Býci bývají nepříčetní, když vidí červenou barvu. Lidé, kteří tráví mnoho času v červeně vymalovaných místnostech, jsou častěji naštvaní či podráždění.
Natalie Angier napsala pro New York Times krátkou studii zaměřenou na lidské oko. Kromě jiného došla k závěru, že je náš zrak nastaven k rozpoznávání barev značících dozrálé a šťavnaté ovoce.
Jednou jsem přespával v do ruda laděné ložnici. Byl jsem ještě malé dítě, ale pamatuji si, jak jsem se o půlnoci probudil a vcelku reálně viděl čertovo oko. Šel jsem tedy za svoji tetou (rodiče byli kdesi na služební cestě) a dožadoval se, aby mě ihned odvezla domů. Už si nevzpomínám, jestli mě nakonec domů odvezla, ale určitě jste první, komu jsem kdy řekl o čertovu oku, které jsem té noci krátce zahlédl.
A z těchto situací a poznatků jsem sestavil další praktické cvičení tvůrčího psaní…
Praxe: Zkuste napsat drobný příběh, ve kterém budou hrát důležitou roli reakce hlavního hrdiny na rudou barvu. Rudá ho může učinit šťastným, smutným, rozverným nebo třeba i schizofrenním. Případně může být rudá závěrečnou pointou, jež zajímavě vyřeší nějaký těžko řešitelný problém.
Já nevím, jestli se ta červená barva nepřeceňuje. Před dvěma lety jsme si vymalovali obývák napůl tak červeně, že to tady vypadá, jako by v patře nad námi byla jatka, ale náš strach ani agresivitu nezhoršuje. Máme to v kombinaci se zelenou ála vlčí mák. Od té doby na tu moc barev příliš nevěřím.
Býk nereaguje na červenou barvu ;)
Není barva jako barva. Každá má tisíce odstínů, můžeme je kombinovat, hrát si s nimi. I ta nejméně oblíbená barva, když se použije ve optimálním množství, na správném místě, v dobré kombinaci s jinými barvami, nás může příjemně překvapit. Barvy jsou nádherná, nikdy nekončící hra.
K té červené: „prý“ se nemá jíst z červeného nádobí, protože červená podporuje chuť k jídlu a vede až k přežírání. S váhou problém nemám, syn trpí nechutenstvím. Pořídila jsem červené talíře a hrníčky. Výsledek: zhubla jsem 2kg a syn se v jídle vrtá dalších 5 let i v červeném nádobí :-)