Následující krátké cvičení je zaměřeno na vytváření zajímavých situací, které rozpohybovávají děj.
Rozepište prosím tuto scénu: Postava se vrátí domů a najednou zjistí, že na kuchyňské lince je něco, co by tam být rozhodně nemělo.
Co by to mohlo být? Dopis? Nepořádek po vaření, i když postava žije sama? Pistole? Dárek? Pugét růží?
Vymyslete něco zajímavého!
V tomto případě se zajímavost určuje světem, ve kterém postava žije + jejím vztahem ke konkrétní věci položené na kuchyňké lince (například kouzelný lektvar v našem reálném světě najednou bude zajímavý, ale ve fantasy světě může být dost obyčejný; nebo pistole u tajných agentů je něco jiného než v běžném domově seniorů; podobně vepřová kýta v kuchyni u řezníka nebude působit nijak zvláštně, ale u zarytého vegana to bude již trochu divné).
Pohrajte si chvilku s touto myšlenkou a pak pište alespoň 10 minut v kuse.
Sami uvidíme, kolik různých spisovatelských dovedností si během tohoto hravého cvičení tvůrčího psaní vyzkoušíte…
Nakonec budu moc rád, když napíšete dolů do komentářů zajímavé nápady na předměty na různých kuchyňských linkách, případně tam vložíte své výsledné texty. Určitě si je přečtu!
TIP: Další tvůrčí cvičení najdete tady.
jo, boty byly první, co mě napadlo… ale tak nebudu opisovat :)
Tady mám takový rychlý nápad… nevím… pokud by někoho napadlo nějaké rozuzlení, co se stalo, budu ráda, když to třeba tady zkusí nějak… dokončit :)
R. MacGregorová vyjde z koupelny s ručníkem kolem jinak obnaženého těla, v ložnici se zastaví jen pro hřeben a už sedí v obývacím pokojíčku a rozčesává si mokré vlasy, které se lepí mezi zuby hřebene. Do pozadí si pustí televizi. Přepíná kanály, až ke své radosti narazí na zprávy v angličtině. Možná už je tu tolik jejích krajanů, napadlo ji, že za chvíli začnou na nějakém zbrusu novém kanále vysílat i v gaelštině… ale zatím si vystačí s tím rozšířenějším jazykem.
„Dnes odpoledne došlo k záhadné události v kasárnách královské gardy,“ promluví muž v televizním studiu, krátce ostříhaný šedesátník, který jí stylem oblékání připomíná jednoho jejího kolegu z oddělení závažných zločinů. „V tamní kuchyni se dnes odpoledne na kuchyňské lince znenadání objevilo zrcadlo, ne, nedělám si z vás srandu, velké, obdélníkové zrcadlo.“
MacGregorová vytřeštila oči na obrazovku a kousala se do rtu, aby se nezačala smát. Moc to nepomáhalo, koutky úst se jí škubaly, až ji začínaly bolet.
„A tady už máme vyjádření pár příslušníků naší královské gardy, prosím, můžete si sami poslechnout.“
Na obrazovce se objevil záběr ulice před kasárnami gardy, naprosto zhovadile tu parkovalo mnoho aut a na chodnících, ale i na silnici se tlačili novináři. Přes ulici zrovna kráčel mladý gardista, ale MacGregorová stačila zahlédnout jen část jeho zeleno-černé uniformy a dlouhé kaštanové vlasy stažené do předpisového culíku za krkem zelenou gumičkou, protože se na něj okamžitě vrhli ze všech stran jako draví ptáci.
„Poručíku Frasere, poručíku Frasere!“
„Pane poručíku, předpokládám, že vzhledem k uzavřenosti gardy budou asi podezřelí hlavně gardisti – ještě podezřelý i vy? Jak moc přímo vás podezírají?“ dorážela neodbytně novinářka se zelenýma očima, záplavou blonďatých vlasů vlnících se na záda, poněkud tělnatá a oblečená v přiléhavém ostře růžovém tričku s krátkým rukávem. „Co muži z vaší jednotky, pane poručíku? Už byli vyslechnuti? Co jste zjistili?“
„To jsou interní záležitosti královské gardy,“ otočil se k ní poručík. Promluvil se skotským přízvukem. „Rozhodně je nehodlám rozebírat před kamerami a nehodlám se s vámi vůbec bavit!“ Pak se podíval přímo na novinářku v růžovém tričku. „A pokud jde o vás, kočko, shoďte pár kilo… a já se s vámi rád budu bavit o jiných věcech nad nějakou skleničkou…“ usmál se na ni úsměvem, ze kterého skoro běhal mráz po zádech. Pak se otočil a rychle si razil cestu řekou těl, hlasů a mikrofonů a diktafonů.
Na obrazovce se objevilo studio se šedesátníkem, který zoufale a marně potlačoval smích. „Tak, to bylo vyjádření jednoho našeho gardového důstojníka… ale my si teď poslechneme oficiální vyjádření, které pronesl nejvyšší gardový důstojník, sám pan maršál.“
Obrazovka se opět přepnula, obraz teď zabírala tvář čtyřicátníka s dlouhými světlými vlasy staženými vzadu za krkem zelenou gumičkou. Zatímco mluvil rodnou řečí, dole na obrazovce běžel malými písmenky anglický překlad. „Mohu říct jen to, co je nabíledni, je to záležitost gardy, opakuji, je to záležitost královské gardy a garda vede vyšetřování, nemůžeme vypustit žádné informace. Nicméně budeme rádi, pokud veřejnost bude mít jakékoli podezření na někoho konkrétního, když nám to sdělí. Lze se obrátit osobně na kancelář gardového kapitána nebo napsat na gardový e-mail, který lze nalézt na stránkách královské gardy. Jakákoli relevantní stopa pro nás bude velice cenná. Děkuji.“
Díky, ta situace je trochu vtipná (a také rozhodně netradiční) :)
Zanudlaná, vymluvená, otrávená, utahaná se dovalím domů. V tašce granulovaný čaj a půl kila hrozna a mimo ni plný močák.
Tašky se zbavím v předsíni, toho dalšího tam, kde se to sluší.
Potácím se do kuchyně s plánem uvařit ten čaj, opláchnout to hrozno, přesunout se s tím na gauč, obojí pozřít, svalit se a dát si svou obligátní patnáctiminutovku vleže.
Ale…
Vedle obvyklého chaosu jako je prkýnko s haldou drobků, špinavý nůž, usmolená sklenička, zmuchlaná papírová utěrka…je na lince ještě něco…
…něco, co ani v mé domácnosti není standardem.
…něco, co nejspíš není standardem v žádné české domácnosti.
Ještěrka!
Je to už dlouho, co jsem takovou viděla. Někde venku. Na procházce, na výletě. Tenkrát jsem nadšeným šepotem volala: ,,Máťo, koukej, ještěrka! Ta je krásná!“
Ale tady v mé kuchyni jsem couvla a vyjelo ze mě: ,,Kurva! Do hajzlu! Co to…“
A ta mrcha se kolem sebe přestala štítivě rozhlížet, vrhla na mě znechucený pohled a povídá: ,,Co kdybys to tu místo těch vulgarit zase jednou uklidila.“
A tak, vážení, začala má kariéra psychiatrického pacienta.
Svým způsobem vtipné – díky za sdílení! ;)
V apartmánu na cestě horskou částí do Santiga de Compostella po dlouhých mokrých a nesmírně krásných kilometrech dnešního dne leží na malém jídelním stolku baletní botky. Úplně nové, s růžovými mašličkami, ve velikosti dospělé nohy.
To je zajímavý nápad – vzbuzuje spoustu otázek, takže je funkční. ;)