Většina lidí si myslí, že psaní začíná učením: učením se gramatiky, učením se struktury příběhů, tvorby postav nebo budování napětí.
Skutečný zlom však nastane, až když se začnete odnaučovat – až se zbavíte představ, které způsobují, že je vaše psaní těžkopádné a neautentické.
Zde je pár bodů, které by se měl každý spisovatel odnaučit, aby jeho dílo mohlo konečně dýchat a žít svým vlastním životem.
Odnaučte se bát se špatného psaní
Špatné psaní není chyba.
Špatné psaní je cesta.
Za každým krásným odstavcem, který obdivujete v knihách, se skrývají desítky jeho příšerných verzí.
Pokud chcete psát dobře, pište nejprve špatně.
Pište svobodně.
Touha po instantní dokonalosti zabíjí více spisovatelů než zabíjí průběžný neúspěch.
První verze rukopisu nemá být dokonalá. Tečka.
Odnaučte se věřit tomu, že bez inspirace se nedá psát
Čekat na inspiraci je jako očekávat každý den při výhledu z okna duhu.
To se nestane.
Pište ještě před tím, než se na to budete cítit připravení.
Pište i tehdy, když jste unavení.
Pište i v momentě, když vám nic nepřipadá dobré.
Inspirace není tím, co práci odstartuje – většinou přichází díky práci samotné.
Tip: Místa, kde se to inspirací jenom hemží…
Odnaučte se ohromovat čtenáře za každou cenu
Čím víc se snažíte na čtenáře zapůsobit, tím víc vaše psaní ztrácí na přirozenosti.
Přestaňte psát proto, abyste působili inteligentně.
Začněte psát proto, abyste v někom vyvolali nějaké pocity.
Odnaučte se napodobovat ostatní autory
Jedna z nejhorších věcí v umění je napodobování způsobu práce ostatních autorů.
Když dva dělají to samé, nikdy to není to samé.
To, že budete psát jako váš oblíbený autor(ka) (např. začnete psát velmi brzy ráno a budete používat stejné pero), ještě neznamená, že budete stejně úspěšní jako on(a).
Najděte si svoji vlastní cestu a pak máte vyhráno!
Odnaučte se říkat, že nejste jedineční
Vzpomeňte si na dobu, kdy jste chodili školy – ze stejné hodiny literatury jste si každý ze třídy odnesli úplně jiné zápisky a vědomosti. Ano, každý máme jiné vnímání, myšlení a vyjadřování.
Jakmile si svoji jedinečnost přestanete připomínat, téměř jistě se dostaví tvůrčí blok a z vás začnou padat věty typu: „Proč bych to psal(a), když už všechno bylo napsáno.“ nebo „Ten či ta podobný příběh již napsal(a) lépe.“.
Radím vám dobře – odnaučte se říkat, že nejste jedineční. Vy totiž jedineční jste! ;)
Shrnutí
Většina lidí si myslí, že psaní se zlepšuje tím, že si osvojují nové dovednosti.
Dobré psaní však začíná tím, že se zbavíte toho, co vás omezuje: strachu, napodobování, perfekcionismu a potřeby se všem zavděčit.
Čekám na verdikt poroty a připadám si vymačkaná. Já už ale vyhrála
Za týden porota rozhodne o mém rukopisu v soutěži Román pro Frankfurt. Najednou na mě padla únava a pochybnosti. Díky svým čtenářům jsem ale vyhrála už dávno.
Dnes si připadám unaveně, vyšeptale, vymačkaně jako citron. Navíc jsem si přečetla znovu rukopis knihy, kterou jsem poslala do soutěže Román pro Frankfurt, kterou pořádá Moravská zemská knihovna. Teď ho právě čte anonymně komise a výsledek vyhlásí už za týden, 31. srpna. Ten rukopis se mi najednou vůbec nelíbil, hledala jsem na něm každou veš. Říkám si, proč jsem to tam vůbec posílala, proč takovou blbostí obtěžuji komisi? Když se mi to dneska ani trochu nelíbí. Proč na sobě pořád hledám chyby? Proč zrovna dneska?
Možná si moje tělo nebo moje pochroumaná duše jen říká o odpočinek. Možná jen dneska nesvítilo slunce. Sedím venku v noci za stolem a nejde mi psát. Proč? Nebo je to tím, že jsem se dnes marně snažila rýt tvrdou hlínu na zahradě. Proč jsem protivná, když jsem vlastně jinak šťastná?
Od Vánoc jsem napsala celý rukopis knihy. Teď za dva měsíce publikovala 108 článků na Seznam Médium. Dokázala jsem jet autem do banky pro ID, sice pevně za ruku, ale dala jsem to. Tak proč se teď sakra cítím pod psa? Měla bych zářit, pochválit se. Je to věkem, stářím, špatným dnem, bolestí kolen nebo počasím? Ne! Asi jsem v tomhle okamžiku jen přestala být skromná a pokorná ke svému věku. Ztrácím sílu a bojím se nesoběstačnosti. Proč se dneska tak cítím, když jindy vůbec ne?
A hele, uvařila jsem si kafe. Dala jsem si v klidu teď v noci ve dvě hodiny pivo a zase píšu. Najednou se moje pocity změnily a tím pivem to vážně není. Uvědomila jsem si, že je to naprostá normálka, někdy se prostě cítit blbě.
Uvědomila jsem si ten můj pocit čistého úžasu, že takřka půl mega lidí si za dva měsíce přečetlo mé publikované články. A to pro mě rozhodně není málo. Četlo to tolik lidí a dočetlo ty články až do konce. To je pro mě to pravé ořechové, a ne to, jestli můj rukopis vyhraje v nějaké soutěži. Já už jsem vyhrála. Jen tím úžasným pocitem, tou radostí ze psaní, tím, že mě lidé čtou.
A já vám, lidi, moc děkuji, jsem zase pokorná a šťastná. Právě teď je mi úplně jedno, jestli v té soutěži vyhraji. Cítím to, já už jsem díky vám všem vyhrála dávno. A můj rukopis se mi klidně v tuhle chvíli nemusí ani líbit. Někdy se prostě jen cítím vyšeptalá, ale zase se postavím na vlastní nohy. Dře to, ale jde to.
Milý René děkuji nejen za kurzy, ale za to jaký jste člověk, jak moc mi pomáháte pochopit sebe, svoje psaní, smutek i radost. Někdy mi to nejde, potom dám nějaký Váš úkol, rozepíší se, změní se mi pohled. Ten můj rukopis je neprepracovany blábol, ale nevadí mi to, protože to neni ve mě, ale jen na papíře. A nějaký Frankfurt je sice pocta, ale pro mě je poctou psaní. Budujete moje sebevědomí, odvahu, asi vůbec netušíte, jak moc mi pomáháte. A já Vám mohu jen na svém dvorku uvařit kávu, nemohu Vám osobně podat ruku. Ale myslím, že to víte a nevadí Vám to. Děkuji a přeji příjemný den. Lenka Wlasáková
Lenko, sleduju tady vaše texty dlouhodobě. Máte v sobě sílu a motivaci, postupně se zlepšujete. Jen tak dál – fandím vám!
Pořád trvá, že každé Vaše slovo podepisuji. Ale dnes jsem jiná, díky Vám milý René, dodal jste mi odvahu nejenom se učit psát, ale i ukázat jiným, co píšu, zařadit se mezi Psavce, čtu jejich psaní a skláním nad nimi klobouk. A teď jsem tam, nestydím se ukázat, co píšu a píšu svobodněji. A když mi někdo napíše, že to moje psaní čte srdcem, je to pro mě ta nejkrásnější odměna. Díky Vám, jsem monitoru řekla, že jsem spisovatel. Nejdřív jsem se lekla, ale ten pocit potom, to poznání, to bylo úžasné. René a všichni Psavci, děkuji a pěkný den.
Inspirace není tím, co práci odstartuje – většinou přichází díky práci samotné.
Tohle je pro mne klíčová věta pro jakékoli tvoření.
To “vůbec začít” bývá někdy ten hlavní blok.
Pokud nezačnu, není se čím inspirovat, na čem pracovat, co opravovat.
Díky a držím palce!
Moc hezký článek. Psát svobodně, nebát se u toho dýchat, psát kdykoliv… Pokud nejsem sama dokonalá, jak mohu dokonale psát? Tomu se pak nedá věřit. Když vidím ten posun oproti začátkům, přináší mi to radost. Jdu po své vlastní cestě. Líbí se mi tahle žena. Tak ráda se dobrovolně vzdávám strachu, že se musím všem líbit, že musí být vše perfektní. Takhle život nefunguje. Děkuji, rady si beru k srdci.
Dobrý večer, článek podepisuji, dobrá rada nad zlato, se říká. Píši jak mi zobák narostl, gramatiku neřeším, ze psaní mám potěšení, inspiraci nehledám, poslouchám slova, věty, a hned mě napadne o čem psát, nevím, je-li to dobře. Autorem se necítím, v 70+, první kniha, rukopis je hotový, je v soutěži, nemusím vyhrát, rukopis je mojí katarzí, už vítěz jsem. Děkuji za rady a přeji všem svátky ve zdraví. Lenka Wlasáková
Psát pro potěšení je také fajn – moc zdravím a fandím vám!
Ámen :)… Ano, 3 z 5 bodů splňuji, přiznávám se bez mučení.
Mám tendenci ohromovat a šokovat okolí (což se vztahuje i na psaní), také vnímám, že se snažím napodobovat své oblíbené autory a autorky (mám pocit, že jejich světy jsou nedostižné a že nedokážu vymyslet stejně dobrý, ale vlastní svět) a nemám pocit, že bych byla jedinečná. Na druhou stranu se nebojím psát špatné texty, které se však potom snažím upravovat k dokonalosti (perfekcionismus). A poslední bod – psaní bez inspirace – na tom bych asi určitě dokázala zapracovat.
Jinak skvělý článek! Jen budu muset změnit v hlavě své nastavení, uvidíme, zda se mi to po napsání x-tého textu povede :)…
Super – držím palce se změnou nastavení!
Děkuji :)…
Dobrý večer, asi před dvaceti lety jsem navčtěvovala kurz tvůrčího psaní, kde nám profesor řekl:”Když nevíte jak začít, podívejte se z okna a pište. Pište to, co vás napadá.” Nejsem spisovatelka, jsem kronikářka obce a tato rada mi mnohokrát pomohla.
Úžasné. Děkuju. Tohle mi hodně pomůže.
Díky a držím palce!