Jonáš Hájek, mladý český autor, který obdržel za svoji prvotinu Suť významnou Ortenovu cenu.
Možná by nás zprvu mohl zarazit fakt, že samotná kniha je dosti útlonká a zároveň velmi spoře popsaná. Ano, jde sice o poezii, a určitě ne jen tak ledajakou poezii, když byla oceněna známou cenou; ale proč tolik plýtvat papírem?
Protože Hájkův básnický svět je tajemně jednoduše okouzlující – je sporý, tradicemi zatížený, ale zároveň velmi barevný, obrazový a citový. Hájkova dílka vás na čtyřech řádcích dokáží dostat do jeho nálady, kterou prožil a snažil se ji zachytit.
Jako správný básník dokáže i on zkoumat okolní svět pod drobnohledem a je i velmi dobrým pozorovatelem. Mezi jeho oblíbené činnosti patří například: opačné pohlaví, odloučené prostory a příroda, ale třeba i skutečná samota. V tomhle ohledu je třiadvacetiletý autor nesmírně vnímavý.
Ovšem každá mince má dvě strany, a proto i Hájek musí za Suť něčím zaplatit. Někdy dostane básníkův talent cuk nutnosti, patetičnosti a z lehkých obrazů se stávají promyšlené překombinované počítačové programy. Najednou se ztratí veškerá síla jeho citlivého Já. Proto by se dalo říci, že delší texty z celé sbírky tak trochu trčí (škoda, že trochu jiným směrem).
Ale vraťme se k nadějnému básníkovi, který byl dokonce nominován na Magesiu Literu v kategorii Objev roku (bohužel neúspěšně). Síla touhy zkoumat a prožívat svět, kterou se pak snaží přenést na papír, vítězí. Petr Hruška na zadním obalu dělá z Hájka hotovku, ale já tvrdím, že je ji nutné ještě trochu přihřát a dokořenit. Pak zní vyleze ještě zajímavější prožitek, o který bych nerad přišel. A tak případným plakátům “Jonáš Hájek ničí české lesy!” musím vytknout jejich nepravdivost a sám si jdu mezitím udělat nedělní snídani…
Dobrou chuť!
Ukázka
Velikonoce
Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí
pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund.
Nazítří na mši duní aleluja místních,
koupíme vajíčka, nařežeme pruty.
Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti,
horko, trocha hantecu a pak zas domů.
Chci něco říct, jak bych to jen vystih…
K ránu připluly ledy. Spousta němé suti.
Jonáš Hájek: Suť. Fra, Praha 2007, 56 stran
Obrázek: Wikipedia
Drahocenní neznámí,
reaguju z úplněho konce světa,kde skutečně jsem “osamělý běžec”, i já páchám poezii a souzním!
Jednohlasně hlasuji celá pro: Borkovec,Motýl,Hruška,nyní i Jonáš.
Z BOLESTI
žálu námel
spirálovitě
nás láme
k poznání
x x x
SLAVNOSTI POEZIE
Pak mnozí básníci
si vytéírají zadky
stoletými sekvojemi
cočechtobásník
obzvlášť básnířky
už by se mohli střílet
stojím v Tesku
a teskno je mi
k nohám se mi snáší houf
igelitových tašek zatímco
mou hlavou divoké kačeny
zmateně Ne v klínu Sem tam
Sem tam plavou
. . .
/ukázka z knihy Síť polná rybařů /
Vaše nezastřelená ještě básnířka
alena vávrová z Lohengrina
Františkovy Lázně
a.v.,
co na pC moc neumí a básně píše do mejlů nebo na pacičkovém stroji s černou páskou