Už to tak bývá, že když máme něco napsat nebo dokončit nějaký projekt, odkládáme úkoly a uklidňujeme se větami, které jsou v zásadě lživé. Je to zhruba to samé, jako když jdete s kamarády “na jedno” a skončíte v hospůdce do brzkých ranních hodin.

Pojďme se podívat na fráze, které z nás dělají méně produktivní autory …

1. Zítra dodělám to, co jsem dneska zameškal(a)

Tahle věta je velmi nebezpečná – na něčem pracujete a tento úkol máte rozvržený (třeba napsat každý den minimálně 1000 slov). Jeden den povolíte a budete si chtít denní kvótu odložit na zítřek. Jenomže zítra vám do cesty něco vleze. A pak třeba ještě jednou a ještě a ještě … Nakonec se úkoly zdvojnásobí a vy to vzdáte – to je totiž obvyklý konec této fráze.

2. Existuje tolik špatně napsaných knih, že ta moje bude určitě vydaná

Jste si jistí, že existují špatně napsané knihy v takovémhle množství? Špatné psaní je totiž měřítkem čtenářů – jestliže jsou lidé ochotní si knihu koupit (z jakéhokoliv důvodu), pak je text publikovatelný. Nezapomeňte, že knihy jsou obchod, ne slavnostní předávání cen pro ty, kdo umí dobře psát. (Tedy alespoň většinou …)

Takže pokud budete chtít něco publikovat, budete muset napsat dílo, které čtenáři budou chtít číst. (Určitě na začátku vaší psací kariéry.)

3. Budu muset vymyslet něco super originálního

Omlouvám se, že vám to říkám, ale nyní již prakticky nikdo nemůže přijít s něčím 100% originálním. Kdybyste začali psát o něčem, co před vámi nebylo literaturou pokryto, je zde velká šance, že to lidé nebudou chtít číst (případně to vůbec nepochopí).

Žánry jsou založené na tom, co v minulosti fungovalo. Příběhy jsou postavené na vývoji postav. Detektivka na vraždě. Červená knihovna na lásce. Horor na strachu. Vždycky najdete společné znaky knih z jednoho žánru, čili žádný příběh není jedinečný.

Takže se zbytečně nestresujte, neoddalujte své psaní a pusťte se do toho! S ničím originálním asi nepřijdete a vlastně by to ani nemělo být ve vašem prvotním zájmu!

4. Psaní se nedá naučit

Proč ksakru ne?! Půlka úspěchu stojí na tom, že psaní je částečně řemeslo. Takže i průměrný psavec s jistými jazykovými základy a cítěním, se pomocí vzdělávání a píle může stát dobrým autorem.

Studium, výzkum, pochopení stavby příběhu – všechno se dá krůček po krůčku zlepšovat.

5. Napsání první knihy je má vstupenka do síně slávy

Jděte do místní knihovny a projděte si všechny regály písmenko po písmenku. To je ale autorů, co? A vsadím se, že o drtivé většině z nich jste vůbec neslyšeli.

Víte, kdo nebo co jsou to: Eizaguirre, Benavente, Thákur, Deladda? Pravděpodobně ne, i když to jsou příjmení nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Publikování knihy je celkem velký úspěch, který vám může přinést pár minut slávy. Ale pamatujte si, že pokud píšete jenom pro osobní úspěch, nedosáhnete na něj.

6. Nikdy nevydám knihu, protože nemám žádné kontakty

Dobrý spisovatel umí napsat kvalitní umělecké dílo a zajímavý dopis nakladateli. Nic víc nepotřebujete. Je lepší se soustředit na psaní, než na shánění kontaktů. Garantuji vám, že pokud má být vaše dítko publikováno, tak se tak dříve nebo později stane. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a dobré nápady vždy prorazí do světa (i když to třeba někdy trvá delší čas)!

7. Svoji knihu začnu psát hned zítra

Před tím, než začnete psát, je důležité ujasnit si pojmy, strukturu děje, postavy, motivy a naplánovat si psací rozvrh. Chce to jistý čas věnovat přípravě, zrání a uzpůsobení si života pro potřeby psaní (většinou je totiž časově náročné a vyžaduje soustředění a klid).

Čili pokud si nejste jistí prací, které obětujete spoustu energie, nezačínejte.

Na druhou stranu je nutné připomenout, že dokud nezačnete psát, máte jisté, že knihu nikdy nedopíšete. A pokud ji nedokončíte, nemůže být publikována.

Je čas, abyste byli k sobě upřímní

Která(é) z těchto frází drží vaši práci u dna? Co je takhle zkusit nahradit pozitivními afirmacemi? A nebo vyzkoušejte některou z těchto rad:

  • nastavte si rozumný časový rozvrh, kdy a jak dlouho budete každý den psát
  • přestaňte přemýšlet o horších autorech, než jste vy a raději vymyslete něco, co váš příběh vystrčí z průměru
  • nesnažte se být 100% originální a místo toho se soustřeďte na čtivost
  • pamatujte si, že se ve psaní můžete zlepšit – udělejte pro to něco (třeba mrkněte do zdejšího archivu článků a zadejte slovo “psaní”)
  • pište, protože to milujete a užíváte si samotný proces tvorby; a nečekáte na nějaké vysněné (nepravděpodobné) následky vaší tvorby
  • začněte psát knihu s jasnou představou; nejlépe hned teď ;)

8 komentářů

  1. Davpe 31. 5. 2010 – 16:45

    Moc pěkný článek, zejména bod 3 potěší :) Docela by mě i zajímalo, jaký je pak postup, když už knihu máme napsanou (kam s ní?) a nějaké praktické rady ;)

    1. René Nekuda 1. 6. 2010 – 10:02

      Na tuto otázku se mě čtenáři čím dál tím více ptají, takže budu muset asi něco napsat o problematice vydávání knih v ČR … ;)

  2. Ája+ 1. 6. 2010 – 18:40

    Hezky sesumírováno. Povzbudivé a pravdivé.
    Píši knížku povídek a užívám si to. Baví mě samotné psaní, ani nemám moc touhu to vydat. Těší mě, když ty povídky čtou mí přátelé a líbí se jim. Uvidím, co s tím nakonec udělám, není to důležité.
    Dík za váš blog, už jsem tu našla pár užitečných myšlenek.

    1. René Nekuda 3. 6. 2010 – 09:36

      Díky za Váš komentář, velmi mě potěšil! ;)

  3. LostriS 9. 6. 2010 – 09:18

    Bod 3 je opravdu velmi zajímavý. Musím říct, že mě samou dost frustrovalo, že mě něco napadlo a dřív, než jsem ten nápad začala rozvíjet a psát, zjistila jsem, že už existuje něco tak podobného, že by to vypadalo jako opisování. (například “Proč by nemohli být upíři hodní?” – a za dva dny jsme byli na Stmívání) V každém případě ale doufám v to, že ještě někdo vymyslí něco absolutně originálního, protože jinak by se litarura už nikam příliš neposouvala a “do konce světa” by zůstala stejná. I když, pokud věříme Majum, tak to zas takový problém není – dva roky tam, dva roky sem, to už je jedno… :)
    Každopádně zajímavý článek. Asi si jdu udělat časový rozvrh. Snad ho dodržím. :)

    1. René Nekuda 9. 6. 2010 – 15:44

      Nemohu zde vykládat celou teorii, ale literární věda praví, že tu skutečně všechny druhy zápletek, typy postav, prostorů apod. byly. Někdo dokonce tvrdí, že jsou obsaženy již v bibli. Psychologové rozeznali necelých třicet jednotek (zase se bavíme o postavách, zápletkách a prostředích), ze kterých jsou namíchány všechny pohádky z celého světa.

      Nicméně to neznamená, že literatura zakrní; tak to, prosím, nechápejte. Každý kus je svým zpracováním a přístupem jedinečný a to díky složce, která je maximálně proměnlivá – autoři. Ovšem příběhů o upírech tu byly statisíce a další statisíce na nás někde čekají. Takhle to prostě chodí … ;)

      Každopádně díky moc za komentář!

      PS: Někteří vědci dokonce zpochybňují vývoj literatury – prý se vůbec nevyvíjí, ale jednoduše je.

  4. Kateřina Nora 11. 6. 2011 – 19:53

    Moc děkuji, že někdo zveřejnil tyto mýty a že jste to byl právě Vy mě těší dvojnásob :). Stále od svého okolí poslouchám: ,,Tohle nemůže prorazit a nikoho to nebude zajímat.” A to opravdu člověku na sebevědomí nepřidá. Těchto 7 “lží” je skutečně ispirativních a pomohly my ujasnit si to, v co jsem již dlouho věřila a doufala.

    Skutečně děkuji a tvořte dál :)

    PS: Letím psát :D

  5. Petra Shirin 2. 12. 2013 – 08:48

    Při psaní mé knihy založené na skutečných událostech jsem se teď dostala do fáze příběhu, kde si tak trochu vymýšlím… a hrozně mě to baví! Začala jsem si užívat detaily, napínavou pasáž příběhu znám jen z doslechu a při psaní mě ten příběh natolik vtáhl, že jsem si připadala úplně v jiném světě… Bylo to najednou neuvěřitelně napínavé a vzrušující… a já jsem ten, kdo to tvoří! Zvláštní pocit, člověk si připadá téměř jako Bůh :) Děkuji za článek a další povzbuzení.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *