Tři podstatné kroky v životě spisovatele: začít psát, dokončit celou první verzi rukopisu; následně vše zrevidovat a dopsat.
Abyste se posunuli z prvního bodu (začít psát) do druhého bodu (první verze rukopisu), musíte absolvovat dlouhou a trnitou cestu.
Jestliže jste se někdy zasekli na jednom místě a nemohli se posunout dál, mám pro vás skvělý spisovatelský trik, který vám pomůže se odblokovat.
Identifikace problému
Následující trik bude funkční zejména pro ty z vás, kteří trpíte přílišným perfekcionismem. Pokud v sobě nosíte přesvědčení, že první verze rukopisu musí být dokonalá, zaděláváte si na obrovský problém, který vás snadno může dostat do stavu zaseknutý/á.
První verze rukopisu ve své podstatě nemůže být dokonalá, neboť mnoho věcí na sebe v průběhu psaní navazuje, odkazuje a propojuje se.
Jak můžete například vědět, že máte dobrý a funkční začátek, který má navazovat na zbytek textu, pokud nemáte napsaný právě ten zbytek textu? No nemůžete, není to prostě možné. To lze poprvé zodpovědně vyhodnotit až v momentě, kdy máte před sebou celou první verzi daného díla.
Myšlenkový trik
Jste-li tedy zaseklí, protože trpíte dojmem, že vaše psaní není v první verzi dokonalé, zkuste následující myšlenkový trik – udělejte svůj rukopis cíleně nedokonalý.
Cože?! Ano, zkuste ošálit svoji mysl tak, že se přestane bát sázet na papír (monitor počítače) nová slova.
Jak to může vypadat?
Pokuste se nabourat zavedený systém psaní, například takto:
- začněte každou novou větu malým písmenem
- věty končete například // (místo tečky, otazníku nebo vykřičníku)
- dialogy pište v odrážkách a bez uvozovek
- vymyslete si cokoliv dalšího, co nabourá formální způsob psaní
Výsledek může vypadat třeba následovně:
jak se malíř díval na spanilé a půvabné rysy, které tak dovedně
zobrazil svým uměním, rozlil se mu po tváři radostný úsměv a už
se zdálo, že nezmizí // ale tu malíř vstal, zavřel oči a přitiskl si prsty
na víčka, jako kdyby se pokoušel uvěznit v mozku nějaký zvláštní
sen, z něhož by nerad procitl //
– to je tvoje nejlepší dílo, Basile, to je to nejlepší, cos kdy vytvořil –
řekl ospale lord Henry // – to rozhodně musíš napřesrok poslat do
Grosvenoru – // v Akademii je to příliš veliké a příliš lidové // kdykoli
tam zajdu, je tam buď tolik lidí, že se nemohu dívat na obrazy, a to
je strašné, nebo je tam tolik obrazů, že se nemohu dívat na lidi, a to
je ještě horší // – tohle se opravdu hodí jenom do Grosvenoru – //
– myslím, že to nepošlu nikam, odvětil malíř a potřásl zakloněnou hlavou // pro ten charakteristický pohyb se mu přátelé smávali už v Oxfordu // – ne, nikam to nepošlu – //
(jedná se o přepsanou ukázku z Obrazu Doriana Graye)
Proč by to mělo fungovat?
Tímto trikem totiž dáváte mysli najevo, že první verze není dokonalá ze své podstaty. Měli byste tudíž snadněji překonat strach z nedokonalosti.
Také je to systém, který vás donutí dělat revize (což je krok, který byste neměli NIKDY přeskočit).
Celkově by vás to mělo při psaní uvolnit a odblokovat z uvíznutí. Měli byste začít tvořit přirozeněji a s menšími obavami z neúspěchu.
Poznámka: Jestliže se bojíte, že vám přepisování zabere mnohem více času, tak vězte, že moderní textové editory nabízejí funkci „nahradit“, která případně všechno hravě vyřeší.
Je to pro mě vhodné?
Všechno okolo psaní a rozvoje kreativity má jeden háček – nikdy nic nefunguje pro všechny stejně. Základní cesta je odhalit nastavení vlastní tvořivosti, případně dlouhodobě zkoušet různé metody stylem pokus-omyl.
Tak si tento trik pro uvízlé spisovatele, kteří se bojí nedokonalosti, alespoň oťukejte a třeba vám otevře brány k uvolněnému psaní… ;)
Samozřejmě budu rád za vaše postřehy, které můžete sdílet dole v komentářích: Bojíte se nedokonalosti první verze? Zkoušeli jste někdy podobným způsobem ošálit svoji mysl? Víte, jak funguje vaše autorská tvořivost?