Pozornost ke konci je jiného, mnohem kulturnějšího a v lidském vývoji kotveného rázu. Základní otázka kladená příběhu zní: „Jak to dopadlo?“ A přitom sama konečnost a ukončitelnost příběhu je jedna z nejhlubších iluzí – ne-li ta vůbec nejhlubší – jakou narace vnutila světu. V realitě samé nic nekončí, nic „nedopadá“, všechny rozehrané motivy pokračují dál, mění se k nepoznání a nabízejí pořád nové interpretace.

Ale protože jsme přijali příběh za „míru svých věcí“, hledáme v něm smysl nebo poselství.  Paradox tkví v tom, že čteme příběhy směrem dopředu, ale chápeme je zpětně, totiž od konce. Lapidární příklad: Napište třísetstránkový román  o tom, jak byl sympatický hrdina obviněn ze zločinu, který nespáchal. Vyprávějte ho jako princezna Šahrazád: dobře tajmujte napětí, táhněte čtenáře na vařené nudli obav a nadějí  a na poslední stránce dopřejte hrdinovi slavné osvobození. Nevinný opouští vězení, praví viníci jsou potrestáni a houf novinářů aplauduje moudrému soudnímu stolci. Když to napíšete dobře, pro generace čtenářů to bude velmi optimistická četba, neklamná zvěst o tom, že pravda vítězí. – Napište přesně stejný román, dvě stě devadesát devět stran identických, a na třísté straně pusťte do hrdiny pět kilovoltů v cele smrti. Týž příběh bude cynicko-skeptickou vyprávěnkou o tom, že v tomto světě vždycky zvítězí zlí kluci, právo je fikce a zanechte všech nadějí.

Ostatně, kdyby Romeo a Julie nezemřeli, jak je na divadle zvykem, ale kdyby bratr Lorenzo ty dva mladé pošetilce vzkřísil, zabralo by to pět minut scénického času…ale byla by to zcela, zcela, zcela jiná hra!

Kompletní obsah tohoto seriálu článků

  1. Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
  2. Příběh je král vší literatury
  3. Neexistuje příběh bez autora
  4. Význam pokecáníčka
  5. Co dělá příběh příběhem?
  6. Magické a proto budí vždy otázku a proč?
  7. O začátcích a koncích příběhů
  8. Pozornost věnovaná začátku
  9. Různé začátky různých autorů
  10. Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
  11. Konci příběhů se musíme také věnovat
  12. Konec dobrý, všechno dobré
  13. Nekonečný příběh
  14. Příběhy pravdivé a smyšlené
  15. Jak ovlivňují příběhy náš život?
  16. Jak na nás příběhy působí?
  17. Fikce na druhou
  18. Kniha Drbání kožichu

3 komentářů

  1. Věra Sedláková 28. 10. 2012 – 17:57

    Moje hlavní postava vypráví příběhy ze svého života. Dnes jsem se zamýšlela nad koncem. Proč přestane vyprávět? Není důvod, ledaže by zemřela. To by byl ale smutný konec jinak docela humorných příběhů… Nebude moci psát, protože bude zaneprázdněn jiným, důležitějším úkolem. Bude to konec s novým začátkem.

  2. Karolína 9. 1. 2014 – 10:14

    Vůbecv nejhorší je, když je člověk nucen napsat konec, nebo jakékoliv rozuzlení, které nechce. Když je dokonale logické a efektní, ale z nějakého (pravděpodobně velmi lidského) důvodu se nebohému autorov prostě nelíbí.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *