Každý text má své tempo a svoji rychlost. Někdy je výhodné použít pomalý popis, jindy zase svižný dialog. Jsou případy, kdy je lepší využít dynamickou akci, občas je nutné nejprve vykreslit specifickou atmosféru dané části příběhu.

Prosím, podívejte se na následující dva příklady…

Příklad A:

Řídil jsem jako o závod, ani hustá mlha mi nezabránila v porušování silničních předpisů. Přesně tak, jak mi řekla – klíč jsem našel pod rohožkou.

Otevřel jsem dveře a ovanul mě ten známý zatuchlý smrad víkendové horské chatičky po jejích rodičích. Renáta seděla na gauči.

Zachumlaná do hustého svetru pozorovala krb s plápolajícím ohněm. V místnosti bylo celkem šero.

Přisedl jsem si, popadl dech a snažil se pousmát: „Tak co jsi mi chtěla tak důležitýho říct?“

Chtěla mi to říct „jenom osobně“, to na tom bylo to nejdivnější. Nikdy nic podobného neudělala.

„Jsem těhotná.“

Příklad B:

„Jsem těhotná,“ řekla Renáta.

Seděla na gauči, zachumlaná do huňatého světru, který byl možná tak starý jako tato horská chatička po jejích rodičích.

„Cože jsi?!“ Sotva jsem popadal dech, neboť od toho jejího naléhavého telefonátu jsem urazil téměř dvě stě kilometrů a to uběhly sotva dvě hodiny. Ani mlha, vlezlé počasí a dopravní předpisy mi v té nečekané cestě nezabránily.


Otázky

  1. Dokážete určit, který příklad  je rychlejší (a proč)?
  2. Který z nich na vás více působí (a proč)?
  3. Který je spíše povídkový (a proč)?
  4. Jaké (spisovatelské) mechanismy jsou v nich použity?
  5. Čím se od sebe liší?

Nejsem ten, který by kázal, že začátek má být pouze super rychlý a že byste se měli vykašlat na úvodní zdlouhavé popisy. Vždy to záleží na konkrétní situaci a celkovém vyznění textu, čili v tomto smyslu nevidím žádné všeplatné univerzální „pravidlo“.

Každopádně nejdůležitější je umět věci pojmenovat, pochopit a dále s tím vším vhodně nakládat.

Umíte tedy odpovědět na mé otázky k dnešnímu úkolu? Máte cit pro tempo a rychlost plynutí příběhově laděného textu? Do jaké míry jste s tempem dosud pracovali?

5 komentářů

  1. Katte 22. 10. 2017 – 21:53

    Příklad A, je rozhodně „napínavější“. Má v sobě více atmosféry. Tím, že ihned neprozradí pointu, tak se čtenář těší na to, „proč osobně“ a „co bude“. Tempo příkladu A je pomalejší, jistě že je. Vykresluje, napíná… příklad B má větší spád. Hned se dozvídáme, co se děje. A pak to „prostě frčí“. Hádám, že na každého působí příklady jinak, jsou vytrhnuté z kontextu, takže „nevím“ jaký se „hodí více“. Za mě ale příklad A, přeci jen trocha napětí a detaily, co se spojí v dokonalý celek, mi v tomhle případě přijdou hezčí. Spíše povídkový? Zajímavá otázka. Vzhledem k tomu, že povídka nemá takový rozsah jako román, rozhodně bych řekla příklad B – „aby se to všechno stihlo“ na několika stránkách, mělo by to mít spád a dostávat se hned k pointě. Spisovatelské mechanismy… o těch bych si nejdříve nejspíš musela něco přečíst? Řekla bych, přímá řeč? Nevím, ale něco mi nesedí na „té mlze“ pokud jel jako o závod… v mlze… nezabránila mu v dodržování předpisů? Není to divné? Pokud jel jako „o závod“ tak už předpisy přeci nedodržoval. Ty dva výroky si prostě protiřečí, není tomu tak? Upravila bych to jako „Řídil jsem jako o závod, ani hustá mlha mi nezabránila v tom, mít plyn sešlápnutý až na podlahu.“ případně „Chtěl jsem jet rychleji, ale zároveň mě hustá mlha nutila dodržovat silniční pravidla.“ Mlha je v tomhle případě překážka, ne někdo, kdo nám „pomáhá“ a „nebrání“ nedokážu si představit někoho, kdo by mlze poděkoval, když spěchá.

    1. René Nekuda 24. 10. 2017 – 12:44

      Super! Díky moc za komentář. Ano, tyto postřehy jsou platné. ;)

  2. Martina 23. 10. 2017 – 21:21

    První ukázka se mi zdá pomalejší. Osobně se mi líbí víc, protože dává i více prostoru k tomu co bude následovat. Druhá ukázka je rychlejší a přijde mi taková egocentrická…hlavní hrdina mi z ní přijde nesympatický a to ho ještě ani neznám…

    1. René Nekuda 24. 10. 2017 – 12:44

      Díky a ano, první ukázka je rozhodně pomalejší.

  3. Miloš 18. 11. 2017 – 22:44

    Mě se líbí první. I do povídky. Dovedu si představit, jak napnutý jede, spěchá do chaty, ani se nesvlékne a honem chce vědět. co je tak důležité. Druhé mi přijde moc zkratkovité.

    Nevím, jestli bych to uměl napsat, ale mám dva dotazy:
    1) Proč nevynechat „předpisy“ a jen neříct „jel jsem jak blázen, i když byla mlha“.
    2) A před to přehodit „Prý mi to musí říct jen osobně“ – pak vím, proč jede jak blázen.
    ?

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *