Další sympatický kurzista se jmenuje Jiří Koreš. V sekci Povídka měsíce si dokonce můžete přečíst jeho text Holubi, který vznikl v rámci Kurzu tvůrčího psaní pro pokročilé a vyšel v knize Trojpovídky.
Proč ses rozhodl studovat tvůrčí psaní?
Od malička jsem hrozně rád četl. Měl jsem dvě záložní baterky pod polštářem, abych mohl pokračovat dlouho do noci. Pak přišly první pokusy psaní, ale nikdy jsem nebyl úplně spokojen s výsledkem. Začínal jsem s moc velkými projekty, neměl jsem systém, trpělivost. Ve čtyřiceti jsem se k tomu vrátil a uspěl jsem v jedné soutěži, kde byl odměnou kurz zaměřený na scénáře. Tam jsem získal první zkušenosti a sebevědomí a pak už následovaly další kurzy, výtvory a soutěže. A hlavě radost z psaní.
Co ses naučil?
Škrtat. Možná to takhle zní jako nadsázka, ale pro mě to bylo hodně užitečné. Myslím tím vracet se k textu, jít k podstatě toho co chci sdělit a zároveň držet tempo které mi vyhovuje. Taky jsem se myslím naučil myslet na pár opěrných bodů ve stavbě příběhu. Pomáhají mi, když se ztratím. Ale stále je co se učit. Když se vrátím k rok staré povídce, tak už v ní vidím spoustu nedostatků a nelíbí se mi.
V čem ti kurz tvůrčího psaní nejvíce pomohl?
To je víc věcí. Jednak jsem získal trochu sebevědomí díky zpětné vazbě od kurzistů a následně i od okolí a veřejnosti, což motivuje k dalšímu psaní. Člověk z toho má pak větší radost. Určitě mi kurz taky pomohl najít nějaký systém a držet se ho, to potřebuju i v běžném životě a práci. Psaní bylo do té doby něco rozplizlého. Ale hlavně mi kurz pomohl najít lidi se stejným zájmem a stylem. Jsme stále v úzkém kontaktu, podporujeme se, dáváme si zpětnou vazbu a myslím, že se tím posouváme dopředu.
Jaký je René Nekuda lektor?
Lidský, přirozený a nekonfliktní. Takový průvodce. Kurzy jsou zajímavé, kreativní a je na nich legrace. Člověk nemusí mít strach se zeptat, všichni jsou na jedné lodi. Je ale i důsledný, dokáže vysvětlit co je třeba a zároveň ponechat míru svobody, která pro mě byla adekvátní.
Tvůj krátký medailonek:
Je mi čtyřicet tři, živím se jako psychoterapeut v oblasti závislostí a v tomhle oboru jsem vlastně už dvacet let. Žiju s rodinou v Jižních Čechách na vesnici. Rád chodím se psem a nasávám atmosféru blat, kde se zatím odehrává většina mých příběhů.
Poznámka: Více studentů z mých kurzů můžete poznat zde.