Ale je dobré vědět, že ne každé pokecáníčko je rovnou příběhem. Jakkoli nelze exaktně definovat, odkud kam sahá panství příběhu, uveďme si příklad. Někdo vám slíbí: „Budu ti vyprávět fantastický příběh.“ A začne: „Právě mi zubař vytrhl osmičku vlevo nahoře.“ My mluvčího zdvořile politujeme a naléháme: „Tak, a teď nám povídej ten příběh.“ – „Tohle byl ten příběh!“ opáčí on. Byl? Nebyl. Proč? Jedna událost příběh nedělá, byť by byla sebevzrušivější. „Vybuchla sopka.“ není příběh. Výbuch sopky nepochybně bude semeništěm početných příběhů dalších, ale je to jen impuls, ne příběh sám.
Tedy váš vypravěč pokračuje: „Nuže, poté, co mi zubař vytrhl osmičku vlevo nahoře, zaplomboval mi pětku vpravo dole, dvojku vpravo nahoře, zabrousil mi korunku a sundal zubní kámen.“ Je to příběh? Ne. Proboha proč? Událostí je tam plný pytel, trvalo to nejméně hodinu a pro hrdinu vyprávění to byla velmi napínavá hodina. Co už bychom od příběhu chtěli? Aha! Chybí tomu zápletka.
Nejhezčí vysvětlení zápletky znám od Edwarda Morgana Forstera, spisovatele, literárního vědce a jednoho z prvních pedagogů tvůrčího psaní v Anglii.
„Zemřel král.“ není zápletka, viz pravidlo o jediné události. „Zemřel král a potom zemřela královna.“ taky není zápletka. Proč? Protože bychom mohli pokračovat: „… a potom zemřel starší syn a potom mladší dcera a potom sestřenice Běta z druhého kolena a pak pošel palácový pudl…“, mohli bychom tak probrat deset století kvetoucí monarchie a zápletky bychom se nedohledali. Ale sdělení „Zemřel král, a proto zemřela královna.“, to už zápletka je – alespoň příslib příběhu, prvá zárodečná louže zápletky. Tam, kde jsou události spojeny příčinně, nikoli jen prostou následností v čase, vzniká to, o čem Gregory Bateson říká: „…a to pak nazýváme smyslem“.
Vytvořit dobrou zápletku je kumšt. Když napíšeme: „Ráno jsem posnídala jahodový jogurt a v Brazílii bylo zemětřesení“, je to nekonzistentní žvást a žádná zápletka. Ale když se nám povede vymyslet a hlavně prokázat příčinnou souvislost mezi mým jogurtem k snídani a otřesy půdy v Brazílii – buď jak má snídaně způsobila zemětřesení na jiném světadíle, či naopak, jak mě brazilské otřesy půdy přiměly posnídat jahodový jogurt – pak můžu mít velmi originální a svěží zápletku.
Současný americký odborník na umělou inteligenci Chris Crawford doslova píše: „Vyprávění je myšlenkový modul, který si lidstvo vytvořilo, aby mu pomohl chápat vztah mezi příčinou a následkem.“
Kompletní obsah tohoto seriálu článků
- Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
- Příběh je král vší literatury
- Neexistuje příběh bez autora
- Význam pokecáníčka
- Co dělá příběh příběhem?
- Magické a proto budí vždy otázku a proč?
- O začátcích a koncích příběhů
- Pozornost věnovaná začátku
- Různé začátky různých autorů
- Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
- Konci příběhů se musíme také věnovat
- Konec dobrý, všechno dobré
- Nekonečný příběh
- Příběhy pravdivé a smyšlené
- Jak ovlivňují příběhy náš život?
- Jak na nás příběhy působí?
- Fikce na druhou
- Kniha Drbání kožichu
Skvělé! Děkuji mnohokrát, vážená Danielo Fischerová! ;)