Jedna z nejdůležitějších funkcí dialogů je charakterizování postav. Hezky se to řekne, ale hůř se to udělá. Takže tady máme další hravé cvičení tvůrčího psaní, které dokonale prověří vaši schopnost psát srozumitelné dialogy…
Zadání cvičení
Podívejte se prosím na úvodní obrázek. Jsou na něm čtyři typově odlišní lidé – hudebník, dáma s deštníkem, sečtělý dlouhán a elegán v dobře střiženém obleku.
Zkuste napsat jejich společný dialog bez uvozovacích vět a bez jakýchkoliv popisů (jako kdyby to byl čistý divadelní scénář). Prostě jenom střídejte repliky jednotlivých postav označených písmeny A, B, C, D (jejich rozdělení by mělo být náhodné, např. někdo může použít A pro dámu, B pro elegána, C pro hudebníka a D pro dlouhána; jiný zase označí hudebníka A, dlouhána B, dámu C a elegána jako D).
Výsledný text nemusí být vůbec dlouhý, bohatě postačí 10 až 20 výměn (nicméně nic vám nebrání v tom se případně více rozepsat).
Vyhodnocení cvičení
Cílem tohoto cvičení je dosáhnout srozumitelnosti jejich povídání, tj. čtenáři by měli rozpoznat, kdo kdy mluví a neztratit se v napsaném dialogu. Pokud cizí člověk dokáže správně přiřadit k těmto postavám jejich zástupná písmena, uspěli jste.
Pár tipů
Jestliže si chcete srozumitelnost svého dialogu vyzkoušet, vložte ho dole do komentářů a dostanete na něj zpětnou vazbu.
Také by se vám mohl hodit článek, který se věnuje psaní dobrých dialogů. Naučte se psát lepší dialogy »
A pokud by to bylo málo, podívejte se ještě na e-book Dialog, seznamte se!
Tvořte a hrajte si. Držím vám palce! ;)
Poznámka na konec: Více podobných cvičení tvůrčího psaní je zveřejněno zde.
B: Hrajete pěkně. Country se mi líbí.
A: Nejsem žádnej profík, ale hraju rád. Chodim sem každej den. Někdy něco dostanu, někdy ne. Ale kvůli tomu to nedělám. Já sem chodim, protože mě to baví. Rád pozoruju lidi, co choděj vokolo. Vždycky přemejšlim, kam asi dou. Vás bych tak podle toho vohozu tipoval na divadlo nebo tak něco.
B: Ano, máte pravdu, jdu na koncert – tedy vážné hudby. Ale ještě mám čas, tak vás budu chvíli poslouchat.
A: Jo, klidně.
Copak támhleta bláznivá ženská s tim dešnikem? Copak prší?
B: Ano, trochu mrholí. Možná jde od holiče.
Tak já také radši půjdu, abych nepřišel do divadla poněkud neupravený. A vy byste asi taky měl jít domů, aby se vám nepoškodil nástroj.
A: Nebojte. Já ani moje basa nejsme z cukru jako ta ženská! Zatim jen mrholí. Kdyby se rozpršelo víc, tak se i s basou schovám někam pod střechu.
Přeju příjemnej poslech.
D: Dobrý večer. Viděl jste tu paní s tím deštníkem? Vždyť sotva mrholí.
A: To víte, ženský! Bojej se trošky vody.
D: Ale to já si musím pospíšit, aby mi nezmokly ty knížky, kdyby se více rozpršelo. A vy se nebojíte, že by vám ta basa mohla navlhnout?
A: Kdepak! Už se mnou zažila i horší věci. Ale vy klidně utíkejte.
D: Ještě že mám tak dlouhé nohy, tu paní s tím deštníkem snadno doběhnu. Třeba by mi schovala aspoň ty knížky.
Dobrý večer, mladá paní. Prosím vás, byla byste tak moc hodná a schovala mi pod ten deštník ty knížky? Víte nejsou moje, nesu je do knihovny.
C: No páni, vy ste ale vysokej! Myslela sem, že bych schovala pod deštník i vás, ale to asi nepůjde, jak vidím. Jedině, že bysme si to vyměnili. Vy ponesete deštník a já vaše knížky. Tou volnou rukou mě můžete nabídnout rámě, abysme se pod ten deštník lépe vešli.
D: Moc děkuji. Je to docela příjemné. Teď už mi ani ten déšť moc nevadí.
C: A příště si vemte aspoň igelitku.
B: “Tak už pojď. To snad není pravda. Ty brečíš?”
A: “To ta hudba.”
C: ”Mohu se vás na něco zeptat?”
A: “Ano.”
C: ”Myslíte si, že je má hudba smutná?”
A:” Ne, je krásná. Připomněla mi mé dětství, chvíle strávené s otcem.”
B: “Proč se s ním vůbec bavíš. Máš na víc, drahá.”
D: “No dovolte! Co si o sobě vůbec myslíte. Je to můj otec.”
B:”A víte, že mě to vůbec nepřekvapuje. Rodinka k pohledání. Zkrachovalý hudebník a nedostudovaný filozof.”
D: “A k tomuto závěru vás zřejmě dovedla vaše bravurní mysl, že?”
B: “Ne, stačí se na vás jenom podívat.”
A: “Přestaň! Musíš se neustále do všech jenom navážet?”
B:”A ty musíš být neustále tak sentimentální?”
C: ”Už chápu, proč pláčete. Ne pro šťastnou minulost, ale pro neutěšenou přítomnost.”
A: Sakra. Jako vážně?! Nemůžete se dívat co děláte?
B: Ježiši! Pardon, já se hrozně omlouvám.
A: A to mi má ten smoking usušit? Proboha, ženská, nechybí vám náhodou brýle?
D: Vždyť je to jen voda.
A: No a? Víte, jak byl ten oblek drahý?
D: Řekl bych, že vím. Hedvábí? Voda uschne. A i kdyby na něm zůstalo pár kapek špíny, v čistírně sis s tím hravě poradí.
A: A vy mi ji snad zaplatíte?
D: Proč bych to dělal? Není můj.
A: No vidíte! Tak raději mlčte.
C: Tady máte paní. Sice to není moc, ale je to všechno, co jsem dnes vydělal.
B: Děkuji, ale to si od vás nemohu vzít. A určitě bych je nedala někomu… takovému.
C: Jen si je vemte. Zítra je taky den a já hraju pro radost, ne pro peníze.
B: Jste moc laskav, ale opravdu si je nechte. Slyšela jsem vás hrát na tom mostě a jste velice dobrý hudebník. Zasloužíte si každý dolar.
C: Moc vám děkuji.
A: Dejte to sem.
B: Pro Boha. Která matka mohla tohle stvoření vypustit do světa.
A . Elegán
B. Dáma
C. Hudebník
D. Dlouhán
D: Nechcete za mnou mladý pane?
A: Co prosím?
D: Jestli nechcete za mnou. Pod deštník. Ať vám ten spešl kabátek nezmokne.
A: Tohle je sako. A ne děkuji. Rád postojím v dešti.
B: Já bych se schoval rád.
D: Ale vás jsem se neptala.
B: Aha já myslel, že to byla obecná nabídka.
D: Jsem přesvědčena, že víte jak vypadá konverzace. Nebo možná ne. Lidé jako vy žijí na papíře a s lidmi mluví jen, když utrácí peníze za příběhy jiných, protože si sami nedokážou žít ten svůj.
A: Uf, to asi zabolelo.
C: Mohl bych vám k tomu zahrát Beethovena pokud chcete. Přidalo by to na dramatičnosti.
A: Kliďte se z cesty. Běžte si na to banjo brnkat někam jinam.
C: Tohle jsou housle. Vy si asi svým vzhledem moudrého muže kompenzujete, to že sám moudrostí neoplýváte.
D: Uuuu. Muži se kolem mě normálně neperou, ale třeba se to dneska změní.
B: Paninko, muži se tady nebudou prát kvůli vám, ale kvůli svojí vlastní hrdosti. Vy byste za to nestála.
A: elegán
B: dlouhán
C: hudebník
D: dáma
C: Akáty šumí, když padá déšť—
A: Falešné.
C: Co prosím?
A: Znělo to falešně.
D: Tak to vůbec neznělo. Co vy asi tak víte o hudbě?
A: Studoval jsem hudbu, tohle rozhodně znělo falešně.
C: Tak pán studoval…
D: V tom případě vám knihy nezaručily hudební sluch. Ten zpěv byl skvělý. Zkuste ještě něco.
C: Nevím, jestli se mi do toho teď chce.
D: Jen do toho.
C: Já, ač mám spánek bezesný, mně včera sen se zdál. I když dávno nejsem s ním, mě navštívil sám král. Řekl…
B: Lásko má já stůňu, svoji pýchu já jen hrál, kvůli vám se vzdávám trůnu, klenotů i katedrál.
D: Teď se ukažte vy!
A: Nemůžu. Ti dva si teď vyznávají lásku pokarlštejnsku.
D: Tak vidíte. Tu krásnou dámu jste mohl oslovit vy, místo toho jste ji urazil. Copak vás v těch knihách nenaučili slušnému chování?
Tohle je hrozně skvělé. Moc se mi to líbí.
Hádejte kdo je kdo… ;)
C-muzikant
A-muž s knihou
D-muž v saku
B-žena s deštníkem
Děkuji, ale správně je bohužel jen muž s knihou :)
A: Vás som tu ešte nevidel.
B: Hrať na tu už mesiac!
A: Hm, je fakt, že touto ulicou už veľmi nechodím. Kde si sa naučil hrať?
B: Ja učil ve škola pre umelca.
C: Jeeee, to je moja obľúbená! Môj dedko mi ju hrával, keď som bola malá.
B: Ty poznáš moja písnička?
C: Desigur! Starký bol zo Sibiu. Hrajete prekrásne!
B: Je to vážne talent, to sa musí nechať.
D: Sorry, kámo, zaspal som. Nesiem ti tie noty, čo si chcel. Vidím, že máš publikum.
C: Akurát tu obdivujeme vášho kamaráta.
D: To hej, Sergiu ju hudobný génius!
B: hudebník
C: dáma
A a D: elegán a dlouhán – neumím asi rozlišit
A: Můžete se, sakra, trochu posunout? Nevejdu se sem a zmoknout nemůžu, jak vidíte. Nebo myslíte, že mi pak někdo tu škodu zaplatí?
D: Prosím? Potřebujete něco?
A: Uhněte sakra! Nevidíte, že prší?!
B: Pojďte, já Vás sem pustím. Déšť mi nevadí, jsem vybavená.
C: To snad nemyslíte vážně! Vyhnat ženu do deště? Pojďte zpátky, madam.
B: To opravdu není třeba.
C: Ale je. My se vejdeme, že? Pozor na knihu, ať Vám nezmokne.
D: Co…cože? Jo, určitě. Díky.
A. Tak to teda nevim. Hlavně aby ta basa zůstala suchá.
B: Opravdu můžu jít kousek dál…
C: Určitě ne. Pán se vejde i s nástrojem.
A: No ale ten deštník byste si schovat mohla. Dyť takhle zabíráte moc místa!
A: hudebník
B: dáma
C: elegán
D: sečtělý dlouhán
Přesně tak. Děkuji za reakci.:-)
A: Hrajete krásně pane Brumbaldi.
B: Děkuj,i madam. Miluji tóny basy a ještě více, pokud vykouzlí úsměvy krásným dámám.
C: Moje kniha. Moje kniha. Déšť smáčí stránky. Potřebuji paraple! Mladá slečno, půčte mi prosím paraple.
D: Ale, ale. Mladý pane. Žádat dámu o cokoli je neslýchané, neslýchané! To jste v těch vašich knihách zřejmě nevyčetl. A paraple se používá proti příliš dotěrnému slunci. Proti dešti nám slouží deštník.
C: To se mýlíte mladý pane. Internetová jazyková příručka píše, že paraple má význam deštník i slunečník.
A: Chytrý, ale trochu nevychovaný. Tu máte ten deštník a už se tu nedohadujte. Chci si vychutnat v klidu hudbu.
C: Děkuji.
A: Hrajete krásně pane Brumbaldi.
B: Děkuj,i madam. Miluji tóny basy a ještě více, pokud vykouzlí úsměvy krásným dámám.
C: Moje kniha. Moje kniha. Déšť smáčí stránky. Potřebuji paraple! Mladá slečno, půčte mi prosím paraple.
D: Ale, ale. Mladý pane. Žádat dámu o cokoli je neslýchané, neslýchané! To jste v těch vašich knihách zřejmě nevyčetl. A paraple se používá proti příliš dotěrnému slunci. Proti dešti nám slouží deštník.
C: To se mýlíte mladý pane. Internetová jazyková příručka píše, že paraple má význam deštník i slunečník.
A: Chytrý, ale trochu nevychovaný. Tu máte ten deštník a už se tu nedohadujte. Chci si vychutnat v klidu hudbu.
C: Děkuji.
Tipuji:
A: dáma
B: hudebník
C: sečtělý dlouhán
D: elegán
A: Ahoj miláčku, čekáš dlouho? Mohla jsi jít klidně dovnitř.
B: Ahoj. Nechtělo se mi, mám ráda, jak voní vzduch, když prší.
A: Pravda. Tak pojď.
A: Au! Dávejte pozor na cestu!
C: Omlouvám se. Začetl jsem se.
B: Co čtete?
C: Madam. Učím se dívat od Reného Nekudy.
A: Jaká ironie.
C: Omluvte mého manžela, má cit pro hudbu, ale pro literaturu už ne.
B: V pořád-
D: S dovolením!
A, B, C: Pardon.
D: Ach, mistře, nevšiml jsem si, že jste to vy. Poklona, paní Walzová.
B: Bedřichu.
C: Tak já už nebudu rušit. Na shledanou, madam, pánové.
A, B, D: Na shledanou.
A: Jsi tu nějak brzy, Bedřichu.
D: Raději jsem vyrazil dřív, chci si vše ještě v klidu připravit a naladit si pořádně basu.
A: Zodpovědný jako vždy. Tak pojďme dovnitř. Až po tobě, miláčku.
B: Díky lásko.
Téma: Zvuky města
(deštivé odpoledne, podloubí starého náměstí, kapky bubnují do deštníků a do víček od kávových kelímků)
A – Hudebník s kontrabasem
(přihýbá se ke svému nástroji, ladí strunu, která vzdoruje)
Ten bas je dneska nějak rozladěný.
Jako by mu tenhle déšť lezl pod kůži. Možná začíná mít city.
B – Dáma s deštníkem
(zamyšleně sleduje proudy vody stékající z okapu)
Vždycky když prší, celé město zní jinak. Otravněji.
To bubnování na střechy… stovky malých orchestrů bez dirigenta.
A všichni hrají na plech.
C – Sečtělý dlouhán
(vytahuje knihu z podpaží, aniž by si ji namočil)
Ačkoliv bychom mohli vnímat déšť jako narušení akustického konsensu,
ve skutečnosti představuje jen další vrstvu komplexní symfonie lidské činnosti.
Každé odkapnutí, každé šplouchnutí – další nota v nekonečné partituře urbanistické existence.
D – Elegán
(setře kapku z rukávu svého saka, znechuceně)
Noty, kapky… Všechno hezký, ale hlavně ať to neruší obchodní hovor.
Hluk je prostě hluk, když z něj nekápne zisk.
(zvuková kulisa: Déšť se zintenzivňuje, kolem projede auto, co schválně najede do louže – všichni ustoupí)
A – Hudebník s kontrabasem
(zachrání nástroj těsně před sprškou bláta)
Tohle byl dramatický vstup. Myslím, že moje struny teď pláčou.
B – Dáma s deštníkem
(posune se pod okap, kde paradoxně prší méně)
Někdy si říkám, že město schválně zkouší, kolik deštníků člověk unese, než rezignuje na styl a začne nosit pláštěnku s kačenkama.
C – Sečtělý dlouhán
(přemítá nahlas)
Civilizace se láme v detailech. Ne v dějinách, ale ve šplouchání do bot.
D – Elegán
(snaží se skrýt drahé boty do tašky s logem exkluzivního obchodu)
Civilizace… dobře. Ale hlavně ať mi z toho nevlhnou účty.
(V tom zpoza rohu vystoupí postava: malý muž v pláštěnce, obličej ukrytý pod kšiltem. V jedné ruce triangl, v druhé papírová růže. Začne tiše hrát „Ódu na radost“, falešně, rytmicky, ale se srdcem. Všichni na chvíli zmlknou.)
E – Pouliční zpěvák s trianglem
(pohrává si s tichým zvoněním kovu)
V dešti nikdo neposlouchá. Ale všechno slyší.
A – Hudebník s kontrabasem
(skloní hlavu v uznání)
To byla čistá disonance…
ale měla v sobě víc duše než moje čtyři struny za poslední týden.
B – Dáma s deštníkem
Zatímco my tu hledáme význam v kapkách, on ho vkládá mezi ně.
C – Sečtělý dlouhán
Triangl jako nástroj revoluce…
To by Nietzsche nenapsal, ale rozhodně by to ocenil.
D – Elegán
(nervózně vytahuje minci, ale nakonec si to rozmyslí)
Hudba je krásná věc. Pokud nepřekáží provozu.
E – Pouliční zpěvák s trianglem
(mrkne do prázdna)
Ale provoz je jen orchestr bez not.
A já jsem tu, abych ho připomněl.
(Ozve se hrom. Všichni se rozprchnou jiným směrem – každý za svým rytmem, deštníkem a tempem. Triangl cinkne ještě jednou. Ticho. Déšť padá dál.)
A: Slyšíte ten vítr? To si říká o pár tónů. Možná něco v D moll.
B: Mě vítr jen upozorňuje, že vzít si dnes deštník, byl dobrý nápad.
C: Vítr je jako myšlenka bez směru. Létá, dokud ji někdo nechytí.
D: Nebo jako politika. Všude plno hluku a nic nedává smysl.
A: Ty máš ale styl, kamaráde. Oblékáš se podle předpovědi počasí nebo podle nálady?
D: Podle času. Když nestíháš, musíš alespoň dobře vypadat.
B: Já raději myslím dopředu. Deštník, rukavice, za všech okolností elegantní.
C: Elegance je otázka vkusu. Ale také ticha mezi jednotlivými slovy.
A: Nebo mezi tóny. Tam se rodí jemný rytmus.
B: Rytmus si nech na večer. Teď potřebujeme plán, jak se dostat z dosahu mraku a nezmoknout.
D: Nebo alespoň najít nějakou kavárnu, než se spustí liják.
C: Káva je jako dobrá knížka. Trochu hořká, ale když jí přijdeš na chuť, zlepší ti náladu.
A: Tak pojďme, já vám mezitím zahraju něco na cestu.
B: Jen jestli to nebude znít jako mokré ponožky.
D: Pokud to nebude znít jako rozbité rádio, nebudu mít nic proti.
C: A pokud tam budou i knihy, můžeme tam zůstat celý den.
Vítr je jako myšlenka bez směru. To je super????
Hádejte kdo je kdo… ;)
A: hudebník, B: žena s deštníkem, C: muž v saku, D: muž s knihou? ????
A: Promiňte, mohu si přisednout?
B: Jistě, hoď sem krovky.
A: Děkuji. Jak Vám chutná ten zákusek?
B: Na můj vkus je v něm málo trávy…
C: Promiňte, že se mísím do hovoru, ale Vy jste zahrádkář?
B: Cože?! Jakej zahrádkář? Po trávě se nechodí, po trávě se směje!
A: Domnívám se, že došlo k jistému pomýlení. Mohu si k Vám přesednout? Mě na mém trávníku vyrašily minulý rok houby, vůbec jsem nevěděla, co s tím…
B: Jako lysohlávky, jo? To bych zašel…
A: Na shledanou.
C: Ale jistě, přisedněte si. Myslím si, že bych mohl být lepší společností než tento, ehm ehm, pán.
B: Co s tim jako myslíte? Že vám jednu střihnu!
D: Ale snad nebude hned tak zle! Můj přítel to určitě tak nemyslel.
B: No jenom jestli! Naštěstí už jsem stejně dojed, tak du.
A+C+ D: Na shledanou!
B: Sbohem!!!
A: A jak to tedy máte s tím trávníkem?
A: Nazdar vespolek
B: Ahoj, Kvído. Aspoň že máš klobouk, to slunce nás sežehne.
A: Sežehne? Šajní stejně jako minulý týden, kdy ses opalovala na střeše.
B: Hm, to byla jiná situace. Dneska nás sežehne.
A: Ale ty vypadáš spíš, že se chystáš na déšť. Mili, že ty jsi zase jedla ty divný bobule? B: Kvído, prosím tě!
D: Čao přátelé! Slunce krásně hřeje jak v srpnu v Neapole.
A: Lorenzo, čao!
B: Helemese, další kandidát na sežehnutí přišel.
C: Mamamia, mně úžeh nehrozí. Jsem namazaný jak miminko.
B: Lorenzo, kdepak úžeh, sežehnutí, uškvařená kůže plná skvrn! A: Mili, měla ty svoje bobule..
B: Kvído! Žádné bobule, copak nečteš noviny? Kde je ten Dan, když jsme se domlouvali na čtvrtou?
C: Mamamia, Mili, nečerti se, no? Usměj se a stáhni ten deštník, vždyť je nebe bez mráčku.
D: Krucinál, pardon za zpoždění, nenašel jsem deštník, tak jsem doma hledal aspoň atlas Ta aspoň trochu stíní před tím zabijákem na nebi.
A: Vy jste se dočista pomátli…
C: Lidi, co děláte, vždyť to slunce jen trošku hřeje..
D: Houby lehce! V noci na něm byly erupce, které změnily spektrum sluneční záření. Na čtyřiadvacítce mají od rána žluté studio a jedou to nonstop. A: Mně doma jede jen gramofon.
D: To jste si ani nevšimli, že po městě běhají lidé a mají fialové mokvající skvrny?
C: Mili, bella, pojď se schovat do mé náruče.
B: Ani za mák, máš ji posypanou skvrnami!
Moc se mi to líbí, má to šmrnc, představila jsem si Neapol.
A: To nemyslíte váže, osobo?
B: To mluvíte jako na mě, jo?
A: Na koho jiného?
B: Vo co vám jako de?
A: Tady vůbec nemáte co pohledávat. Tady se to nehodí
B: Tak hele, já jsem na správným místě, kdo tu teď dělá zbytečný vlny, seš ty. A uhni, zdržuješ. Já tu mám kšeft.
A: No dovolte, budu si stěžovat. Haló?
C: Dobrý den, mohu nějak pomoci?
A: Jistě, proto na vás volám. Zajistěte, aby tato osoba byla okamžitě odejita z těchto prostor, snad ji nedovolíte, aby tu teď, v tuto významnou chvíli, provozovala tuto činnost. Ať si jde ven na ulici, tam kam patří.
C: To bohužel nepůjde
A: Jak to myslíte?
C: Já jsem tu osobu osobně najal.
D: Áááá, to je skvělé, že jste se tu takhle všichni už sešli i beze mě. Moc se omlouvám, za zpoždění, ale byla šílená zácpa, tak jsem vystoupila z taxíku, že to dojdu pěšky, ale začalo do toho ještě šíleně lejt. Už jste se představili?
B: Asi jo, ale ne tak, jak si myslíte.
D: Tak mi to dovolte napravit. Pan Malátny – autor knihy Bude ještě hůř. Pan Kolomazník – majitel nového knihkupectví a inovátor. A pan Vejvoda – youtuber a uznávaný pouliční umělec, který dokreslí atmosféru Vašeho autorského čtení, pane Malátný. To je pecka, co? Taky milujete inovace?
„Promiňte, omlouvám se, je tady volno?“
„Jasan, jen si přisedněte milá dámo. Já se tu stejně moc dlouho nezdržím, za chvíli mi začíná gig.“
„Děkuji. A tomu druhému pánovi to nebude vadit?“
„Co já vím? Celou dobu mám nos strčený do knížky a vůbec nevnímá.“
„Promiňte, mluvíte na mě? Je mi to líto. Začetl jsem se do téhle knihy, je fascinující. Pojednává o dynamickém vztahu mezi lidskou identitou a mikrobiálním ekosystémem, jenž obývá naše tělo, a zkoumá, do jaké míry je naše já formováno interakcemi s tímto neviditelným, avšak zásadním společenstvím…“
„Dobré odpoledne, velice se omlouvám za vyrušení. Kavárna je úplně plná lidí, u vašeho stolu je jediné volné místo. Nebylo by vám proti mysli, kdybych si přisednul?“
„Ehm, no já si nejsem jistá…“
„Ale klidně. Máte recht. Už je tu natřískáno. Tak to já se jdu posadit k piánu a trochu to tu rozjedem.“
„Promiňte, že vás ruším při čtení, ale zdáte se mi nějaký povědomí. Nemohli jsme se už někdy setkat v minulosti?“
„No to je neuvěřitelné. Martine, kde se tady bereš? Já jsem Adam, pamatuješ si mě? Adam Posípka, seděli jsme spolu na gymnáziu Na Zatlance.“
„Adame? To je neuvěřitelné. Neviděli jsme se patnáct let a teď se sejdeme u jednoho stolu. Opravdu k neuvěření.“
„Promiňte, říkali jsem gymnázium Na Zatlance. Víte, jak bych to řekla, já jsem tam vlastně také studovala…“
A (poťukává zavřeným deštníkem po dlaždicích): Á, ta fronta snad nikdy neskončí!
B: Kdybyste měla s sebou knihu, uteklo by vám to čekání rychleji.
A: Nechci knihu! Chci čůrat! Tyhle záchody mě přivedou k šílenství.
C: Jó, svět bejvával hezčí za mých mladých let. To byly zvlášť pánský a dámský. A fronty byly jen na dámských. Teď tu čekáme všichni najednou. Muži, ženy, děti, binární, nebinární…
B: A proto s sebou nosím vždy knihu.
A: Beztak byste ji měl, i kdybyste nečekal na toaletu.
D (vytahuje housle z futrálu) : Mohu vám k tomu zahrát, co říkáte? Zkrátíme si tu dlouhou chvíli.
C: Jedině pokud umíte Poem, jinak mě neotravujte.
B: K tomu tady pánovi chybí klavírní doprovod.
C: Taky jsem hrával na klavír, abyste věděl.
B: Tak proto ten oblek.
D (začíná hrát): Týdatatýdadá.
A: Co to je? To neznám.
B (zdvihne oči od stránek knihy): Milá paní, to je Paganini. Máme tady před sebou mistra!
D (zasněně). Tadadadadátydá.
C: No, nezní to úplně zle, klidně hrejte dál.
A: Hele, fronta už je skoro pryč. A zrovna teď, když je to tu vcelku zajímavé.
Úžasné, moc se mi Vaše dialogy líbily. Máte tam i humor, vtip, prostě krásné.
A: Může se někdo trochu posunout? Tahle basa není zrovna kapesní.
C: To proto, že sis vybral ten nejnevhodnější nástroj na světě.
D: Statisticky je to vlastně třetí nejnevhodnější. Harfa vyhrává.
B: Vy se opravdu scházíte na rohu abyste se mohli pohádat?
C: My se nehádáme. My… se názorově střetáváme.
A: Já se střetávám s rytmem. Ty se střetáváš se svým účtem za čistírnu.
D: Vzal jsem si s sebou knihu. Slíbili mi klid.
B: Kdo ti to slíbil? Stojíš vedle lidského metronomu.
A: Děkuji. Beru to jako kompliment.
C: On bere všechno jako kompliment. Minulý týden mu někdo řekl „hlučný nábytek“.
D: On je něco jako živá skříň, která brouká jazz.
B: Upřímně, chtěla jsem jen kávu. Teď jsem v hudebním flashmobu s komentářem.
C: Není zač. Poskytujeme kulturu.
A: A sarkasmus. Nezapomeň na sarkasmus.
D: Snažím se. Opravdu.
B: Fajn. Zůstanu. Ale jen proto, že je příliš trapné teď odejít.
A: To je správný přístup. Kdo chce držet kasičku na spropitné?
A: Prosím vás, můžete mi podržet tu tašku, já bych si zavřela deštník, vypadá to, že už neprší.
D: Ale samozřejmě. Máte to docela těžké.
A: To víte, nákup na večeři pro celou rodinu. Děkuju. Nejdřív plno lidí v práci a pak ještě přecpaná sámoška. No, ještěže už jedu domu. A koukám, že vy taky nejedete na lehko, s takovým kufrem jezdívám na dovolenou aspoň na týden. Ale podle vohozu na dovolenou moc nevypadáte. Služební cesta?
D: Přesně tak.
A: A vracíte se nebo odjíždíte?
D: Odjíždím. Obchodní jednání, na tři dny.
D: No člověče, kam se hrnete s tím zavazadlem? Nemůžete říct aspoň s dovolením?
B: Jejda, sorry kámo, sem si nevšim, no je to trochu větší než tvůj kufřík. Sem chtěl taky pod stříšku, sem myslel, že se vejdu.
D: Trochu ohleduplnosti vůči ostatním by neškodilo.
B: Se vomlouvám, tak já se upíchnu tady na stranu. Děkuju paninko za místo.
A: No nemáte zač. A co to máte? Takový zavazadlo jsem ještě neviděla.
B: To je basa.
A: Máte nějaký vystoupení, jo?
B: Ještě neee, zatím jenom tak džemujem. Ste fanda do muziky, jo?
A: No tak dobrou muziku to si poslechnu ráda.
A: Au, další slonbidlo.
D: Haló, pane, nechtěl byste se omluvit, nos máte zabořený do knihy a ani si nevšímáte, že vrážíte do lidí.
C: Pardon, je to napínavé. Promiňte.
A: A co to čtete? Detektivku? Já miluju tuhletu Marplovou, jak vona vždycky na všechno přijde.
C: Ne.
A: Aha, no tak nějaký horor, jo?
C: Ne.
A: Tak román, ne? Já miluju romány, hlavně ty zamilovaný, jak vona čeká na něj a von na ní a na konci se sejdou. Co?
C: Ne.
B: Pani, nechte ho, ať si študuje ty svoje písmenka, my si dáme trochu tý pěkný muziky, ne? stejně to dneska vypadá na pěknou čekačku, koukám že zpoždění zase protáhli o dalších 10 minut, tak ať nám to líp uteče. Tadadadá, tamtada tamtadá
A: Teda vám to jde, to ani náš soused neumí a ten hraje u nás v hospodě každou neděli. Jo, tak todle je pěkná muzika.
C: Prosím vás, nechcete to ztišit, mám poslední kapitolu, teď je to napínavé.
D: A nechcete si jít stoupnout někam do klidu na druhou stranu nástupiště?
C: Snad ten vlak přijede brzy.
C: Ehm, prosím vás, nevíte, kolik je hodin?
B: Co prosím?
C: Jestli nevíte, prosím vás, kolik je hodin?
B: Ano.
C: Ano?
B: Ano. Nevím.
D: Bude půl sedmé.
C: Och, děkuji mockrát, dneska mám špatný den, a ještě mi chcíply hodinky.
B: Pche.
D: Nevadí, hlavně ať neztratíte pojem o čase. A… omluvte manžela, on si někdy takhle tropí žerty na veřejnosti.
C: To je v cajku, já jsem zvyklej, madam.
B: Jsem jenom exaktní, na tom není nic zvláštního. Snad.
A: Au, dejte si prosím pozor s tím hrotem, málem jste mi proděravili kalhoty.
C a D najednou: Pardon (smích).
C: Venku… neprší snad?
D: To je jenom pro jistotu.
C: Oukej, tak potom fajn. Hele, omlouvám se, na další budu vystupovat. Můžu se kolem protáhnout?
B: Tristní.
A: Umpfg.
D: Och, to je vaše? Kam s tím jedete?
C: Obecňák, dneska hraju.
D: To je perfektní, my tam dnes jedeme poslouchat.
C: To je mi náhodička. Tak si to užijte. Hele.. co to čtete, že to je tak hrubý?
A: Prosím? Ah, ehm, no…
C: Neřešte… hele, tak ja letím. Mějte se.
D: Nashledanou.
B (zašeptá): Já tam jdu poslouchat, ty si tam jdeš zdřímnout.
C Promiňte, byl byste tak laskav a ukázal mi, kde je tady literární kavárna?
B Jasně, hnedka tady za rohem. Nedávno jsme tam hráli. Je tam taková sympatická servírka.
C Děkuji. Nechcete se přidat. Bude tam dnes přednáška na téma Jak si zvýšit povědomí o investování do Bitcoinů.
B Kdepak, to není nic pro mě. Ale koukám, že ta servírka je zrovna támhle. To máte ale štěstí.
C Tak já běžím, abych dorazil včas. Madam, počkala byste na mě. Rád vás doprovodím.
D Ale jistě, jestli jdete k nám na přednášku. Za chvilku to začíná. Tak honem. Ať nepřijdete o začátek.
C To mám ale štěstí. Už jsme tady. Prosím, rád vám podržím dveře.
A Dobrý den, vítám vás na naší dnešní přednášce. Klidně se posaďte. Ještě tady vepředu jsou nějaká volná místa. Jsem rád, že jste k nám přišli a máte tedy možnost změnit od základu svůj život.
A: Promiňte, s dovolením prosím…
D: Kampak se ženete? Zastavte se tu na chvilinku. Až začne znovu hrát, nebudete litovat.
A: Nezlobte se, spěchám…
D: Čekáte snad déšť?
C: Tak další přání, prosím – zahraji vám cokoliv.
D: Nahoďte tam I Want to Break Free od Queen.
D: Teď slečno poslouchejte.
A: Opravdu spěchám, uvolněte mi cestu!
D: Hned se nezlobte, paninko….
B: Co se tu děje? Otravuje vás ten pán?
A: Jen bych prošla, děkuji.
B: Tak slyšel jste? Uvolněte cestu.
D: Co?! Myslíte si, že si na mě budete dovolovat? Možná máte postavou navrch, ale neporazil byste mě!
C: Pánové, pánové! Co se to tam děje?
B: Jen pokračujte prosím. Se slečnou odcházíme.
A: Děkuji vám. Myslela jsem, že se ho nezbavím.
B: Není třeba děkovat. Samotnému mi byl nepříjemný. Ale musím se vás sám zeptat – co ten deštník?
A: Kdyby mě nepustil, pohrozila bych mu s ním. Už se mi to několikrát osvědčilo.
B: To před vámi smekám. Opravdu vynalézavé.
To je nápadité, oceňuji.
D: Pozoruhodné. Ľudia dnes skutočne dospeli do štádia, keď používajú dáždniky nie proti dažďu, ale proti slnečnému žiareniu.
C: Ak by si mi to bol povedal pred desiatimi rokmi, považoval by som to za metaforu dekadencie. Dnes je to bežná scéna na ulici. Svet ide dolu vodou.
B: Prepáčte, ale pokladám za krajne nezdvorilé, že sa tu takto posmešne vyjadrujete na adresu slušných ľudí. Je tu azda niekto, kto by bol ochotný zastať sa ma?
A: Ospravedlňujem sa, pani, ale som iba náhodný svedok tejto konverzácie. A úprimne — práve som na ceste na prednášku, takže sa skutočne ponáhľam.
B: Ako inak. Všetci sa dnes niekam ženú. Človek sa už ani nedočká elementárnej empatie. A pokiaľ ide o vás, pán umelec, od osoby vášho profesijného zamerania nemožno očakávať iné než afektovanú iróniu. A vy, pane – taký uhladený zovňajšok, a potom otvoríte ústa a je po ilúzii. Zdá sa, že šaty síce môžu robiť človeka, ale reč ho okamžite demaskuje.
A: Prepáčte, ale skutočne sa ponáhľam. Ten dáždnik sa nebezpečne približuje k môjmu oku. Bol by som vďačný za kúsok priestoru.
B: Nech sa páči, pane. Úteky sú dnes v móde. Hlavne, že si človek zachová zrak… a sebaklam.
C: Lojzo poď, navrhujem strategický ústup. Dáma je nejaká namosúrená. Ešte sa strhne búrka.
B: Len si robte srandičky z utrpenia druhých, aké typické! Humor ako maska bezcitnosti. Namiesto empatie žartíky!
C: Poberme sa, kým nás niekto neobviní z globálneho oteplenia!
C: Madam, možná jste to nezaznamenala, ale už neprší.
B: Děkuji za upozornění, nejsem blbá a vůbec, co je vám po tom?
C: Vůbec nic, ale …
A: Neobtěžuje vás ten pán?
B: Ne, a co vy se mezi nás pletete? Raději si dejte si pozor, ať vám nezmoknou ty knížky.
D: Koukám, Orwell, Tolstoj… to neznám. Já si kupuju jen noty v hudebninách. Zrovna včera…
B: Hmh, je dobře, že už je po dešti. Nenateklo vám do nástroje?
D: To by byl problém, mám ho půjčený od kamaráda. Vás zajímá hudba?
B: Taky, ale víc alternativní divadlo.
C: To bych do vás dámo tedy neřekl…
A: Pane, tohle není zdvořilé ani společenské.
B: Sprosťáku!
D: Pojďme změnit téma…
A: Až se tady pán omluví.
B: Ano, omluvte se, čekám!
C: To si počkáte, já se omlouvám, jenom skutečným dámám.
D: Že já si nevzal futrál, už zase začíná pršet.
B: Pojďte, vezmu vás pod deštník.
C: Takže na omluvě netrváte?
B: Omluvu si můžete strčit, víte kam!
A: To se nám to ale vyvinulo.
B: Vemte si nástroj, já vezmu deštník.
D: Víte, že vám to moc sluší, když se usmíváte?
Hezké.
C – Tak čo, chlapci, ako? Dúfam, že dnes si to sfinišujeme.
B – Ja som ešte trochu upravil party.
C – Čože? Zase? Ja sa zbláznim. Veď zajtra je koncert.
D – Neboj sa, C, B máva dobré nápady.
B – Ďakujem Ti, D. C, tie party, čo ťa trápili, som Ti trochu znížil.
A – To sa mojim strunám bude páčiť.
D – Dúfam, že rytmus si zachoval.
B – Jasné, počúvajte… ach, to sako mi zavadzia… tak teraz…
D – Rytmus sedí
B – Tak si ho drž ako tie svoje náuky.
A – Máš pravdu, basa vyznie lepšie.
C – na, na, na… aha, aha, to by šlo.
A – páni, je tam priestor zadžemovať si
B – ja som vám to hovoril
C – tak, aby sme to skúsili naostro, už som sa rozospievala
D – ťuk, ťuk, ťuk, raz, dva, tri…
C – “Basin street, is the street…”
A: Kam tak spěcháte mladá paní v tomhle dešti?
C: Ále, kdybych nemusela tak tu počkám s vámi než to přijede.
B: No, nevím, já tu čekám dobu a pořád nic.
D: Jestli se něco nestalo že to pořád nejede. Vážně, opravdu…tady to píšou, kvůli to mu dešti. Chvilku tu nic nepojede.
A: To je radost, tak co my tady. Mladá paní, nikam nechoďte, vždyť lije čím dál tím víc.
B: Já tu s vámi chvilku počkám než se to přežene. A kam to cestujete s tou basou?
A: Už jsem ji prodal, vezu ji pánovi co si ji koupil. Tak mě napadá co si zahrát když už tu takhle stojíme. Co říkáte, mladá paní.
D: Vy tu vážně chcete hrát?
B: Jen ho nechte, bude zábava.
A: Tak jakou? Bmm bmmm bbbbmm.
D: Nene ????
A: Wapapadada, wapapadadá…..
B: Že se vám chce tady v tomhle počasí stát a ještě k tomu s basou.
A: Wapapadada, wapapadadá…
B: A ještě si zpívá, ba ne, jdu se raději schovat.
C: Náhodou, je to paráda. Když vás tak poslouchám, zastaví se kolem ten rychlej svět
a počasí už taky nevadí.
A: Wapapadada, wapapadadá… zpívej dál se mnou, to ti podvídám… wapapadadá…
D: Jé, to jsem rád, že jste tu dneska zase. Může se přidat?
A: Jasně a co to bude, mladej?
D: Mám ve futrálu klarinet, tak si říkám ….wa papadadá
C: Chlapi, dáte si něco? Kafe? Víno?
A: To by bylo fajn. Ale dejte si taky
B: Vy jste tady ještě? Nevzdal jste to? A s posilou? To je neskutečný.
A: Wapapdada, wapapadadá…
C: Písk, písk, písk…
B: Ó, já když byla mladší, chodila jsem ulicí, nevadil mi vítr a ni déštík pršící …
D: No teda já zírám. Já než dojdu pro kafe, je tu celá kapela i se zpěvačkou.
A+B+D: Cha, cha, cha
B: Ó, já když byla mladší, chodila jsem ulicí, nevadil mi vítr a ni déštík pršící …
A: Wapapdada, wapapadadá…
D: Písk, písk, písk…
A Člověče, kam koukáte? Řítíte se jako by vám měl ujet vlak. Málem jste mne porazil. To jste mne vážně neviděl?
B Moc se omlouvám, Mám silné dioptrie a když takhle prší, musím chodit bez brýlí a to pak opravdu moc dobře nevidím. Počkejte, pomůžu vám. Snad jsem vám ten deštník nezničil. Spěchám za kamarádem, tamhle na mne čeká. Už běžím, Václave!
C Franto, to je tedy doba, tebe bych si poslal tak akorát pro smrt, ha ha. Navlhne mi tu sladký dřevo, ha ha
D Stoop! Přátelé, takhle slabě jste to ještě nezahráli. Premiéra je příští týden a vy to hrajete hůř než nějací ochotníci. Vezměte to ještě jednou a dejte do toho trochu šťávy. Lidi za ty lístky platí, víte?
A,B,C Jasně, rejžo, jdeme na to…
A Člověče, kam koukáte? ……
B: Hezký, že jo?
D: To jo… Musel jsem se zastavit i v tom dešti a poslechnout si ho… Chodíte tady často? Už jste ho tady viděla?
B: Včera už tu stál a támhleten frajer ho pořád provokoval.
C: Nějakou na přání? Umím cokoliv!
B: Tak já bych třeba-
A: Přeju si akorát, abyste tady přestal mlátit do strun a vypadnul, mám tamhle nahoře kancelář.
C: Tady dáma si chtěla přát první.
B: A vy byste si nějakou dal?
D: Dal… Ale ne tady…
A: Mám zavolat policajty? Rušíte mi klienty.
B: No tak… pojďte se schovat pod deštník, ať nemoknete. A kde byste si to přání chtěl splnit?
D: Třeba tamhle v tom baru, co vy na to?
B: No tak jo! …Tak prosím ještě Chinaski na cestu.
A: To si dělá srandu.
Líbí se mi ty ztvárněné emoce. Pěkný dialog.
A: Měl by sis radši najít práci.
B: Vadí vám kultura?
A: Tomuhle říkáš kultura? Je to žebrání!
B: A vy jste znalec kvalitní kulturu?
A: Jistěže!
B: Hádám, že jen podle výše ceny…
C: Dohadujete se jako děti, ale ani jeden z vás jeho talent neocení, že?
C: Krásná píseň.
D: Díky. Další bude pro vás.
C: To já děkuji za zpříjemnění tohoto pochmurného dne.
B: Máte pravdu… zasekli jsme se jen na mluvení a činy žádné. Tady máte a krásný den, pane.
D: Díky, pane.
A: Pche…
V metru
D: Paní, proč máte ten deštník, tady přece neprší!?!
A: Jejda, to jsem celá já, plácne se do hlavy a stáhne deštník. A copak to čtete mladý muži?
D: Průvodce Prahou. Nevíte prosím vás, kdy to přijede? Moc se v metru nevyznám.
Paní, slyšíte mě?
B: Paní vás neslyší, hraje tu ten muzikant. Koukněte se, tamhle na konci nástupiště je digitální cedule s časem, ten se odpočítává do dalšího spoje.
D: Jste hodný, díky moc. Máte krásný sako! Kde jste na něm byl?
B: Tady kousek od metra, v Pařížské.
D: Sice nahlas, ale nehraje krásně? Přihodíme mu něco? Paní, přidáte se k nám?
D: Šéfe, zahrajete nám Dancing Queen?
C:…..Rádo se stalo. Tolik? To jste nemuseli!
D: Nic, už mi to jede. B:Mně taky. A: I mně. Tak nashle
A: Paní? Paní, upadl vám deštník.
B: Člověk chvilku nedává pozor, a hned ho někdo okrade! Ach, ty dnešní lidé!
C: On vás nechtěl okrást. Upadl vám. Já to viděl.
B: Ale prosím vás. Podívejte se na něj. Ten asi nemá peněz nazbyt.
D: Pane, slyšel jsem vás hrát! Já jenom, že… Co se to tady děje?
B: Ten váš muzikant se mi pokusil ukrást deštník.
A: Paninko, tak se uklidněte. Kdybych vám ho chtěl ukrást, tak bych ho ukradnul a nevracel vám ho. Já vám něco zahraju, a budeme si kvit, co vy na to?
B: Vidíte, ještě se přiznal. Zavolám na vás policii!
C: Paní, já musím bohužel souhlasit tady s panem umělcem.
D: A navíc, co byste té policii řekla? Studuji právo, a vy tady pána nemáte za co žalovat.
B: Pche. Banda prachsprostých zlodějů. Udavte se!
A: Tak co kdybychom si teď všichni spolu zazpívali? Madam nás už očividně nebude vyrušovat.
C: To je výborný nápad.
A: hudebník
B: dáma
C: dlouhán
D: elegán
Je to tak?
Ano, je to tak.
B: Co tady vržete, umělče… Na Carnegie Hall, Tonhalle, Musikverain nemáte…
A: Vy toho otrhance posloucháte i v tom dešti jako svatá…
C: Jsem z hudební agentury JAS, a žasnu… Takový talent se jen tak nevidí…
B: Talent? To byste musela slyšet někoho, jako jsou Gautier Capuçon, André Navarra, Mischa Maisky, Truls Mørk, Yo-Yo Ma…
C: Můžete se zítra dostavit do naší agentury, slibuji vám, že dostanete exkluzivní smlouvu pro koncertní vystupování… Nechám vám tu vizitku.
A: Já bych vám obstaral solidní oblečení pro vystupování… dělám v módní branži. Vidím to na Digela, Westburyho, nebo Batistiniho… Však najdeme něco excelentního k té vaší base…
D: To není basa… to je violoncello…
A: Tomu já nerozumím, ale garantuji, že oblek vám bude sedět jako ulitý…
D: Dobře… rozmyslím si to…
B: Vy jste mi teda best skupina… Na viděnou v Rudolfinu… chacha… nebo na Karlově mostě…
A: elegán
B: dlouhán
C: dáma
D: hudebník
Ano, souhlasí. Zkoušel jsem prostým dialogem vytvořit “příběh”…
Přijde mi super, že jste si nepomohl tím ženským rodem. I tak to funguje – gratuluju!
B: Uvidíš, že mi dáš za pravdu, v lepší restauraci si určitě nikdy nebyl!
C: No já nevím, pořád si myslím, že kvůli večeři nemusíme jezdit takovou dálku.
B: Věř mi prosím, alespoň jednou.
D: Omlouvám se, můžu Vás poprosit, pomůžete mi s tím nahoru?
C: Určitě, to není žádný problém.
C: Kam s tím máte namířeno?
A: Dobrý den, kontrola jízdenek.
C: Dobrý den, se slečnou máme společnou.
A: Ano, děkuji. Ano, Vás taky vidím. Děkuji, přeji příjemnou cestu.
D: Do Třeboně, s kapelou máme hrát v místním lokále.
B: Opravdu? Tak to máme evidentně společnou cestu! To nám dnešní večer pěkně začíná!
D: No tak to u mě máte písničku na přání!
C: Pokud by Vám překáželi moje nohy, stačí říct. Jízda vlakem je pro mě vážně peklo.
D: To vůbec neřešte, já myslím, že si poradíme.
A: elegán
B: dáma
C: dlouhán
D: hudebník
Co? :)
Vhodnější téma mne nenapadlo.
A: Ahoj Honzo, omlouvám se ti, dneska na zkoušku našeho kvarteta
nemůžu přijít.
B: Copak se děje?
A: Ale, domluvila jsem si schůzku s jedním chlápkem, on jindy
nemůže. Tak se uvidíme zítra, jo?
B: Hmm. Jo a vem´ s sebou toho svýho konzervatoristu, ať se nám
předvede, mohl by si s náma i zahrát.
A: Počkej, řeknu mu, je zrovna vedle.
A: Kájo, nechtěl by sis s náma zítra u Honzy přehrát pár věciček, violoncello
by se hodilo?
C: Mami, to tedy bych opravdu nechtěl, mám něco lepšího na práci. Víš, že ty
vaše hudební soaré mne neberou, tak si něco vymysli a u Honzy mě mluv.
B: Slyšel jsem to, nemusíš mi nic vysvětlovat, bodejť by dneska mladí trávili
svůj čas s námi, i když by jim to prospělo. A kam vlastně jdeš?
A: Jdu si stěžovat řediteli jedné televize na jeho moderátora a budu chtít, aby ho vyrazil.
Bože, venku se zrovna dalo do deště.
B: To nemyslíš vážně? Tohle chceš udělat? A jak myslíš, že to dopadne?
A: No, jak asi? Nic s tím neudělá, protože mu ten debil pokrývá 10 hodin
vysílacího času denně a to po celý rok. Šéfík si ho tam nechá jen proto, aby
nemusel měnit programové zaměření, anebo za něj hledat náhradu.
B: Pak mi řekneš, jak to dopadlo, ale jsi naivní, jestli si myslíš, že se tohle
podaří.
A: To víš, že ti řeknu, tak ahoj zítra…….
D: ……Vítám vás, prosím posaďte se.
A: Děkuji.
D: Dáte si kávu, čaj, vodu?
A: Ne děkuji, nezdržím Vás dlouho.
D: Tak prosím, co máte na srdci.
A: Až vám to povím, nebudete mne mít vůbec rád. Přišla jsem si
postěžovat na vašeho moderátora, který 10 hodin denně, po celých 365
dní v roce negativně ovlivňuje vyjadřování náctiletých. Je to nevzdělanec,
který przní češtinu a jako takový by neměl mít v žádném médiu prostor.
D: Počkejte, počkejte, koho máte na mysli, o kom vlastně mluvíme?
A: No přeci váš oblíbený moderátor, který uvádí ve vaší TV rodinné příběhy.
D: To nemyslíte vážně, že? Podívejte se na jeho fejsbuk, samé zdvižené palce,
samá srdíčka a slova chvály, je dokonalý, je skvělý.
A: Ano, v tom máte pravdu. To píší ale hodně mladá děvčata. A následně pak
v tramvaji uslyšíte jejich rozhovor, kdy jejich rodiče „se hádají SKRZ
peníze, SKRZ psa, SKRZ babičku, SKRZ hospodu.“ A právě tohle nevhodné slovo
často a velmi rád užívá váš pan moderátor a je mu jedno, že przní češtinu a mladí ho
kopírují.
D: To nemyslíte vážně?
A: Naprosto vážně. Tady jsem vám sepsala pár jeho strašlivých češtinářských
výroků. Až si je přečtete, pochopíte, že analfabet na obrazovku nepatří.
D: Podívám se na to. Znám ho 5 let a nikdo si dosud na něj nestěžoval.
A: Vždyť nezvládá gramatiku 5. třídy základní školy, přesto rád a hodně
mluví, rád se poslouchá a ještě raději provádí psychologické soudy hostů , navíc
má binec v koncovkách, v pádech, v časech, prostě ve všem.
D: To je vážné obvinění. Samozřejmě se na to podívám. Seznam těch jeho
údajných chyb mi tu nechte a tady mi to podepište.
A: Ráda. A budu doufat, že s tím konečně něco uděláte. Naashledanou.
D se vytřeštěně dívá na seznam výroků moderátora a nemůže uvěřit svým
očím:
– Vy jste se museli doma skrz to hádat, rozumím a chápu tomu dobře?
– Já jsem taky roztlemený od ucha k uchu.
– Pořídil si skrz ní byt?
– Leoši ,můžete mi říci co vás imponovalo na Adéle?
– Běhá váš syn skrz kondičku?
– Jenom když to vidím do svý hlavy, tak…
– Musíme pozvat Dušana z mnoha ohledů.
– Co když jsou ti, který nás čeká, dobré znamení.
– Dívali jsme se tomu, jak se to vyvíjelo.
– Dnes přišli do studia bratři skrz peníze.
– Začnou se lidi hádat skrz zvířátko.
– Vyhodila jste ho skrz to, že nepřišel.
– On je v opozici skrz váš jídelní lístek.
– Vy jim nemůžete říct, že je to skrz dort.
– Mluvili jsme s vašemi kamarádkami.
– Já pořád doufám tomu, že…
– Nepotkali jste se skrz hlídání domů.
– Můžu najít jasný objasnění.
– Tak ňák, jakože jinak mluví, když jste v přítomnosti.
– Drží společnou basu.
– Neumím sdělit situaci, že se něco nejde.
– Věra netušila o tom, že máte milenku.
– Pomohli jsme spoustě dalším lidem.
– Proč jste se chtěla zbavit Dominika, skrz zkoušku?
– Nebudu se ptát o tom.
– Říká se, že pod světlem je největší tm.
– Předjímám toho, jak to dopadlo.
– Čím vás David vlastně učaroval.
– Vynadal jsi jí skrz toho chlapa?
– Otec vdá svoji dceru skrz majetek.
– Budu z toho mít žbrundu.
– Jeli byste k moři skrz to astma
– Sandro, nebyla jste zrovna nakloněna k tomu
– Je to tady, jakože prostě, tak ňák
– On miluje Denisu, Denisa miluje HO (s oblibou užívá)
– Za ten alkohol se skrývá strašná spousta věcí……
–
….a za pár dnů jsme se dozvěděli, že s moderátorem byl ukončen
pracovní poměr bez udání důvodu…..
A: dáma
B: sečtělý dlouhán?
C: hudebník?
D: elegán
S B a C si tedy nejsem moc jistý…
A: Náá
B: Náá (o oktávu výš)
C: Náá (o další oktávu výš)
D: Náá (o další oktávu výš)
A+B+C+D: zdar!
A: A tak pěkně dneska, trefili jste to!
C: Sorry, jsem zadýchanej, jak jsem běžel z basketu, abych to stihl dneska
A: Ale dal jsi to na pána!
B: Tak vyrazíme? Jen abych si zase nezašpinil kabát, leje jak z vázy venku
C: Na to ovšem mám v kabelce ochranný prostředek, takže…
A+B+C+D: Nááááá ZDAR naší výpravy!
A: hudebník
B: elegán
C: dlouhán
D: dáma
Myslím, že takto minimalistické řešení jsme tu ještě neměli. Pokud jsem se trefil, je to celkem snadno rozpoznatelné (nicméně u předposlední repliky s ochranným prostředkem mě mate opět C – nemělo by tam být spíše D?). ;)
Ano, máte pravdu. A poslední replika měla být D samozřejmě :-) Díky, trefil jste to báječně :-)
Je to dobře napsané – ještě jednou gratuluji a přeji pěkný den!
A: Zase prší, to je děs. Člověk, aby měl neustále po ruce deštník.
C: Aspoň se ovlažíš. Dneska byl těžký den. Takový deštík nikomu neublíží. A beztak se to rychle přežene.
A: Moc tomu nepomáháš.
C: Nechceš jít raději na jinou autobusovou zastávku?
A: A proč jako?
C: Ten pobuda tam mě děsí.
A: Prosímtě, přestaň, jen si podupává nohou.
A: Dobrý den
B: Dobreeej deeeen.
A: To je dnes slejvák, co?
B: To teda! Ale je to úplně boží. Když se zaposloucháte, je z toho docela pěkný rytmický zvuk. Kap, kap, kap.
C: Není na drogách?
D: Rozhodně ne, to bych mu nedoporučoval.
B: Jéééé, ahoj, kamaráde!
D: No ahoj. Jak to dneska šlo?
B: Vzali mě!
D: Gratuluju génie.
C: Už nám to jede.
B: Já jedu jiným, mějte se!
A: Na shledanou.
D: Na shledanou.
Milá Kateřino, díky moc za sdílení – tohle je trochu oříšek… :)
A: Elegán, protože mi více sedí do dvojice s dámou
B: Hudebník (tady jsem si jistý)
C: Zřejmě dáma s deštníkem
D: Dlouhán, neboť bych řekl, že sečtělý dlouhán se bude pravděpodobněji kamarádit s hudebníkem (umělci)
Rozhodně rozeznávám dvojice, které k sobě patří (A + C a B + D), nicméně elegána a čtenáře jsem spíše tipoval. Jak to tedy mělo být (a proč)?
Je to tak. Paráda. :))
Přišlo mi, že spíš elegán se bude starat o svůj zevnějšek a o to, že bude vypadat jak tatrman. Naopak sečtělý muž mi přišel jako ten, který situaci uklidní a s harmonií v hlase dá vše na pravou míru. Uštěpačná žena vyplynula ze situace. Nebojí se rýpnout do svého přítele (možná manžela, nespecifikovala jsem si to), ale zároveň je zranitelná, a hlavu má plnou katastrof. A člověk, který hudbu vidí všude, byl jasný, k tomu nic nemám. :D
Tak to mám radost. Těším se na další vaše splněná cvičení tvůrčího psaní! ;)
A: Pane, neměl byste sedět na tom mostě tak nebezpečně blízko, klouže to, prší, vidíte?
C: Myslíte, že mi pomůže ten váš deštník?
A: Nevím, a pomohl by vám?
C: Ne.
A: Tak, proč tam tak sedíte?
C: Víte, co hráli na potápějícím se Titaniku?
A: Samozřejmě.
C: Tak to si přehrávám v hlavě já. A co tady děláte vy, takhle pozdě, v dešti?
D: Lásko, promiň, nečekáš dlouho? Ještě, že máš deštník, podívej, jak vypadám.
C: Madam, řekněte svému příteli, že šaty sice dělaj člověka, ale Bosse před deštěm neuchrání.
A: Vy hlavně už slezte dolů a pozor, klouže to.
D: Uniká mi něco, drahoušku? Měli bychom už jít nebo ten večírek nestihneme, už takhle vypadám jak hastroš.
A: Nevidíš , že teď nemůžeme odejít, chceš ho tady snad takhle nechat?
D: No, já s tím problém nemám, ale ty jsi chtěla strávit večer na čtení těch kravin, co píše ten tvůj Dlouhán.
A: Jseš trapnej.
D: Fajn, já můžu jít.
C: Zkazil jsem vám večer?
A: A já vám?
C: Ne, jste milá a co ten váš Dlouhán a jeho čtení?
A: Už je stejně pozdě. Chcete vědět, co měl číst?
C: Nespěchám.
A: Tak naživo čtení” B: Já vám, píšu, co mohu více, co ještě mohu dodati?”
C: To mě baví Titanic a Oněgin.
A: Přestalo pršet. Už vám to nebude klouzat. Myslíte, že můžete opustit to nebezpečné místo a jít se mnou za Dlouhánem?
C: A co Boss?
A: Odešel.
C: Můžete mi podat ten deštník, ještě to klouže.
A: Ráda.
A: Dáma s deštníkem
B: Dlouhán
C: Hudebník
D: Elegán
Hmm?
Bingo. Díky, René za reakci.
A. Áááááá, kočička nám dorazila. Nebo spíš zmoklá slepice?
B. To není ftipný Tony.
A. Dyby ses nepelešila furt s tyma svojima zajíčkama stihla bys bus a byla bys tady načas a suchá. Jak já. Se mrkni ne?
B. Seš hulvát. Radši mlč. Ty se vůbec dáš poslouchat jen když hraješ.
C. Prosím vás! Nerad ruším, ale nemohu najít program Jazzové léto. Zde píší, že někde tady ve foyer by snad měl být !? Neviděli jste jej, prosím?
A. Tos uhod. Neviděli. Ale zeptej se támle toho seladóna.
C. Jak prosím? Aha, máte zřejmě na mysli toho muže s motýlkem, že?
A. Bingo !
C. Uctivě děkuji. Nashledanou.
B. Víš kde jsou! Mohl jsi je už dávno vyndat. Třeba místo těch věčných keců.
D. Vy dva! Myslím, že máte dost velký krajíc z Jazzového léta na to, aby vám nebylo jedno jestli budou chodit nějací posluchači nebo ne. A neříkal jsem vám, že programy jsou u šatnářky pod stolem? Tak proč ty lidi k sakru posíláte za mnou? Nemůžete jít, vyndat je a položit je sem na ty stolky?
A: hudebník
B: dáma
C: dlouhán
D: muž v obleku
Je to tak? Přiznám se, že jsem trochu váhal s C a D. :)
Ano, je to tak. Ale i já se přiznám, že jsem váhal, jestli více nespecifikovat tyto dvě postavy.
Ale na jiném místě webu uvádíte, že je třeba ponechat trochu fantazie i na čtenáři a nechat mu prostor zamyslet se. Avšak, potvrdila se zde pravda Vašich slov, že ne vše, co je naprosto jasné mně – autorovi (indicie, jako je styl řeči ” Zde píší, že někde tady ve foyer “, nebo popis postavy ” toho seladóna, toho muže s motýlkem”), musí být také jasné vám – čtenářům. A nebo, že to v dané chvíli postřehnou.
A to potvrzuje také i to, jak důležitá je zpětná vazba. Díky za to.
PS: Je velmi zajímavé pozorovat, jak se změní již napsaná kapitola románu, pokud v ní “osvěžím” dialogy dle Vašeho návodu :) .
Díky, mám radost, že vám má cvičení pomáhají. A ano, dobrá zpětná vazba je velmi důležitá. Držím palce a moc zdravím!
A) Dobrý den, tady někde se má konat koncert Čtvero ročních období. Nevíte, kde to přesně je. Zdá se mi, že tam máte namířeno.
B) Ano, jdu tam. Ale také nemohu najít tu správnou budovu. Jsem už úplně vyřízený. Obešel jsem to tu s tou basou snad pětkrát kolem dokola.
A) Můžeme tedy hledat spolu, ale měli bychom si pospíšit. Vypadá to na pěkný slejvák. A já jsem si zrovna vzal úplně nový oblek.
B) Zkusíme se ještě zeptat támhletoho pána. Možná tam má taky namířeno. Pane, nevíte, kde se tady nachází koncertní sál?
C)Pardon. I don’t understand. Could you help me? Can you tell me, where the concert room is?
A) Vy mu rozumíte?
B) Bohužel ne. Umím přeložit notový zápis, ale cizí jazyky nejsou nic pro mě. Ten nám asi moc nepomůže. Sám vypadá ztraceně.
A) Co to hledá v té knize?
B) Kdo ví. Snad nám nezačne recitovat básně.
A) Počkejte, to je asi slovník.
C) Já hledat pokoj na konsrt.
B) No jo pane. To jste měl říct hned. To my taky. Tak pojďte s námi.
C) Vy jít na konsrt?
B) Ale vždyť jsem Vám to právě řek. Neptejte se pořád a pojďte nebo to nestihneme.
A) Vážení, ušli jsme další kilometr a nic. já už to snad vzdám. Chtěl jsem si poslechnout krásnou hudbu a ne podniknout několikakilometrovou túru pražskými ulicemi.
B) Vy si to můžete dovolit, ale mě už by jistojistě vyhodili z ansámblu. Už se mi to stalo poněkolikáté, že jsem přišel na koncert pozdě. Mám holt strašné orientační schopnosti.
C) Oh no, it is raining.
B) No ještě tenhle do toho něco blekotá a nikdo neví co. Ale měl jste pravdu s tím deštěm. Začíná pršet.
A) Pojďte se tedy schovat sem do toho domu, ať Vám ta basa nezmokne.
B) Dobrý den, paní. Omlouvám se, ale neprodala byste mi ten Váš velký deštník. Potřebuji rychle najít sál, kde mám koncertovat a nesmí mi zmoknout basa.
D) O jaký koncert jde?
B) ViValdi
D) Tak to deštník nebude potřebovat. Vždyť ten koncert má proběhnout právě tady.
Mé tipy jsou následující:
A) Elegán
B) Hudebník
C) Dlouhán
D) Dáma
A: S dovolením. Můžete mi, prosím, udělat trochu místo? Nevidíte, že nesu basu?
B: Promiňte, byl jsem začtený.
A: V pořádku, když si stoupnu takhle bokem, vejdeme se pod stříšku oba. Nevíte, prosím vás, v kolik jede 124?
B: To netuším, ale tady pán se zrovna díval na jízdní řád. Promiňte, že ruším, v kolik jede 124, nevíte?
C: Ne, já čekám na 152.
B: A nemohl byste se, prosím, podívat? Já si zapomněl hodinky a tady pán s basou je rád, že se schoval před deštěm, navíc by se tam s ní asi ani neprocpal, jak tak koukám.
C: Ale samozřejmě. Říkal jste 124, že? Tak moment.
D: Co si to dovolujete, pane? Nemůžete se na mě takhle nalepit, to je prostě neslušné. Až jsem se prve lekla, že mi chcete ukrást kabelku. Máte štěstí, že jsem vás tím deštníkem nepraštila.
C: To jsem rád a omlouvám se, nechtěl jsem vás obtěžovat. Jen se potřebuji podívat, v kolik jede 124.
D: Ta před chvilkou odjela, další pojede až tak za 10 minut. A víte, že tam je výluka a nejezdí to přes Nábřežní?
C: Hm…. . 14:40, takže to je ve 14:48.
D: Vždyť jsem vám to říkala.
C: Děkuji, jste laskava. Přeji pěkný den.
C: Za 8 minut je tu.
A: Děkuji, to jste zlatý. Já než bych se tam dostal, tak mi za zády ujede.
C: A víte, že má na trase výluku?
A: Nepovídejte a kde? Už takhle jedu na poslední chvíli, tak abych nezmeškal.
D: Nejezdí to přes Nábřežní. To já jsem to, tady mladému pánovi, říkala. Kampak jedete, na nějaký koncert asi, že?
A: Jak se to vezme, no.
B: Ono to nejezdí přes Nábřežní?!
C: Tak nashle. Mě to už jede.
A: hudebník
B: sečtělý dlouhán
C: elegán
D: dáma
Hmm? :)
Přesně tak :)
(už nebyl klid na psaní, tak je konec poněku useknutý)