Zpomalení

Všichni někam spěcháme. Na místech jako nákupní centrum, stanice metra či vchod do budovy, kde pracujeme, se zrychlujeme, nestíháme, běžíme a narážíme do lidí.

O kolik zajímavých informací a klidu kvůli tomu přicházíme?

Vyzkoušejte se mnou následující týdenní cvičení, které ode dneška začnu aplikovat ve svém životě:

V momentě, kdy máte nutkání se zbytečně zrychlit, jděte (jeďte) jako ten nejpomalejší člověk před vámi.

V praxi to znamená například sejití schodů do metra po boku staré důchodkyně nebo brouzdání po nákupním centru tempem zapovídaných maminek s kočárky.

Nemějte při tom výčitky svědomí, užívejte si to, dívejte se okolo, relaxujte a naslouchejte svému okolí.

Pevně věřím, že i kdybych vyloženě spěchal, neušetřil bych více než několik málo minut. A když už spěcháte, jdete většinou už pozdě, takže přijít o 10 nebo 20 minut po termínu smluvené schůzky nehraje až takovou roli.

Zkuste to se mnou a uvidíme, co se stane…

Domnívám se, že si to všichni pořádně užijeme! ;)

Pošlete tento článek dál…

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on email
E-mail

Pojďte tvořit!

Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům… :) 

5 myšlenek u článku „Zpomalení“

  1. Fajn článek. Ale co takhle napsat něco o tom, jak je třeba pro delší příběh trochu uvolnit napětí. O tom, jak je důležité např. v knize ZPOMALIT – nevalit na čtenáře tolik akce a nechat ho meditovat nad příběhem. To by mě zajímalo :-).

  2. Nesnáším, když musím spěchat. Proto ze sebe dělám důchodce kdykoli to jen jde a vstřebávám okolí. Je to fajn, každý by to měl zkusit.

  3. Nikdy nespěchám – zkrátka jen chodím rychle. A dělá mi dobře ta představa, kolik ostatní lidé ztratí času s jejich hlemýždím tempem :-)
    Já si pak raději doma lehnu.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *