Na internetu najdete mraky doporučení na knihy, které byste si měli přečíst. Můj seznam je trochu jiný – nabízím vám spíše méně známé tituly, ze kterých se ale můžete naučit lépe psát (případně vyprávět) příběhy.
Takže tady jsou…
Manuál pro uklízečky – Lucia Berlinová
Existuje opravdu málo knih, které mě natolik okouzlily, že jsem díky nim v duchu jásal po dobu několika měsíců. Tohle je jedna z nich.
„Lucia Berlinová bývá často přirovnávána k Alici Munroové nebo A. P. Čechovovi, avšak její tvorba je především bytostně svá. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se čtenáři sdílí lásku k osamělým, ztraceným duším, které uvízly ve světě veřejných prádelen a protialkoholních léčeben, v podřadných zaměstnáních, v nefunkčních vztazích a rozvrácených rodinách. Díky lásce k vyprávění dovede životní prohry a existenciální krize nečekaně přetavit v krásný a očistný zážitek. Ze silně autobiografických střípků tak skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu.“
Co se můžete naučit:
- Hledání velkého tématu ve zdánlivě obyčejných každodenních situacích.
- Jak skvěle vykreslit postavy (+ jak udělat z nesympatických postav celkem sympatické hlavní hrdiny).
- Jako bonus se dozvíte i něco málo o americké nemainstreamové kultuře.
Medvědín – Fredrik Backman
Fredrik Backman je jeden z mých nejoblíbenějších současných světových autorů. Je skvělý dialogista a nebojí se drobných literárních experimentů. V knize Medvědín není hlavním hrdinou pouze jeden člověk, ale je to rovnou celé město.
Co se můžete naučit:
- Jak psát dobré dialogy.
- Jak vystavět příběh, i když pracujete s netradiční hlavní postavou.
- Backman je mistr rozkouskování příběhu do zajímavých a netradičních scén.
Krátké rozhovory s odpornými muži – David Foster Wallace
Jedna z knih, které bych označil jako povinnou četbu pro všechny spisovatele. Krátké rozhovory s odpornými muži je sbírka povídek, ve kterých se střídá jeden experiment za druhým. Jednou vás autor nechá ponořit se do poznámek pod čarou, jindy zkouší vaši trpělivost při prožitku přerodu mladíka v muže, případně vám ukazuje rozdíly mezi dlouhými a krátkými popisy (a to v povídkách řazených hned za sebou, aby tento kontrast pořádně vynikl).
Když si přečtete zmíněnou knihu spisovatelskýma očima, dostanete ukázkovou učebnici experimentů s literární formou. A David Foster Wallace se nebojí hrát si a zkoumat limity vyprávěcích struktur, manipulace se čtenáři a s jejich emocemi. Vřele doporučuji také z toho důvodu, že autor byl mimo jiné i lektor tvůrčího psaní.
Co se můžete naučit:
- Jak se dá pracovat s různými formami vyprávění.
- Poznáte, jaké jsou možnosti a limity psaní.
- Jak to vypadá, když si lektor tvůrčího psaní, který dokonale ovládá řemeslo, hraje se čtenáři.
Želvou proti zdi – Daniela Fischerová
Nyní jedna česká kniha, opět sbírka povídek: Želvou proti zdi od Daniely Fischerové. Šestatřicet uvěřitelných i neuvěřitelných povídek, které jsou provázané víc, než by se mohlo na první pohled zdát…
„Autorka osobitým stylem a bohatým jazykem úročí celoživotní zkušenosti s lidmi i s literaturou.“ – tak praví část oficiální anotace. A já dodávám, že tuto knihu používám poměrně často ve své výuce – na vybraných povídkách si totiž hezky ukazujeme základní principy spisovatelského řemesla.
Co se můžete naučit:
- Jak vměstnat velké téma do super-krátkého textu (v tomhle je Daniela Fischerová prakticky bezkonkurenční).
- Jak poskládat sbírku povídek, i když spolu vaše příběhy úplně, respektive zdánlivě, nesouvisejí.
- Jak pointovat krátké povídky.
Vzkazy nahlas – kolektiv autorů
„Může i krátká zpráva změnit chod věcí? Zastavte se na chvíli a zaposlouchejte se do dvanácti příběhů, pestrých a různorodých tak, jako autoři sami. Ať už jste dvacítka toužící po vztahu, vášnivý houbař, nadšený archivář, podezřívavá manželka, kosmopolitní gastronom, starostlivá matka nebo středoškolák pěstující trávu, v knize se rozhodně najdete. Možná si přitom také vzpomenete na zprávu, která změnila život vám.“
Poslední tip je audiokniha Vzkazy nahlas. Je to sbírka namluvených povídek, kterou napsali mí studenti. Její hlavní téma jsou zprávy, které někomu změnily (nebo teprve změní) život. A když si ji koupíte, podpoříte navíc české skauty (tato audiokniha je totiž součástí charitativního Projektu Hakuna Matata).
Co se můžete naučit:
- Jak v praxi fungují kurzy tvůrčího psaní.
- Že i umění může pomáhat a měnit svět k lepšímu.
- Co všechno se dá zvládnout za pár měsíců, když máte dobrou motivaci (tj. napsat, několikrát přepsat a dokončit povídku, naučit se základní teorii tvůrčího psaní, vyzkoušet si školení rétoriky, namluvit si svůj vlastní text ve studiu České televize, naplánovat křest s hercem Vladimírem Javorským a zároveň pomoct Skautskému institutu). A to opravdu není málo!
Četli jste některou ze zmíněných knih? Jak se vám (ne)líbila? A vlastně – umíte číst knihy jako spisovatelé?
Máte ve své domácí knihovně nějaký další titul, ze kterého jste se naučili něco zajímavého o psaní? Podělte se, prosím, o své zkušenosti dole v komentářích… Díky moc!
Manuál pro uklízečky je skvělá kniha. Je to trochu jako dívat se znovu na slavný film Zvětšenina. Všechno jde velmi pomalu kupředu, zdánlivě se vůbec nic neděje. Ale když to vydržíte a dojdete na konec, všechno to do sebe zapadne a bude vám to ležet v hlavě ještě hodně dlouho. Už nejsme zvyklí se ztišit a nechat vyniknout dramata zcela všedního dne, zcela všedních lidí. Jejich životy bychom asi žít nechtěli, nejsou to hrdinové, kterým se chceme podobat. Nečeká nás napětí ani zásadní dějové zvraty. Pokud chcete být baveni, Manuál vás unudí k smrti. Pokud si ale umíte sednout na lavičku v parku a sami hledat a pozorovat mikropříběhy kolem sebe a bavit se tím dlouhé hodiny, shledáte knihu nesmírně inspirativní. Pro mne je dokladem toho, že není malých rolí, nicotných témat, nezáživných životů. Záleží jen na úhlu pohledu a naší pozornosti, kterou chceme světu kolem sebe věnovat.
Tak jsem si Manual pro uklitecky konecne poridila…a nejak ji ctu asi spatne, vubec nedokazu najit to kouzlo, o kterem jsi vypravel. Nemuzu se zacist, ani mi to neprijde zajimave, vubec me nelaka cist dal… nevim, co delam spatne, nesedlo mi to
Olgo, tohle chce trochu jiný čtení. Souhlas, že ne vždycky je lehké se do těch příběhů ponořit, ale stojí to za to. Český rozhlas vybrané povídky namlouval, zkus třeba jejich audio verzi…