Jonáš Hájek, mladý český autor, který obdržel za svoji prvotinu Suť významnou Ortenovu cenu.

Možná by nás zprvu mohl zarazit fakt, že samotná kniha je dosti útlonká a zároveň velmi spoře popsaná. Ano, jde sice o poezii, a určitě ne jen tak ledajakou poezii, když byla oceněna známou cenou; ale proč tolik plýtvat papírem?

Protože Hájkův básnický svět je tajemně jednoduše okouzlující – je sporý, tradicemi zatížený, ale zároveň velmi barevný, obrazový a citový. Hájkova dílka vás na čtyřech řádcích dokáží dostat do jeho nálady, kterou prožil a snažil se ji zachytit.

Jako správný básník dokáže i on zkoumat okolní svět pod drobnohledem a je i velmi dobrým pozorovatelem. Mezi jeho oblíbené činnosti patří například: opačné pohlaví, odloučené prostory a příroda, ale třeba i skutečná samota. V tomhle ohledu je třiadvacetiletý autor nesmírně vnímavý.

Ovšem každá mince má dvě strany, a proto i Hájek musí za Suť něčím zaplatit. Někdy dostane básníkův talent cuk nutnosti, patetičnosti a z lehkých obrazů se stávají promyšlené překombinované počítačové programy. Najednou se ztratí veškerá síla jeho citlivého Já. Proto by se dalo říci, že delší texty z celé sbírky tak trochu trčí (škoda, že trochu jiným směrem).

Ale vraťme se k nadějnému básníkovi, který byl dokonce nominován na Magesiu Literu v kategorii Objev roku (bohužel neúspěšně). Síla touhy zkoumat a prožívat svět, kterou se pak snaží přenést na papír, vítězí. Petr Hruška na zadním obalu dělá z Hájka hotovku, ale já tvrdím, že je ji nutné ještě trochu přihřát a dokořenit. Pak zní vyleze ještě zajímavější prožitek, o který bych nerad přišel. A tak případným plakátům “Jonáš Hájek ničí české lesy!” musím vytknout jejich nepravdivost a sám si jdu mezitím udělat nedělní snídani…

Dobrou chuť!

Ukázka

Velikonoce

Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí
pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund.
Nazítří na mši duní aleluja místních,
koupíme vajíčka, nařežeme pruty.

Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti,
horko, trocha hantecu a pak zas domů.
Chci něco říct, jak bych to jen vystih…
K ránu připluly ledy. Spousta němé suti.

Jonáš Hájek: Suť. Fra, Praha 2007, 56 stran

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

1 komentář

  1. alenka vávrová 27. 5. 2010 – 09:21

    Drahocenní neznámí,
    reaguju z úplněho konce světa,kde skutečně jsem „osamělý běžec“, i já páchám poezii a souzním!
    Jednohlasně hlasuji celá pro: Borkovec,Motýl,Hruška,nyní i Jonáš.

    Z BOLESTI
    žálu námel
    spirálovitě
    nás láme
    k poznání
    x x x

    SLAVNOSTI POEZIE

    Pak mnozí básníci
    si vytéírají zadky
    stoletými sekvojemi

    cočechtobásník

    obzvlášť básnířky
    už by se mohli střílet
    stojím v Tesku
    a teskno je mi

    k nohám se mi snáší houf
    igelitových tašek zatímco

    mou hlavou divoké kačeny
    zmateně Ne v klínu Sem tam
    Sem tam plavou

    . . .

    /ukázka z knihy Síť polná rybařů /

    Vaše nezastřelená ještě básnířka

    alena vávrová z Lohengrina
    Františkovy Lázně

    a.v.,

    co na pC moc neumí a básně píše do mejlů nebo na pacičkovém stroji s černou páskou

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *