Možná tušíte, že ve vás NĚCO je. Možná rodina či někteří učitelé označují děti jako talentované. Ale znáte to, lidé se mohou mýlit …

Někdo tu tajemnou abstraktní složku v sobě má a beztak raději myje nádobí. Někdo ji nemá a vyhřívá se na výsluní slávy.

Učitelé tvůrčího psaní obvykle s úsměvem na rtech říkají: “Psaní je 5 % talentu a 95 % dřiny.” Ale je to pravda?

Po úspěšném článku Řekněte mi: Proč píšete? přichází další záludná otázka:

Jak se pozná talent? & Myslíte si, že je ke psaní vůbec potřeba?

A ještě než vás poprosím o váš názor, opět jsem na internetu našel pár zajímavých odpovědí:

Anonym: Ten, kdo není publikován, nemá talent.

L. T. Host: Jednoduchá odpověď – nedá se to 100% poznat.

Bill Mabe: Budu mít asi blbou otázku: “Koho to zajímá?” Kdo chce psát prostě píše.

Gringo: Talent na psaní neexistuje. Je to otázka vývoje, času a tvrdé práce (trochu v jiném poměru u každého člověka).

Ink: Talent je minimálně 10.000 propsaných hodin.

Takže – co si o tom myslíte vy (odpovídejte, prosím, dole v komentářích)? ;)

12 komentářů

  1. Joa 30. 1. 2011 – 19:27

    Jak se pozná talent? Hm, to není zrovna jednoduchá otázka. :-) Prostě se to pozná. Děj hladce plyne, nikde žádné kostrbaté výrazy, čtenář si neřekne:”Co to má zatraceně znamenat?”, nepřestane číst, dokud nedočte poslední stránku. Nedostatek talentu ale podle mě nic moc neznamená. Jestli talentovaný člověk nemá dostatečně pevnou vůli na sobě pracovat, je mu talent naprosto k ničemu. Naopak ti, ze kterých nebudou novodobí Hemingwayové či Tolstojové, ale jsou ochotní za každou cenu na sobě pracovat, mohou nakonec docílit lepšího výsledku. Zkrátka a dobře, je to relativní. :-)

  2. slíva 30. 1. 2011 – 21:47

    Nepozná. Tedy alespoň podle mně. Můžete psát jako Pánbůh, ale když Vám to bude ležet doma v šuplíku, nikdo si to nepřečte a tím pádem to nikdo neocení…soused od vedle, co jen tak škrabe, ale byl ve správný okamžik na správném místě, vydává jednu knihu za druhou a lidé ho kupují a chválí…nehledě na to, že co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému…a když Vás smete (nebo povznese) nejuznávanější kritik světa, máte prohráno (nebo vyhráno)…v umění žádná staticky měřitelná kriteria neexistují, není to o tom, jestli vážíte 75kg nebo 175kg. Je to o tom, zda-li Vás to baví, nebo těší, nebo přináší spoustu peněz, nebo co já vím. Jisté je jen jedno: že nic není jisté…

  3. tasselhof 30. 1. 2011 – 22:04

    Talent? Dovolím si parafrázovat jednu větu, co jsem slyšel o IQ: Talent je jako vlastnictví ostrého nože. Když s ním necvičíte, tak vám je “když je potřeba” zcela k ničemu, protože s ním neumíte zacházet.

    Talent se pozná hlavně tak, že ke psaní daný jedinec “utíká” – a třeba čas od času si napíše něco, aby sám sebe překvapil.

    Já jsem se sám sebe rozhodl překvapit knihou :) Jsem zapsán do online kurzu a tajně doufám, že se mi to podaří. Jednoznačně děkuji za to, že jste mi dodal sebevědomí!

  4. slunko 31. 1. 2011 – 13:49

    Osobně si myslím, že talent “na psaní” je stejný jako talent třeba na vaření. Máme v rodině dvě ženy. Zatímco jedna vaří tak, že je to poživatelné a člověk po jídle přestane mít hlad, ta druhá je ze stejných ingrediencí a ve stejném časovém horizontu schopná vytvořit kulinářský zázrak. A ještě ji to baví a stabilně vymýšlí nějaké nové recepty.

    Dřív jsem taky nevěřila, že talent “na psaní” existuje, ale po té,co čtu nějaký ten pátek různé blogy, změnila jsem názor. Někteří lidé dokážou psát tak poutavě a zajímavě, že mě to nutí číst je dál a dál. A jsou to třeba maminy na mateřské se základním vzděláním. A někdy čtu někoho, kdo se psaním prakticky živí a stojí to za houby. Může to být gramaticky správně jak chce, ale věty drhnou jako písek.

    Takže suma sumárum – talent “na psaní” buď je nebo není, ale pokud ho někdo nemá a přesto píše a píše až s vypíše, může se prosadit a na druhou stranu kdo talent má a necvičí ho, může se akorát zahrabat. Staré známé – talent pomůže, ale schopnost denně pracovat rozhodne.

    PS Moc se mi líbil komentář tasselholfa o ostrém noži. Tak to přesně cítím.

    1. René Nekuda 31. 1. 2011 – 14:52

      Děkuji za krásná slova. Myslím si, že to vystihuje mnohé a celkem bych se pod to i podepsal. ;)

      Má ovšem někdo jiný názor?

    2. Pavel Lukavský 1. 2. 2011 – 05:20

      Talent?! Talent, talent znamená vidět, talent znamená cítit a naslouchat, talent znamená milovat lidi a život. Psát znamená pracovat.. Bože, jak jen já jsem línej ..

  5. Ange 2. 2. 2011 – 20:53

    Nevím. To je těžká otázka. Nesouhlasím s těmi, co říkají, že talent k psaní není třeba. Ale pravda je, že ten, kdo chce, prostě píše. Dobrá. Ale stejně… nevím. Podle mě je talent potřeba. Nějaký určitý cit, který vám pomůže dát do povídky kousek sebe a který vám řekne: ,,Ano, tohle je hezké.” ,,Hele, ne. Tohle bys měl změnit.”
    Talent je důležitý. Nemyslím si, že jeho potřeba jen pět procent. Je ho potřeba více. Alespoň 15%. Ale tak jako tak, největší zásluha na úspěšné povídce je opravdu ta ,,Dřinda,, (s velkým D).

  6. Janek 2. 2. 2011 – 21:02

    Krátce jsem publikoval na jednom nejmenovaném českém literárním serveru, než jsem pochopil, že tamní kritikové nejsou lidé předurčeni k posuzování něčí práce. Jejich kritiky byly až příliš často ovlivněny tím, jak se vyspali. Tam jsem měl příležitost číst práce desítek těch, jež měli vůli, ale chyběl jim talent. To bylo naprosto zoufalé. Neumíte si představit, jak špatně někteří lidé píší (nemám na mysli gramatiku). No ale dobře. Píší mizerně, leč rádi. Psaní milují. Dobře.
    Něco jako talent samozřejmě existuje a pozná se podle toho, že čtený text nezní jako shluk jakési sdělení říkajících hlásek a slov a vět, nýbrž jako ucelený příběh, který ve čtenáři probouzí emoce. Prostá slova metamorfují v mnohem vyšší a vyspělejší celek, v příběh, který nevnímáme jen onou logickou částí našeho já, kterou čteme recepty na bábovku nebo jízdní řády.

    1. René Nekuda 2. 2. 2011 – 21:58

      Milý Janku, Vaše definice “talentu” se mi moc líbí. Děkuji za ni.

  7. Marky 24. 2. 2011 – 22:18

    Můj názor na talent ke psaní je, že je určitě potřeba. Pokud ho spisovatel nebude patřičně rozvíjet častým psaním, je mu v podstatě k ničemu, ale stejně ho je jako ke každé tvůrčí profesi zapotřebí. Když člověk posuzuje různé texty, brzy zjistí, že ten, kdo nějaký talent má, může napsat třeba pět stránek úplně o ničem, a lidé je stejně budou nadšeně hltat a vůbec jim nepřijde, že vlastně nečtou o ničem podstatném. Pokud naopak někdo, komu talent chybí napíše stejný počet stran s dokonalou zápletkou a rozmyšleným dějem, může se klidně stát, že čtenář dílko odloží nedočtené.
    Ovšem stejně jako každé umění, i psaní je subjektivní. Každému z nás se líbí něco jiného. V paralele s výtvarným uměním, někdo se nemůže vynadívat na postmodernistická díla a jiný nad nimi jen opovržlivě ohrne nos.
    Takže můj verdikt zní, že talent je zapotřebí, a vnímavý čtenář pozná, jestli jsou řádky pracně vypocené, nebo se napsali tak říkajíc samy. Ale jenom talent nikdy nestačí.

  8. dana malkova 12. 9. 2012 – 12:26

    talent je dle mého názoru nezbytný předpoklad k poutavému čtení

    Talent je barva v obrazech, bez nichž se nedá malovat, pokud má být výsledkem barevný obraz.

    z vlastní zkušenosti:
    Rozhodla jsem se napsat knihu, protože vím, že talent mám a mám i co sdělit.
    Myslím si, že
    to mohu takto tvrdit, protože se znám již přes 40 let. Kdybych neměla talent na psaní a malování, tak už nevím, na co bych ho měla mít. Pracuji v ekonomické sféře a jsem velmi špatná pracovicnice, jen trochu své výsledky vylepšuji svou píli a ochotou. V těchto dnech mně navštívila paní Odvaha a řekla mi: “Účetnictví už dělat nebudeš, neumíš to, jsi mimo mísu”. A tak jsem začala za pomocí Reného berliček psát. Mám už pár stránek a četla jsme je 16-leté dceři před spaním, která naštěstí usnula dřív, než jsem posháněla své papíry a koncepty. Tak jsem si to dílo přečetla aslepoň sama nahlas.
    Hrůza a děs ! Plno krásným slov, plno krásných obratů, ale to, co je protkávalo nebyla poutavá niť, byl to šmodrchanec uzlíků a nesmyslných obratů. Mému talentu chyběla píle a vypracovanost, je to ještě na alespoň 6 let broušení a pilování. A chce to POKORU a TVRDOU DŘINU.

  9. N. 14. 12. 2016 – 21:32

    Talent je jako správný parfém. Není to jen voňavá voda. Je to směsice různých přísad, které dohromady tvoří něco úžasného.
    Je to vášeň, zápal, radost, požitek, chuť se v daném oboru zlepšovat…
    Stejně jako parfémy i talenty se skládají každý z jiných přísad, ale na stejném základě. Každý je jiný a přesto se vždy najde někdo komu vyhovuje. Je nezopakovatelný a výjimečný.
    Přestože je mi 14, už jsem rozeznala různé druhy talentů. Víří kolem nás jako duha, stačí se po ní porozhlédnout a hned nakoukneme do barevného světa umělců…

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *