šálek čaje s mlékem.
Její hlas voní jako čerstvě posečená tráva, na které usychají poslední kapky rosy.
Ta hudba zněla těžce jako smažený řízek po ránu nalačno.
Červená barva chutná jako jahody se šlehačkou.
Noční bouřka je hořká jako pivo dvanáctka.
Podzimní vítr zní jako koncert cvrčků.
Vzhled hašlerky je jako inkoust scvrknutý do sebe.
Bolest zubů je jako bubák pod postelí pro dospělé.
Jeho chůze zní jako výstřely z muškety.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se bodláku.
Tohle se mi moc líbí: Ta hudba zněla těžce jako smažený řízek po ránu nalačno. ;)
Ranní slunce chutná jako …čerstvě usmažené palačinky s meruňkovou marmeládou.
Její hlas voní jako …mentolové bonbony.
Ta hudba zněla těžce jako …tanky řítící se do našeho města.
Červená barva chutná jako …polibek od té nejkrásnější ženy.
Noční bouřka je hořká jako …zrada kamaráda.
Podzimní vítr zní jako …kvílející strašidlo, které se venku schovává za stromem.
Vzhled hašlerky je jako …okopírovaný z modrotisku.
Bolest zubů je jako …nepřátelský agent s povolením zabíjet.
Jeho chůze zní jako …pomalu utíkající pára z konvice.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …samotného automobilového boha.
Ranní slunce chutná jako básníkův čaj…
– Její hlas voní jako sametová levandule…
– Ta hudba zněla těžce jako rozbitý reaktor…
– Červená barva chutná jako divoké jahody…
– Noční bouřka je hořká jako nejtemnější vzpomínky
– Podzimní vítr zní jako kvílení ženy, která právě ztratila milovaného muže
– Vzhled hašlerky je jako návrat do dob dávno minulých
– Bolest zubů je jako neodbytná štěnice…
– Jeho chůze zní jako zvonění velkého zvonu
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se polystyrenu…
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se polystyrenu… je fajn přirovnání. Díky moc!
– Ranní slunce chutná jako zázvorový čaj
– Její hlas voní jako vítr prohánějící se korunami stromů
– Ta hudba zněla těžce jako spánek pod babiččinou péřovou peřinou
– Červená barva chutná jako čerstvě zralé třešně
– Noční bouřka je hořká jako zrada od nejlepšího přítele
– Podzimní vítr zní jako vrzání hluchého houslisty
– Vzhled hašlerky je jako poupátko levandule
– Bolest zubů je jako ztráta milované osoby
– Jeho chůze zní jako obětní bubny domorodců
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se smůly krvácejícího stromu
Bolest zubů je jako ztráta milované osoby i Ta hudba zněla těžce jako spánek pod babiččinou péřovou peřinou jsou moc hezká přirovnání.
– Ranní slunce chutná jako …tequila sunrise stříknutá odleskem mizejícího úplňku
– Její hlas voní jako … hejno much vylétající z močůvkové jímky
– Ta hudba zněla těžce jako … vaječný řízek usazený na dně žaludku
– Červená barva chutná jako … krev potřísněná jahodovou šťávou
– Noční bouřka je hořká jako … nesplněné sliby večerních červánků
– Podzimní vítr zní jako … listová pila
– Vzhled hašlerky je jako …smaragd
– Bolest zubů je jako … byl větší než jeho nenávist k zubní pastě
– Jeho chůze zní jako … rozladěné piáno
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se … nevzhledných genitálií
Přirovnání Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se nevzhledných genitálií mě hodně zaujalo. Noční bouřka je hořká jako nesplněné sliby večerních červánků je také dobré.
– Ranní slunce chutná jako začátek dobrodružství.
– Její hlas voní jako jarní sluníčko.
– Ta hudba zněla těžce jako odolávat vanilkové zmrzlině.
– Červená barva chutná jako první polibek
– Noční bouřka je hořká jako poslední křupek v půlce filmu.
– Podzimní vítr zní jako píseň odmítnuté milenky.
– Vzhled hašlerky je jako klič do světa, v kterým se zase můžeš nadechnout zhluboka.
– Bolest zubů je jako maják policejního auta.
– Jeho chůze zní jako vášnivé bití srdce.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se horkého asfaltu.
Noční bouřka je hořká jako poslední křupka v půlce filmu. je moc hezké přirovnání!
– Ranní slunce chutná jako čerstvě vymačkaný pomerančový džus.
– Její hlas voní jako jedovatá konvalinka.
– Ta hudba zněla těžce jako dupot nosorožce.
– Červená barva chutná jako griotka.
– Noční bouřka je hořká jako dobře vychlazený Radegast.
– Podzimní vítr zní jako dech bohyně Moreny.
– Vzhled hašlerky je jako barva závěsů v autobusu.
– Bolest zubů je jako jako když soused řeže pilou dříví.
– Jeho chůze zní jako tikot babiččiných kyvadlových hodin.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se struhadla se zavřenýma očima.
– Ranní slunce chutná jako …pohled milovaného člověka.
– Její hlas voní jako …neslazený marcipán.
– Ta hudba zněla těžce jako …úděl tapíra, který přišel o sluch.
– Červená barva chutná jako …srdce na dlani.
– Noční bouřka je hořká jako …pryskyřice. Chutná po mrazu, po medu i po ostnech. Jantar se odráží v jejím zraku, když tma navečer proráží světlo. Její hořkost ulpívá ve vlasech i na polštáři. Tak sladkou noc, ať tě nic nevyruší….
– Podzimní vítr zní jako …krásně vyladěné varhany. Slyším ho ve stéblech trávy, v korunách stromů i v divokém pohybu plujících oblak. Těším se! Na jeho náruč. Znovu na podzim. V hřejivém objetí neprochladneme.
– Vzhled hašlerky je jako …sladké nic.
– Bolest zubů je jako … nevyužitá příležitost pod lupou. Promarněná šance růst. Kvést.
– Jeho chůze zní jako …betonová rapsodie.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …závratě.
Jeho chůze zní jako …betonová rapsodie. a Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …závratě. jsou bezvadný – díky moc za sdílení a přeji pěkný den!
Ranní slunce chutná jako slaný karamel – teple, měkce a rozdmýchává v nitru pocit sladkoslané nezapomenutelnosti.
Její hlas voní jako až příliš nasládlý odér růží nesoucí se zahradou.
Ta hudba zněla těžce, jako by měla tou tíhou zbortit skály.
Červená chutná jako maliny. V jemných podtónech kyselé víří čerstvá a svěží sladkost.
Noční bouřka je hořká jako osmdesátiprocentní čokoláda.
Podzimní vítr zní jako šum ptačích křídel.
Bolest zubů je jako polykání ryzí soli.
Jeho chůze zní jako duté bití hodin.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se střepiny – z jednoho boku hladké a z druhého ostré zároveň.
Všechny jsou moc pěkné, ale nejvíce se mi líbí „Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se střepiny – z jednoho boku hladké a z druhého ostré zároveň.“ – díky za sdílení!
Krásný mladík s pekáčem buchet na břiše
Ach Táďa! Všechny holky po něm pokukují, když se někde objeví a ani on nenechá žádnou bez povšimnutí. Prostě mu dělá dobře zájem ostatních, to že je středobodem světa. Je na tom úplně závislej.
No bodejť by ne. Jeho máma si ho nikdy nevšímala, měla svoje zájmy. Řekla bych, že jí i překážel, neustále mu hledala nové tatínky. Dokonce mu dávala pokaždý dvě stovky, aby se šel projít, protože jak říkala: „Tedíku, potřebuju aspoň jednou za čas vědět, že žiju“. A tak se chodil procházet. Bydlel vedle nás a já moc dobře vím, jakej doopravdy je. Chodil šíleně vylepanej. Na kadeřníka nebylo, a tak ho babička vždycky vzala strojkem na devítku. Taky si pamatuju, že ho systematicky přežírala a on se pak občas z toho množství pozvracel, nebo měl průjem. Jsem si jistá, že ho to nepustilo ani dnes.
Pokaždý, když jsem ho potkala, měl blbý kecy, frajeřil. Vymejšlel si, co všechno doma maj‘ a co dostal od mámy k Vánocům. V tom se fakt zdokonalil. Lži a podvody jsou jeho nejsilnějšími zbraněmi. A nejhorší je to jeho šišlání. Prej na logopedii nechodil proto, aby z něj vyrostla osobnost. Navíc dodnes bydlí s mámou. Vrací se tam jak bumerang. Vždycky odejde s nějakou kotrmelínou a za měsíc je zpátky. Buď dojdou prachy, nebo ona dotyčná zjistí, že Tadeáš by opravdu nemohl dělat reklamu na věrnost.
Zakomlexovanej blbeček, kterej si musí dokazovat svoji důležitost tím, že bude všude vystavovat svoje vymakaný tělo. Ale možná je to to jediný, co má. Vlastně mi je ho docela líto.
A přirovnání :
Pokuste se (zajímavě a netradičně) doplnit následující přirovnání:
– Ranní slunce chutná jako… pomerančový likér ve sklenici, kterou jsi chvíli držela v rukách. Je to příslib něčeho nového, co omámí tvou mysl.
– Její hlas voní jako… jarní ráno zastřené jemným oparem
– Ta hudba zněla těžce jako kašel starého kuřáka
– Červená barva chutná jako domácí třešňová marmeláda s kousky čokolády, rozplývá se dlouze na jazyku a její chuť je stejně tak hutná
– Noční bouřka je hořká jako hodina po naší hádce. Bojíš se, ale víš, že se všechno zase pročistí.
– Podzimní vítr zní jako orchestr právě laděných strunných nástrojů
– Vzhled hašlerky je jako tvrdý krunýř. Potřebuješ sakra velkou sílu, abys ho rozdrtil.
– Bolest zubů je jako vztek, který vyústil v jednom bodě těla.
– Jeho chůze zní jako plácání se candáta na souši.
– Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se oblečení mého táty.
Silvie, taky moc dobré. Přirovnání „Ranní slunce chutná jako… pomerančový likér ve sklenici, kterou jsi chvíli držela v rukách. Je to příslib něčeho nového, co omámí tvou mysl.“ je opravdu povedené! ;)
Úkol z videa:
Přímo proti mně na dvorku univerzity kráčí snad sám Schwarzenegger za mlada. Ach, už cítím, jak se mi rozžhavily tváře. Kde mám ty zatracené brýle! Jestli je nenajdu, nemám u něho absolutně žádnou šanci. Dnes jsem si totiž nestihla namalovat ani oční linku. Proč nemohla být ta dopravní zácpa výjimečně o pár minut delší. No fuj, co v mé kabelce dělá ta slupka od banánu… Á, tady jsou. Můj zrak opět utkvěl na mladíkovi. Ne, to nemůže pravda. Na první pohled úhledně napomádované vlasy jsou ve skutečnosti jen pěkně uzrálá vrstva mastnoty . No počkat, ale vždyť je květen, to už by nemělo sněžit. Co potom dělá ten bílý poprašek na jeho ramenou? Třeba pochází ze severu. No, tak asi ne… Možná by měl začít používat Head & Shoulders, jestli je to to, co si myslím. Čím víc se přibližuji, tím méně o tom začínám pochybovat.
Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale jednou mě to snad nezabije. Navíc ta křiklavě oblečená ženština postávající vedle něho mluví stejně jako její šatstvo. Moje iluze se rozplynuly stejně rychle jako dnešní automobilová kolona. Ta ženská je jeho matka a navíc s ní ještě bydlí v jednom bytě! No snad ještě bydlí, můžu se jen modlit, že se nepřestěhoval na stejnou kolej jako já. Ne, to snad ne, všimnul si, jak na něj zírám. Ok, myslím, že to pro dnešek stačilo, už jdu. Měla bych sebou hodit, mám pocit, jako by mě pronásledoval. „Jé ahoj,“ ozval se za mnou skřehotavý hlas, „ty budeš Elis, že? Já jsem Hektor, tvůj budoucí spolužák.“ Udělal by lépe, kdyby ke mně nepromluvil, z jeho úst ze zažloutlým zkřiveným chrupem se totiž linul nelibý zápach. Rychle jsem se otočila na podpatku, ale upřímně lituji, že jsem mu nepoděkovala za upozornění, že si v jeho okolí rozhodně nemám obsazovat lavici.
Doplňkové cvičení:
Ranní slunce chutná jako moje oblíbená snídaně – medové kroužky. Když jej však zahalí mraky, připadá mi, jako by se rozmočilo v mléce.
Její hlas voní jako jarní louka, jelikož je zvonivý stejně jako purpurové zvonky ukryté v trávě a cítím z něj divokou mátu.
Ta hudba zněla těžce jako kapky bušící na kapotu mého auta. Podobně jako v nich jsem v melodii nenašla žádnou útěchu a přišla mi stejně pochmurná.
Červená barva chutná, jako kdyby mi ji naservírovali na semaforu. Při pohledu na ni jsem stejně znechucená jako při nuceném zabrzdění. Když si ji však pořádně vychutnáte, dojdete k závěru, že nese pachuť krve. Protože když ten semafor ignorujete, tak nejednou teče proudem.
Noční bouřka je hořká jako moje zatrpklá sousedka. Když v noci tropím hluk, často lítají nadávky jako blesky a jsou doprovázeny hromovým tlučením na topení.
Podzimní vítr zní jako rozbouřené moře, ve kterém si Bůh míchá barvy na pestré zbarvení stromů, které nám rozjasní tyto podzimní splíny.
Vzhled Hašlerky je jako ptačí vejce. Když se vyklube/vybalí z obyčejné/ho skořápky/obalu, vzejde z něho něco úžasného.
Bolest zubu je jako špatné svědomí. Když s ním hryžete, tak vás to zabolí.
Jeho chůze zní jako kdyby se vznášel. Nic totiž neslyším.
Přivonět si k benzínu je jako pošimrat tchoře a vyžívat se v jeho nastražené pasti.
Boženo, skvělé – moc hezké. Díky za to!
(Osobně se mi líbí přirovnání týkající se bouřky.)
1) Ranní slunce chutná jako…mě ranní slunce nechutná, ale budí. Přetáhnu si peřinu přes hlavu a snažím se ještě aspoň hodinu spát. V létě. V zimě vyskočím jak zajíc, protože jsem zaspala.
2) Její hlas voní jako … žvýkačka. To je ale spíš dech. Neumím si představit ženskou, které by hlas voněl.
Možná jako bublající voda v čisté řece, protože ta opravdu voní a ženské bublají, když mluví.
Voda voní krásně. Prostě jako voda.
3) Ta hudba zněla těžce jako kroky mé šéfové na chodbě, když dusá kolem kanceláří ve vysokých kramflecích.
4) Červená barva chutná jako… hm, chutná, dráždí, když se to sní v množství přežene. Je to jako s ostrými papričkami. Záleží na míře. Ale připouštím, že špetka červené může chutnat.
5) Noční bouřka je hořká a osvěžující jako grepový džus.
6) Podzimní vítr zní (v bukovém lese) jako startující vrtulník. V smrkových lesích vítr šumí a trochu to připomíná zpěv mnohohlasého sboru, Takže věčně zpívají smrkové lesy.
7) Vzhled Hašlerky je jako malý cestovní kufřík. Bez ucha a koleček.
8) Bolest zubu je jako rafinované mučení a uděláte cokoli, aby jste se toho zbavili.
Zub mě takhle bolel jen jednou a vyoperovala jsem si z něj na toaletě před zrcadlem spínacím špendlíkem zfušovanou vložku. Úleva!
9) Jeho chůze zní jako… Zase se mi vybavuje ta šéfová. Kráčí jako kyrysník v plné zbroji.
Kdo ten zvuk nemá naposlouchaný, mohl by si myslet, že je to on.
10) Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se kožených sedadel strýčkovy staré Fordky. Vzadu na nich ležela ještě vojenská deka a my všechny děti v rodině jsme chtěly jet na rodinné výlety právě v ní. Když tak alespoň nazpět. Strýček pak tu Fordku v šedesátém sedmém vyměnil za Trabanta a dojel s ním nejdál až do Oděsy.
A v šedesátém osmém pak přijely ruské tanky. K těm jsem nečichala.
Věro, vám ta přirovnání ale jdou – opravdu všechna se mi líbí. Díky za to!
Ranní slunce chutná jako … citronová zmrzlina, sladce se rozpouští na jazyku … abys mohl druhý den dostat další porci.
Její hlas voní jako … espresso, stejně horký, hebký a silný zároveň.
Ta hudba zněla těžce jako … duté, zlověstné kapky ničivého deště.
Červená barva chutná jako … krev smíchaná s kousky pomeranče.
Noční bouřka je hořká jako … touha srdce po někom, kdo nikdy nepřijde.
Podzimní vítr zní jako … tajemné vzkazy ukryté na druhém břehu.
Vzhled hašlerky je jako … střípek meteoritu z neznámé, hořkosladké, tmavomodré planety.
Bolest zubů je jako … drtivá ruka, která mučí každý atom v těle.
Jeho chůze zní jako … rytmus netrpělivého srdce – spěšně, chtivě, v běhu odhalit, co bude dál.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se … jemného, chladivého sametu ocelové barvy.
Tohle je moc hezké – gratuluju!
Úkol z videa:
Z pár let starých fotek shlížel krasavec k pohledání. Bojovná tvář lemovaná světlými vlasy, modré oči, tělo poloboha a stupně vítězů. Bývaly doby, kdy mu tyhle fotky visely po bytě a pak je nějakou chvíli nemohl ani vidět. To když ho zradilo vlastní tělo. To tělo, o které se tolik staral, které budoval a které mu bylo skoro svaté mu najednou bodlo kudlu do zad a doktoři řekli: už žádný vrcholový sport. Končíš.
Zhroutil se mu svět. Ze dne na den z něj byl najednou poloviční mrzák. Snažil se dát se do kupy jediným způsobem, kterým znal. Cvičit. Jenomže přetažené svaly ho najednou málem ani neunesly. Měl sto chutí se zabít. Nadával na život, který mu vzal vše, co měl a čím žil, ale vzít si život nějak nedokázal. A tak se pomalu ploužil troskami svého života, dokud mu na dveře nezaklepala ta babka, co pořád chodila po baráku a rozdávala cukroví. Pohrdal jí. Byla to poddajná žena, obtloustlá, měkká, vlezlá… I jemu přinesla krabičku cukroví. A i když ji se jí obvykle smával už z dálky, dneska ne.
„Já, když je mi smutno, tak peču,“ řekla mu ve dveřích a strkala mu pod nos tu zatracenou krabičku. Neměl vůli ji vyhodit. Byl sám. Většina přátel ho opustila buď proto, že už se mu na paty nelepila ani sláva ani peníze, nebo proto, že se nedokázali dívat na tu trosku, kterou se stal.
„Já péct neumím,“ řekl jí hluše, ale babka jen mávla rukou.
Těmi fotkami se dneska probíral s úsměvem na tváři. Ten člověk na nich mu byl k smíchu a k smíchu mu byl i ten, který přišel po něm, než se dokázal zase sebrat. Péct se nikdy nenaučil. I ta paní od vedle nakonec musela uznat, že je v kuchyni totální dřevo, ale nezáleželo na tom. Byl o dost hubenější, dokonalou tvář zbrázdili předčasné vrásky, ale v očích měl najednou vlídnější pohled. V domě teď sice vytíral chodby, ale mnohé triky, které se kdysi naučil v boxu, nezapomněl. Už to bylo dlouho, co jim chuligáni rozbili vchodové dveře nebo pomalovali fasádu.
A doplňkový úkol:
Ranní slunce chutná jako rajské jablko. Jen jen puknou v rozbřesku.
Její hlas voní jako marcipán.
Ta hudba zněla těžce jako salvy z lodních děl.
Červená barva chutná jako výzva.
Noční bouřka je hořká jako hlína na kořenech stromů vichrem vyrvaných ze země.
Podzimní vítr zní jako šum křídel ptáků odlétajících na jih.
Vzhled hašlerky je jako omyl designera.
Bolest zubů je jako pomsta růžového pantera.
Jeho chůze zní jako když se louskají ořechy, jak mu loupe v kolenou.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se opojného snu.
Úkol z textu.
Mohutné pletence svalů se leskly v záři reflektorů, a vlnily se jako klubko hadů, uvězněné pod kůží. Zářivý úsměv na všechny strany nenechával nikoho na pochybách, že si je majitel svým prvenstvím suverénně jist. Jinde, s nohou zdánlivě ledabyle opřenou o pódiový odposlech, a hlavou hrdě vztyčenou ke stropu Carnegie Hall, připomínal bájného Tarzana, s nohou na hlavě obrovského černohřívého lva, v rozvalinách města Oparu, když ohlušujícím vítězným skřekem Akutova kmene, světu oznamoval, že právě zvítězil. A džunglí se na deset sekund rozhostilo hrobové ticho.
Tolik příběhů na zažloutlých fotkách, zarámovaných nad krbem. Dnes mi však mátový čaj přinesl senior, jehož povislá kůže po celém těle dává znát, že ona vítězství si žádají svou daň.
Ranní slunce chutná jako šálek čerstvé mangové šťávy, kterou jste si právě přelili do sklenice.
Její hlas voní jako třpytivé diadémy Mariánského pramene, v ranním slunci.
Ta hudba zněla těžce jakoby se snažila vyvolat Balroga, démona z dávných časů, kterého musel porazit až Gandalf.
Červená barva chutná jako hořká pilulka pravdy, když nám tisíce pionýrských šátků na 1. máje vtloukaly do hlavy syrovou skutečnost: “Svobodu? Zapomeň!”
Noční bouřka je hořkosladká, jako to vzrušující hromobití na chalupě v Jizerkách, které nás probudilo nad ránem, a snad celé nebe se tenkrát vylilo. A my se báli. Tak moc, a tak krásně…
Podzimní vítr zní jako mohutné pléno varhanních kopulových a flétnových rejstříků, jejichž stopáž se mění u každé skalní rozsedliny. Tu připomíná dutý dřevěný principál, blíže k lesu přechází do ostřejších tahů Violy Da Gamba, až se nakonec ve skalním komíně rozvlní půvabným kovovým tónem Unda Maris.
Vzhled hašlerky připomíná mlhavý závoj, uvězněný do průsvitné kapsle, který se vlní, jak jí otáčíte pod lampou.
Bolest zubů je drsným napomenutím za naši lajdáckou péči o vlastní dokonalé tělo.
Jeho chůze zní jako metronom. Generál každým coulem.
Přivonění k benzínu je jako adrenalin na lžičce. Tolik chlapů dokáže zmobilizovat!
Skvělé, Honzo, moc hezké – držím palce při vyplňování dalších úkolů!
Tak nejprve úkol zmíněný ve videu:
Před ní stál chlap jak hora svlečený do půli těla a mohla tedy vidět ty pevné pod kůží velmi dobře vyrýsované svaly jak na obou rukou, tak na prsou.napadlo ji, že by bylo příjemné se k němu schoulit do náruče, ale tuto myšlenku ihned zavrhla.
Svaly na břiše ji připomínaly pekáč buchet, které pekla její babička, když byla ještě malá.
Jenže tenhle dojem Apollóna, který sestoupil z Olympu už v úvodu zkazil svým arogantním, povýšeneckým až urážlivým chováním vůdči ní. A le i tak byla radost na něj pohledět.
No co by se také dalo čekat od chlapa, který byl celá léta filmovou hvězdou jako akční hrdina a nyní už o něj jako o herce není žádný nebo jen minimální zájem. Pozorovala ho z odstupu a z toho co viděla jí bylo smutno.
Na první pohled nádherný chlap s očima barvy nebe v létě, ale na ten druhý už byla zřejmá pýcha a arogance.
A nyní doplňkové cvičení.
Ranní slunce chutná jako doušek té nejčístčí pramenité vody přímo od pramene.
Její hlas voní jako nejkrásnější růže v královské zahradě.
Ta hudba zněla těžce jako když padá lavina kamenů ze skály.
Červená barva chutná jako oheň u táboráku.
Noční bouřka je hořká jako sousto zázvoru na jakzyku.
Podzimní vítr zní jako flétna boha Pana.
Vzhled hašlerky je jako malého ptačího vajíčka, které se však pomalu rozpouští na jazyku.
Bolest zubů je jako noční můra.
Jeho chůze zní jako krok slona v pralese.
Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se kvasící močky.
Díky, Jitko, za skvělé vyplňování úkolů kurzu Základy tvůrčího psaní. „Podzimní vítr zní jako flétna boha Pana.“ se mi moc líbí.
Cvičení – klišé
– Ranní slunce chutná jako … 100 % pomerančový džus. Má dost podobnou barvu, je sladké, ale na konci v krku hořkne, jak vám do očí zasvítí první paprsky a polije vás nepříjemné horko.
– Její hlas voní jako …kopka hnoje, je nepříjemný a nohy vám dobře radí, abyste zmizeli dřív, než se začne zase rozčilovat.
– Ta hudba zněla těžce jako … nedopsaná rovnice matiky na tabuli, kterou máte za úkol doma vyřešit.
– Černá barva chutná jako … pendrek než se ochutí. Je hořký a pachuť lékořice je v krku cítit ještě dlouho po té, co ho sníte. Asi stejně dlouho, jako se perou skvrny od černé barvy.
– Noční bouřka je hořká jako … grapefruit. Všichni o ní mluví romanticky, ale pak ji ochutnáš a jen se ti hořkostí kroutí obličej.
– Podzimní vítr zní jako … senilní důchodce v MHD, který si nechal inhalátor doma.
– Vzhled hašlerky je jako …lomený výraz. Nezapamatovatelný a dle mého skromného názoru ani nestojí za povšimnutí.
– Bolest zubů je jako … hřebík v hlavě. Dokud ho nevytáhnu, nepřestane to. Pak je tu ale riziko, že to udělám špatně a nadělám víc škody než užitku…kor, když povolím špatný hřebík.
– Jeho chůze zní jako … chodící továrna na gumu pryž, strašně mu vržou boty.
-Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se …. dlážděných ulic v USA v 70. letech. Než se tam prý zavedly zákony a omezení na ochranu životního prostředí, byl benzín a nafta cítit všude ve velkých městech.
-Erea
To jsou moc pěkná přirovnání! Gratuluju k výkonu a rovnou přikládám odkaz na další podobná cvičení tvůrčího psaní. :P
Tyyjo Erea… Dost dobrý! ;-)