Cvičení: Jméno jako námět na povídku

cvičení

Cvičení: Jméno jako námět na povídku

Následující kreativní cvičení oťuká jak vaši představivost, tak i slovní zásobu…

Popis: Na kus papíru napište celé jméno libovolné osoby, kterou dobře znáte. Jestliže tento váš známý nemá prostřední jméno, nějaké mu vymyslete. Nyní si představte, že existuje pouze abeceda utvořená z písmen, která jsou obsažena v těchto třech slovech (tj. v jeho jméně).

Zkuste ve své paměti vypátrat co nejvíce slov složených pouze z této abecedy (písmena se mohou libovolněkrát opakovat, nehleďte na háčky a čárky, čili ó je i o a ř můžete použít i jako r). Například z René Adam Nekuda by se dalo utvořit slovo neukradené. Vy jich ale zkuste vymyslet co nejvíce, minimálně deset až dvacet.

Jakmile máte sepsaných pár slov, zkuste je spojit s daným jménem a konkrétní osobou, kterou znáte a od které jste si její jméno právě vypůjčili. Popřemýšlejte nad nejrůznějšími asociacemi, které vás zrovna napadnou. Například: Ukradl by někdy René v obchodě čokoládu? Ne? Proč?

Nyní zkuste napsat krátkou povídku s hlavním hrdinou viz vaše vybrané jméno a s obsahem vzniklým na základě asociací z předešlého kroku. Příběh by neměl být delší než dvě normostrany.

Toto cvičení tvůrčího psaní je inspirováno Harrym Mathewsem, členem skupiny Oulipo.

Poznámka: Rozhodl jsem se, že zde budu postupně publikovat různá kreativní cvičení, která používám při výuce tvůrčího psaní. Budu je řadit do rubriky Tvůrčí psaní a popsány budou štítkem cvičení. Stejně tak je najdete na této speciální stránce. Berte prosím na vědomí, že se bude většinou jednat o má vlastní autorská cvičení! Pochlubit se se svými výtvory můžete na zdejším Fóru (nejen) o psaní.

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

9 komentářů u „Cvičení: Jméno jako námět na povídku“

  1. Patricie

    Konečně jsem zase doma a můžu se věnovat mým kaktusům. Maminka je skvěla květinářka, ale kaktusy to ne muškáty. Stala jsem u okna a hrabala v tyhle trnitých potvorách, kdy mi zablesklo před očima modré cosi. Nebyla jsem si jistá, zda nejsou to nějaké bludy. Ale ne. Mezi šedými paneláky procházela plnoštíhlá dáma přímo z románu z konce minulého století. Zářivě modré přiléhavé šaty pod kolena, černé boty na podpatcích, černý klobouk s dost širokou krempou zastínal její tvář. Nonšalantně mávala rukou z lesklou kabelkou, které antracitová barva dělala kontrastní pozadí pro dlouhé červeně nalakované nehty. Dáma zvedla ledabyle hlavu, a mě zasáhl hrom. Patricie?! Maminka něco říkala, že se změnila, ale tohle?!

    Chodily jsme spolu do základní školy. Tlustá holka v teplákách, s dlouhými za zadek copy, kterých nenáviděla, protože česaní bylo nekonečnou mukou. Jejích délka a havraní odstín působili, že její hlava vypadala na nepřiměřeně malou. Nebyla nějak moc krásna, ale fyzické nedostatky nahrazovala inteligenci, sebejistotou a smyslem pro humor. Když teď na to myslím, v její životě byly téměř samý náhrady. Místo sourozenců měla babičku, sladkosti měli jí vynahradit nemožnost vyjít ven, a počítač byl náhradou kočky, protože, jak říkala, předl jí krásně ku spánku. Záviděla jsem jí, že má tolik drahých věci, že má pokoj jen pro sebe. Ale ve skutečnosti to bylo vězení. Celá rodina se o ni panicky bála, i když nebylo ku tomu žádného důvodu.

    Začaly jsme se kamarádit kvůli stejným zájmům. Obě měly jsme rády knížky a zvířata. Toužila mít kočku, ale o tom nebylo ani řeči. Žádné srstnaté stvoření nemělo povoleno vstoupit do jejích bytu. Až div, že já sem měla, ačkoli pořád jsem byla vyzdobena chlupkami mých kočiček. Ale z nějakého důvodu mi důvěřovali. Proto někdy podařilo se jí vyjednat si hodinku ven s mým doprovodem a mohly jsme si hrát vedle paneláku pod bdělým dohledem babičky, která celou dobu ji sledovala z okna. Nebyla to ve skutečnosti jediná příčina, že se se mnou kamarádila? Jinak dělala všechno, abych se cítila méněcenná než ona. Neměla vůbec žádné námitky, aby pošla za naší matematici a řekla jí, že nemůže mít na vysvědčení stejnou známku jako já, protože jsem očividně hloupější. Tedy se naše cesty rozešly…

    Když jí zemřela babička, stala se apatická. Bylo to tím horší, že něco dřív rozvedli se její rodiče. Ale to už byla na univerzitě a bydlela na koleji. To bylo neuvěřitelné, protože její dosavadní dovolena zóna pohybu byla nezměrně úzká. Neznám moc děti, který mají radí září. Ona ano. Zaprvé proto, že měla narozeniny, a zadruhé, že konečně šla mezi lidi. Na koleji odžila. Dlouholetá touha za svobodou z každým dnem nabírala na síle. Tam zapnula motor, a už se jí nedalo zastavit. Rychle se zamilovala, což nebylo divní, protože od rodičů dostávala víc pokynu než lásky. Zářila pro něj, ale on zneužil její lásku. Zase se stáhla do knížek a malovaní, poprvé v životě ostříhala vlasy, a rovnou na moc krátko. Už tedy nemohla jsem ji poznat, kdy jsme se náhodou setkaly. Hrála si na šťastnou, ale její oči prozrazovaly, že opak je pravdou. A teď? Na koho si hraje? Vždy chtěla, aby lide viděli ji jinak než tlustou holku v teplákách a s dlouhými copy…

    Modrá dáma zmizela za rohem. Ještě chvíli jsem se dívala jejím směrem a nevím proč přišlo mi do hlavy, že si nevzpomínám, abych ji někdy viděla tančit.

    Odpovědět
  2. Zkoušela jsem to se svým jménem, protože sebe znám ze všech nejlépe. Moc slov jsem nevymyslela, ale nakonec mi vyšla věta “Nechala by si Hana vytetovat na nohu hotel?”. Každopádně tohle cvičení se mi opravdu líbí a stoprocentně to ještě někdy zkusím. Díky za to! ;)

    Odpovědět
    • Mám radost, že se toto cvičení ujalo. Každopádně výsledný text nemusí být složen jenom z „abecedy vašeho jména“ – tato nalezená slova by se měla použít pouze k asociacím. A na základě těchto úvah byste měla zkusit napsat minipovídku (již s plnou slovní zásobou). Děkuji za váš zájem!

  3. Líbí se mi, pane Nekudo, že svou úlohu berete vážně a že nejste jen další vševědoucí pozér. Skutečně využíváte každé příležitosti k přesvědčení těch lemer líných k tvorbě. A toto je další podnětný krok (jak doufám) v dlouhé řadě jiných, jak z pomalu leč nezvratně blbnoucího národa dostat maximum. Fandím.

    Odpovědět
  4. Příjemné překvapení, pane Nekudo! Vypadá to, že v této oblasti nejste zkostnatělý a dokážete být inovativní. Fandím vám, zajímavé cvičení s hlubším přesahem… Baví mě dívat se vám pod pokličku.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…