Na začátku cítíte uvnitř sebe malou jiskřičku, ze které může být velký plamen. Jste plni napětí a ještě úplně nevíte, kudy se váš příběh potáhne, co všechno do sebe pojme a jakým způsobem.
Tahle jiskřička potenciálu je velmi svůdná.
Jenomže jakmile s ní začnete trošičku víc manipulovat, dost často se stává, že najednou všechno nadšení rychle uhasí. Je pryč! A vy nevíte, co se bude dít dál, co dělat se svými postavami, co dál psát.
Dokončení příběhu je najednou tak vzdálené a velmi těžké…
Co dělat po začátku?
V tuto chvíli máte na výběr prakticky ze tří možností:
1. Čekat na další nápad
Možná to zní jako dobrá myšlenka, ale hrozí jedno velké nebezpečí – můžete uvíznout v kruhu věčných začátků bez jediného reálného konce.
2. Vzdáte to
Začnete pochybovat o svém spisovatelství. Jenomže tohle by mohly udělat celé generace lidí před vámi a nic by po nich nezbylo. Pokud to skutečně uděláte, už nikdy nic nenapíšete (a už vůbec ne dokončíte).
3. Začnete spěchat
Můžete zkusit dokončit aktuální příběh tak rychle, jak jen to vůbec bude možné. Většinou vznikne první hrubá verze rukopisu, na kterém potom bude ještě hodně práce – budete ho muset leštit, zkracovat a upravovat. Na rozdíl ale od předchozích dvou možností budete mít v ruce alespoň něco.
Tip na článek: Jediná cesta, jak dokončit knihu, je ji začít psát…
Co dělat, abyste příběh dokončili
V první řadě si musíte uvědomit, že konec je to, kvůli čemu většina čtenářů čte příběhy (a možná to ani neví).
“To je dobrý,” někdo řekne, jakmile poodhalí osud hlavního hrdiny a zjistí, s jakými kartami se bude v příběhu hrát (tj. co všechno jim autor na tom malém pískovišti přichystal za bábovičky). A pak se jenom čeká, co se stane a jak to dopadne.
Představte si film Ptáci bez závěrečného útoku na dům či Pána prstenů bez pasáže v Mordoru.
Pokaždé, když budete zoufalí, si vzpomeňte na svůj oblíbený příběh a na jeho konec.
Čtěte si svůj rukopis neustále dokola
Ignorujte všechny, kteří říkají, že rukopis byste si měli poprvé řádně přečíst až po úplném dopsání jeho první verze. To je naprostá hloupost.
Zkuste si svůj text číst v průběhu psaní jako nezávislý čtenář a ptejte se sami sebe, co by asi mohlo následovat, co očekáváte a co by vás nejspíš překvapilo.
Test silné myšlenky je její životnost. Takže jestliže se po dopsání příběhu stále cítíte svěží a vnímáte alespoň mírné vzrušení, jste na dobré cestě.
Pokud tomu tak není, tak neztrácejte svůj čas a raději začněte dělat něco jiného!