Dialogy a popisy jsou dvě základní oblasti tvůrčího psaní. Jaké funkce v textu plní? Co je dnes oblíbenější a proč? Pojďte to zjistit v dnešní praktické lekci tohoto hravého videokurzu Základy tvůrčího psaní!
📚 DOPLŇKOVÉ MATERIÁLY
#9 Dialogy a monology
Dobrý den, posílám vypracovaný úkol. Po přečtení pár komentářů jsem bohužel zjistil, že jsem formu dialogu napsal už jako kombinovanou :D. Předem se také omlouvám za případné neznalosti v oblasti pojištění.
DIALOG
“Zdravíčko chlape,” přišel Tomáš do pobočky za pojišťovacím agentem a plácl ho přes rameno.
“Co si to dovolujete?!” ustoupil agent a zamračeně se podíval.
“Jejda pardón, nevěděl jsem, že budete takovej formální. No tak se na to podíváme ne? Co mi nabízíte?”
Agent zaváhal a pak nejistě spustil: “Ehm… Vy jste od nás požadoval pojištění na dům pane, přece jen jsme agentura, která se specializuje pojištěním na nemovitosti.”
“No tak jasně, ale taky jsem od vás teda očekával nějaký bonusový pojištění, chlape. Ne snad? Já jsem váš zákazník, ehm… mě si musíte vážit!” promluvil obranným tónem Tomáš.
“My si vás jako zákazníka velice vážíme, ale bohužel jsou věci, které jsou mimo mou kontrolu,” odpověděl mu agent se zadrženým vztekem.
“Jakou kontrolu proboha? Prostě mě pojistíte, já zaplatím a hotovo ne?” začal být Tomáš podrážděný.
“Takhle jednoduché to není pane.”
“Vy jste teda komplikovanej člověk vám povím. Ukažte mi aspoň to vaše ‘speciální’ pojištění, na které jste expertem. To snad zvládnete, ne?”
“Ano, tady to všechno máte. Pojištění by bylo na vaši nemovitost na této adrese,” ukazoval agent prstem na papír, “zahrnovalo by to pojištění proti přírodním katastrofám a další dodatkové pojištění zdarma, které si můžete vybrat zde z nabídky. Je to naše sezónní ‘blek frájdej’ akce. Základní cena za pojištění vaší nemovitosti by byla tato částka.”
Tomáš vykulil oči: “To ses snad zbláznil ne? Dyť to je dražší než ten můj podělanej dům! K čertu s tebou a tvojí agenturou. Stejně jsem polovině slovům ani nerozuměl… co je sakra blek frájdej? Na tohle se můžu vysrat.”
“To není moje agentura!” křičel na odcházejícího Tomáše agent.
POPIS
Tomáš kamarádsky pozdravil pojišťovacího agenta a plácl ho přes rameno. Ten uskočil a naštvaně se ho zeptal, co si to dovoluje. Tomáš byl agentovou reakcí překvapený, ale zůstal uvolněný. Divil se agentových formalit. Zeptal se ho, co mu teda jako pojišťovna nabízejí. Agent prvně váhal, jestli mu po takovém přivítání chce vůbec něco nabízet, ale pak mu vysvětlil, že po něm Tomáš požadoval pojištění na dům. To mu může zajistit, protože jsou pojišťovna přes nemovitosti. Tomáš se rozhořčil a požadoval nějaké bonusové pojištění jakožto vážený zákazník. Agent, zadržující vztek, mu vysvětlil, že si ho jako zákazníka váží, ale jsou věci, které jsou mimo jeho kontrolu. Tomášovi se zdálo, že to agent zbytečně komplikuje. Tomáš naštvaně ustoupil a chtěl aspoň vysvětlit jejich základní pojištění. Agent vysvětlil, že by to bylo pojištění proti přírodním katastrofám na Tomášovu nemovitost na určité adrese za určitou cenu. Ještě mu ukázal bonusové pojištění v rámci Black Friday. To vše mu ukázal na papíře. Tomášovi se zdála cena přehnaná, že prý to pojištění stojí víc než jeho dům. Zanadával si na agentův účet a jeho agenturu, prý stejně půlce slovům ani Black Friday nerozuměl a rozhodl se odejít. Agent jakožto poslední slova křičel na odcházejícího Tomáše, že agentura není jeho.
Ano, je to tak. Každopádně i v tomto případě (kombinace) je dialogická část mnohem více dynamičtější než ta popisná. Myslím, že rozdíly jsou tedy dobře viditelné, čili to znamená, že devátý úkol máte úspěšně splněný. Gratuluju a moc zdravím! ;)
Ahoj René, tak taky posílám svůj pokus o cvičení “popis versus dialog”. Jen nevím, jestli je tady v zadání úkolu myšlený dialog úplně bez uvozovacích vět nebo je to takhle taky v pořádku…
POPIS
Tomáš svraštil čelo. Byl už skutečně zoufalý. Ze všech sil se už několik minut snažil vysvětlit přivolanému agentovi renomované pojišťovací společnosti, že za tu nehodu opravdu nemohl. Že chvilkové zaváhání, které skončilo nárazem jeho Škody 120 do plechové autobusové zastávky nezpůsobila nepozornost, nebo snad dokonce nedbalost, ale vyšší moc – prostě byl oslněn.
Ale vysvětlujte něco takového zapšklému, škodolibému starci s nejméně devíti dioptriemi, ze kterého zcela evidentně mluví závist. Hned jak agent v tesilkách a kostkované košili vystoupil ze svého lehce zkorodovaného trabantu a zálibně se podíval na Tomášovu pečlivě opečovávanou a naleštěnou „stodvacítku“, tušil Tomáš, že s ním nebude mít snadné pořízení.
Už vystřílel všechny připravené zbraně – předstíral ztrátu zraku, paměti i zdravého rozumu (což vlastně nebyla tak úplně lež), pak zkoušel zahrát na city historkou o nemocné babičce, ke které spěchal (taky marně) a na chvíli dokonce zvažoval, že pojšťovákovi nabídne úplatek. Peníze neměl, ale doufal, že plato domácích vajíček nebo (ještě teplý) švestkový koláč od maminky by mohly stačit.
Ale pan Hubáček byl pojišťovák tělem i duší a ctil své postupy. Všechno chtěl poctivě vyšetřit zaevidovat do protokolu a všemu přijít na kloub.
Jenže Tomáš už žádný trest nepotřeboval. Největším trestem pro něj byla skutečnost, že ta nádherná zrzka, která ho svými svůdnými pohyby v sedle bicyklu značky Liberta tak nečekaně oslnila, mu mezitím stihla ujet.
DIALOG
„Tak vy mi nevěříte, že mě něco oslnilo natolik, že jsem tu plechovou boudu prostě neviděl?“ snažil se Tomáš přesvědčit pojišťovacího agenta o své nevině. „Člověče, přestaňte si ze mě dělat blázny nebo se nehneme z místa!“ zavrčel netrpělivě pojišťovák.
„Na mou duši! Prostě jsem najednou úplně ztratil přehled, kde jsem! Věřte mi!“
„Nevěřím vám ani slovo! Jen se vymlouváte a okrádáte mě o čas. Kdybyste se radši přiznal, už jsme mohli být oba doma!“. Agent už začal být opravdu nevrlý.
„Ale já vám opravdu nelžu…“ povzdechl si zoufalý Tomáš.
„Nesnažte se mi namluvit, že vás tady něco oslnilo, protože podle záznamů z místní meteorologické stanice jasně vyplývá, že tu celý minulý týden bylo zataženo a mlhavo. Přes to nejede vlak!“
„Hele, támhle jede! Podívejte se!“ v Tomášově hlase se objevila špetka naděje.
„Přestaňte si ze mě už dělat legraci! Oba víme, že tady v obci žádný vlak….“ Než stačil domluvit, Tomášovi se rozzářily oči a skočil agentovi do řeči.
„Ale prdlajs vlak! Podívejte se pořádně! Támhle ta nádherná zrzka s dlouhatánskýma nohama a copem do půlky zad! To je ona! Na mou duši!“ zajásal.
Pojišťovací agent nechápavě zdvihl oči k nebi snad ve snaze přivolat nějakou pomoct shůry.
„Oslnila mě tak, že jsem si řekl, že jí doženu a pozvu na kafe. Ale jela jako ďas a já čekal dlouho na zelenou na semaforu. Nechtěl jsem jí ztratit z dohledu, nemohl jsem z ní spustit oči…No a najednou mi stála v cestě ta plechová zastávka. Tak už to chápete? Tak už mě sakra přestaňte zdržovat nebo mi ujede po druhý!“
Terko, je to super. Ten dialog měla být čistá přímá řeč, aby byl vidět rozdíl oproti popisu. Ty už jsi to rovnou nakombinovala, ale to nevadí. Je to príma a hezky to plyne… ;)
Moc děkuju za zpětnou vazbu… Dialogy nejsou moje nejsilnější stránka, zkusím na tom zapracovat :)
Ono napsat dialog úplně bez uvozovacích vět je opravdu těžké. Je nutný odlišný způsob uvažování než při psaní popisů. Ve výsledku je beztak nejlepší jejich kombinace (v různém poměru podle celkového zaměření textu). Držím palce – vím, že to zvládneš!
Dobrý den René a všichni.
Přidávám své cvičení
# 1 Dialogy
,, Kolář, dobrý den.“
,, Zdravím, Tomáš Navrátil. Půjdete dál?“
,, Rád, ale ať to příliš neprotahujeme, mám ještě jednu paní také s pojišťovacím podvodem.“
,, Prosím?!“
,, Pane Navrátile, policie Nám sice dodala dokumenty z šetření, ale stále Nám chybí dokumenty k vlastnictví zcizených předmětů.“
,, A to mi jako tady, do očí beze strachu vlepíte , že jsem si z vás udělal prdel a chtěl Vás vyždímat?!“
,, Pane Navrátile, tohle opravdu nikdo neříká, nepodsouvejte mi prosím slova do úst.Chybí nám jen dokumenty k vlastnictví kola a elektrické koloběžky, v celkové výší 100 000 jak jste uvedl ve formuláři.“
,, To už si snad ze mě děláte srandu ne?!“
,, Pochopte, je to velká suma peněz. Je tedy nezbytně nutné vše důkladně prověřit.“
,, Takže ne jen , že Vám měsíčně cpu prachy horem dolem, abych měl pořádnou pojistku, ale v závěru vy, mě ještě budete prověřovat, jako sprostého zloděje?! Víte co, tady máte ty debilní kopie a zmizte mi z očí než si budu stěžovat u Vašeho šéfa! Todle to je už do nebe volající!“
# 2 Popis
Byl jsem sice připravený, ale také naprosto vytočeny!
Každou chvíli se měl u dveří objevit člověk z pojišťovny. Jak mi do telefonu sdělila Alice, poslali jistého Koláře. Namistrovaného frajírka, který si myslel, že snědl veškerou moudrost světa a aby toho náhodou nebylo málo, tak ke každému přistupoval, jako by chtěl vytunelovat pojišťovnu. Proč proboha posílají někoho jako je on? To já jsem přišel o majetek!
Zvonek. To je určitě on.
Ten člověk vypadal přesně, jak mi jej Alice popsala v telefonu. Mladíček, s přidrzlým pohledem pozdravil, jako jen tak mimochodem. Ano pozval jsem ho dál , nepotřeboval jsem aby se celé drama odehrávalo na chodbě, před zraky Naších zvědavých sousedů.
I když jsem byl na rozhovor připraveny předem, jeho otevřený projev mi vzal vítr z plachet. Slyšel jsem se jak křičím. To bude zase drbů, určitě Nás slyšela i stará Blažková místní drbna. Ta na Vás poví i to , co vy ještě nevíte.
Konverzaci s tak drzým člověkem jsem nějak nezvládl. Hodil jsem po něm kopie kupních smluv. Měl jsem je přichystané dopředu, kdyby je pojišťovna jako obvykle někde zašantročila a vyplatilo se.
Zabouchl jsem dveře bytu a šel si dát panáka na uklidnění.
# 3 dialog i popis
,, Kolář, dobrý den.“
Byl přesně takový jak mi jej Alice popsala. Mladíček s vrabčím hnízdem na hlavě. V dnešní době bylo hrozně moderní vypadat co nejvíc, jako když zrovna vstanete a umocníte to ještě aspoň tunou laku na vlasy.
,, Zdravím, Tomáš Navrátil, půjdete dál?“
Mladíček vlezl do bytu a choval se jako doma. Rozhlížel se a zkoumal každý centimetr.
,, Rád, ale ať to příliš neprotahujeme, mám ještě jednu paní také s pojišťovacím podvodem.“
On si snad dělá legraci?!
,, Prosím ?!“ Jeho egoistický úšklebek mi zvedl tlak.
,, Pane Navrátile, policie Nám sice dodala dokumenty z šetření, ale stále Nám chybí dokumenty k vlastnictví zcizených předmětů.“
,, A to mi jako tady, do očí beze strachu vlepíte , že jsem si z vás udělal prdel a chtěl Vás vyždímat?!“
,, Pane Navrátile, tohle opravdu nikdo neříká, nepodsouvejte mi prosím slova do úst.Chybí nám jen dokumenty k vlastnictví kola a elektrické koloběžky, v celkové výší 100 000 jak jste uvedl ve formuláři.“
Tohle byl naprostý vrchol. Alice mě upozorňovala, že může být docela ostrý a podezřívavý, ale tohle jsem opravdu něčekal. Uvědomil jsem si, že jsme středem pozornosti staré Blažkové. Slyšel jsem její šouravou chůzi na chodbě.
,, To už si snad ze mě děláte srandu ne?!“
Mladý Pojišťovák nehnul ani brvou.
,, Pochopte, je to velká suma peněz. Je tedy nezbytně nutné vše důkladně prověřit.“
Co chtějí prověřovat? Měli by prověřit kde se jim neustále ztrácí odeslané dokumenty!
,, Takže ne jen , že Vám měsíčně cpu prachy horem dolem, abych měl pořádnou pojistku, ale v závěru vy, mě ještě budete prověřovat, jako sprostého zloděje?! Víte co, tady máte ty debilní kopie a zmizte mi z očí než si budu stěžovat u Vašeho šéfa! Todle to je už do nebe volající!“
Nahromaděný vztek ve mě probudil zvíře. Zavřel jsem drzounovi dveře před nosem a šel si dát panáka na uklidnění.
Krásná práce! Myslím, že rozdíly jsou patrné a že ta poslední variantace (kombinace) moc hezky funguje. Mám z toho radost a přeji pěkný den! ;)
Dialog mi dodává strukturu a oživuje, popis zase zabarvení celé scény. U kombinace jsme zjistila, že dohromady to může být ještě celkově o něčem jiném. Než když to člověk píše samostatně.
Pro mně zajímavá metoda.
Jana
Pojišťovák a jeho klient dialog:
„Dobrý den, Novák– vy jste ten pán co měl přijít z pojišťovny? Pan?
„Pešek Jaroslav. Těší mě.“
„Pojďte dál, do jídelny, manželka si odskočila do obchodu, ale za chvíli je tady. Všechny papíry už máme připravené na stole.“
„Ano, ano, víte, právě o tom si s vámi potřebuji promluvit. Obdrželi jsme od vás dokumenty k pojistné události, ztráta zavazadel na letišti Burgas v Bulharsku. Bohužel dle bodu 27 pojistné smlouvy odstavec 3 vám chybí jeden dokument.
„Jaký dokument? Jaký bod 27? Poslali jsme vám všechno, co bylo potřeba: prohlášení o ztrátě, potvrzení od naší průvodkyně o ztrátě zavazadel, seznam a ocenění ztracených věcí.“
„Ano, to jsme od vás obdrželi, mám s sebou kopie. Nicméně pane Novák dle bodu 27 vaší smlouvy odstavec 3 potřebujeme potvrzení o ztrátě zavazadel od místní policie. Potvrzení od vaší průvodkyně opravdu nestačí.“
„Jak nestačí? To jsme kvůli tomu vašemu zařizování potvrzení od místní policie měli nechat odjet z letiště celý autobus se zájezdem i s průvodkyní ?“
„Bohužel se obávám, že bez tohoto dokumentu vám nebudeme moct proplatit škodu, která vám vznikla. Vy jste si nepřečetli důkladně smlouvu, než jste ji podepsali?“
„To mi chcete říct, že cestovní připojištění bylo zbytečné? To si ze mě děláte srandu? A co náhradní oblečení, co jsme si museli koupit, to nám taky neproplatíte?“
„Bohužel to právě spadá do odstavce 3.“
„Máme předem studovat všechny vaše podmínky, které máte napsané drobným písmem na čtyřech A4kách? A ještě oboustranně? A ty nejdůležitější pokyny pro klienty v nouzi, i když v normálním životě dost neproveditelné, máte napsané někde v textu uprostřed celé smlouvy?“
„Já za to nemůžu, že jste si nenastudoval podmínky pojištění, co konkrétně dělat při ztrátě zavazadel.“
„Jako, že vy za to nemůžete, že ty vaše podmínky jsou sepsané tak, že se v nich obyčejný člověk nevyzná? Já vám ukážu bod 27 odstavec 3, já vám tu smlouvu narvu do chřtánu, vy podvodníci!“
„Já vám tady nechám na stole naše vyjádření, můžete se do 10 dnů písemně odvolat, na shledanou, nebo radši sbohem, už musím jít, mám něco neodkladného, tu smlouvu hledat nemusíte.“
Pojišťovák a klient popis:
Pešek dělal pojišťovací agenta už dlouho. Sám o sobě říkával, že má hroší kůži. Většinou dokázal už dopředu odhadnout reakce klientů na nepříznivé zprávy. Někdy se sám se sebou sázel, jak to dopadne. Budou křičet? Nebo budou smutní? Urazí se? Pravidlem firmy bylo, že nepříznivé zprávy vyřizovali osobně. I když on si myslel, že to zlepšení firemní image neprospěje. Naopak.
Zazvonil u staršího rodinného domečku s malou předzahrádkou a oprýskanou brankou. Novákovi. Ztráta zavazadel. Nevypadali moc zazobaně. Těch se asi ta zpráva o neproplacení dotkne. Tipuje, že budou smutní a ještě než odejde, rezignují.
Pán Novák byl pomenší čiperný sedmdesátník s lesklou pleškou a starou leštěnou hůlčičkou. Docela spolu tím leskem ladili. Komunikativní, předem připravený na jejich jednání, ho dovedl rovnou do staré ale čisté jídelny nebo to byl obývák?
Opakovaně mu vysvětloval, že dle bodu 27 odstavce 3 jejich pojistné smlouvy nemá nárok na odškodnění, protože si nezařídili potvrzení o ztrátě od policie. Tihle staříci vždy na něco zapomněli. Skoro pokaždé na jejich cestovním pojištění jejich firma vydělala. Zaprvé byli zapomětliví a nestudovali si podmínky. A za druhé se většinou pak nechtěli dohadovat, když jim přišlo rozhodnutí, že jim nic neproplatí.
Tak to vypadá, že pána pěkně podcenil. Začal se rozčilovat, zvyšovat hlas a argumenty používal taky správné. Pokud to písemně pošle na jejich firmu, budou mu muset ztrátu proplatit, jinak by si poškodili jméno firmy jako Šmejdi.
Pán začíná být nějaký agresivní, asi bude muset utéct!!! On? Tak zkušený pojišťovák. No nedá se nic dělat. Radši utéct, než aby mu stařík nacpal jejich vlastní smlouvu do krku, k čemuž se evidentně
chystal. Ještě, že tady není jeho manželka. Nebo že nemají psa!
Pojišťovák a klient – kombinace:
Zazvonil u staršího rodinného domečku s malou předzahrádkou a oprýskanou brankou. Novákovi. Ztráta zavazadel. Těch se asi ta zpráva o neproplacení dotkne. Tipuje, že budou smutní a ještě než odejde, rezignují.
Otevřel mu pomenší čiperný sedmdesátník s lesklou pleškou a starou hůlkou. „Dobrý den, Novák– vy jste ten pán co měl přijít z pojišťovny? Pan?
„Pešek Jaroslav. Těší mě.“
„Pojďte dál, do jídelny, manželka si odskočila do obchodu, ale za chvíli je tady. Všechny papíry už máme připravené na stole.“ vedl ho rovnou do starším nábytkem zařízeného obývacího pokoje.
„Ano, ano, víte, právě o tom si s vámi potřebuji promluvit. Obdrželi jsme od vás dokumenty k pojistné události, ztráta zavazadel na letišti Burgas v Bulharsku. Bohužel dle bodu 27 pojistné smlouvy odstavec 3 vám chybí jeden dokument.“ začal pomalu zpracovávat klienta, aby ho připravil na nepříjemnou zprávu.
„Jaký dokument? Jaký bod 27?“ zarazil se pan Novák. Nechápavě se na něj podíval. „Poslali jsme vám všechno, co bylo potřeba: prohlášení o ztrátě, potvrzení od naší průvodkyně o ztrátě zavazadel, seznam a ocenění ztracených věcí.“
„Ano, to jsme od vás obdrželi, mám s sebou kopie.“ Poklepal důležitě na aktovku, aby bylo jasné, že je má s sebou a předem se na schůzku připravil a vše pořádně nastudoval. „ Nicméně pane Novák dle bodu 27 vaší smlouvy odstavec 3 potřebujeme potvrzení o ztrátě zavazadel od místní policie. Potvrzení od vaší průvodkyně opravdu nestačí.“ Zatvářil se dostatečně účastně, aby bylo vidět, že je lituje. Nacvičoval to na začátku kariéry dlouho před zrcadlem a uměl to používat v každé situaci. Klienti se k němu i navzdory nepříjemným zprávám chovali příjemně.
Pan Novák začal červenat na tvářích i na pleši, chytil se opěradla židle a bojovně se rozkročil: „to mi chcete říct, že cestovní připojištění bylo zbytečné? To si ze mě děláte srandu? A co náhradní oblečení, co jsme si museli koupit, to nám taky neproplatíte?“ rozčileně zaťukal hůlkou o dřevěnou podlahu.
„Bohužel to právě spadá do odstavce 3.“ Pokrčil rameny a účastně povzdechl. Za to bych měl dostat Oskara, proběhlo mu hlavou.
Ale na tohoto klienta to nějak nefungovalo, naopak, začal zvedat hlas a začínal se rozčileně třást: „máme předem studovat všechny vaše podmínky, které máte napsané drobným písmem na čtyřech A4kách? A ještě oboustranně? A ty nejdůležitější pokyny pro klienty v nouzi, i když v normálním životě dost neproveditelné, máte napsané někde v textu uprostřed celé smlouvy?“
Snažil se jeho hněv obrátit vůči firmě a ne sobě: „já za to nemůžu, že jste si nenastudoval podmínky pojištění, co konkrétně dělat při ztrátě zavazadel.“
Á to neměl dělat, ještě víc ho tím popíchl.
„Jako, že vy za to nemůžete, že ty vaše podmínky jsou sepsané tak, že se v nich obyčejný člověk nevyzná? Já vám ukážu bod 27 odstavec 3, já vám tu smlouvu narvu do chřtánu, vy podvodníci!“ rozhořčeně se otočil a vydal se k nejbližšímu šuplíku pro smlouvu.
Pán začíná být nějaký agresivní, asi bude muset utéct!!! On? Tak zkušený pojišťovák. No nedá se nic dělat. Radši utéct, než aby mu stařík nacpal jejich vlastní smlouvu do krku, k čemu se evidentně chystá. Ještě, že tady není jeho manželka. Nebo že nemají psa!
„Já vám tady nechám na stole naše vyjádření, můžete se do 10 dnů písemně odvolat, na shledanou, nebo radši sbohem, už musím jít, mám něco neodkladného, tu smlouvu hledat nemusíte.“
Skvělé, mám radost, že jste si vyzkoušela něco nového a v reflexi úkolu vidím, že to dopadlo na úrodnou půdu.
Ten čistý popis mi vysvětlil pár věcí z čistého dialogu (např. pravý důvod, proč pojišťovák odešel).
Dialog:
1.„Takže plyn zastaven, voda zastavena, elektrika vypnuta. Okenice zamčeny, dveře zajištěny třemi bezpečnostními zámky…co ještě?“
2.„Nic prosím tě, všechno už jsi zkontroloval čtyřikrát. Jedeme! S takovou se na tu dovolenou nikdy nedostaneme.“
3.„Počkej, ještě zkontroluju dveře na zahradu.“
4.„Děláš si srandu, že jo? Tam už jsi byl pětkrát! Je zamčeno! Jdeme.“
5.„Ale, lásko, víš, že kdyby nás někdo vykradl nebo se stalo něco s energiemi, že by nám nevznikl nárok na plnění, pokud nebyla nemovitost a domácnost bezpečně zajištěna…“
6.„Že já si vzala pojišťovacího agenta! Měla jsem…, –
7.- „kam jdeš?“
8.„Na tu zahradu,“
9.„Neopovažuj se tam ani vkročit! –
10. -Stůj!“
11.„Ale…“
12.„Jestli okamžitě nenasedneš do toho …nastartovaného auta, tak vytahuju kufry a zůstávám doma. A stornopoplatky si platíš sám. A upozorňuju tě, že pokud zůstaneme doma, tak ti ze života udělám takové peklo, že mě do dvou dnů budeš prosit na kolenou, abych tě zabila. A já to udělám!“
13.„Lásko…“
14.„Ani slovo!”
Popis:
1.Štíhlý muž ve středních letech stojí ve dvoře svého domu, v ruce drží papír a nahlas odříkává to, co je na něm napsáno.
2.Žena stojící vedle něj reaguje na jeho výčet položek, které čte už po několikáté, podrážděně.
3.Muž navrhuje další kontrolu spíš konejšivě než snaživě. Přece jen si je vědom, že to, co dělá, ženu pokaždé rozčílí. Ale on si prostě nemůže pomoct.
4.Ženě dochází trpělivost. Je jí jasné, že muži musí zarazit jeho běsnění v kontrolování dřív, než ji vyklouzne, jenom aby vyhověl svému nutkání.
5.Muž se nevzdává a vyrukuje na ženu s argumenty, které by mu měly pomoct dosáhnout opětovné kontroly, dokud to nebude po dvanácté, jak si žádá jeho potřeba.
6.Ženě je jasné, o co mu jde a zaběduje nad svým výběrem partnera pro život. Muž se pokusí využít jejího odvráceného pohledu k nebi, kterému žaluje a chce rychle odběhnout k brance na zahradě.
7.Žena koutkem oka zachytí jeho pohyb a už na něj skoro zakřičí.
8.Muž se zastaví, jako by její křik byl laso, do kterého ho chytila a stáhla oko. Chlácholí ženu svým jemným hláskem, aby dal najevo, že přece nechce dělat nic špatného.
9.Oproti tomu hlas ženy je natolik důrazný, že není pochyb o tom, že on přece něco špatně dělá. Přesto sebou muž cukne, ale jen nepatrně.
10. Ženin výraz v obličeji ztvrdne a okamžitě ho zmrazí jediným slovem.
11.Muž se pokusí lehce zaprotestovat.
12.Žena ho výhrůžkami umlčí dřív, než stihne vyrukovat s nějakou výmluvou. Muž moc dobře ví, že ona je dost důsledná na to, aby se začal o sebe bát. Nasedne poslušně do auta. Žena sedne za volant, zařadí zpátečku a vyjíždí z příjezdové cesty.
13.Muž se smutně dívá bočním okýnkem na dům. Náhle ho něco napadne a obrátí se k ženě s novou nadějí.
14.Žena se na něho varovně podívá a umlčí ho téměř hadím syknutím.
Rozhodně zajímavé cvičení. Děkuji.
Nakonec jsem dialogy s popisem propojila číslicemi. Hezký den.
Omlouvám se za nedodržení zadání, nebylo to schválně. Byl jsem hodně nepozorná a nesoustředěná.
Zkusím svou chybu napravit. Co kdyby se žena jmenovala Renáta Tomáš. Počítalo by se to?
Díky moc za tenhle úkol – myslím, že je tady hezky vidět rozdíl mezi dialogem a popisem. I když to není učesané, tak ty přístupy jsou odlišené a to je fajn.
P. S. Jani, tohle mají být trénovací (hravá) cvičení, není proč se omlouvat. Je hezké, že zkoumáte svoji tvořivost – jen tak dál! ;)
Vždycky se mi líbilo, jak dokázal Karel Čapek zkombinovat přímou řeč s popisem, popsal bych to jako takovou skoro až buranskou reportáž. Občas mám pocit, že samotnému se mi tak píše nejlíp – například tady mi přišlo, že dialog tak jak byl skoro vůbec nepotřeboval tu popisnou část.
Inspektor se už už zvedal z lavičky, když po něm starý Tomáš chňapl:
„Určitě si nedáte ještě kávu?“
Vždyť určitě si ještě něco dá, to by Tomáše urazil. Ale inspektor byl neoblomný a nenechal se jen tak odradit od plnění pracovních povinností.
„Čaj? Vodu? Džus?“ zkoušel to Tomáš dál. „Jestli nepohrdnete, mám ve sklepě ještě láhev bezinkové limonády. Domácí.“
„Opravdu ne. Pojďte, podíváme se raději na tu vaši stodolu.“
„Ále, vždyť tam ani není co k vidění. Shořela na prach. Nezbylo dočista nic.“
„Jistě, jistě, ale papíry jsou papíry. To byste nevěřil, čeho jsou dneska lidi schopni pro pár tisíc z pojistného.“
A tak ho Tomáš provázel přes dvorek k záhumence, až k místu, kde prý stála vyhořelá stodola.
„Tak kde ji máte?“
„No… támhle, jak je ta vlečka,“ Tomáš otírat kaskády potu, které mu zmáčely obličej. Na druhou stranu, inspektor se v horkém letním dni ani nezadýchal. Pozorně procházel vysokou trávou okolo odstaveného valníku a hledal jakýkoliv náznak požáru. Měl by víc štěstí, kdyby tam hledal jehlu paní Tomášové.
„A kde máte ty trosky?“ ptal se.
„No… prach. Říkal jsem, že všechno shořelo.“
„A kdy se to tak mělo stát?“
„No… před měsícem. Jak byly ty vedra, no…“
„A nebylo by to poznat?“
„No… bylo, bylo, ale to víte, tráva roste rychle.“
„A to jo, to jo. No statkář jste tu vy, vy víte nejlíp, jak tráva roste,“ kýval hlavou inspektor. Tu upnul svoji pozornost k cihlové budově na horizontu. Seděla tam osamocená na konci polňačky a vyloženě si říkala o inspekci od pána z pojišťovny. „Poslyšte, pane Tomáš, a co máte tam?“
„Kde?“
„No tam, v tom stavení.“
„Jo tam! Ale to je houby stavení, pane inšpektor. Však to je stodola.“
„Vaše?“
„No…“
„Vy máte ještě druhou?“
„Co?“
„Stodolu.“
„Ale… no… já totiž… co vás nemá. Tady má každý druhou. Hodně sena, to víte. No a taky ty traktory se musí někam postavit,“ vzal inspektora okolo ramen a už ho vedl přes humny zpátky k baráku. „Hm, ale že je dneska vedro. Pojďte, však tady to je na úžeh. Já mám ve sklepě moc dobrou bezinkovou limonádu, to osvěží.“
Petře, vás to táhne k dialogu, to už jsme si tu vyzkoušeli v mnoha lekcích. Myslím, že ty části, kde popis supluje časový rozestup či ticho, jsou plně funkční a opodstatněné. Čili další úkol máte úspěšně splněný. ;)
„Ne, opravdu ne!” Ačkoliv se Tomáš v životě řadil mezi flegmatičtější osoby, jeho barel trpělivosti již začal přetékat.
„Ale ano…” nenechal se odradit pojišťovací agent Sojka, kterému na rozdíl od zákazníka nemizel z tváře americký úsměv.
S rázným vyštěknutím v podobě: „NE” se začaly nenápadně otevírat dveře sousedů a i bez rentgenového zraku bylo účastníkům hádky jasné, že jejich rozhovor není soukromý.
„Pane Novák,” pokračoval agent, „uklidněte se a podívejte se, že vás tu mám tadyhle v kalendáři napsaného.”
„No to je opravdu nápad, psát si do kalendáře “schůzka s Novákem”, když je v ČR Novák každý druhý!” neudržel se Tomáš. Jeho barva přecházela ze sytě červené do nachové a na čele se mu začínala vykreslovat tlustá žíla.
„Ale nepřehánějte, zas tak populární nejste. Tady u nás se Novák jmenuje pouze každý 303. obyvatel,” dodal Sojka a upřímně se uchechtl.
„Vám to asi opravdu přijde vtipné tady oxidovat, když mám dnes romantickou večeři při svíčkách se svou snoubenkou, že?” otázal se Tomáš se smíchem psychopata a vypadalo to, že se každou chvíli duševně zhroutí.
„Při svíčkách?” zeptal se pojišťovák a v obličeji se mu začínala formovat podivná grimasa.
„A co má ksakru bejt! Možná vám přijde divné, že ne každý chce umřít jako panic,” ironie se v obličeji Nováka mísila se značným nepochopením.
Urážka na Sojkův účet mu srazila pouze jeden koutek, ale druhý se šklebil dál. „No já jen, že kdybyste se otočil, tak byste si jistě povšimnul kouře, jenž se line z vašich dveří.”
Tomáš měl zaslepen svůj čich silnou rýmou, takže na rozdíl od Sojky necítil štiplavý pach ve svém nose. Okamžitě se však otočil a z jeho dveří se opravdu valil tmavošedý dým. „Do prdele!” se rozeznělo celým panelákem.
Sojkovi se úsměv rozšířil minimálně dvojnásobně a potichu, tak aby to nikdo neslyšel, si pod knírem zamulal: „V prdeli to bude, teprve až vám dojde, že proti požárům nejste pojištěný…”
To je vlastně vtipné. Díky moc za sdílení!
Tady je konečný výsledek. Pro mě byla tato lekce velmi přínosná – napsat nejprve dialog, pak popis a pak to zakomponovat do sebe…..
Hádka Tomáše s pojišťovacím agentem
Před domem zastavila stříbrná octavie, z níž vystoupil zavalitý padesátník s prořídlým porostem na hlavě a s dioptrickými brýlemi na nose.
„ Dobrý den, pojďte dál“, pozval Tomáš pojišťovacího agenta k sobě domů. „Nemusíte se zouvat“.
Pojišťovák se kolem něj protáhl úzkou chodbou a zamířil přímo k rozsáhlému cákanci, který uviděl na zdi v kuchyni.
„ Tak co se stalo?“
„Ále, něco tady ruplo ve stěně, podívejte “, řekl Tomáš a ukazoval na mokrý flek, který prosakoval blízko topení. Skvrna byla tak velká, že by pohltila psa středně velké rasy.
„No tak sepíšeme protokol o škodě. Já si to tady trochu prohlídnu“ řekl pojišťovák rádoby bodře a nedůvěřivě se zadíval na Tomáše.
„Určitě“, odpověděl Tomáš, ale zaznamenal v hlase pojišťováka nějaký problém. Nebyl si zatím ještě jistý, zda se mu to náhodou jen nezdálo. Chlap vypadal sympaticky, možná by se s ním dalo vyjednávat.
„ No a jak myslíte, že to vzniklo?“, začal šťourat pojišťovák.
„Evidentně něco prasklo ve zdi, možná v koupelně, z druhé strany je sprchový kout“. Tomáš nevěděl, kam tlusťoch svými otázkami míří, ale začínalo mu být jasné, že to tak lehce nepůjde.
„No ale to nemáte ve smlouvě. Navíc bych řekl, že je sprchový kout špatně utěsněný, takže za to nebude nic, maximálně pár stovek“, stál si za svým zástupce pojišťovací firmy Czechia a pokukoval po Tomášovi zpoza brýlí.
„ No to si děláte srandu, ne ?! Platím si pojistku deset let právě pro takovéto případy a vy mi teď řeknete, že nedostanu nic?“
„Říkám vám, že na tohle se smlouva nevztahuje“.
„Dobře, tak já vám říkám, že přestávám platit pojistku a přecházím ke konkurenci“ Tomáš už byl dost naštvaný, takže jako obvykle zrudnul a na krku se mu objevily červené fleky.
„No to klidně můžete, garantuju vám, že ani u konkurence nedostanete víc. Tady není prokazatelné, že něco prasklo ve zdi. Vypadá to spíš, že prostě nemáte v pořádku těsnění. Pojišťovák byl na tenhle typ lidí zvyklý. Vždycky si myslí, že ho nějak obalamutí a pak z toho vytřískají majlant.
„OK, jestli je to vaše poslední slovo, tak se rozloučíme. Na shledanou“ Tomáš toho měl fakt dost. Nehodlal se dál bavit s někým, kdo mu bude předhazovat svoje neopodstatněné teorie.
„ Počkejte, možná bychom se mohli nějak domluvit, zkusím to ještě nafotit a popřemýšlím doma, jestli by se s tím dalo něco dělat“, zkusil to znova. Věděl, že by z toho mohl být na centrále problém. Vysvětlovat proč se klient po jeho návštěvě rozloučil s jejich firmou, nehodlal.
Silvo, skvělá práce. Každý den, kdy se něco nového naučíme, je skvěle využitý čas. Gratuluju a těším se na další úkoly! ;)
Dialóg:
Peter otvoril dvere.
,, Á, dobrý deň pán Novák! Nech sa páči! Už Vás čakám. Nesiete tú zmluvu?”
Pán Novák vstúpil a vyzliekol si kabát. ,, Prepáčte, trochu ma zdržala moja žena… Dieťa potrebovalo do školy farbičky.”
,, Nič to. Nevadí. Aj tak varím. Nedáte si kávu? Mám výbornú arabskú…”
,,To by som si dal. Ale najprv vyriešime podpis zmluvy. Ak máte záujem…”
,,Sadneme si do obývačky ku stolu,” povedal Peter a otvoril dvere do izby.
,,Ale tu máte pekne! Ten nábytok je urobený na zákazku?”
,,Robil mi ho svokor. Má umelecké nábytkárstvo a je veľmi šikovný.”
,,Môžem dostať na neho kontakt?” spýtal sa pán Novák a vybral z tašky formuláre a prospekty ku zmluvám.
,,Tu je navštívenka s jeho telefónom…” povedal Peter a prehrabával sa v peňaženke. ,,Asi som ju stratil!”
,,Nič to,mám na vás telefónny kontakt. Potom vám zavolám. Pristúpme teda ku zmluvám. Najprv vám ukážem prospekty s ponukou našej poisťovne….”
Popis:
Peter počul zvonenie pri dverách. Vedel, že teraz niekedy má prísť pán Novák, ktorý bol poisťovacím agentom v miestnej pobočke poisťovne. Peter otvoril dvere. Za nimi stál pán Novák. Peter ho privítal a hneď ponúkol, že mu urobí dobrú arabskú kávu. Celý byt bol plný vône paprikášu, ktorý sa práve dováral v kuchyni. Po uvítaní si išli sadnúť do obývačky. Pána Nováka hneď zaujal moderný, ale decentný vzhľad nábytku v izbe. Do izby svietilo poobedňajšie slnko. Pán Novák práva dokončoval svoj nový dom a potreboval doň nejaký pekný štýlový nábytok. Peter vysvetlil, že nábytok mu robil jeho šikovný svokor vo svojej firme. Ochotne otvoril peňaženku, aby mohol dať pánovi Novákovi navštívenku s kontaktnými údajmi. No nenašiel ju. Pán Novák z toho nerobil problém, a hneď navrhol, aby pristúpili k zmluvám. Najprv však vybral prospekty s ponukou poisťovne.
Díky moc! Myslím, že rozdíl je patrný – dialog je více o postavách a je rychlejší, kdežto popis je pomalejší, ale o to více je z něho cítit atmosféra. Velmi pěkné! ;)