Mnoho lidí se mi svěřuje, že mají obavy ze psaní knih. “Co když se to nepovede? Co když zjistím, že můj příběh nemá smysl? Co když je mé téma špatné? Má to vůbec smysl?”

Popravdě řečeno s tímto pocitem sympatizuji. Chápu, že všichni toužíme po tom, aby se to hned napoprvé povedlo. Rozumím tomu, že psaní knihy je opravdu stresující a obecně tento úkol považuji (alespoň pro mě) za jeden z nejtěžších na světě.

A to je hlavní důvod, proč byste si měli dovolit brát psaní jako prvotřídní luxus – piště, protože to jednoduše milujete, protože rádi žijete se svými postavami, protože vás v noci budí představy o tom, jak to asi všechno dopadne.

Každý příběh, který úspěšně dokončíte, vám pomůže zdokonalit vaše řemeslo.

Nebojte se tedy selhání. Nebojte se být tím, kdo musí popsat tuny stránek, které nakonec beztak zahodí, než konečně dokončí jednu ucelenou knihu (která jenom možná bude publikovaná).

Prozradím vám malé tajemství – drtivé většině lidí se nepovede vydat jejich první text. Za téměř každou prvotinou jsou minimálně 2, 3 či 23 mrtvých rukopisů, protože je velmi důležité přijít si na to, jak literární svět funguje.

Pamatujte si tedy, že literární debuty obvykle nejsou první texty, které daní spisovatelé napsali!

A tak je to v pořádku.

Takže to riskněte. Otevřete se představě, že napíšete knihu, která vás za pár let bude uvádět do rozpaků.

Nebojte se napsat špatnou knihu, protože nakonec se z tohoto procesu mnohé naučíte a posunete se ve psaní dál, vyrostete.

Slova začínají být mnohem přátelštější, jakmile se jich přestanete obávat…

Tak to zkuste!

Pevně věřím, že to zvládnete. ;)

6 komentářů

  1. ANDUSHRE 25. 3. 2012 – 14:55

    Děkuji… pravá slova v pravý čas :-)

  2. Jindrich Husicka 18. 6. 2012 – 17:42

    Je svata pravda, co pisete. Na druhou stranu, ja osobne se pokousim (prave) psat svou prvni knihu na tema, ktere je pro me neopakovatelne a rikam si, ze mozna byla skoda plytvat jim na prvotinu, ktera se nezdari.
    Pak si ale rikam, ze kdyz uz se clovek pusti do psani knihy (at uz prvni, ci desate), mel by ji zacit psat na tema, kteremu veri. Na to nejlepsi, ktere nosi v hlave, bez ohledu na pripadny (ne)uspech nasledneho literarniho pocinu.
    Svou knihu, mohu-li tak svuj prvni delsi text nazvat, uz tvorim nekolik mesicu a popsal neco pres 200 NS a vim, ze bude-li vule, sila a neopusti-li me trpelivost, dalsich 100 az 200 NS me ceka. S jejim psanim jsem zacal po nekolikalete pauze a jak se zpetne vracim k jednotlivym kapitolam, vidim, ze kvalita textu kolisa. V nekterych vetnych spojenich vidim odkazy na knihy, ktere jsem v dobe jejich psani cetl a myslim, ze i pripadny ctenar by poznal, ze se autor vyvijel s knihou.
    Proto (a na zaklade precteni Vaseho clanku) se musim znovu zeptat sam sebe: Udelal jsem dobre, kdyz jsem svoje nejlepsi tema pouzil prave na svou knizni prvotinu?

    1. René Nekuda 18. 6. 2012 – 18:11

      Myslím, že ano. Po dopsání ohromně vyrostete, a pak se tvrzení, že přijdete o svůj největší životní nápad, může zdát malicherné, neboť přijde třeba něco jiného, většího či lepšího. A navíc – proč se bát, když můžete napsat text zcela nový, případně po pár letech starý text poupravit? ;)

  3. Martina 16. 7. 2012 – 19:25

    Asi jsem zvláštní případ. Mě vždycky spíš děsilo, že kdyby se mi někdy povedlo napsat knihu, tak by byla “dokonalá”. A teď to nemyslím v nějakém vychloubačném slova smyslu, ale kdyby hned má první kniha měla být kritiky opěvovaná a cenami ověnčená, ta druhá by musela být minimálně stejně dobrá. A stejně tak třetí i čtvrtá…Nátlak by byl mnohem větší. Takhle, když první dílko bude průměrné, může člověk stále překvapovat. Ale kdyby moje první kniha byla hodně dobrá, bojím se, že bych měla příliš velký strach z případné další kritiky typu: ” Po vzestupu přichází pád.” a do dalších knih bych se možná ani nepustila.

  4. Mademoiselle Dragoniss 25. 7. 2012 – 11:11

    Co se mého týče, vidím jasný rozdíl mezi tím, když se autor pokouší sepsat text za účelem zisku, nebo tvoří-li za účelem filtrování. V prvním případě je určitě dobré si vytipovat body, které dnešní trh žádá, a do příběhu je nenásilně vpravit. Známe to, lidé dnes potřebují milostné scény, prahnou po krutostech a vyžívají se v dějích á la tohle by se mohlo stát i mně, kdyby … Naopak, pokud někdo píše pouze z nutkání, je mu, dle mého, vcelku jedno, co si o jeho díle pomyslí ostatní.

  5. Tomáš Štambera 4. 4. 2015 – 15:27

    Skvělý článek! Zdá se mi, že spousta lidí nebere psaní jako řemeslo, ale jako nějakou svatou činnost, do které když se člověk pohrouží, tam se mu to prostě musí podařit. Respekt ke spisovatelům je nakonec možná to, co spoustě lidí brání stát se opravdu dobrým. Ale spisovatel je jen řemeslník, nic víc.
    Já osobně to mám tak, že když dokončím knihu (včetně úprav atd.), tak už vím, co tam bylo špatně a co chci příště udělat jinak. Ještě se mi nestalo, že bych byl po dokončení spokojený.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *