Předkládám vám malý experiment, který vám ukáže, že i tzv. „myšlení uvnitř krabice“ má něco do sebe. Je to do jisté míry opozice ke článku Proč myšlení uvnitř krabice nefunguje.

Jediné, co budete potřebovat, jsou hodinky nebo stopky. Po dočtení instrukcí máte přesně 30 sekund na to, abyste splnili zadaný úkol (viz odkaz nadpisu níže):

Úkol č. 1 #

Jaké to bylo? Jednoduché? Těžké?

Pojďme si to zkusit ještě jednou – máte opět přesně 30 vteřin na to, abyste splnili následující zadání:

Úkol č. 2 #

Co teď? Lehčí? Těžší?

Pojďme, dáme si ještě jeden, ano? Pravidlo je pořád stejné – po dočtení instrukcí máte přesně 30 sekund na jejich splnění:

Úkol č. 3 #

Jaké to bylo tentokrát? Bylo to jednodušší, nebo těžší, než předchozí dva úkoly?

Podrobnosti

Ne nadarmo jsem zvolil jako úvodní obrázek k tomuto článku krabičku z Malého prince – vzpomínáte si, jak chtěl po autorovi namalovat beránka a on se pořád zdráhal a vymlouval se, že to neumí? (Nakonec to vyřešil kresbou krabice, ve které měl tak moc chtěný beránek být …)

V našem případě jsme na tom podobně. V drtivé většině případů působí zadání úkolu číslo 1 jako paralyzátor lidí. Koukají na zadání a ne a ne něco vymyslet. Přitom 30 vteřin není krátká doba na to, že máte to největší pole působnosti, jaké jen můžete mít. Není v tom ani trocha omezení.

Úkol číslo 2 má mnohem lepší výsledky. Možná je to dáno tím, že druhá část zadání nějak podněcuje inspiraci. Jací bratři? Co všechno může dělat tak dramatické „povolání“ jako je zloděj? Jaký je mezi nimi vztah? Co je předmětem jejich zájmu? Jaká byla jejich poslední akce? Co se asi stane v budoucnu?

Úkol číslo 3 vykazuje nejlepší výsledky. Pravděpodobně je to dáno velmi dramatickou zápletkou již v samotném popisu zadání. Na druhou stranu je příběh celkem pevně konstruován a na první pohled je jasné, že zde máte oproti zbylým dvěma úkolům nejmenší prostor pro vlastní tvorbu.

Z toho plyne, že čím více máte základních informací, tím více se vám v hlavě tvoří věty, obrazy, charaktery, situace, děj a celý příběh.

Hodnota omezení

Ernie Schenck vidí jasný přínos v omezeních a říká:

Největší tajemství produktivních, kreativních lidí je to, že dokáží překonávat překážky. V jejich mysli je nezdar příležitost, a každé omezení šance. Tam, kde jiní vidí zeď, oni vidí dveře.

Schenck čerpá inspiraci od Harryho Houdiniho, který se nechal spoutat a uvěznit do skleněné krabice plné vody. Selhání by v tomto případě mělo fatální následky. Ovšem Houdini musel přijmout omezení reality a soustředit se na svoji práci, přesný pohyb a najít si cestu ven.

Další z jeho příkladů je mise Apolla 13, kdy došlo k výbuchu na palubě a díky tomu začal unikat kyslík a loď přišla o spoustu elektřiny a životodárné vody. Kosmická loď byla 200.000 km od Země, a pokud by inženýři v Houstonu problém nevyřešili včas, celá posádka by se ve vesmíru udusila.

… představte si, že máte vyrobit nový produkt. Pro jeho výrobu máte k dispozici pouze izolepu, plastové sáčky, lepenku a jiné drobnosti. A jen tak na okraj – máte na to necelých 48 hodin, jinak všichni lidé zemřou.

Všechny naše krabičky jsou do jisté míry omezením. A je jich vskutku hodně – Vztahy. Nabídka volných pracovních míst. Místo, kde žijeme. Jak mladí nebo staří jsme. Naše bankovní účty. Tyto všechny skleněné krabice mají pevné stěny. Všechny mají hranice. Ale ne každá z nich je nutně špatná.

Takže až se příště budete zase cítit frustrováni tím, že vás něco omezuje, zhluboka se nadechněte, soustřeďte se jako Houdini a začněte hledat kreativní příležitosti! ;)

Otázky pro vás

  • Co si myslíte o předcházejících třech úkolech?
  • Když máte před sebou nový projekt, tak je pro vás lepší absolutní svoboda, nebo potřebujete základní cihly, která vám pomohou dílo úspěšně vybudovat?
  • Souhlasíte s Michelangelem, že „umění žije a umírá s omezením svobody“?

Poznámka: Tento článek je volným překladem příspěvku „Spark Your Creativity by Thinking INSIDE the Box“ od básníka Marka McGuinnesse.

7 komentářů

  1. vitsoft 7. 1. 2010 – 20:11

    Možná taky trochu cvok jsu,
    když se stěnou rýmu váži.
    Druhý rozměr mého boxu
    představuje rytmus strohý.
    Třetí stěnou od dělohy,
    z níž rodí nové dílo,
    tou je bezesporu forma,
    aby mesidž tlumočilo.
    Pokud navíc dobrý fór má,
    výsledek pak duši blaží.

  2. René Nekuda 11. 1. 2010 – 18:33

    Mockrát děkuji za úžasný (+ velmi kreativní) komentář! ;)

  3. Lucka 8. 5. 2010 – 16:08

    Tak tohle je zajímavé – v prvním případě to šlo samo, v druhém ještě relativně taky, ačkoli už jsem musela pár vteřin „uvažovat“, ve třetím jsem nevypotila nic (a zadání si musela přečíst třikrát…)
    Dejte mi špendlík, sestrojím raketu… :-) Pěkný experiment, díky.

    1. Miloš Němec 26. 5. 2010 – 19:10

      Jsem na tom stejně. V prvním případě jsem byl hotov za 10 vteřin, ve druhém tak za 25, ve třetím případě už jsem nic zajímavého nevymyslel.

  4. Ondra 17. 8. 2013 – 11:23

    Já to mám také přesně naopak. První zadání – exploze nápadů. Druhé zadání – už malé „omezení“, ale během chvilky pár možných příběhů. A třetí zadání je lehce svazující, protože už se člověk musí pohybovat v zadaných mantinelech a mnohem více zvažovat, jestli je tajemství opravdu tak silné na kvalitní příběh. Ale 30 vteřin je naštěstí opravdu dost času. „Bratr se nakonec během zlodějské kariéry přidal na stranu zákona, je tajným policistou na dvou frontách a jednoho dne už musí udat nebo přesvědčit bratra, ať toho nechá.“

  5. Angelika 24. 3. 2015 – 12:39

    Mám to stejně jako Lucka – bez omezení to celkem šlo, u třetího úkolu jsem nevymyslela nic, jen si znovu zopakovala zadání. Přitom běžně to mám přesně naopak, více mi vyhovuje, když vím, co mám dělat, než absolutní svoboda.

  6. Letitia 21. 10. 2015 – 21:26

    Mne najviac vyhovovalo druhé zadanie. Mierne obmedzenie ale zároveň inšpirácia.
    To posledné zadanie bolo už tak dlhé, že som ho za tých 30 sekúnd nestihla ani poriadne uchopiť, nie aby som ešte nadeň nadstavila nejaký príbeh.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *