Dnešní cvičení tvůrčího psaní bude příběhové. Umožní vám vyzkoušet si, jak moc vám jde vykreslení postav + díky němu potrápíte svůj cit pro jazyk.
Zadání je velmi jednoduché: Napište krátkou scénu (maximálně na jednu stránku), kde se 3 až 5 postav mezi sebou baví a něčemu (nebo někomu?) se nezadržitelně smějí.
Pokuste se vše napsat tak, aby bylo jasné, kdo kdy mluví a jaké jsou povahy jednotlivých postav.
Pokud se vám to povede, odvedli jste skvělý kus práce – toto cvičení totiž patří k těm těžším.
Ještě těžší varianta: Úmyslně v této scéně použijte různé druhy smíchu.
Svůj úspěch si můžete otestovat na svých nejbližších. Dejte jim vzniklý text přečíst a zeptejte se jich, čemu se ty postavy smějí a co jsou zač. Jestliže to dotyční uhádnou, uspěli jste.
Psaní je občas o malých výzvách. Přijměte proto dnešní zadání kreativního cvičení jako blahodárné rozptýlení mozkových buňek a pohrajte si pár minut se slovy. Když to zvládnete, můžete se odměnit, protože jste pro sebe udělali něco úžasného a užitečného. Opravdu. ;)
Tip na konec: Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.
Smích přátelství
Bylo to menší zázrak, že se vůbec sešli… Tři kamarádi – Tomáš, Jonas a Petra – se neviděli už několik měsíců, protože každý z nich se zabýval svými vlastními starostmi. Tomáš byl právník, který se plně věnoval svým klientům, Jonas patřil k vášnivým fotografům a své dny trávil focením různých událostí, a Petra vynikala jako firemní psycholožka.
Seděli na pláží v restauraci u přehradní nádrže a zvolna popíjeli, chtěli si odpočinout, zasmát se spolu. A popovídat si o tom, co poslední dobou prožili.
„Víte, co mi naposledy přihodilo?“ zeptal se Tomáš a natáhl se po láhvi s rumem. „Byl jsem na jednom divném jednání s klientem a ten týpek byl neuvěřitelně paranoidní… Měl přes půl svého těla tetování, o kterém tvrdil, že mu jej vytetovali mimozemšťané. A když jsem se ho zeptal proč, tak mi řekl, že kvůli tomu, že jeden z nich mu otevřel ledničku a ukradl všechnu zmrzlinu.”
Jonas i Petra se rozesmáli. „To je teda nářez,“ okomentoval příhodu Jonas. „To mi připomíná poslední technologickou novinku… Japonští vědci vyvinuli fotoaparát s tak rychlou závěrkou, že dokáže vyfotit ženu se zavřenými ústy.“
Když Jonas zachytil rozpačitou reakci, zejména ze strany Petry, obrátil se na ni s otázkou. „A co ty, Petro, máš nějaké šílené historky z práce?“
Petra si prohrábla prsty vlasy. „Můj pracovní život je plný podivných zážitků… Nedávno ke mně přišla kolegyně a stěžovala si, že její kancelářská židle je posedlá. Tvrdila, že se sama pohybuje a posílá jí skryté zprávy.“
„Cos ji doporučila?“ vyzvídá Tomáš.
„Probrat problém s ředitelem…“
„A vyřešili to?“ vyzvídá Jonas.
„Ano,“ odpovídá suše Petra, „kolegyně na židli přilepila ředitele…“
Tři přátelé se rozesmáli a jejich smích se nesl přes vodní hladinu. Jako by se díky tomu jejich každodenní starosti rozplynuly ve vzduchu.
Do kruhu se postupně vrátila tichost. Po chvíli Petra pohlédla na své přátele a promluvila: „Víte, tady a teď si uvědomuji, jak moc mi chybějí takovéto okamžiky, kdy se spolu smějeme…“
Tomáš a Jonas se usmáli a přikývli. Oba uchopili své skleničky s rumem a shodou náhod ve stejnou chvíli pronesli větu: „Připijme si na okamžiky, které nás osvobozují.“
A opět se všichni rozesmáli. Každý jejich smích byl jiný – Tomášův smích byl hlasitý a nakažlivý, Jonas smích spřádal s hlubokým hlaholem a Petra se smála tak, jako by z ní unikaly jiskřičky radosti. Všichni přesto pochopili, že smích je jejich jazykem přátelství.
Díky moc za sdílení. Tohle zní jako jazyk umělé inteligence. ;)