V této nové sekci Z kurzů bych vám rád jednou za čas představil někoho zajímavého, kdo prošel mými kurzy tvůrčího psaní. Sami uvidíte, že je to pestrá směs úžasných osobností! První z nich se jmenuje Helena Kubíčková a díky kurzům napsala již více než dvacet povídek.
Proč ses rozhodla studovat tvůrčí psaní?
Tvůrčí psaní je pro mě především kreativní činnost a naprostá svoboda. Způsob, jak se líp poznat a vyjádřit. Být sám sebou. Cesta, jak se niterně obohacovat a kultivovat. A taky možnost setkat se s lidmi stejného naladění, konfrontovat a tříbit si názory.
Co ses naučila?
Tvůrčí psaní mě naučilo především respektu k mateřštině (díky své profesi jsem na práci s jazykem byla zvyklá, ale zaskočilo mě, jak s ní občas zápasím a prohrávám.) Důkladněji pozoruju své okolí a všímám si nejen lidí, jevů a dění, ale zdánlivě nepatrných věcí – mrknutí, pomlk nebo zachvění. Snažím se vnímat kolem sebe i to naznačené, tušené nebo zapomenuté. A za vším hledám příběh. Možná jsem to dělala i dřív, ale nevědomky.
V čem ti kurz tvůrčího psaní nejvíce pomohl?
Víc věřím své intuici, fantazii a silněji projevuju emoce – v životě i při psaní. A pořád se utvrzuju, že mluvené i psané slovo má obrovskou magii, moc a sílu. Proto se snažím se slovy zacházet citlivě – někdy až s lékárnickou přesností. Slova totiž umějí všechno: potěšit, vyděsit, rozesmát i rozplakat. Ovlivnit nebo změnit osudy.
Jaký je René Nekuda lektor?
René má pro práci lektora tvůrčího psaní ty nejlepší předpoklady – pedagogické, psychologické, manažerské i tvůrčí. Ve svých kurzech studenty citlivě a nenásilně vede a ke každému přistupuje jinak. Umí výuku metodicky naplánovat a zorganizovat. Neustále má nové nápady a vize a všechno, čím se zabývá, dělá s nadšením a chutí. A hlavně mu neschází to nejdůležitější: má rád své studenty a oni to cítí.
Tvůj krátký medailonek:
Odjakživa mě baví tvořit a nedovedu si představit život bez knih a umění. Pořád se učím trpělivosti a zápasím s nedochvilností. Někdy si užívám samotu, jindy společnost zajímavých lidí – zvlášť mladých, ze kterých čerpám energii. S vnučkani jsem zas malá holka – věřím na kouzla, zázraky a šťastné konce, pobíhám, lovím pod pohovkou kobry a létám balónem do Afriky. Obdivuju českou krajinu – řeky, hory a lesy a stovky památek jako z pohádky. A za to nejcennější, co mám, považuju rodinu, přátele, město, ve kterém žiju a zemi, kde jsem se narodila. S její úžasnou kulturou a nádhernou, mnohovrstevnou češtinou.
Poznámka: V sekci Povídka měsíce si můžete přečíst krátký text od Heleny, který se jmenuje Neděle. Žádná odpověď nebyla upravena ani krácena.