Co má přijít dřív: akce, nebo popis?

Co má přijít dřív: akce, nebo popis?

Ze zkušenosti mohu říci, že existují autoři spíše popisní a autoři spíše dialogičtí. Někdo tedy upřednostňuje akci a napětí, jiný líčení atmosféry a pomalé tempo. Nemohu si pomoci, ale na mých kurzech tvůrčího psaní je drtivá většina spisovatelů “popisných”. Proč asi?

1. Protože popis je jednodušší.

Netvrdím, že popsat malířský ateliér Basila Howarda tak, jak to dokázal Oscar Wilde v Obrazu Doriana Graye není umění. Nicméně podívejte se na internetové povídky – jaké popisy tam najdete? Ano, ono skutečně není těžké přemýšlet nad neposlušnými vlasy ušmudlané Karolíny a jak si Pavel vždycky kouše nehty, když je nervózní… Navíc zrak je náš primární lidský smysl a to hraje v celé záležitosti velkou roli.

2. Protože rádi tvoříme lidi.

Dobrá zpráva, milé děti – slyšeli jste, že už je hra Sims i na Facebooku?

Motto této simulace lidského života zní: “Postav dům, buduj přátelství, vytvoř život.”

Ano, lidé milují vytváření jiných lidí. Baví nás představy, jak by asi vypadali, jak by asi mluvili, jak by asi vyrůstali apod.

3. Protože chceme milovat a být milováni.

Je to jeden z nejzákladnějších lidských modelů chování – ve skrytu duše každý toužíme po spřízněné duši, nejlepším kamarádovi a v neposlední řadě třeba i po dobrých, milých a přátelských sousedech.

A právě tohle všechno v nás pohání motor představivosti a vytváření si iluzorních kamarádů a známých. Mnoho slavných spisovatelů chtělo uniknout své osamělosti a tak psali a psali a psali… Už víte proč, co?

Před popisem a charakteristikou…

Každopádně jenom popis pravděpodobně vaši knihu nenapíše.

Měli byste vytvořit postavy, se kterými budou chtít vaši čtenáři strávit celý život. Potřebujete do textu dodat ztotožnění se a to tam – světe div se – neprostrkáte větami typu “byla sobec a věděla to o sobě”. Co takhle vymyslet situaci, kde tu její sobeckost čtenářovi přímo ukážete? Ať nechá svoji kolegyni z práce klečet dvě hodiny na mokré podlaze a nepomůže jí. Nebo cokoliv jiného, jenom prosím trochu více akčnějšího.

Zbytečně nepopisujte, dokazujte to přímo na konkrétních situacích!

Pokud mi něco vysvětlujete, je to esej. Pokud mi něco přímo ukazujete, je to příběh. – Barbara Greene

Jestliže víte, že s tímto máte problém, doporučuji vám jedno zlaté pravidlo:

Svým postavám zničte životy.

Nechť neposlušné vlasy ušmudlané Karolíny nedopatřením vzplanou; nechť Pavel musí držet v rukou velkou svíci v momentě, kdy se ze tmy začnou ozývat podivné zvuky. A on ji nesmí pustit, ani zhasnout a vlastně si ani nemůže kousat ty svý zatrolený nehty…

Nebo prozkoumejte zdejší hravá cvičení tvůrčího psaní.

Nechtějte mít v šuplíku sbírku nemastných mrtvol. Ožijte je skrze jednání.

Ano, je to těžší, ale funguje to!

Takže závěr: Obecně je lepší přijít s akcí dřív než s dlouhým statickým popisem.

Poznámka: Souhlasíte s tímto tvrzením? Proč si myslíte, že je statický popis jednodušší (případně proč ne)? Prosím, podělte se o své názory dole v komentářích.

Upozornění: Tento článek řeší pouze obecnou rovinu věci. Popis text zpomaluje a dialog a akce zase zrychlují. Čili pokud autor potřebuje pracovat s rytmem, může mít na začátku textu dlouhý statický popis své opodstatnění.

Podobné příspěvky

Tajemství příběhů – audio kurz

Sedmý rok učím tvůrčí psaní. Když k tomu připočtu pět let studia tvůrčího psaní na vysoké škole, tak posledních dvanáct let nedělám nic jiného, než že zkoumám fungování příběhů, jejich...

Foto a video z prvního Večeru pod letlampou

17. října 2012 se v pražském MeetFactory uskutečnil historicky první Večer pod letlampou. Hosté Jana Šrámková a Jan Těsnohlídek ml. diskutovali nad tématem „Mění literární ceny českou literaturu?“. Akce to...

Přehlídka kreativních vizitek

Jak co nejlépe upoutat svého obchodního partnera či známé? Dát jim nezapomenutelnou vizitku, která je vždy praští do nosu, když otevřou svou peněženku nebo se podívají na pracovní stůl. Zde...

Druhý Večer pod letlampou

Dámy a pánové, chlapci a děvčata (jak se kdo cítí), dovolte mi pozvat vás na druhý Večer pod letlampou, který se uskuteční v pátek 14. prosince 2012 od 20:00 v...

Ještě 4x rozhovor se mnou :P

Všichni bilancují, takže i já přidávám čtyři rozhovory, které jsem udělal ke konci roku 2013… Nejméně v deseti zemích, kde jsem nedávno byl, nikoho nezajímáme, říká učitel tvůrčího psaní (Světyliteratury.cz) RENÉ...

3 akce, na kterých vás rád uvidím

Dovolím si vás pozvat na 3 blížící se akce: cestopisná přednáška o Kolumbii v pražském kině Lucerna: 24. února 2014 od 18:45 (hudební doprovod: Mark Falk) Večer pod letlampou, 3. března...

Psst… Chtěl bych vám ukázat celou řadu projektů, kurzů a pomůcek, které umí nastartovat (nejen) vaši kreativitu. Všechny najdete v menu nahoře v Rozcestníku. Jestliže jste dočetli tento článek, tak se tam mrkněte – nebudete litovat, protože většina je zdarma!

3 komentáře

  • V podstatě souhlasím. Obojí je důležité pro příběh. Popisy pro představu a orientaci, dialogy a akce pro posun děje. Když to přeženu s popisy, vytvořím nudu. Když s akcí, vznikne fraška. Ale že je popis jednodušší? No, těžko se dá napsat nepravděpodobný popis. To nepravděpodobné děje začínající autoři sypou ze svých hlav celkem často. Uchvátit a ohromit čtenáře popisem je veliké umění.

    Odpovědět
  • Je to tak. Cim vic se autor do deje vzije, tim je to zabavnejsi i pro ctenare. Popis je takovy suchy pohled zvenci, ale u akce to uz musi opravdu vedet co postava dela a citi. Autor nemuze prekvapit/vystrasit/udivit/rozplakat ctenare, kdyz si tim sam pri psani neprojde. Diky, Rene za dobre postrehy!

    Odpovědět
  • Súhlasím, že popis že jednoduchší. Intuitívne som ho preto častejšie používala v prvých prácach, kedy som nebola vypísaná. A súhlasím aj s tým, že je menej zábavný. Aspoň pokiaľ autor nie je skutočným majstrom pera.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!