Cvičení: Krmení holubů

Toto cvičení se sice skládá z více kroků, ale po jeho absolvování byste měli umět přesně pojmenovat všechny zásadní rozdíly mezi dialogem a popisem. Tak jdeme rovnou na to!

ZÁKLADNÍ ZADÁNÍ

Představte si následující scénu: Starý muž krmí v parku holuby a povídá si přitom nahlas se svojí zesnulou manželkou.

KROK #1

Zkuste ji popsat na malé ploše (řekněme do dvou normostran).

KROK #2

Až budete hotoví, čeká vás ta zajímavější část dnešního cvičení tvůrčího psaní – nyní si svůj text rozdělte na oblast popisů a na oblast dialogů (použít můžete napříkad barevné zvýrazňovače).

KROK #3

Na základě předchozího kroku vytvořte dvě nové verze této scény s upovídaným pánem, který v parku krmí holuby – jednu čistě popisnou a jednu čistě dialogickou.

KROK #4

Porovnejte všechny tři verze jedné a té samé scény a pojmenujte si nahlas co nejvíce rozdílů, které mezi nimi najdete. Jaké jsou dialogy? Co všechno umí? V čem jsou naopak lepší popisy? Jaký význam má jejich kombinování? Hmm?

KROK #5

Podělte se o své poznatky dole v komentářích!

***

Tak jak vám to dneska šlo? Kolik rozdílů jste ve svých verzích našli? Dokud si toto cvičení nevyzkoušíte, těžko odhalíte všechny podstatné principy dialogů a popisů, věřte mi. Tak honem do toho, jděte psát – jako vždycky vám držím palce!

Poznámka: Všechna má cvičení tvůrčího psaní najdete na této speciální stránce. Stejně tak je tento tvůrčí úkol součástí videokurzu Základy tvůrčího psaní.

VÁNOČNÍ AKCE!
Kupte jeden dárkový poukaz a dostanete k němu další v hodnotě 750 Kč zcela zdarma.



Novinka: Obsáhlý videokurz Základy tvůrčího psaní je zábavný, hravý a opravdu hodně užitečný!

4 komentáře u „Cvičení: Krmení holubů“

  1. Dobrý den, po delší odmlce jsem se opět vrátila k tomuto kurzu a zde je můj dmácí úkol včetně doplňkového cvičení. Příjemné počtení přeji.

    “Dobrý den vám přeji pane, vy jste pan Tomáš?”
    “Ano jsem a kdo jste vy?”
    “Promiňte, nepředstavil jsem se jsem pan Zero z pojišťovny Světlé zítřky a dostal jsem na vás
    kontakt, měl byste na mě chvilku času?”
    “Ne neměl, spěchám a o žádné pojištění nestojím.”
    “Vážně byste si na mě neudělal chvilku, abych vám to mohl vysvětlit?”
    “Jak už jsem řekl…nemám čas ani zájem, tak koukejte mazat než vás naučím lítat bez křídel!”
    “tak tedy na shledanou.”

    Náš hlavní hrdina Tomáš jde po ulici, když tu ho osloví cizí muž v obleku. Tomáš nemá moc
    dobrou náladu, protože zaspal a bude mít kvůli tomu problémy v práci. A teď ho ještě otravuje
    Tenhle obejda. Tak i když dotyčný nebožák za jeho problémy nemohl dobyl ho velmi nevybíravým až agresivním způsobem. Dotyčný pojišťovák se raději stáhl.

    Po ulici kráčí posmutnělý muž rychlým krokem. Spěchá protože už měl dávno být někde jinde.
    Přistoupí k němu muž v obleku a pozdraví ho.
    “Dobrý den vám přeji, jste pan Tomáš?” osloví posmutnělého muže rádoby žoviálně.
    “Dobrý, kdo jste a co chcete?” zavrčí nenaladěný Tomáš.
    “Jsem pan Zero a rád bych vám nabídl pojištění u naší pojišťovny Světlé zítřky.” odpověděl muž v obleku.
    “Nechci pojištění ani u vás ani u jiné pojišťovny, koukejte zmizet. A vůbec jak jste na mě přišel?”
    zavrčel Tomáš.
    “Dostal jsem na vás kontakt. Vážně byste si na mě neudělal chvilku, abych vám vysvětlil výhody našeho pojištění?” naléhal pojišťovák.
    “Koukejte zmizet nebo vás naučím lítat bez křídel.” zařval na něj Tomáš a muž vida, že nepořídí urychleně zmizel.

    Na jednom historickém náměstí pod korunou mohutného stromu sedí starý muž a krmí holuby.
    Hovoří se svojí zesnulou manželkou stejně jako by tam byla fyzicky přítomná.
    “Tak Helenko vidíš jak to vedu, naše dcerunka za mnou každý den jezdí, přiveze mi jídlo, vypere prádlo,
    Uklidí, umyje nádobí, ale stejně po tom co odjede mi je strašně smutno. Je tu po tobě takové prázdno.
    Nemám s kým si povídat. Prožili jsme spolu krásných 50 společných let a teď si musím zvykat na samotu.
    Jojo, vím na tohle by jsi mi řekla, abych se přestěhoval k dcerunce na vesnici, měl bych tam i vnoučata,
    ale sama víš jaké vztahy mám se zeťákem, neklapalo by to.” na chvíli se odmlčel jakoby naslouchal komusi neviditelnému.
    “Proto jsem začal chodit krmit holuby.” opět na chvíli umlkl.
    “Něco smysluplného říkáš? A co jako? Co jsem chtěl vždycky dělat, ale odkládal jsem to? Ale na to už jsem moc starý!” opět pauza.
    “Tak ty myslíš, že bych to měl zkusit? A nebudu všem pro smích?”
    “Hurá, tak já to zkusím.” řekl muž a zvedl se z lavičky. Zamířil pomalým krokem pryč z náměstí.
    A holubi? Ti když zjistili, že krmení skončilo rozlétli se s tím, že vyhlíželi další dobrou a laskavou duši, která je nakrmí.

    Na lavičce na jednom starém náměstí v jakémsi městě pod mohutným stromem sedí starý muž a krmí holuby a přitom mluví s kýmsi kdo není vidět. Kdyby se kolemjdoucí zastavili a chvíli poslouchali jeho samomluvu, zjistili by, že je to čerstvý vdovec, který s milovanou ženou prožil 50 let, měli spolu dceru, která je už dospělá a o svého ovdovělého otce se dobře stará a že má vnoučata, která má rád, ale
    Všichni žijí kdesi na vesnici. Také by slyšeli jak řeší svoji samotu na kterou si zvyká a že se rozhodl udělat něco po čem celý život toužil a nikdy to neudělal. Teď nemá žádné výmluvy a tak se rozhodl to udělat teď, aby měl alespoň nějaký důvod se na něco těšit. Také by viděli jak se nakonec zvedá a jde udělat to pro co se rozhodl. A co to je? Kdo ví? To ví pouze ten muž, který odchází.

    “Tak vidíš Helenko..” povzdechne si muž
    “Zůstal jsem tu sám, a i když za mnou naše dcera jezdí každý den, uvaří, vypere, uklidí, tak když odjede jsem tu zase sám. Stýská se mi po tobě.” odmlčí se s povzdechem.
    “Máš pravdu, mohl bych se k ní přestěhovat, ale se zeťákem si moc nerozumím, neklapalo by to.” opět na chvilku zavládne ticho jakoby naslouchal čísi odpovědi.
    Myslíš, že bych měl vyzkoušet to co jsem odkládal celý život?” opět to vypadalo jakoby někomu naslouchal.
    “Máš naprostou pravdu Helenko, půjdu to zkusit a to hned.” nyní se starý muž zvedne, přestane krmit holuby a odchází z náměstí.

    Odpovědět
  2. Díky za pochvalu, beru to jako cvičení pro své psaní a baví mě to. I když mi to někdy chvíli trvá než to vymyslím a napíšu.

    Odpovědět

Napsat komentář

 

Inspirativní newslettery

Item added to cart.
0 items -