Dialogy a popisy jsou dvě základní oblasti tvůrčího psaní. Jaké funkce v textu plní? Co je dnes oblíbenější a proč? Pojďte to zjistit v dnešní praktické lekci tohoto hravého videokurzu Základy tvůrčího psaní!
📚 DOPLŇKOVÉ MATERIÁLY
#9 Dialogy a monology
a) Formou dialogu
“Pojišťovací agent Uniqa, Tomáš Jedno, dobrý den. Jak Vám mohu pomoci?”
“Dobrý den, Arnošt Hustý, chtěl bych nahlásit pojistnou událost.”
“Samozřejmě, poprosím Vás o více detailů.”
“Jsem s kamarádem v Tatrách, lezli jsme v Bielovodské dolině vícedélku na Kačaciu vežu. Před dvěma hodinami ho vyzvedl vrtulník, jelikož jsme v cestě zabloudili. Kamarád má u Vás pojištění.”
“Aha, rozumím. Jak se prosím kamarád jmenuje? A máte číslo jeho pojištění?”
“Ano, jmenuje se Ferdinand Skočdopole a číslo jeho pojištění je 587 126 459.”
“587 126 459, mám to správně?”
“Ano.”
“Hm, pane Hustý, je mi to líto, ale dívám se tady do systému a vidím, že pojištění pana Skočdopoleho tuto situaci nepokrývá.”
“Jak to myslíte nepokrývá?”
“Podívejte se, pojištění, které má pan Skočdopole sjednané, platí pouze do výšky 2000 metrů nad mořem. A jak se tak dívám, Kačacia veža, na kterou jste lezli, má metrů 2197. Pamatuju si tu horu správně?”
“Eh… pamatujete. Ale, proboha, vždyť ani nevíte v jaké výšce se ta událost stala. Jak to můžete takhle rychle posoudit?”
“Toto pojištění se řídí výškou cíle, nikoliv výškou, ve které se stane pojistná událost. Co kdyby Vás museli vyzvedávat na vrcholu?”
“To si ze mě děláte prdel, ne? Vyzvedávali nás snad na vrcholu? Nevyvzedávali. To si říkáte pojišťovna, když máte na všechno výjimky?!”
“Pane, prosím, uklidněte se. Není důvod být sprostý. Toto pojištění je prostě takto nastavené.”
“Já vám dám prostě takhle nastavené, vy lichváři! Můj kamarád se málem zřítil ze skály, málem přišel o svůj život, a vy mi tu říkáte, abych se uklidnil?! Jste normální?”
“Pane, je mi líto, ale nemohu vám pomoci.”
“To se ještě uvidí jak mi nemůžete pomoci! Budu vás soudit až vám prdel zčerná! Tohle si nemůžete dovolit.”
“Rozumím, že je to těžké situace, pane Hustý. Ale mohl bych vám a vašemu kamarádovi doporučit sjednat si pro příště připojištění s navýšeným limitem nadmořské výšky? Stojí to pouze 199 Kč navíc na měsíc. Pro vás bych vzhledem k této situaci dokázal dostat cenu na 149 Kč. Co myslíte?”
b) Formou popisu
Arnošt se po dvou hodinách plahočení na Polský hřeben, aby chytil signál, konečně dovolal do pojišťovny. Zpocený strachem i dřinou, začal pojišťovacímu agentovi vysvětlovat situaci. Díky bohu, že byl Ferda pojištěný, pomyslel si, to by mu ještě tak scházelo, aby musel kromě splátek nového auta platit ještě záchrannou akci.
Po cestě do sedla si v telefonu dohledal jeho pojistnou smlouvu. Naštěstí si je vždycky před cestou navzájem posílají. Přesně pro tyhle případy. Ten telefonát, který ale následoval, ho naprosto vyvedl z míry.
Začalo to nevinně. Nadiktoval pojišťovacímu agentovi – Tomáš Jedno se jmenoval – číslo Ferdovy smlouvy a jeho celé jméno. Potom mu vysvětlil co se stalo: Lezli spolu vícedélkou z Bielovodské doliny na Kačaciu vežu. Měla to být jednoduchá cesta, ale zabloudili, a tak pro Ferdu raději zavolali vrtulník. Arnošt ze svého štandu dokázal slézt po vlastní ose.
Jenže pak se pojišťovák začal vykrucovat. Že prý Ferda neměl to správné pojištění. Jak jako správné pojištění? vytočil se Arnošt do běla, ale agent byl neoblomný. Ferdovo pojištění prý pokrývá jen aktivity do 2000 metrů nad mořem. A oni lezli na horu, která má 2197 metrů. Že v takové výšce ani nebyli? To mu bylo úplně jedno. Prý jde o to v jaké výšce se nachází cíl cesty.
V Arnoštovi by se krve nedořezal. Tohle byl naprostý vrchol. Jak si něco takového může pojišťovna vůbec dovolit? Výjimky na výjimky, jen aby člověka sedřeli z kůže. A jak si v tom ten agent ještě liboval! Prý “uklidněte se”, “není důvod být sprostý” a “nemohu vám pomoci”. To je fakt spodina, tihle pojišťovací agenti. Mluví jako kdyby mi upadlo lízátko. A Ferdovi šlo přitom o život.
A aby toho nebylo málo, nakonec mu ještě doporučil, aby si příště sjednali připojištění. Že prý jim udělá cenu. Stoka.
Skvělá práce – rozdíly jsou v jednotlivých ukázkách opravdu veliké (a to je jenom dobře, protože to ukazuje na vaše velmi dobré psací dovednosti)!
Tak jsem chtěla podvádět, ale nakonec jsem si ten papír vzala a snažila se v těch 15 minutách něco sesmolit. A bylo to velmi zajímavé, jen si nemyslím, že by úroveň toho textu zasluhovala uveřejnění zde. A tak jen zhodnotím, k čemu mám blíž.
Já bych volila obojí, vyhovuje mi právě ta kombinace. A také mi připadá, že záleží, co člověk chce psát. Forma dialogu se určitě použije ve více než hojném množství v psaní scénáře, forma popisu… Hm, přemýšlím, jestli jsem v poslední době četla něco jen s popisem, ten už se v této době opravdu moc nevidí.
Spíše mi přijde, že nejčastější v nynější próze je kombinace a každá ta forma (dialog/popis) vyprávění má své místo. Řekla bych, že pokud autor potřebuje vygradovat a zrychlit děj, použije více dialogů, naopak pro zvolnění a pro podporu představivosti čtenáře použije popis. Ale to je jen má drobná dedukce, těším se na další lekce! :)
Díky za vaše úvahy! Ty jsou správné – dialogy zrychlují a popisy zpomalují děj.
Tom na pojišťovnictví dávno zanevřel. Kdysi býval zdatný zprostředkovatel, ale odradily ho neustálé tlaky na výkon a skutečnost, že klienti věří víc svým známým než podrobnému a svědomitému zaměření na jejich pojistku.
Proto se rozhodl vyhnout navštívení pobočky, když se mu na stropě objevil mokrý flek. “Nám nic neteče, družstvo opraví příští týden trubky!” zabouchnul mu dveře před nosem nevrlý soused. Po opravě řemeslníků vzal Tom do ruky mobil a vytočil číslo pojišťovny a tam se ozval robot :”Jak Vám mohu pomoci?” nahlásil své požadavky, následovalo klapnutí a znovu se ozvalo :”Jak Vám mohu pomoci?” Tom naštvaně ukončil hovor a otevřel svůj notebook. Po několika kliknutí poslal v žádosti svůj požadavek a fotky své škody. E-mailem mu přišla volba mezi stanovení paušálního plnění od likvidátora nebo proplacení faktury od malíře. Zvolil první možnost a po připsání částky na jeho účet považoval vše za vyřízené.
Následující den mu v nejméně vhodnou dobu zazvonil mobil :” Dobrý den, tady Jan Novák z klientského centra v krátkém monitorovaném rozhovoru, hovořím s panem Tomášem Mrázkem?” drmolivě oznámil nacvičeným hlasem operátor . Unavený Tom vyštěkl:” Co potřebujete a z jakého klientského centra?” Na to se z mobilu ozvalo “No kdyby jste mě nechal domluvit a neskákal mi do řeči, sdělím Vám to. Náš rozhovor nezabere víc jak 10 minut.” Unavený Tom zmobilizoval své poslední síly: “Ale já nemám času nazbyt!” Jenže monitorovaný operátor hnaný svým výkonem nasadil manipulativní techniky: “Vždyť jde o Vaše peníze!”
“Jenže já asi nemám chuť to teď řešit”. Tom zavěsil a rozhostil se v něm klid.
Přiznám se, že tady úplně nevím, zdali je to čistý dialog nebo čistý popis –> přijde mi to jako kombinace obojího :)
Čistý dialog i čistý popis jsou takové neúplné. Kombinace je nejlepší :-) Zdravím!
„Je mi líto. Pojistka se nevztahuje na hudební nástroje.“
„Děláte si ze mě srandu? Pojistil jsem si domácnost, abych ochránil svůj majetek. Pojistka domácnosti se přece vztahuje na věci, které se dají přemisťovat? Tak mi to váš kolega vysvětloval.“
„Ano, pojistka domácnosti se na rozdíl od pojištění nemovitosti vztahuje na movité zařízení. Vy jste si však vybral variantu pojištění ‚standard‘, která zahrnuje pouze běžné vybavení domácnosti, tedy nábytek, běžné oblečení a obuv nebo elektrické spotřebiče, jako je lednička, pračka, televize a podobně, nikoli však knihy, sportovní vybavení, dopravní prostředky nebo hudební nástroje. Vše je popsané ve vaší smlouvě.“
„Ne, to teda ne. Pojistku jsem tady zakládal s nějakým vaším kolegou. Říkal jsem mu, že tu pojistku chci hlavně kvůli houslím! Mají velkou cenu. Nabízel mi tady několik variant pojistky a z toho, co říkal, jsem pochopil, že se všechny vztahují na hudební nástroje! Proč by mi to jinak nabízel, když jsem zdůrazňoval, že mi jde hlavně o ty housle?!“
„Nevím, co vám přesně můj kolega řekl, ani nevím, s kým jste mluvil. Možná jste ho špatně pochopil. Důležité nejsou vaše domněnky, ale vámi podepsaná smlouva.“
„Nevím, co na to říct. S tím pánem jsem tenkrát mluvil naprosto jasně. A vy ze mě budete dělat pitomce? To teda ne. S vaší pojišťovnou jsem skončil. Uvádíte klienty v omyl, jen aby něco podepsali, a pak odmítáte vyplatit peníze, když se něco stane! To snad není pravda!“
—
Pojišťovací agent se snažil Tomáše přesvědčit, že si vybral špatnou variantu pojištění. Arogance z něj přímo sršela. Tomáš si nebyl jistý, jestli to bylo jeho dokonalým oblekem, samolibým výrazem, povýšeným tónem hlasu, nebo kombinací všech těchto faktorů.
Prý si vybral levnější variantu pojištění, která se vztahuje jen na běžné vybavení domácnosti, nezahrnuje však hudební nástroje. Vždyť to ale říkal, když pojistku zakládal, že hlavní, co chce pojistit, jsou jeho housle!
Tomáš začal zvyšovat hlas, protože cítil beznaděj. Jako by agent za stolem nevnímal význam jeho slov. Neoblomně kroutil hlavou a se špatně hranou empatií chtěl Tomášovi namluvit, že je hlupák. V Tomášovi to vřelo. Byl přesvědčený, že ho podvedli. Něco tady tenkrát tomu chlápkovi vysvětloval, ten mu to odkýval, měl pocit, že si rozumějí. A nakonec mu podstrčí smlouvu, nenechá ho ani, aby si ji pořádně přečetl, a teď se dozvídá, že ve smlouvě je úplně něco jiného, než co předpokládal? Takže platí už několik let pojistku úplně zbytečně! Housle nemá a peníze taky ne!
Když už nevěděl kudy kam, vychrlil na pojišťováka pár peprných slov a raději odešel. Bylo s podivem, že dveře tu ránu vydržely.
—
Pojišťovací agent se snažil tvářit přívětivě, ale bylo znát, že jeho úsměv je naučený. Nedělal to poprvé.
„Je mi líto,“ začal s předstíraným soucitem. „Pojistka se nevztahuje na hudební nástroje.“
V Tomášovi se vzedmula vlna vzdoru. Jeho housle měly cenu víc než půl milionu. Není sice profesionální hráč a housle ho neživí, ale hudba tvoří důležitou část jeho života, bez houslí není nic. Chtěl je ochránit, nebo si aspoň zajistit odpovídající náhradu v případě, že o ně z jakéhokoli důvodu přijde.
„Děláte si ze mě srandu?“ rozohnil se. „Pojistil jsem si domácnost, abych ochránil svůj majetek. Pojistka domácnosti se přece vztahuje na věci, které se dají přemisťovat? Tak mi to váš kolega vysvětloval.“
„Ano,“ přisvědčil agent. „Pojistka domácnosti se na rozdíl od pojištění nemovitosti vztahuje na movité zařízení. Vy jste si však vybral variantu pojištění ‚standard‘, která zahrnuje pouze běžné vybavení domácnosti, tedy nábytek, běžné oblečení a obuv nebo elektrické spotřebiče, jako je lednička, pračka, televize a podobně, nikoli však knihy, sportovní vybavení, dopravní prostředky nebo hudební nástroje. Vše je popsané ve vaší smlouvě.“ Tomáš měl pocit, že před ním sedí skvěle promazaný stroj, který opakuje naučené věty.
„Ne, to teda ne!“ Bylo to jako mluvit do dubu. Možná kdyby šel do lesa a mluvil na stromy, reagovaly by víc než tenhle dokonale oděný pán se samolibým úsměvem, který ani s Tomášovým výlevem neztrácel nic ze své oslnivosti.
„Pojistku jsem tady zakládal s nějakým vaším kolegou. Říkal jsem mu, že tu pojistku chci hlavně kvůli houslím! Mají velkou cenu. Nabízel mi tady několik variant pojistky a z toho, co říkal, jsem pochopil, že se všechny vztahují na hudební nástroje! Proč by mi to jinak nabízel, když jsem zdůrazňoval, že mi jde hlavně o ty housle?!“
Agent zakroutil hlavou. „Nevím, co vám přesně můj kolega řekl, ani nevím, s kým jste mluvil. Možná jste ho špatně pochopil. Důležité nejsou vaše domněnky, ale vámi podepsaná smlouva.“
V Tomášovi to vřelo. Byl přesvědčený, že ho podvedli. Něco tady tenkrát tomu chlápkovi vysvětloval, ten mu to odkýval, měl pocit, že si rozumějí. A teď mu tenhle namlouvá, že něco špatně pochopil. Neudržel se.
„Nevím, co na to říct. S tím pánem jsem tenkrát mluvil naprosto jasně. A vy ze mě budete dělat pitomce? To teda ne. S vaší pojišťovnou jsem skončil. Uvádíte klienty v omyl, jen aby něco podepsali, a pak odmítáte vyplatit peníze, když se něco stane! To snad není pravda!“
Tomáš se zvedl, odkráčel a prásknul za sebou dveřmi.
Zajímavé počtení :) Jen pro informaci, jak dlouho trvá takový text vymyslet a sepsat? Trošku se v tom utápim a když už něco sesmolím, tak mě to přejde, protože se zaseknu.. :(
Tohle je hodně individuální a neexistuje na to jednoznačná odpověď. Nicméně pokud často trpíte tvůrčím blokem, zde je skvělý nástroj, jak se ho účinně zbavit.
Takové porovnávání je moc fajn, ale kombinace obojího mě baví nejvíc. Dala by se mnohem více rozepsat, ale snažila jsem se dodržet 15minut v první části a 5 minut v kombinaci obojího :).
Zadání: Hádka Tomáše s pojišťovákem formou dialogu.
„To si ze mě děláte legraci?“ rozčílil se Tomáš právě ve chvíli, kdy mu pojišťovací agent sdělil, že mu nemůžou vyplatit pojistku za pobyt v nemocnici.
„Přeci jsme se spolu dohodli, že část mé životní pojistky bude platit zaměstnavatel a já si budu přispívat dalších tisíc korun, abych byl v případě nemocenské finančně krytý z této pojistky!“
„Ano pane Mašku, to jsme se dohodli, máte úplnou pravdu,“ přikyvoval chápavě mladík, a přitom mu z očí číhalo jedno veliké ALE… než stihl pokračovat s tím jeho ale, ozval se opět rozčilený Tomáš Mašek.
„A jak mi to tedy vysvětlíte, že mi z pojišťovny přišlo zamítnutí příspěvku.
„Protože, na splnění této podmínky, musíte být v nemocnici či na nemocenské vážně nemocný. Pobyt z důvodu operace slepého střeva se na to nevztahuje,“ dodal šťastně pojišťovák. Byl rád, že se mu to opět povedlo a dokázal panu Maškovi vysvětlit proč, nelze tento příspěvek vyplatit.
„Jak to proboha myslíte??? Tohle slyším prvně!!!! Když jsme spolu uzavírali to super výhodné pojištění, tak jste se o žádných podmínkách vůbec nezmínil!!!“
„Ale to není možné pane Mašku, určitě jsem Vám říkal, že se příspěvek vyplácí pouze u vážných nemocí typu rakoviny ve 3-4 stádiu, či neoperovatelných nádorů.“
„To mě pak ta pojistka bude k ničemu, když budu na smrtelné posteli!“ zděšeně zvolal pan Mašek, který si poctivě platil několik let pojištění. „To byly vyhozené peníze!“
„Takhle bych se na to nedíval, dostanete 100,- za každý den v nemocnici…“ víc domluvit nestihl, protože pan Mašek jej vystrčil ze dveří a zabouchl mu před nosem.
Zadání: hádka Tomáše s pojišťovákem formou popisu.
To přeci nemůže myslet vážně, koukal pan Mašek na vychrtlého mladíka, který jej právě přesvědčoval o tom, proč nemá nárok na vyplacení příspěvku pojišťovny za jeho pobyt v nemocnici. Mladík mu před nosem mával nějakými dodatky o kterých slyšel prvně.
Takovou blbost by přeci nepodepsal se zdravým rozumem. Cítil, jak se mu hrne krev do hlavy a dech se mu naštvaností zrychloval, přesně jako u býka drážděného červenou vlajkou toreádorem.
Snažil se uklidnit. Ale nešlo to. Ten hňup se mu s tím jeho krysečím obličejem přímo vysmíval do obličeje. Mladík riskoval stále víc, dokonce mu přesně popsal, jaké typy vážných nemocí se do toho dodatku vztahují. Jako by mu vykládal o počasí a ne o smrti! To byl opravdu vrchol! Chňapl jej pod krkem za to jeho nažehlené sáčko, vystrčil jej za dveře a práskl dveřmi tak, až se zatřepala vánoční výzdoba, která visela na dveřích.
Pomalu se nadechl a velmi dlouze vydechl. Byl na sebe pyšný, že jej nepraštil, protože při jeho mohutné postavě by toho hubeňoura asi zabil.
Byl rozhodnutý, že ještě večer tu zpropadenou pojistku zruší. Už žádné dotování takových vydřiduchů!
Kombinace obojího:
To přeci nemůže myslet vážně, koukal pan Mašek na vychrtlého mladíka, který jej právě přesvědčoval o tom, proč nemá nárok na vyplacení příspěvku pojišťovny za jeho pobyt v nemocnici.
„Přeci jsme se spolu dohodli, že část mé životní pojistky bude platit zaměstnavatel a já si budu přispívat dalších tisíc korun, abych byl v případě nemocenské finančně krytý z této pojistky!“
„Ano pane Mašku, to jsme se dohodli, máte úplnou pravdu,“ přikyvoval chápavě mladík.
Pan Mašek na toho pojišťovacího agenta s krysím obličejem koukal a nemohl uvěřit vlastním uším.
Mladík mu před nosem mával nějakými dodatky, o kterých slyšel prvně a co bylo nejhorší, byl zcela klidný.
„Takovou blbost bych přeci nepodepsal se zdravým rozumem!“ celý rozčilený vykřikl a cítil, jak se mu hrne krev do hlavy. Dech se mu naštvaností zrychloval, přesně jako u býka drážděného červenou vlajkou toreádorem.
„Takhle bych se na to nedíval. Dostanete 100,- za každý den v nemocnici v případě vážných nemocí o kterých jsme se před malou chvílí bavili…“ více říct nestihl, protože pan Mašek jej chňapl pod krkem za to jeho nažehlené sáčko, vystrčil jej za dveře a práskl dveřmi tak, až se zatřepala vánoční výzdoba, která visela na dveřích.
Pomalu se nadechl a velmi dlouze vydechl. Byl na sebe pyšný, že jej nepraštil, při jeho mohutné postavě by toho hubeňoura asi zabil.
Byl rozhodnutý, že ještě večer tu zpropadenou pojistku zruší. Už žádné dotování takových vydřiduchů!
Skvělá práce a souhlas, že třetí část zní nejpřirozeněji.
Dialog:
“Je mi líto, ale nemůžu vám vydat dědictví po vaší matce,” řekl klidně poradce.
“A to jako proč?!” zvýšil Tomáš rozhořčeně hlas.
“Je to vcelku snadné,” pokračoval v klidu pojišťovák. “Závěť se o vás nezmiňuje.”
“Co to melete?!!” zvedl se Tomáš ze židle, “jak jako nezmiňuje?”
“Je mi líto, ale to já nevím.”
“A kdo jinej je tam vedenej, když né já?”
“Je mi líto, ale to vám nemohu říct. informace o děditelích jsou důvěrné.”
Popis:
Tomáš se nepohodlně zavrtěl na židli. Na tenhle rozhovor se dlouho připravoval. Poslední půl rok strávil úmorným pečováním o svou nemocnou, ale velmi bohatou matku. Doufal, že mu jeho trápení konečně vynese vysněné ovoce. Chlápek za stolem byl zakrslý holohlavý úředník s upoceným čelem a mrožím knírkem. Na očích se mu leskly pozlacené obroučky nových brýlí. Asi takhle nějak si Tomáš vždy představoval postavu pana doktora Janouška ze stejnojmenné skladby od Uhlíře a Svěráka. Co by do Janouškovi ale nikdy nepřiřkl je drzost a lehkovážnost, se kterou mu sdělil, že není v závěti veden jako děditel. Tomášův obličej byl rudý vztekem, když ve stoje bušil na stůl úředníka zaťatou pěstí a dožadoval se vysvětlení. Nakonec ho rozčileného musela z kanceláře odvést ostraha.
Kombinace:
Tomáš se nepohodlně zavrtěl na židli. “Mám dojem, že tu pro mě něco máte,” usmál se lišácky na úředníka před sebou. Ten pouze zvedl oči od jakýchsi lejster co měl položených na stole a promnul si svůj mroží knír.
“A vaše jméno?” zeptal se klidným hlasem.
“Tomáš Novotný.”
“Hmm, ano…” odmlčel se na chvíli. Z elegantního koženého pouzdra vytáhl naleštěné brýle s pozlacenými obroučkami a začal cosi vyťukávat do klávesnice před sebou. Hotovej doktor Janoušek, pomyslel si Tomáš.
“Mám vás tady. Vaše matka je- tedy byla paní Marcela Novotná. Přijměte mou upřímnou soustrast.” na chvilku se odmlčel, aby dodal svým slovům vážnost. Pak opět energicky otočil k monitoru. “Je mi líto, ale nemůžu vám vydat dědictví po vaší matce.”
Tomáš na něj zůstal dobrých pět dlouhých vteřin nevěřícně zírat. “A to jako proč?” zvýšil rozhořčeně hlas.
“Je to vcelku snadné,” pokračoval v klidu pan Janoušek. “Závěť se o vás nezmiňuje.”
Tomáš cítil jak se mu v těle začíná vařit krev. “Co to melete?!! Jak jako nezmiňuje?” překvapeně si uvědomil, že už nesedí v nepohodlné židli ale doslova se tyčí dobrý metr nad úředníkovou pleškou a rozlíceně máchá rukama.
“Je mi líto, ale to já nevím.” odpověděl mu s ledovým klidem úředník a nenápadně se odsunul na své kolečkové židli o kus dál od Tomáše.
“A kdo jinej je tam vedenej, když né já?” Tomáš už teď doslova křičel a při každém druhém slově udeřil zaťatou pěstí do stolu, až se propisky v kancelářském kelímku vystrašeně roztřásly.
“Je mi líto, ale to vám nemohu říct. informace o děditelích jsou důvěrné.” nenechal se pojišťovák zviklat. Oči mu v ten moment těkaly kamsi za Tomáše. Ten už začal přelézat stůl a chystal se informace z tohohle papaláše klidně vytřást, ale v tu ránu ucítil, jak ho v podpaží berou dva páry silných rukou a jako pírko ho odnášejí ven z budovy.
Na začátku v dialogu jsem byl hodně stručný a v popisu se mi pak do děje povedlo zanést detaily, které by se mi do obyčejného rozhovoru nevešly. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozvíjel a nabíral další a další podrobnosti, tak jsem zpětně nic neupravoval, aby bylo vidět, jak se vše kupilo na sebe. S výsledkem jsem víceméně docela spokojen a myslím, že to bylo jedno z mých zatím nejoblíbenějších cvičení.
Je to vidět, Josefe, že vás to bavilo. Ta třetí kombinace hezky plyne a je dobře čtivá. Gratuluju!
Dobrý den, posílám vypracovaný úkol. Po přečtení pár komentářů jsem bohužel zjistil, že jsem formu dialogu napsal už jako kombinovanou :D. Předem se také omlouvám za případné neznalosti v oblasti pojištění.
DIALOG
“Zdravíčko chlape,” přišel Tomáš do pobočky za pojišťovacím agentem a plácl ho přes rameno.
“Co si to dovolujete?!” ustoupil agent a zamračeně se podíval.
“Jejda pardón, nevěděl jsem, že budete takovej formální. No tak se na to podíváme ne? Co mi nabízíte?”
Agent zaváhal a pak nejistě spustil: “Ehm… Vy jste od nás požadoval pojištění na dům pane, přece jen jsme agentura, která se specializuje pojištěním na nemovitosti.”
“No tak jasně, ale taky jsem od vás teda očekával nějaký bonusový pojištění, chlape. Ne snad? Já jsem váš zákazník, ehm… mě si musíte vážit!” promluvil obranným tónem Tomáš.
“My si vás jako zákazníka velice vážíme, ale bohužel jsou věci, které jsou mimo mou kontrolu,” odpověděl mu agent se zadrženým vztekem.
“Jakou kontrolu proboha? Prostě mě pojistíte, já zaplatím a hotovo ne?” začal být Tomáš podrážděný.
“Takhle jednoduché to není pane.”
“Vy jste teda komplikovanej člověk vám povím. Ukažte mi aspoň to vaše ‘speciální’ pojištění, na které jste expertem. To snad zvládnete, ne?”
“Ano, tady to všechno máte. Pojištění by bylo na vaši nemovitost na této adrese,” ukazoval agent prstem na papír, “zahrnovalo by to pojištění proti přírodním katastrofám a další dodatkové pojištění zdarma, které si můžete vybrat zde z nabídky. Je to naše sezónní ‘blek frájdej’ akce. Základní cena za pojištění vaší nemovitosti by byla tato částka.”
Tomáš vykulil oči: “To ses snad zbláznil ne? Dyť to je dražší než ten můj podělanej dům! K čertu s tebou a tvojí agenturou. Stejně jsem polovině slovům ani nerozuměl… co je sakra blek frájdej? Na tohle se můžu vysrat.”
“To není moje agentura!” křičel na odcházejícího Tomáše agent.
POPIS
Tomáš kamarádsky pozdravil pojišťovacího agenta a plácl ho přes rameno. Ten uskočil a naštvaně se ho zeptal, co si to dovoluje. Tomáš byl agentovou reakcí překvapený, ale zůstal uvolněný. Divil se agentových formalit. Zeptal se ho, co mu teda jako pojišťovna nabízejí. Agent prvně váhal, jestli mu po takovém přivítání chce vůbec něco nabízet, ale pak mu vysvětlil, že po něm Tomáš požadoval pojištění na dům. To mu může zajistit, protože jsou pojišťovna přes nemovitosti. Tomáš se rozhořčil a požadoval nějaké bonusové pojištění jakožto vážený zákazník. Agent, zadržující vztek, mu vysvětlil, že si ho jako zákazníka váží, ale jsou věci, které jsou mimo jeho kontrolu. Tomášovi se zdálo, že to agent zbytečně komplikuje. Tomáš naštvaně ustoupil a chtěl aspoň vysvětlit jejich základní pojištění. Agent vysvětlil, že by to bylo pojištění proti přírodním katastrofám na Tomášovu nemovitost na určité adrese za určitou cenu. Ještě mu ukázal bonusové pojištění v rámci Black Friday. To vše mu ukázal na papíře. Tomášovi se zdála cena přehnaná, že prý to pojištění stojí víc než jeho dům. Zanadával si na agentův účet a jeho agenturu, prý stejně půlce slovům ani Black Friday nerozuměl a rozhodl se odejít. Agent jakožto poslední slova křičel na odcházejícího Tomáše, že agentura není jeho.
Ano, je to tak. Každopádně i v tomto případě (kombinace) je dialogická část mnohem více dynamičtější než ta popisná. Myslím, že rozdíly jsou tedy dobře viditelné, čili to znamená, že devátý úkol máte úspěšně splněný. Gratuluju a moc zdravím! ;)
Ahoj René, tak taky posílám svůj pokus o cvičení “popis versus dialog”. Jen nevím, jestli je tady v zadání úkolu myšlený dialog úplně bez uvozovacích vět nebo je to takhle taky v pořádku…
POPIS
Tomáš svraštil čelo. Byl už skutečně zoufalý. Ze všech sil se už několik minut snažil vysvětlit přivolanému agentovi renomované pojišťovací společnosti, že za tu nehodu opravdu nemohl. Že chvilkové zaváhání, které skončilo nárazem jeho Škody 120 do plechové autobusové zastávky nezpůsobila nepozornost, nebo snad dokonce nedbalost, ale vyšší moc – prostě byl oslněn.
Ale vysvětlujte něco takového zapšklému, škodolibému starci s nejméně devíti dioptriemi, ze kterého zcela evidentně mluví závist. Hned jak agent v tesilkách a kostkované košili vystoupil ze svého lehce zkorodovaného trabantu a zálibně se podíval na Tomášovu pečlivě opečovávanou a naleštěnou „stodvacítku“, tušil Tomáš, že s ním nebude mít snadné pořízení.
Už vystřílel všechny připravené zbraně – předstíral ztrátu zraku, paměti i zdravého rozumu (což vlastně nebyla tak úplně lež), pak zkoušel zahrát na city historkou o nemocné babičce, ke které spěchal (taky marně) a na chvíli dokonce zvažoval, že pojšťovákovi nabídne úplatek. Peníze neměl, ale doufal, že plato domácích vajíček nebo (ještě teplý) švestkový koláč od maminky by mohly stačit.
Ale pan Hubáček byl pojišťovák tělem i duší a ctil své postupy. Všechno chtěl poctivě vyšetřit zaevidovat do protokolu a všemu přijít na kloub.
Jenže Tomáš už žádný trest nepotřeboval. Největším trestem pro něj byla skutečnost, že ta nádherná zrzka, která ho svými svůdnými pohyby v sedle bicyklu značky Liberta tak nečekaně oslnila, mu mezitím stihla ujet.
DIALOG
„Tak vy mi nevěříte, že mě něco oslnilo natolik, že jsem tu plechovou boudu prostě neviděl?“ snažil se Tomáš přesvědčit pojišťovacího agenta o své nevině. „Člověče, přestaňte si ze mě dělat blázny nebo se nehneme z místa!“ zavrčel netrpělivě pojišťovák.
„Na mou duši! Prostě jsem najednou úplně ztratil přehled, kde jsem! Věřte mi!“
„Nevěřím vám ani slovo! Jen se vymlouváte a okrádáte mě o čas. Kdybyste se radši přiznal, už jsme mohli být oba doma!“. Agent už začal být opravdu nevrlý.
„Ale já vám opravdu nelžu…“ povzdechl si zoufalý Tomáš.
„Nesnažte se mi namluvit, že vás tady něco oslnilo, protože podle záznamů z místní meteorologické stanice jasně vyplývá, že tu celý minulý týden bylo zataženo a mlhavo. Přes to nejede vlak!“
„Hele, támhle jede! Podívejte se!“ v Tomášově hlase se objevila špetka naděje.
„Přestaňte si ze mě už dělat legraci! Oba víme, že tady v obci žádný vlak….“ Než stačil domluvit, Tomášovi se rozzářily oči a skočil agentovi do řeči.
„Ale prdlajs vlak! Podívejte se pořádně! Támhle ta nádherná zrzka s dlouhatánskýma nohama a copem do půlky zad! To je ona! Na mou duši!“ zajásal.
Pojišťovací agent nechápavě zdvihl oči k nebi snad ve snaze přivolat nějakou pomoct shůry.
„Oslnila mě tak, že jsem si řekl, že jí doženu a pozvu na kafe. Ale jela jako ďas a já čekal dlouho na zelenou na semaforu. Nechtěl jsem jí ztratit z dohledu, nemohl jsem z ní spustit oči…No a najednou mi stála v cestě ta plechová zastávka. Tak už to chápete? Tak už mě sakra přestaňte zdržovat nebo mi ujede po druhý!“
Terko, je to super. Ten dialog měla být čistá přímá řeč, aby byl vidět rozdíl oproti popisu. Ty už jsi to rovnou nakombinovala, ale to nevadí. Je to príma a hezky to plyne… ;)
Moc děkuju za zpětnou vazbu… Dialogy nejsou moje nejsilnější stránka, zkusím na tom zapracovat :)
Ono napsat dialog úplně bez uvozovacích vět je opravdu těžké. Je nutný odlišný způsob uvažování než při psaní popisů. Ve výsledku je beztak nejlepší jejich kombinace (v různém poměru podle celkového zaměření textu). Držím palce – vím, že to zvládneš!
Dobrý den René a všichni.
Přidávám své cvičení
# 1 Dialogy
,, Kolář, dobrý den.“
,, Zdravím, Tomáš Navrátil. Půjdete dál?“
,, Rád, ale ať to příliš neprotahujeme, mám ještě jednu paní také s pojišťovacím podvodem.“
,, Prosím?!“
,, Pane Navrátile, policie Nám sice dodala dokumenty z šetření, ale stále Nám chybí dokumenty k vlastnictví zcizených předmětů.“
,, A to mi jako tady, do očí beze strachu vlepíte , že jsem si z vás udělal prdel a chtěl Vás vyždímat?!“
,, Pane Navrátile, tohle opravdu nikdo neříká, nepodsouvejte mi prosím slova do úst.Chybí nám jen dokumenty k vlastnictví kola a elektrické koloběžky, v celkové výší 100 000 jak jste uvedl ve formuláři.“
,, To už si snad ze mě děláte srandu ne?!“
,, Pochopte, je to velká suma peněz. Je tedy nezbytně nutné vše důkladně prověřit.“
,, Takže ne jen , že Vám měsíčně cpu prachy horem dolem, abych měl pořádnou pojistku, ale v závěru vy, mě ještě budete prověřovat, jako sprostého zloděje?! Víte co, tady máte ty debilní kopie a zmizte mi z očí než si budu stěžovat u Vašeho šéfa! Todle to je už do nebe volající!“
# 2 Popis
Byl jsem sice připravený, ale také naprosto vytočeny!
Každou chvíli se měl u dveří objevit člověk z pojišťovny. Jak mi do telefonu sdělila Alice, poslali jistého Koláře. Namistrovaného frajírka, který si myslel, že snědl veškerou moudrost světa a aby toho náhodou nebylo málo, tak ke každému přistupoval, jako by chtěl vytunelovat pojišťovnu. Proč proboha posílají někoho jako je on? To já jsem přišel o majetek!
Zvonek. To je určitě on.
Ten člověk vypadal přesně, jak mi jej Alice popsala v telefonu. Mladíček, s přidrzlým pohledem pozdravil, jako jen tak mimochodem. Ano pozval jsem ho dál , nepotřeboval jsem aby se celé drama odehrávalo na chodbě, před zraky Naších zvědavých sousedů.
I když jsem byl na rozhovor připraveny předem, jeho otevřený projev mi vzal vítr z plachet. Slyšel jsem se jak křičím. To bude zase drbů, určitě Nás slyšela i stará Blažková místní drbna. Ta na Vás poví i to , co vy ještě nevíte.
Konverzaci s tak drzým člověkem jsem nějak nezvládl. Hodil jsem po něm kopie kupních smluv. Měl jsem je přichystané dopředu, kdyby je pojišťovna jako obvykle někde zašantročila a vyplatilo se.
Zabouchl jsem dveře bytu a šel si dát panáka na uklidnění.
# 3 dialog i popis
,, Kolář, dobrý den.“
Byl přesně takový jak mi jej Alice popsala. Mladíček s vrabčím hnízdem na hlavě. V dnešní době bylo hrozně moderní vypadat co nejvíc, jako když zrovna vstanete a umocníte to ještě aspoň tunou laku na vlasy.
,, Zdravím, Tomáš Navrátil, půjdete dál?“
Mladíček vlezl do bytu a choval se jako doma. Rozhlížel se a zkoumal každý centimetr.
,, Rád, ale ať to příliš neprotahujeme, mám ještě jednu paní také s pojišťovacím podvodem.“
On si snad dělá legraci?!
,, Prosím ?!“ Jeho egoistický úšklebek mi zvedl tlak.
,, Pane Navrátile, policie Nám sice dodala dokumenty z šetření, ale stále Nám chybí dokumenty k vlastnictví zcizených předmětů.“
,, A to mi jako tady, do očí beze strachu vlepíte , že jsem si z vás udělal prdel a chtěl Vás vyždímat?!“
,, Pane Navrátile, tohle opravdu nikdo neříká, nepodsouvejte mi prosím slova do úst.Chybí nám jen dokumenty k vlastnictví kola a elektrické koloběžky, v celkové výší 100 000 jak jste uvedl ve formuláři.“
Tohle byl naprostý vrchol. Alice mě upozorňovala, že může být docela ostrý a podezřívavý, ale tohle jsem opravdu něčekal. Uvědomil jsem si, že jsme středem pozornosti staré Blažkové. Slyšel jsem její šouravou chůzi na chodbě.
,, To už si snad ze mě děláte srandu ne?!“
Mladý Pojišťovák nehnul ani brvou.
,, Pochopte, je to velká suma peněz. Je tedy nezbytně nutné vše důkladně prověřit.“
Co chtějí prověřovat? Měli by prověřit kde se jim neustále ztrácí odeslané dokumenty!
,, Takže ne jen , že Vám měsíčně cpu prachy horem dolem, abych měl pořádnou pojistku, ale v závěru vy, mě ještě budete prověřovat, jako sprostého zloděje?! Víte co, tady máte ty debilní kopie a zmizte mi z očí než si budu stěžovat u Vašeho šéfa! Todle to je už do nebe volající!“
Nahromaděný vztek ve mě probudil zvíře. Zavřel jsem drzounovi dveře před nosem a šel si dát panáka na uklidnění.
Krásná práce! Myslím, že rozdíly jsou patrné a že ta poslední variantace (kombinace) moc hezky funguje. Mám z toho radost a přeji pěkný den! ;)
Dialog mi dodává strukturu a oživuje, popis zase zabarvení celé scény. U kombinace jsme zjistila, že dohromady to může být ještě celkově o něčem jiném. Než když to člověk píše samostatně.
Pro mně zajímavá metoda.
Jana
Pojišťovák a jeho klient dialog:
„Dobrý den, Novák– vy jste ten pán co měl přijít z pojišťovny? Pan?
„Pešek Jaroslav. Těší mě.“
„Pojďte dál, do jídelny, manželka si odskočila do obchodu, ale za chvíli je tady. Všechny papíry už máme připravené na stole.“
„Ano, ano, víte, právě o tom si s vámi potřebuji promluvit. Obdrželi jsme od vás dokumenty k pojistné události, ztráta zavazadel na letišti Burgas v Bulharsku. Bohužel dle bodu 27 pojistné smlouvy odstavec 3 vám chybí jeden dokument.
„Jaký dokument? Jaký bod 27? Poslali jsme vám všechno, co bylo potřeba: prohlášení o ztrátě, potvrzení od naší průvodkyně o ztrátě zavazadel, seznam a ocenění ztracených věcí.“
„Ano, to jsme od vás obdrželi, mám s sebou kopie. Nicméně pane Novák dle bodu 27 vaší smlouvy odstavec 3 potřebujeme potvrzení o ztrátě zavazadel od místní policie. Potvrzení od vaší průvodkyně opravdu nestačí.“
„Jak nestačí? To jsme kvůli tomu vašemu zařizování potvrzení od místní policie měli nechat odjet z letiště celý autobus se zájezdem i s průvodkyní ?“
„Bohužel se obávám, že bez tohoto dokumentu vám nebudeme moct proplatit škodu, která vám vznikla. Vy jste si nepřečetli důkladně smlouvu, než jste ji podepsali?“
„To mi chcete říct, že cestovní připojištění bylo zbytečné? To si ze mě děláte srandu? A co náhradní oblečení, co jsme si museli koupit, to nám taky neproplatíte?“
„Bohužel to právě spadá do odstavce 3.“
„Máme předem studovat všechny vaše podmínky, které máte napsané drobným písmem na čtyřech A4kách? A ještě oboustranně? A ty nejdůležitější pokyny pro klienty v nouzi, i když v normálním životě dost neproveditelné, máte napsané někde v textu uprostřed celé smlouvy?“
„Já za to nemůžu, že jste si nenastudoval podmínky pojištění, co konkrétně dělat při ztrátě zavazadel.“
„Jako, že vy za to nemůžete, že ty vaše podmínky jsou sepsané tak, že se v nich obyčejný člověk nevyzná? Já vám ukážu bod 27 odstavec 3, já vám tu smlouvu narvu do chřtánu, vy podvodníci!“
„Já vám tady nechám na stole naše vyjádření, můžete se do 10 dnů písemně odvolat, na shledanou, nebo radši sbohem, už musím jít, mám něco neodkladného, tu smlouvu hledat nemusíte.“
Pojišťovák a klient popis:
Pešek dělal pojišťovací agenta už dlouho. Sám o sobě říkával, že má hroší kůži. Většinou dokázal už dopředu odhadnout reakce klientů na nepříznivé zprávy. Někdy se sám se sebou sázel, jak to dopadne. Budou křičet? Nebo budou smutní? Urazí se? Pravidlem firmy bylo, že nepříznivé zprávy vyřizovali osobně. I když on si myslel, že to zlepšení firemní image neprospěje. Naopak.
Zazvonil u staršího rodinného domečku s malou předzahrádkou a oprýskanou brankou. Novákovi. Ztráta zavazadel. Nevypadali moc zazobaně. Těch se asi ta zpráva o neproplacení dotkne. Tipuje, že budou smutní a ještě než odejde, rezignují.
Pán Novák byl pomenší čiperný sedmdesátník s lesklou pleškou a starou leštěnou hůlčičkou. Docela spolu tím leskem ladili. Komunikativní, předem připravený na jejich jednání, ho dovedl rovnou do staré ale čisté jídelny nebo to byl obývák?
Opakovaně mu vysvětloval, že dle bodu 27 odstavce 3 jejich pojistné smlouvy nemá nárok na odškodnění, protože si nezařídili potvrzení o ztrátě od policie. Tihle staříci vždy na něco zapomněli. Skoro pokaždé na jejich cestovním pojištění jejich firma vydělala. Zaprvé byli zapomětliví a nestudovali si podmínky. A za druhé se většinou pak nechtěli dohadovat, když jim přišlo rozhodnutí, že jim nic neproplatí.
Tak to vypadá, že pána pěkně podcenil. Začal se rozčilovat, zvyšovat hlas a argumenty používal taky správné. Pokud to písemně pošle na jejich firmu, budou mu muset ztrátu proplatit, jinak by si poškodili jméno firmy jako Šmejdi.
Pán začíná být nějaký agresivní, asi bude muset utéct!!! On? Tak zkušený pojišťovák. No nedá se nic dělat. Radši utéct, než aby mu stařík nacpal jejich vlastní smlouvu do krku, k čemuž se evidentně
chystal. Ještě, že tady není jeho manželka. Nebo že nemají psa!
Pojišťovák a klient – kombinace:
Zazvonil u staršího rodinného domečku s malou předzahrádkou a oprýskanou brankou. Novákovi. Ztráta zavazadel. Těch se asi ta zpráva o neproplacení dotkne. Tipuje, že budou smutní a ještě než odejde, rezignují.
Otevřel mu pomenší čiperný sedmdesátník s lesklou pleškou a starou hůlkou. „Dobrý den, Novák– vy jste ten pán co měl přijít z pojišťovny? Pan?
„Pešek Jaroslav. Těší mě.“
„Pojďte dál, do jídelny, manželka si odskočila do obchodu, ale za chvíli je tady. Všechny papíry už máme připravené na stole.“ vedl ho rovnou do starším nábytkem zařízeného obývacího pokoje.
„Ano, ano, víte, právě o tom si s vámi potřebuji promluvit. Obdrželi jsme od vás dokumenty k pojistné události, ztráta zavazadel na letišti Burgas v Bulharsku. Bohužel dle bodu 27 pojistné smlouvy odstavec 3 vám chybí jeden dokument.“ začal pomalu zpracovávat klienta, aby ho připravil na nepříjemnou zprávu.
„Jaký dokument? Jaký bod 27?“ zarazil se pan Novák. Nechápavě se na něj podíval. „Poslali jsme vám všechno, co bylo potřeba: prohlášení o ztrátě, potvrzení od naší průvodkyně o ztrátě zavazadel, seznam a ocenění ztracených věcí.“
„Ano, to jsme od vás obdrželi, mám s sebou kopie.“ Poklepal důležitě na aktovku, aby bylo jasné, že je má s sebou a předem se na schůzku připravil a vše pořádně nastudoval. „ Nicméně pane Novák dle bodu 27 vaší smlouvy odstavec 3 potřebujeme potvrzení o ztrátě zavazadel od místní policie. Potvrzení od vaší průvodkyně opravdu nestačí.“ Zatvářil se dostatečně účastně, aby bylo vidět, že je lituje. Nacvičoval to na začátku kariéry dlouho před zrcadlem a uměl to používat v každé situaci. Klienti se k němu i navzdory nepříjemným zprávám chovali příjemně.
Pan Novák začal červenat na tvářích i na pleši, chytil se opěradla židle a bojovně se rozkročil: „to mi chcete říct, že cestovní připojištění bylo zbytečné? To si ze mě děláte srandu? A co náhradní oblečení, co jsme si museli koupit, to nám taky neproplatíte?“ rozčileně zaťukal hůlkou o dřevěnou podlahu.
„Bohužel to právě spadá do odstavce 3.“ Pokrčil rameny a účastně povzdechl. Za to bych měl dostat Oskara, proběhlo mu hlavou.
Ale na tohoto klienta to nějak nefungovalo, naopak, začal zvedat hlas a začínal se rozčileně třást: „máme předem studovat všechny vaše podmínky, které máte napsané drobným písmem na čtyřech A4kách? A ještě oboustranně? A ty nejdůležitější pokyny pro klienty v nouzi, i když v normálním životě dost neproveditelné, máte napsané někde v textu uprostřed celé smlouvy?“
Snažil se jeho hněv obrátit vůči firmě a ne sobě: „já za to nemůžu, že jste si nenastudoval podmínky pojištění, co konkrétně dělat při ztrátě zavazadel.“
Á to neměl dělat, ještě víc ho tím popíchl.
„Jako, že vy za to nemůžete, že ty vaše podmínky jsou sepsané tak, že se v nich obyčejný člověk nevyzná? Já vám ukážu bod 27 odstavec 3, já vám tu smlouvu narvu do chřtánu, vy podvodníci!“ rozhořčeně se otočil a vydal se k nejbližšímu šuplíku pro smlouvu.
Pán začíná být nějaký agresivní, asi bude muset utéct!!! On? Tak zkušený pojišťovák. No nedá se nic dělat. Radši utéct, než aby mu stařík nacpal jejich vlastní smlouvu do krku, k čemu se evidentně chystá. Ještě, že tady není jeho manželka. Nebo že nemají psa!
„Já vám tady nechám na stole naše vyjádření, můžete se do 10 dnů písemně odvolat, na shledanou, nebo radši sbohem, už musím jít, mám něco neodkladného, tu smlouvu hledat nemusíte.“
Skvělé, mám radost, že jste si vyzkoušela něco nového a v reflexi úkolu vidím, že to dopadlo na úrodnou půdu.
Ten čistý popis mi vysvětlil pár věcí z čistého dialogu (např. pravý důvod, proč pojišťovák odešel).
Dialog:
1.„Takže plyn zastaven, voda zastavena, elektrika vypnuta. Okenice zamčeny, dveře zajištěny třemi bezpečnostními zámky…co ještě?“
2.„Nic prosím tě, všechno už jsi zkontroloval čtyřikrát. Jedeme! S takovou se na tu dovolenou nikdy nedostaneme.“
3.„Počkej, ještě zkontroluju dveře na zahradu.“
4.„Děláš si srandu, že jo? Tam už jsi byl pětkrát! Je zamčeno! Jdeme.“
5.„Ale, lásko, víš, že kdyby nás někdo vykradl nebo se stalo něco s energiemi, že by nám nevznikl nárok na plnění, pokud nebyla nemovitost a domácnost bezpečně zajištěna…“
6.„Že já si vzala pojišťovacího agenta! Měla jsem…, –
7.- „kam jdeš?“
8.„Na tu zahradu,“
9.„Neopovažuj se tam ani vkročit! –
10. -Stůj!“
11.„Ale…“
12.„Jestli okamžitě nenasedneš do toho …nastartovaného auta, tak vytahuju kufry a zůstávám doma. A stornopoplatky si platíš sám. A upozorňuju tě, že pokud zůstaneme doma, tak ti ze života udělám takové peklo, že mě do dvou dnů budeš prosit na kolenou, abych tě zabila. A já to udělám!“
13.„Lásko…“
14.„Ani slovo!”
Popis:
1.Štíhlý muž ve středních letech stojí ve dvoře svého domu, v ruce drží papír a nahlas odříkává to, co je na něm napsáno.
2.Žena stojící vedle něj reaguje na jeho výčet položek, které čte už po několikáté, podrážděně.
3.Muž navrhuje další kontrolu spíš konejšivě než snaživě. Přece jen si je vědom, že to, co dělá, ženu pokaždé rozčílí. Ale on si prostě nemůže pomoct.
4.Ženě dochází trpělivost. Je jí jasné, že muži musí zarazit jeho běsnění v kontrolování dřív, než ji vyklouzne, jenom aby vyhověl svému nutkání.
5.Muž se nevzdává a vyrukuje na ženu s argumenty, které by mu měly pomoct dosáhnout opětovné kontroly, dokud to nebude po dvanácté, jak si žádá jeho potřeba.
6.Ženě je jasné, o co mu jde a zaběduje nad svým výběrem partnera pro život. Muž se pokusí využít jejího odvráceného pohledu k nebi, kterému žaluje a chce rychle odběhnout k brance na zahradě.
7.Žena koutkem oka zachytí jeho pohyb a už na něj skoro zakřičí.
8.Muž se zastaví, jako by její křik byl laso, do kterého ho chytila a stáhla oko. Chlácholí ženu svým jemným hláskem, aby dal najevo, že přece nechce dělat nic špatného.
9.Oproti tomu hlas ženy je natolik důrazný, že není pochyb o tom, že on přece něco špatně dělá. Přesto sebou muž cukne, ale jen nepatrně.
10. Ženin výraz v obličeji ztvrdne a okamžitě ho zmrazí jediným slovem.
11.Muž se pokusí lehce zaprotestovat.
12.Žena ho výhrůžkami umlčí dřív, než stihne vyrukovat s nějakou výmluvou. Muž moc dobře ví, že ona je dost důsledná na to, aby se začal o sebe bát. Nasedne poslušně do auta. Žena sedne za volant, zařadí zpátečku a vyjíždí z příjezdové cesty.
13.Muž se smutně dívá bočním okýnkem na dům. Náhle ho něco napadne a obrátí se k ženě s novou nadějí.
14.Žena se na něho varovně podívá a umlčí ho téměř hadím syknutím.
Rozhodně zajímavé cvičení. Děkuji.
Nakonec jsem dialogy s popisem propojila číslicemi. Hezký den.
Omlouvám se za nedodržení zadání, nebylo to schválně. Byl jsem hodně nepozorná a nesoustředěná.
Zkusím svou chybu napravit. Co kdyby se žena jmenovala Renáta Tomáš. Počítalo by se to?
Díky moc za tenhle úkol – myslím, že je tady hezky vidět rozdíl mezi dialogem a popisem. I když to není učesané, tak ty přístupy jsou odlišené a to je fajn.
P. S. Jani, tohle mají být trénovací (hravá) cvičení, není proč se omlouvat. Je hezké, že zkoumáte svoji tvořivost – jen tak dál! ;)
Vždycky se mi líbilo, jak dokázal Karel Čapek zkombinovat přímou řeč s popisem, popsal bych to jako takovou skoro až buranskou reportáž. Občas mám pocit, že samotnému se mi tak píše nejlíp – například tady mi přišlo, že dialog tak jak byl skoro vůbec nepotřeboval tu popisnou část.
Inspektor se už už zvedal z lavičky, když po něm starý Tomáš chňapl:
„Určitě si nedáte ještě kávu?“
Vždyť určitě si ještě něco dá, to by Tomáše urazil. Ale inspektor byl neoblomný a nenechal se jen tak odradit od plnění pracovních povinností.
„Čaj? Vodu? Džus?“ zkoušel to Tomáš dál. „Jestli nepohrdnete, mám ve sklepě ještě láhev bezinkové limonády. Domácí.“
„Opravdu ne. Pojďte, podíváme se raději na tu vaši stodolu.“
„Ále, vždyť tam ani není co k vidění. Shořela na prach. Nezbylo dočista nic.“
„Jistě, jistě, ale papíry jsou papíry. To byste nevěřil, čeho jsou dneska lidi schopni pro pár tisíc z pojistného.“
A tak ho Tomáš provázel přes dvorek k záhumence, až k místu, kde prý stála vyhořelá stodola.
„Tak kde ji máte?“
„No… támhle, jak je ta vlečka,“ Tomáš otírat kaskády potu, které mu zmáčely obličej. Na druhou stranu, inspektor se v horkém letním dni ani nezadýchal. Pozorně procházel vysokou trávou okolo odstaveného valníku a hledal jakýkoliv náznak požáru. Měl by víc štěstí, kdyby tam hledal jehlu paní Tomášové.
„A kde máte ty trosky?“ ptal se.
„No… prach. Říkal jsem, že všechno shořelo.“
„A kdy se to tak mělo stát?“
„No… před měsícem. Jak byly ty vedra, no…“
„A nebylo by to poznat?“
„No… bylo, bylo, ale to víte, tráva roste rychle.“
„A to jo, to jo. No statkář jste tu vy, vy víte nejlíp, jak tráva roste,“ kýval hlavou inspektor. Tu upnul svoji pozornost k cihlové budově na horizontu. Seděla tam osamocená na konci polňačky a vyloženě si říkala o inspekci od pána z pojišťovny. „Poslyšte, pane Tomáš, a co máte tam?“
„Kde?“
„No tam, v tom stavení.“
„Jo tam! Ale to je houby stavení, pane inšpektor. Však to je stodola.“
„Vaše?“
„No…“
„Vy máte ještě druhou?“
„Co?“
„Stodolu.“
„Ale… no… já totiž… co vás nemá. Tady má každý druhou. Hodně sena, to víte. No a taky ty traktory se musí někam postavit,“ vzal inspektora okolo ramen a už ho vedl přes humny zpátky k baráku. „Hm, ale že je dneska vedro. Pojďte, však tady to je na úžeh. Já mám ve sklepě moc dobrou bezinkovou limonádu, to osvěží.“
Petře, vás to táhne k dialogu, to už jsme si tu vyzkoušeli v mnoha lekcích. Myslím, že ty části, kde popis supluje časový rozestup či ticho, jsou plně funkční a opodstatněné. Čili další úkol máte úspěšně splněný. ;)
„Ne, opravdu ne!” Ačkoliv se Tomáš v životě řadil mezi flegmatičtější osoby, jeho barel trpělivosti již začal přetékat.
„Ale ano…” nenechal se odradit pojišťovací agent Sojka, kterému na rozdíl od zákazníka nemizel z tváře americký úsměv.
S rázným vyštěknutím v podobě: „NE” se začaly nenápadně otevírat dveře sousedů a i bez rentgenového zraku bylo účastníkům hádky jasné, že jejich rozhovor není soukromý.
„Pane Novák,” pokračoval agent, „uklidněte se a podívejte se, že vás tu mám tadyhle v kalendáři napsaného.”
„No to je opravdu nápad, psát si do kalendáře “schůzka s Novákem”, když je v ČR Novák každý druhý!” neudržel se Tomáš. Jeho barva přecházela ze sytě červené do nachové a na čele se mu začínala vykreslovat tlustá žíla.
„Ale nepřehánějte, zas tak populární nejste. Tady u nás se Novák jmenuje pouze každý 303. obyvatel,” dodal Sojka a upřímně se uchechtl.
„Vám to asi opravdu přijde vtipné tady oxidovat, když mám dnes romantickou večeři při svíčkách se svou snoubenkou, že?” otázal se Tomáš se smíchem psychopata a vypadalo to, že se každou chvíli duševně zhroutí.
„Při svíčkách?” zeptal se pojišťovák a v obličeji se mu začínala formovat podivná grimasa.
„A co má ksakru bejt! Možná vám přijde divné, že ne každý chce umřít jako panic,” ironie se v obličeji Nováka mísila se značným nepochopením.
Urážka na Sojkův účet mu srazila pouze jeden koutek, ale druhý se šklebil dál. „No já jen, že kdybyste se otočil, tak byste si jistě povšimnul kouře, jenž se line z vašich dveří.”
Tomáš měl zaslepen svůj čich silnou rýmou, takže na rozdíl od Sojky necítil štiplavý pach ve svém nose. Okamžitě se však otočil a z jeho dveří se opravdu valil tmavošedý dým. „Do prdele!” se rozeznělo celým panelákem.
Sojkovi se úsměv rozšířil minimálně dvojnásobně a potichu, tak aby to nikdo neslyšel, si pod knírem zamulal: „V prdeli to bude, teprve až vám dojde, že proti požárům nejste pojištěný…”
To je vlastně vtipné. Díky moc za sdílení!
Tady je konečný výsledek. Pro mě byla tato lekce velmi přínosná – napsat nejprve dialog, pak popis a pak to zakomponovat do sebe…..
Hádka Tomáše s pojišťovacím agentem
Před domem zastavila stříbrná octavie, z níž vystoupil zavalitý padesátník s prořídlým porostem na hlavě a s dioptrickými brýlemi na nose.
„ Dobrý den, pojďte dál“, pozval Tomáš pojišťovacího agenta k sobě domů. „Nemusíte se zouvat“.
Pojišťovák se kolem něj protáhl úzkou chodbou a zamířil přímo k rozsáhlému cákanci, který uviděl na zdi v kuchyni.
„ Tak co se stalo?“
„Ále, něco tady ruplo ve stěně, podívejte “, řekl Tomáš a ukazoval na mokrý flek, který prosakoval blízko topení. Skvrna byla tak velká, že by pohltila psa středně velké rasy.
„No tak sepíšeme protokol o škodě. Já si to tady trochu prohlídnu“ řekl pojišťovák rádoby bodře a nedůvěřivě se zadíval na Tomáše.
„Určitě“, odpověděl Tomáš, ale zaznamenal v hlase pojišťováka nějaký problém. Nebyl si zatím ještě jistý, zda se mu to náhodou jen nezdálo. Chlap vypadal sympaticky, možná by se s ním dalo vyjednávat.
„ No a jak myslíte, že to vzniklo?“, začal šťourat pojišťovák.
„Evidentně něco prasklo ve zdi, možná v koupelně, z druhé strany je sprchový kout“. Tomáš nevěděl, kam tlusťoch svými otázkami míří, ale začínalo mu být jasné, že to tak lehce nepůjde.
„No ale to nemáte ve smlouvě. Navíc bych řekl, že je sprchový kout špatně utěsněný, takže za to nebude nic, maximálně pár stovek“, stál si za svým zástupce pojišťovací firmy Czechia a pokukoval po Tomášovi zpoza brýlí.
„ No to si děláte srandu, ne ?! Platím si pojistku deset let právě pro takovéto případy a vy mi teď řeknete, že nedostanu nic?“
„Říkám vám, že na tohle se smlouva nevztahuje“.
„Dobře, tak já vám říkám, že přestávám platit pojistku a přecházím ke konkurenci“ Tomáš už byl dost naštvaný, takže jako obvykle zrudnul a na krku se mu objevily červené fleky.
„No to klidně můžete, garantuju vám, že ani u konkurence nedostanete víc. Tady není prokazatelné, že něco prasklo ve zdi. Vypadá to spíš, že prostě nemáte v pořádku těsnění. Pojišťovák byl na tenhle typ lidí zvyklý. Vždycky si myslí, že ho nějak obalamutí a pak z toho vytřískají majlant.
„OK, jestli je to vaše poslední slovo, tak se rozloučíme. Na shledanou“ Tomáš toho měl fakt dost. Nehodlal se dál bavit s někým, kdo mu bude předhazovat svoje neopodstatněné teorie.
„ Počkejte, možná bychom se mohli nějak domluvit, zkusím to ještě nafotit a popřemýšlím doma, jestli by se s tím dalo něco dělat“, zkusil to znova. Věděl, že by z toho mohl být na centrále problém. Vysvětlovat proč se klient po jeho návštěvě rozloučil s jejich firmou, nehodlal.
Silvo, skvělá práce. Každý den, kdy se něco nového naučíme, je skvěle využitý čas. Gratuluju a těším se na další úkoly! ;)
Dialóg:
Peter otvoril dvere.
,, Á, dobrý deň pán Novák! Nech sa páči! Už Vás čakám. Nesiete tú zmluvu?”
Pán Novák vstúpil a vyzliekol si kabát. ,, Prepáčte, trochu ma zdržala moja žena… Dieťa potrebovalo do školy farbičky.”
,, Nič to. Nevadí. Aj tak varím. Nedáte si kávu? Mám výbornú arabskú…”
,,To by som si dal. Ale najprv vyriešime podpis zmluvy. Ak máte záujem…”
,,Sadneme si do obývačky ku stolu,” povedal Peter a otvoril dvere do izby.
,,Ale tu máte pekne! Ten nábytok je urobený na zákazku?”
,,Robil mi ho svokor. Má umelecké nábytkárstvo a je veľmi šikovný.”
,,Môžem dostať na neho kontakt?” spýtal sa pán Novák a vybral z tašky formuláre a prospekty ku zmluvám.
,,Tu je navštívenka s jeho telefónom…” povedal Peter a prehrabával sa v peňaženke. ,,Asi som ju stratil!”
,,Nič to,mám na vás telefónny kontakt. Potom vám zavolám. Pristúpme teda ku zmluvám. Najprv vám ukážem prospekty s ponukou našej poisťovne….”
Popis:
Peter počul zvonenie pri dverách. Vedel, že teraz niekedy má prísť pán Novák, ktorý bol poisťovacím agentom v miestnej pobočke poisťovne. Peter otvoril dvere. Za nimi stál pán Novák. Peter ho privítal a hneď ponúkol, že mu urobí dobrú arabskú kávu. Celý byt bol plný vône paprikášu, ktorý sa práve dováral v kuchyni. Po uvítaní si išli sadnúť do obývačky. Pána Nováka hneď zaujal moderný, ale decentný vzhľad nábytku v izbe. Do izby svietilo poobedňajšie slnko. Pán Novák práva dokončoval svoj nový dom a potreboval doň nejaký pekný štýlový nábytok. Peter vysvetlil, že nábytok mu robil jeho šikovný svokor vo svojej firme. Ochotne otvoril peňaženku, aby mohol dať pánovi Novákovi navštívenku s kontaktnými údajmi. No nenašiel ju. Pán Novák z toho nerobil problém, a hneď navrhol, aby pristúpili k zmluvám. Najprv však vybral prospekty s ponukou poisťovne.
Díky moc! Myslím, že rozdíl je patrný – dialog je více o postavách a je rychlejší, kdežto popis je pomalejší, ale o to více je z něho cítit atmosféra. Velmi pěkné! ;)