Cvičení: Podivná dovolená
Domů / Blog / Tvůrčí psaní / Cvičení: Podivná dovolená
Tvůrčí psaní

Cvičení: Podivná dovolená

Příběhy většinou rozvlní stojaté vody poklidných dovolených a přinášejí do vyprávění drama (k tomu nám dobře slouží konflikty). Tohle už asi dobře víte, na tom není nic nového.

Nicméně občas je problém spojit a uvěřitelně zakončit všechny rozehrané linky, které se ve vašem příběhu nakonec objeví. No a k otestování této velmi důležité spisovatelské dovednosti tu máme nové videocvičení tvůrčího psaní.

Trvá 10 minut a můžete si ho vyzkoušet rovnou teď a tady – držím vám palce! ;)

Poznámka: Další originální cvičení tvůrčího psaní najdete zde.

Mohlo by vás ještě zajímat…

2 komentáře

  1. Ahoj René,
    ty mi dáváš. Opět jsem po zadání “Podivné dovolené” pochybovala, že bych mohla NĚCO napsat. Dokonce jsem to chtěla vzdát, zavřít video a hlavu zase vypnout. Ale pak jsem využila tvé nabídky a psala asi 11 min. Nutíš:-) mě myslet na věci, které by mě nenapadly, přemýšlet způsobem, který mi není vlastní. A to je asi dobře, že?
    Třeba s vámi příště pojedu na Kuks. Nebo někam jinam. Třeba na další kurz. Nebo na náplavku…
    Doufám, že se máš dobře!
    A tady je surové (či syrové) dokončení cvičení. Bez škrtání a toho všeho, co by mělo být. Jana

    “Ježíšmarjá, tohle už jsem s ním jednou zažila”, povzdechla si Hana. Tenkrát otevřela dveře do jeho pokoje, který sousedil s jejím. Měli za sebou hezkou promilovanou noc, ale neměli zájem, aby se o tom dozvěděli všichni na tomhle kouzelnickém kurzu. Navíc ani jeden z nich nebyl volný.
    Robert si tehdy Hanku vyhlídnul hned první večer. Žen tu bylo míň než mužů, stejně jako to je mezi profesionálními kouzelníky.
    “Všimnul jsem si při prezentaci, že jsi opravdu moc šikovná,” řekl Hance tenkrát. “Ale tvoje triky jsou z kategorie těch menších. Já se chci vypracovat na velká šokující opravdová kouzla.”
    Přišel jí trochu namyšlený, ale byl prostě okouzlující.
    To ráno ho na pokoji nenašla, nezůstalo tam po něm vůbec nic.
    “Že jsem mu na to znovu naletěla”, brumlala si teď Hana potichu a přistoupila k rozevřenému zápisníku.
    Hanko, pamatuješ na moje sny? Teď je ta chvíle. V místě, kde mě nikdo nezná, kde mě nikdo kromě tebe nebude postrádat, zkouším své největší číslo. Zmizím na pět hodin a pak mě opět najdeš v tohle křesle u mojí postele. Rekord byl zatím dvě hodiny. Je to vyčerpávající a nebezpečné. Budu rád, když mě přijdeš zkontrolovat. Neměl jsem moc času na přípravu. Je 9,00. Robert.
    Teď je 14,15. Ještě tu není.

    1. No jéje, to je moc hezké. Je zajímavé, co člověk zjistí, když se do psaní pustí i tehdy, když se mu třeba moc nechce. Gratuluju! ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *