Domů / Blog / Články / Tvůrčí psaní / Cvičení: Riskování

Cvičení: Riskování

Cvičení: Riskování

„Pište o tom, co dobře znáte.“ » to je jeden z častých tipů tvůrčího psaní, který má bezesporu své opodstatnění. Nicméně spisovatel by měl umět uvěřitelně zpracovat i věci, postavy a události, které nezná nebo je přímo nezažil.

Zadání cvičení: Zkuste si vymyslet nějakou zajímavou událost, o které bezpečně víte, že byste ji nikdy nemohli zažít. Nyní ji zkuste převyprávět ze svého úhlu pohledu v 1. osobě přítomného času (tj. právě teď se to děje přímo vám). Buďte co nejvíce detailní a snažte se zároveň působit uvěřitelně.

Úspěšnost si můžete ověřit u svých kamarádů či známých (případně na zdejším fóru o psaní).

Umíte popsat i věci, které jste nikdy nezažili? Vyzkoušejte si to!

TIP: Více cvičení tvůrčího psaní najdete tady.

Už odebíráte zdejší inspirativní newslettery?

Mohlo by vás ještě zajímat…

4 komentáře

  1. Cítím, jak mi po čele stéká krůpěj potu a srdce mi bije tak hlasitě, až mi duní v uších. Ještě poslední kontrola upevnění lana na karabině a mohu udělat ten krok. Spíše to bude skok do prostoru. Připadám si jako doktor před náročnou životní operací. To je tou bílou barvou, která převažuje na mém oblečení a hodně dělají i rukavice, které schovávají modře nalakované nehty. Displej na manžetě pravé rukavice mě informuje, že mám kyslíku dost na 3hodinovou práci. Jdu na to! Otvírám bezpečností uzávěr bočních dveří modulu. V duchu si počítám – jedna – dva – tři a odrážím se oběma nohama od prahu dveří. Cítím, jak mé tělo plave v prostoru. Mým očím se naskytne nádherný pohled na Zemi. Na chvíli se zasním. Naše planeta vypadá jako barevná kulička v nekonečném vesmíru. Opět kontroluji čísla kyslíku na manžetě skafandru. Lanem se přitáhnu blíže k poškozenému plášti vesmírného modulu. Jsem astronautka se specializací na operace vesmírných lodí.

  2. Zima mi zalézá pod nehty a s posledním vypětím dělám další a další krok. Dech mi nestačí a síly ubývají. Bylo to tak bláznivé, čeká mě ještě cesta zpět. Ač nesu v batohu jen opravdu nutné věci, během posledních kroků tolik ztěžkl. Už jen pár kroků a stojím na vrcholu, všude mlha, silný vítr a sních.Jen matně vidím obrysy svého parťáka. Oba se smějeme, ale radost necítím vůbec žádnou, tak takto jsem si dosažení vrcholu nepředstavovala. Foto a míříme zpět. Sanžím se překřičet vítr, ale nerozumíme si ani slovo, musím věřit, že všechno dobře dopadne.

  3. Třese se mi hlas. Potí se mi dlaně. Zavřu oči a snažím se zhluboka dýchat. Jsem v pohodě. Jsem v pohodě. Opakuji si znovu a znovu. Cvičila jsem si to mnohokrát. Mávnu rukou. Rozevře se opona a já stojím na osvětleném jevišti. Sál je plný. Utichne, sotva se na mě obrátí světla reflektorů. Moderátor do mikrofonu praví: „Dámy a pánové, přichází první česká prezidentka. Potlesk prosím.“ Lidé vstávají, tleskají. Zdá se, že nadšení je upřímné. Konečně ze mne spadnou všechny obavy. Usmívám se a dokonce maličko zamávám. Tahle role se mi bude líbit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *