Cvičení: První věta

Cvičení: První věta

První věta by měla nastartovat čtenáře tak, že začne otáčet jednu stránku za druhou. Někdy to ovšem funguje i obráceně – dobrá první věta může nastartovat autora k výkonům, o kterých by se mu ani nezdálo.

Jestliže umíte vymyslet zajímavou první větu, která v sobě obsahuje potenciál postupného odkrývání tajemství a příslib nějaké zajímavé zápletky, máte skoro vyhráno.

Jak to funguje v praxi, to si můžete vyzkoušet v dnešním cvičení tvůrčího psaní.

Zadání úkolu

Pokuste se popsat alespoň jednu stránku uceleného textu, který začíná následující větou:

Věděl(a), že je to špatný nápad, ale…

Pokud vás nic nenapadá, pomůžu vám:

  • Kdo je hlavní postava?
  • O jaký nápad se jedná?
  • Na jakém místě se příběh odehrává?
  • Může za vzniklou situaci přímo vaše postava? Nebo někdo jiný?
  • Co jí nyní hrozí?

Držím vám palce a přikládám jeden závěrečný tip – Spisovatelské rozcvičky vám vygenerují mnoho prvních vět, se kterými si můžete takto hrát.

Poznámka: A protože inspirace není nikdy dost, další cvičení tvůrčího psaní najdete na této speciální stránce. Užijte si je!

Pojďte tvořit! 4000 účastníků, 9 let praxe a 98% spokojenost vám zaručuje osvědčený a osobitý přístup v úspěšných kurzech tvůrčího psaní (pro veřejnost i v těch online).

15 komentářů

  • Zde je moje cvičení snad se vám bude líbit.

    Věděla, že je to špatný nápad, ale v této chvíli ji to připadalo jako jediné možné řešení současné situace ve které se ocitla.
    V bance, kde pracuje na přepážce a pomáhá klientům řešit jejich přání, představy a problémy právě došlo k přepadení.
    Měla štěstí, že si musela odběhnout pro nějaké dokumenty, které potřebovala pro klienta, kterého právě měla na přepážce.
    Ke vší smůle měla svůj mobil na stole, ale naštěstí ji lupiči neviděli, takže by mohla potichu se vyplížit ven a přivolat pomoc dřív než dojde k nějakému neštěstí.
    Ale co klient?
    A co ostatní spolupracovnice?
    Může si to dovolit risknout?
    Vždyť nemusí odcházet z budovy. Stačí když půjde do vzdálené kanceláře a odsud zavolá policii.
    A tak si zula boty s vysokými podpatky, aby se neprozradila jejich klapáním a po špičkách se potichu plížila ke dveřím. Bohužel si toho nevšimla a rukávem smetla propisku co ležela na stole na zem která cinkla o mramorovou podlahu a lupiči v bance znervózněli.
    “Kdo tam je?” zařval jeden z lupičů. A pak se podíval na druhého. “Běž se tam podívat” druhý lupič se rozběhl do míst odkud slyšel ten zvuk.
    Dotyčná dáma, ale nečekala a rychle se rozběhla pryč. Shazovala za sebou věci, aby zbrzdila svého pronásledovatele.
    Podařilo se jí doběhnout do prázdné kanceláře, kde se zamkla a začala vytáčet číslo na policii.
    Lupič ji rychle doběhl a začal lomcovat dveřmi.
    “Haló, prosím pomozte mi, přepadli naši banku…..myslím že jsou dva….ne podařilo se mi utéct do prázdné kanceláře odkud vám teď volám…. Jeden z nich mě pronásledoval a teď se na mě dobývá…..prosím přijeďte rychle.” dveře zapraskaly a muž vrazil dovnitř. Telefon nestihla zavěsit takže policista na druhé straně slyšel co se děje. Slyšel křik ženy, jak se tříští a rozbíjí různé věci
    i sprosté nadávání lupiče. Ihned zalarmoval svoje kolegy i útvar rychlého nasazení a rozjeli se do přepadené banky. Pak šlo vše ráz naráz. Vrazili dovnitř zadními dveřmi, nejprve osvobodili odvážnou ženu bojující o vlastní život a ihned na to zatkli i druhého lupiče v bance.
    A život mohl plynout dál v naprostém klidu.

    Odpovědět
    • Jitko, super – díky moc za příběh s dobrým koncem! ;)

  • Já mám hodně ráda vtipné první věty, které ve čtenáři vzbudí zvědavost – a králem tohoto (a taky ještě lepších názvů kapitol) je podle mě Rick Riordan, který mě hodně inspiruje.

    Například první věta mého fantasy příběhu zní: “V tento okamžik se spustily dvě věci – válka a krev z nosu.”

    A to mě přivádí k další otázce: mohl byste prosím někdy vydat článek na téma, jak se nenechat “zahltit” psaním příběhu? Například, když jsem již zmíněný fantasy příběh (Válka stínů, ve zkratce jen VS) psala úplně napoprvé (momentálně pracuji už na třetí verzi, se kterou jsem konečně spokojená a blížím se ke konci!), přehnala jsem takzvaný “worldbuilding” a ve výsledku se pak vůbec nedalo vyznat.
    Doufám, že tohle přílišné nadšení u vymýšlení fantasy světů není jen můj problém a že by článek pomohl. Děkuji moc :)

    Odpovědět
    • Milá Altair, to naštestí není nic neobvyklého. Nějaký článek se tu v budoucnu jistě objeví, nicméně již teď tu najdete pár textů o revizích, které by se vám mohly hodit. Jinak ta první věta je dobrá. ;)

  • VĚDĚLA, ŽE JE TO ŠPATNÝ NÁPAD, ALE…..
    Touha a zvědavost byla větší. Všichni kamarádi to již vyzkoušeli, ale ona jediná ne. Nevěděla, jak to chutná. Všichni o tom mluvili, ale ona se do debaty přidat nemohla. Neměla žádnou zkušenost.
    A tak jednoho krásného podzimního dne, kdy bylo nádherné babí léto, si Alenka vzala od dědy cigaretu. A šla na procházku k rybníku, kde si cigaretu zapálila.
    Po prvním nádechu se začala dusit. Nechutnalo jí to. Nechápala, co na tom spolužáci vidí, proč za to utrácí nehorázné peníze.
    „Asi jsem se špatně nadechla.“ řekla si. A zkusila to znovu. Opět se začala dusit a nechutnalo jí to.
    „Znovu už to zkoušet nebudu, toto není nic pro mě.“ a cigaretu zahodila do rybníka. Vzala si žvýkačku, aby z ní nebyl cítit kouř, a šla zpátky domů.
    Po cestě domů Alenka přemýšlela, proč kamarádi kouří, když to není dobré, navíc si tím kazí své zdraví. Vždyť zdraví máme jen jedno, a měli bychom se o něj starat a chránit si ho, ne si ho zbytečně ničit. Ona už má v hlavě jasno, po této dnešní zkušenosti se ke kuřákům nepřidá.
    A z nápadu, který se nejdříve jevil jako špatný, je nakonec nápad dobrý.
    Jak se říká: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“

    Odpovědět
  • “Potkal jsem za rohem tmu.”.Řekl muž,který kráčel stylem neovladatelné loutky kolem mé postavy neznámo kam.
    A v tom okamžiku jsem se poprvé zde,v pravé poledne na okraji Kandahárské tržnice seznámil se svým vnitřním hlasem,který zakřičel”Bĕž za tím mužem!!”.

    Odpovědět
  • Takový nápad, možná by se dal rozepsat i dal. Nejlepší na tom je, že toto vzniklo ve spánku. Najednou jsem se vzbudila ve tři ráno a musel to napsat. Druhý den jsem si na to vzpomněla až někdy odpoledne a honem se musela podívat, co jsem vlastně psala a jestli vůbec. Zde je rozepsány text s větou, která se mi docela hodila jako začátek.
    Detektivní příběh
    Věděla, že je to špatný nápad, ale propůjčila se do role svědka. Isabella. Krásná svůdná blondýna, která měla smůlu na chlapa.
    Blíží se den D. Ticho a všude tma. Slyší jen svůj tlukot srdce. Někdo jí možná sleduje. Sama neví, co se bude dít. Jen tiše čeká, až to přijde. Jestli to přijde. On třeba nechce udělat nic. Třeba chce a čeká stejně, jako čeká ona. Přes pootevřené okno profukuje vítr, který nadzvedává záclonu. Chladný a čistý vzduch vane do obýváku. Isabela sedí v kožené pohovce a chladný pot jí stéká po zádech. Spousta zvuku a stínů ji dohání k šílenství, má strach. Je to přeci svědek. Ona bude ráno vypovídat proti čtyřnásobnému vrahovi, proti svému příteli. Je celá strnulá bez možnosti cokoliv dělat, aby se uklidnila. Je sama doma. Policejní inspektor jí jde stejně ještě zkontrolovat, aby se přesvědčil, že je připravena na zítřejší převoz. Když dorazí na místo, Isabella má najednou pocit bezpečí. Vše je v pořádku. Strach ji ale nedovolí usnout. Strašně moc prosí, aby inspektor zůstal. Nechce, aby odešel. Prosí ho na kolenou, inspektor podlehne a zůstane přes noc. Nesmí být dnes sama doma. Inspektor nechce nic podcenit. Nedovolí, aby se jí něco stalo. Sám však nedokáže odolat. Je tak půvabná. Jak málo stačí, aby člověk porušil pravidla. Jeho zrychlený tep, když se na něj Isabela podívá svým hlubokým pohledem, její vůně je tak omamná a ona tak zranitelná. Odolávám. Ne teď, ne dnes.

    Odpovědět
    • To je moc hezké. Tyhle náhlé přepadovky inspirace bývají obvykle značně výživné! ;)

    • Jen jsem právě zjistila, že se mi neuložilo jméno tak jsem to já, Martina Nováková. Užívám si Vašich kurzů a nejvíc mě baví různá cvičení v podobě náhodně lisovaných slov a následného vymýšlení příběhu.

  • Ještě přidám jednu, baví mě se dělit o mé výplody fantazie. Tohle byla taková blbina, ale tak šíleně to snad zas není. Omlouvám se však za překlepy. Koukám, že mi občas skočí jiné slovo, než byl záměr. Píši vše na mobilu. Je to pro mě nejlepší a nejpohodlnější. I má knížka vzniká na něm. Mohu psát když ležím, jsem někde venku, nic mi nebrání a nejsem závislá na tom, že jsem doma. Comp je velký a mě se tak skvěle píše večer, když už ležím v posteli…..

    Příběh prvni
    Věděla, že je to špatný nápad, ale i dnes půjde domů přes les, jako každý den. Počasí není ideální, navíc se šeří, blíží se večer.
    Kamenitá cesta je jen pár kroků a mně najednou připadá nekonečná. Na obloze se stahují černá mračna, vypadá to na bouřku. Vítr se zvedá, prolétává mezi stromy a já cítím zvláštní vůní mechu, jakoby už někde pršelo. Zrychlím krok, mám divný pocit, že tu nejsem sama. V tom zapraskají větve, blesk rozsvítí oblohu a hrom otřásá zemí. Rozbuší se mi srdce a já zastavím na místě, skoro nedýchám strachy. Z křoví vyskočí vyplašená srna. Díky bohu. Bojí se stejně jako já.
    V tom jsem se probudila, posadila se na posteli, zpocená strachy. Moje srdce bušilo tak rychle, že jsem sotva popadla dech. Z okna bylo vidět hvězdy, uklidnilo mě to. Byl to jen sen. Oddychla jsem si a otřela pot z čela. V životě bych přeci nešla v bouřce do lesa. Zkusím ještě usnout. Snad už mě nic nevzbudí.

    Odpovědět
  • Taky přidám svoje cvičení

    Věděla, že je to špatný nápad, jenomže špatné nápady v sobě nesly špetku vzrušení, které její život postrádal. Strčit si do kapsy tabulku čokolády? V trysku rozrazit tu zamilovanou dvojici? Pomalovat plakát, shodit stojan s novinami, převrhnout popelnici? Špatné nápady, ale nekonečně uspokojivé ve své vzpouře proti společnosti tak nudné a fádní, až se jí zachtělo rozbít a zničit vše, co ji utvářelo.
    Ten chlápek s plátěnou taškou taky patřil mezi její špatné nápady. Vytrhne mu ji. Proběhne kolem jako vítr. Nebude to čekat, lekne se, určitě ji pustí. Kdo ví, co v tom má. Nejspíš nákup. Rohlíky, salám a nějaké to pivko. Všichni si domů nosí rohlíky. Nuda. Ale ne dnes.
    Rozeběhla se s větrem o závod s očima upřenýma na tu tašku jako šelma stíhající kořist. Už to uměla. Vypočítala si kroky, sklonila se, chytila se tašky aniž by zpomalila a vytrhla mu ji z ruky.
    Po pár krocích se ohlédla s vesele rozšklebenou tváří. Vyzrála na něj. Na společnost. Zase! Jak ten vyjeveně zíral. Ani na křik se nezmohl.
    Něco na něj zahalekala. Ani pořádně nevěděla co, ale koho to zajímá. Pak zakopla. Pata jí uvízla v díře po dlažební kostce. Rozhodila ruce a padla na zad až si vyrazila dech. Taška jí přitom z ruky vypadla a její obsah se rozsypal po chodníku.
    Ten člověk se k ní rozeběhl. Klekl si na zem, ale ne aby jí pomohl. Jen co se trochu vzpamatovala, vzepřela se na loktech a vytřeštěně zírala, jak rychle sbírá rozsypané papíry. Tvářil se vyděšeně. Až moc na to, co mu provedla.
    “Hej dědku, co to tam máš?” ozvala se. Zvědavost přemohla hněv a ona se naklonila blíž.
    “Drže se zpátky,” štěkl po ní a natahoval se po papírech, které vypadly ze složek. Jeden měla skoro u ruky. Sáhla po něm.
    “Dej to sem!” křikl rozhořčeně. Ne rozhořčeně ne. Zajíkal se strachy. Hmátl po ní, ale ona se smíchem uhnula. Vyskočila na nohy a mávala mu papírem před nosem jako školáčkovi.
    “Copak to tu máš?” ptala se spíš sama sebe než jeho. Pohled jí sklouzl k popsané stránce. Stačila zachytit jen pár slov, jmen a čísel, která jí nic neříkala, než si všimla že na ni ukazuje prstem. Vlastně ne prstem. Mířil na ni zbraní.
    Kruci, hrklo v ní. Pohled jí neprozřetelně sklouzl k jeho obličeji, nudném, fádním a k smrti vyděšeném. Rozšířenýma očima toho viděla víc, než by sama chtěla. Pak vystřelil.
    “Smažko jedna zatracená,” lamentoval muž, když doloval papír z jejích mrtvých prstů. Byl pomačkaný a trochu zacákaný krví. Tohle byla smůla. Zatracená smůla, ale teď hlavně pryč. Ty papíry nepředá, jak slíbil. Budou jeho jízdenkou odsud. Nedá je z ruky dokud nebude za zdí. Zůstat už tu stejně nemůže. A ani nechce. Nakonec už udělal dost a oni mu slíbili, že mu pomůžou.

    Odpovědět
    • Moc děkuju za zajímavý příspěvek – mám z toho radost. :)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top

Než odejdete…

Odebírejte inspirativní newslettery plné skvělých tipů, dárků a exkluzivního obsahu. Dostávejte víc!

Cookie-Man

Tyto stránky používají k vylepšení některých služeb soubory cookies. Jejich prohlížením s tím souhlasíte. Více informací »