Domů / Blog / Články / Tvůrčí psaní / Cvičení: Srozumitelný dialog

Cvičení: Srozumitelný dialog

Cvičení: Srozumitelný dialog

Jedna z nejdůležitějších funkcí dialogů je charakterizování postav. Hezky se to řekne, ale hůř se to udělá. Takže tady máme další hravé cvičení tvůrčího psaní, které dokonale prověří vaši schopnost psát srozumitelné dialogy…

Zadání cvičení

Podívejte se prosím na úvodní obrázek. Jsou na něm čtyři typově odlišní lidé – hudebník, dáma s deštníkem, sečtělý dlouhán a elegán v dobře střiženém obleku.

Zkuste napsat jejich společný dialog bez uvozovacích vět a bez jakýchkoliv popisů (jako kdyby to byl čistý divadelní scénář). Prostě jenom střídejte repliky jednotlivých postav označených písmeny A, B, C, D (jejich rozdělení by mělo být náhodné, např. někdo může použít A pro dámu, B pro elegána, C pro hudebníka a D pro dlouhána; jiný zase označí hudebníka A, dlouhána B, dámu C a elegána jako D).

Výsledný text nemusí být vůbec dlouhý, bohatě postačí 10 až 20 výměn (nicméně nic vám nebrání v tom se případně více rozepsat).

Kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Napište knihu, nastartujte svoji fantazii, poznejte spisovatelské řemeslo a seznamte se s podobně úžasnými lidmi jako jste vy!

Vyhodnocení cvičení

Cílem tohoto cvičení je dosáhnout srozumitelnosti jejich povídání, tj. čtenáři by měli rozpoznat, kdo kdy mluví a neztratit se v napsaném dialogu. Pokud cizí člověk dokáže správně přiřadit k těmto postavám jejich zástupná písmena, uspěli jste.

Pár tipů

Jestliže si chcete srozumitelnost svého dialogu vyzkoušet, vložte ho dole do komentářů a dostanete na něj zpětnou vazbu.

Také by se vám mohl hodit článek, který se věnuje psaní dobrých dialogů. Naučte se psát lepší dialogy »

A pokud by to bylo málo, podívejte se ještě na e-book Dialog, seznamte se!

Tvořte a hrajte si. Držím vám palce! ;)

Poznámka na konec: Více podobných cvičení tvůrčího psaní je zveřejněno zde.

Už odebíráte zdejší inspirativní newslettery?

Mohlo by vás ještě zajímat…

16 komentářů

  1. A: Zase prší, to je děs. Člověk, aby měl neustále po ruce deštník.
    C: Aspoň se ovlažíš. Dneska byl těžký den. Takový deštík nikomu neublíží. A beztak se to rychle přežene.
    A: Moc tomu nepomáháš.
    C: Nechceš jít raději na jinou autobusovou zastávku?
    A: A proč jako?
    C: Ten pobuda tam mě děsí.
    A: Prosímtě, přestaň, jen si podupává nohou.
    A: Dobrý den
    B: Dobreeej deeeen.
    A: To je dnes slejvák, co?
    B: To teda! Ale je to úplně boží. Když se zaposloucháte, je z toho docela pěkný rytmický zvuk. Kap, kap, kap.
    C: Není na drogách?
    D: Rozhodně ne, to bych mu nedoporučoval.
    B: Jéééé, ahoj, kamaráde!
    D: No ahoj. Jak to dneska šlo?
    B: Vzali mě!
    D: Gratuluju génie.
    C: Už nám to jede.
    B: Já jedu jiným, mějte se!
    A: Na shledanou.
    D: Na shledanou.

    1. Milá Kateřino, díky moc za sdílení – tohle je trochu oříšek… :)
      A: Elegán, protože mi více sedí do dvojice s dámou
      B: Hudebník (tady jsem si jistý)
      C: Zřejmě dáma s deštníkem
      D: Dlouhán, neboť bych řekl, že sečtělý dlouhán se bude pravděpodobněji kamarádit s hudebníkem (umělci)
      Rozhodně rozeznávám dvojice, které k sobě patří (A + C a B + D), nicméně elegána a čtenáře jsem spíše tipoval. Jak to tedy mělo být (a proč)?

    2. Je to tak. Paráda. :))
      Přišlo mi, že spíš elegán se bude starat o svůj zevnějšek a o to, že bude vypadat jak tatrman. Naopak sečtělý muž mi přišel jako ten, který situaci uklidní a s harmonií v hlase dá vše na pravou míru. Uštěpačná žena vyplynula ze situace. Nebojí se rýpnout do svého přítele (možná manžela, nespecifikovala jsem si to), ale zároveň je zranitelná, a hlavu má plnou katastrof. A člověk, který hudbu vidí všude, byl jasný, k tomu nic nemám. :D

  2. A: Pane, neměl byste sedět na tom mostě tak nebezpečně blízko, klouže to, prší, vidíte?
    C: Myslíte, že mi pomůže ten váš deštník?
    A: Nevím, a pomohl by vám?
    C: Ne.
    A: Tak, proč tam tak sedíte?
    C: Víte, co hráli na potápějícím se Titaniku?
    A: Samozřejmě.
    C: Tak to si přehrávám v hlavě já. A co tady děláte vy, takhle pozdě, v dešti?
    D: Lásko, promiň, nečekáš dlouho? Ještě, že máš deštník, podívej, jak vypadám.
    C: Madam, řekněte svému příteli, že šaty sice dělaj člověka, ale Bosse před deštěm neuchrání.
    A: Vy hlavně už slezte dolů a pozor, klouže to.
    D: Uniká mi něco, drahoušku? Měli bychom už jít nebo ten večírek nestihneme, už takhle vypadám jak hastroš.
    A: Nevidíš , že teď nemůžeme odejít, chceš ho tady snad takhle nechat?
    D: No, já s tím problém nemám, ale ty jsi chtěla strávit večer na čtení těch kravin, co píše ten tvůj Dlouhán.
    A: Jseš trapnej.
    D: Fajn, já můžu jít.
    C: Zkazil jsem vám večer?
    A: A já vám?
    C: Ne, jste milá a co ten váš Dlouhán a jeho čtení?
    A: Už je stejně pozdě. Chcete vědět, co měl číst?
    C: Nespěchám.
    A: Tak naživo čtení” B: Já vám, píšu, co mohu více, co ještě mohu dodati?”
    C: To mě baví Titanic a Oněgin.
    A: Přestalo pršet. Už vám to nebude klouzat. Myslíte, že můžete opustit to nebezpečné místo a jít se mnou za Dlouhánem?
    C: A co Boss?
    A: Odešel.
    C: Můžete mi podat ten deštník, ještě to klouže.
    A: Ráda.

  3. A. Áááááá, kočička nám dorazila. Nebo spíš zmoklá slepice?
    B. To není ftipný Tony.
    A. Dyby ses nepelešila furt s tyma svojima zajíčkama stihla bys bus a byla bys tady načas a suchá. Jak já. Se mrkni ne?
    B. Seš hulvát. Radši mlč. Ty se vůbec dáš poslouchat jen když hraješ.
    C. Prosím vás! Nerad ruším, ale nemohu najít program Jazzové léto. Zde píší, že někde tady ve foyer by snad měl být !? Neviděli jste jej, prosím?
    A. Tos uhod. Neviděli. Ale zeptej se támle toho seladóna.
    C. Jak prosím? Aha, máte zřejmě na mysli toho muže s motýlkem, že?
    A. Bingo !
    C. Uctivě děkuji. Nashledanou.
    B. Víš kde jsou! Mohl jsi je už dávno vyndat. Třeba místo těch věčných keců.
    D. Vy dva! Myslím, že máte dost velký krajíc z Jazzového léta na to, aby vám nebylo jedno jestli budou chodit nějací posluchači nebo ne. A neříkal jsem vám, že programy jsou u šatnářky pod stolem? Tak proč ty lidi k sakru posíláte za mnou? Nemůžete jít, vyndat je a položit je sem na ty stolky?

    1. Ano, je to tak. Ale i já se přiznám, že jsem váhal, jestli více nespecifikovat tyto dvě postavy.
      Ale na jiném místě webu uvádíte, že je třeba ponechat trochu fantazie i na čtenáři a nechat mu prostor zamyslet se. Avšak, potvrdila se zde pravda Vašich slov, že ne vše, co je naprosto jasné mně – autorovi (indicie, jako je styl řeči ” Zde píší, že někde tady ve foyer “, nebo popis postavy ” toho seladóna, toho muže s motýlkem”), musí být také jasné vám – čtenářům. A nebo, že to v dané chvíli postřehnou.
      A to potvrzuje také i to, jak důležitá je zpětná vazba. Díky za to.
      PS: Je velmi zajímavé pozorovat, jak se změní již napsaná kapitola románu, pokud v ní “osvěžím” dialogy dle Vašeho návodu :) .

    2. Díky, mám radost, že vám má cvičení pomáhají. A ano, dobrá zpětná vazba je velmi důležitá. Držím palce a moc zdravím!

  4. A) Dobrý den, tady někde se má konat koncert Čtvero ročních období. Nevíte, kde to přesně je. Zdá se mi, že tam máte namířeno.
    B) Ano, jdu tam. Ale také nemohu najít tu správnou budovu. Jsem už úplně vyřízený. Obešel jsem to tu s tou basou snad pětkrát kolem dokola.
    A) Můžeme tedy hledat spolu, ale měli bychom si pospíšit. Vypadá to na pěkný slejvák. A já jsem si zrovna vzal úplně nový oblek.
    B) Zkusíme se ještě zeptat támhletoho pána. Možná tam má taky namířeno. Pane, nevíte, kde se tady nachází koncertní sál?
    C)Pardon. I don’t understand. Could you help me? Can you tell me, where the concert room is?
    A) Vy mu rozumíte?
    B) Bohužel ne. Umím přeložit notový zápis, ale cizí jazyky nejsou nic pro mě. Ten nám asi moc nepomůže. Sám vypadá ztraceně.
    A) Co to hledá v té knize?
    B) Kdo ví. Snad nám nezačne recitovat básně.
    A) Počkejte, to je asi slovník.
    C) Já hledat pokoj na konsrt.
    B) No jo pane. To jste měl říct hned. To my taky. Tak pojďte s námi.
    C) Vy jít na konsrt?
    B) Ale vždyť jsem Vám to právě řek. Neptejte se pořád a pojďte nebo to nestihneme.
    A) Vážení, ušli jsme další kilometr a nic. já už to snad vzdám. Chtěl jsem si poslechnout krásnou hudbu a ne podniknout několikakilometrovou túru pražskými ulicemi.
    B) Vy si to můžete dovolit, ale mě už by jistojistě vyhodili z ansámblu. Už se mi to stalo poněkolikáté, že jsem přišel na koncert pozdě. Mám holt strašné orientační schopnosti.
    C) Oh no, it is raining.
    B) No ještě tenhle do toho něco blekotá a nikdo neví co. Ale měl jste pravdu s tím deštěm. Začíná pršet.
    A) Pojďte se tedy schovat sem do toho domu, ať Vám ta basa nezmokne.
    B) Dobrý den, paní. Omlouvám se, ale neprodala byste mi ten Váš velký deštník. Potřebuji rychle najít sál, kde mám koncertovat a nesmí mi zmoknout basa.
    D) O jaký koncert jde?
    B) ViValdi
    D) Tak to deštník nebude potřebovat. Vždyť ten koncert má proběhnout právě tady.

  5. A: S dovolením. Můžete mi, prosím, udělat trochu místo? Nevidíte, že nesu basu?
    B: Promiňte, byl jsem začtený.
    A: V pořádku, když si stoupnu takhle bokem, vejdeme se pod stříšku oba. Nevíte, prosím vás, v kolik jede 124?
    B: To netuším, ale tady pán se zrovna díval na jízdní řád. Promiňte, že ruším, v kolik jede 124, nevíte?
    C: Ne, já čekám na 152.
    B: A nemohl byste se, prosím, podívat? Já si zapomněl hodinky a tady pán s basou je rád, že se schoval před deštěm, navíc by se tam s ní asi ani neprocpal, jak tak koukám.
    C: Ale samozřejmě. Říkal jste 124, že? Tak moment.
    D: Co si to dovolujete, pane? Nemůžete se na mě takhle nalepit, to je prostě neslušné. Až jsem se prve lekla, že mi chcete ukrást kabelku. Máte štěstí, že jsem vás tím deštníkem nepraštila.
    C: To jsem rád a omlouvám se, nechtěl jsem vás obtěžovat. Jen se potřebuji podívat, v kolik jede 124.
    D: Ta před chvilkou odjela, další pojede až tak za 10 minut. A víte, že tam je výluka a nejezdí to přes Nábřežní?
    C: Hm…. . 14:40, takže to je ve 14:48.
    D: Vždyť jsem vám to říkala.
    C: Děkuji, jste laskava. Přeji pěkný den.
    C: Za 8 minut je tu.
    A: Děkuji, to jste zlatý. Já než bych se tam dostal, tak mi za zády ujede.
    C: A víte, že má na trase výluku?
    A: Nepovídejte a kde? Už takhle jedu na poslední chvíli, tak abych nezmeškal.
    D: Nejezdí to přes Nábřežní. To já jsem to, tady mladému pánovi, říkala. Kampak jedete, na nějaký koncert asi, že?
    A: Jak se to vezme, no.
    B: Ono to nejezdí přes Nábřežní?!
    C: Tak nashle. Mě to už jede.

    1. Přesně tak :)
      (už nebyl klid na psaní, tak je konec poněku useknutý)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *