Ach ty detektivky! Mají za cíl z chaosu, který byl ve světě způsoben nějakým zločinem, znovu vytvořit harmonický řád. A cesty detektivů, kteří se na urovnání těchto sil podílejí, bývají mnohdy nevyzpytatelné, že?
Inspirujte se následujícími detektivními příběhy a klidně některý z nich dopište. Fantazii se dneska meze nekladou…
- Detektiv Dana Medová řeší zcela běžný případ (abyste věděli, tak jsou to ukradené hodinky), když narazí na skupinu zlodějů šperků. Po dvou vraždách, setkání s chytrou věštkyní a nalezení vycpané kočky plné důkazních materiálů se Dana ocitne před mnohem větší záhadou, než kam se poděly ukradené hodinky.
- Žena požádá spisovatele, aby sepsal její životní příběh. Pak se ztratí.
- Tři osoby blízké oběti vraždy se k tomuto zločinu přiznaly. Každý z nich ale přísahá, že jednal sám za sebe.
- Chystá se velkolepá svatba na překrásném místě, ale dva lidé ze svatebního doprovodu jsou zavražděni.
- Bohatá a svobodná Anna Hrášková je zavražděna. Podle závěti celé své jmění odkáže muži, kterého poznala teprve před dvěma týdny (což na něj samozřejmě vrhá značné podezření). Detektiv Bedřich Pilný se ovšem domnívá, že je muž nevinný. Nicméně má jen týden na to, aby tento případ objasnil. Když však začne pátrat po Annině minulosti, zjistí, že milá stará dáma vůbec nebyla taková, jak se zdálo…
- Emanuel je náměsíčný. Také si myslí, že miluje ženu jiného muže. Je překvapen víc než kdo jiný, že je zatčen a obviněn z vraždy právě onoho muže. Udělal to on? Nebo to na něj někdo nastražil?
- Eva Adamová je učitelka v důchodu, která žije v malebném domku v nevelké moravské vesnici. Nikdy se nevdala a nemá děti, takže její přátelé jsou pro ni vším. Proto když je její nejlepší kamarádka Marta vydírána ohledně několika zvláštních fotografií z jejího mládí, Eva jí samozřejmě přispěchá na pomoc. Ovšem doba, kdy byla Marta mládá, to už je opravdu hodně dávno (a navíc Marta začíná zapomínat). Kdo by ty fotky mohl mít? A co by mohl chtít?
- Dvě ženy každý den v 6:38 ráno nastoupí do stejného vlaku a nikdy spolu nemluví. Až jednoho dne, kdy jedna zoufale potřebuje druhou…
- Ubytujete se v odlehlém přímořském resortu, kde máte pobývat v luxusní chatce na soukromé pláži. Hned první ráno spatříte v písku vzkaz vytvořený z oblázků: NEVĚŘTE JIM!
- Poslední odstavec vašeho detektivního příběhu: „Čtenáři, zavraždil jsem ho.“
Tipy! Pokud hledáte nášup další detektivní inspirace, nabídne vám ho doplňkové cvičení z Povídkáře. A tady najdete pár postav, kterými můžete okořenit své příběhy. Nakonec se také mrkněte na můj jednodenní kurz tvůrčího psaní Vyřeš případ (je to totiž velká zábava).
Tak ať se vám ty detektivní příběhy dobře píšou! ;)
Detektivku považuji za obtížný žánr. Především proto, že autor má omezený „hrací prostor“… vždy v ní musí být oběť, vrah, detektiv… připomeňme si i Knoxovo desatoro detektivky (lze najít na internetu)… Navíc: na všech televizních kanálech celý den běží skoro jenom detektivky… Můj obdiv patří scénáristům, kteří dokáží objevovat nové a nové způsoby vražd, motivů, atd. Poznámka: stejně mám pocit, že jejich počet nemůže být neomezený… nebo s pletu… (dokážete vyjmenovat alespoň 20 různých způsobů zabití…?).
Osobně jsem vybral z nabízených možností Případ č. 3.
Rodinný čtyřúhelník
Detektiv Vondrák vkročil do pokoje, kde se sešli všichni podezřelí z vraždy Aleny Noskové. Tedy, u nízkého stolku na kávu seděl manžel Aleny, Jan Nosek, voják z povolání, vpravo v křesle u televize Noskův syn, Jan mladší, učeň elektrikářského oboru. Na gauči u okna si hrála s mobilem dcera Noskové, Alena mladší, studentka střední zdravotnické školy.
Tohle je podivná rodina… povzdechl si Vondrák. Oba partneři se vzali před rokem a půl, nepochybovali o tom, že vytvoří spolehlivou fungující rodinu… a do vztahu přivedli své dvě dospívající děti, Jan syna a Alena dceru. Že vztahy v rodině ovládnou chtíče, to nejspíš nikdo z nich nečekal. Důkazem, že tato nebezpečná energie, pokud ji nedokážete ovládnout, může vést k tragickým koncům, byla smrt Aleny.
K zavraždění Aleny Noskové měl každý z přítomných silné důvody. Ani jeden z nich dokonce nezapíral, a k vraždě se přiznal.
Jan Nosek miloval Aleninu dceru a přivedl ji do jiného stavu. On svůj vztah s Alenou mladší nepovažoval za úlet, kdepak. Manželce řekl pravdu, není divu, že se večer zle pohádali, a on, rozčilením se až třásl, se musel projít na čerstvý vzduch. Venku v něm vztek nevyprchal. Když se vrátil domů, vzal si pistoli, jako voják z povolání ji měl doma, vstoupil do ložnice, Alena už spala. Najednou jako by byl šílený, viděl rudou mlhu, do jejího ležícího těla vystřelil třikrát…
Jan Nosek mladší si s otcem v ničem nezadal. Odolával maceše, zralé čtyřicátnici s tělem gymnazistky, dost dlouho. Když za ním ale jednou přišla do sprchy nahá, jako kdyby v něm vybuchla sopka. Milovali se každou volnou chvilku. Jan mladší ztrácel hlavu, hrozilo, že ho vyhodí z učiliště, Alena chtěla vztah ukončit. Jan mladší ale hořel až příliš, s rozchodem se nehodlal smířit. „Jak tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo,“ vyhrožoval. Marně mu Alena vysvětlovala, že si zanedlouho najde hezkou dívku odpovídající jeho věku a bude s ní šťastný. Jan mladší si život bez Aleny nedokázal představit. Na škole patřil k šikovným učňům elektrikářům, stačilo u noční lampičky přepojit a upravit tři dráty, aby ze svítidla vytvořil smrtící nástroj. Alena večer, když uléhala, rozsvítila lampičku, a to ji stálo život. Co bylo ale hodně chytré, a to Vondrák uznal, lampičku Jan jakoby načasoval, takže po pár minutách se vypnula, tudíž nevzbuzovala žádné podezření…
Alena Nosková mladší se již na střední zdravotnické škole specializovala na lékařskou chemii… a to ji pomohlo při rozhodování, jak odstranit matku, kterou znenáviděla, protože měla jasno v tom, že o Jana se s ní nehodlá dělit. Velmi dobře se seznámila s různými druhy jedů, které dokáží člověka usmrtit hned, nebo za hodinu, také přesně věděla, na jaké jedy se zajišťují pitvy… Jednu ze zakázaných látek se jí podařilo při praxi v nemocnici vyloudit od jednoho lehkovážného doktora. V osudný večer, po hádce rodičů, se rozhodla uklidnit matku – slíbila jí, že se s Janem rozejde, že půjde na potrat a dítěte se zbaví a že nastoupí na internát do Prahy, kde školu dostuduje. Obě strany, matka i dcera se objaly, a všechno si odpustily… Na důkaz smíru se rozhodly vypít uklidňující čaj. Podobné obřady prožívaly často, Alena matce takto pomáhala, a teď v ní nevyvolala ani stín podezření. Nasypala jed do šálku s čajem, a Alena nepochybovala, že matka usne za dvě hodiny navždy…
Zapeklitý případ… přemýšlel detektiv Vondrák. Koho z nich mám zatknout? Pitevní zpráva nedokázala rozlišovat minuty… Proč minuty? Protože Alena Nosková si šla lehnout kolem desáté hodiny. Za několik minut by ukončil její život jed, připravený dcerou, ve stejnou dobu ji zasáhl elektrický proud z lampy, tuto smrtelnou past připravil Jan mladší. Po desáté ale do ložnice vešel Jan starší a Alenu zastřelil služební pistolí… Zapeklitý případ… zapeklitý. Detektiv Vondrák si byl jistý, že o vině sám nedokáže rozhodnout, to bude oříšek pro právníky…
Někdy je omezený počet stavebních cihel výhoda. Detektiv Vondrák má potenciál, neházel bych ho ještě do koše… ;)
Tak první příběh napsán je trošku rozsáhlejší než je u mě obvyklé takže vkládám odkaz na kterém si to můžete kdo chcete přečíst.
https://1drv.ms/w/s!AtybJ6r5pqTLgnqcaC5usb0re6xi
Díky moc za sdílení. Mám radost, že jsou ty detektivní náměty prokazatelně inspirativní. Jen tak dál! ;)
Přiznávám, že se mi ty detektivní příběhy líbí. Měla bych proto otázku: Mohla bych podle nich napsat detektivní seriál? Spojovacím článkem by byl detektiv a jeho detektivní kancelář. První příběh už mám rozepsaný. Zatím pouze jako příběh, Pak to přepíšu na scénář. Smím?
Jéje, to je moc pěkné. Samozřejmě můžete – jakékoliv výstupy z mých cvičení jsou vaše a můžete si s nimi dělat cokoliv jen budete chtít. Díky a držím palce! ;)
Toto cvičení je přesně pro mě. Rozhodně vyzkouším vzít jeden z nich, protože si na něm mohu vyzkoušet, jaké bude psát zápletku a rozuzlení případu. Miluji detektivky, sleduji dokumenty o Forenzních vědách a čtu knihy, abych pronikla i jako laik do tajů vyšetřování jen proto, abych mohla do sveho psaní vložit víc než jen příběh. Díky za tento úkol.
Tak to moc rád slyším – vzhůru do toho!