V této nové sekci Z kurzů bych vám rád jednou za čas představil někoho zajímavého, kdo prošel mými kurzy tvůrčího psaní. Sami uvidíte, že je to pestrá směs úžasných osobností! První z nich se jmenuje Helena Kubíčková a díky kurzům napsala již více než dvacet povídek.

Proč ses rozhodla studovat tvůrčí psaní?

Tvůrčí psaní je pro mě především kreativní činnost a naprostá svoboda. Způsob, jak se líp poznat a vyjádřit. Být sám sebou. Cesta, jak se niterně obohacovat a kultivovat. A taky možnost setkat se s lidmi stejného naladění, konfrontovat a tříbit si názory. 

Co ses naučila?

Tvůrčí psaní mě naučilo především respektu k mateřštině (díky své profesi jsem na práci s jazykem byla zvyklá, ale zaskočilo mě, jak s ní občas zápasím a prohrávám.) Důkladněji pozoruju své okolí a všímám si nejen lidí, jevů a dění, ale zdánlivě nepatrných věcí – mrknutí, pomlk nebo zachvění. Snažím se vnímat kolem sebe i to naznačené, tušené nebo zapomenuté. A za vším hledám příběh. Možná jsem to dělala i dřív, ale nevědomky.

V čem ti kurz tvůrčího psaní nejvíce pomohl?

Víc věřím své intuici, fantazii a silněji projevuju emoce – v životě i při psaní. A pořád se utvrzuju, že mluvené i psané slovo má obrovskou magii, moc a sílu. Proto se snažím se slovy zacházet citlivě – někdy až s lékárnickou přesností. Slova totiž umějí všechno: potěšit, vyděsit, rozesmát i rozplakat. Ovlivnit nebo změnit osudy.

Jaký je René Nekuda lektor?

René má pro práci lektora tvůrčího psaní ty nejlepší předpoklady – pedagogické,  psychologické, manažerské i tvůrčí. Ve svých kurzech studenty citlivě a nenásilně vede a ke každému přistupuje jinak. Umí výuku metodicky naplánovat a zorganizovat. Neustále má nové nápady a vize a všechno, čím se zabývá, dělá s nadšením a chutí. A hlavně mu neschází to nejdůležitější: má rád své studenty a oni to cítí.

Tvůj krátký medailonek:

Odjakživa mě baví tvořit a nedovedu si představit život bez knih a umění. Pořád se učím trpělivosti a zápasím s nedochvilností. Někdy si užívám samotu, jindy společnost zajímavých lidí – zvlášť mladých, ze kterých čerpám energii. S vnučkani  jsem zas malá holka – věřím na kouzla, zázraky a šťastné konce, pobíhám, lovím pod pohovkou kobry a létám balónem do Afriky. Obdivuju českou krajinu – řeky, hory a lesy a stovky památek jako z pohádky. A za to nejcennější, co mám, považuju rodinu, přátele, město, ve kterém žiju a zemi, kde jsem se narodila. S její úžasnou kulturou a nádhernou, mnohovrstevnou češtinou.

Poznámka: V sekci Povídka měsíce si můžete přečíst krátký text od Heleny, který se jmenuje Neděle. Žádná odpověď nebyla upravena ani krácena.

Vaše vlastní kniha
Pojďte tvořit!
Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům…
VÁŠ PŘÍBĚH

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *