Ano, setkal jsem se s pár lidmi, kteří hrdě prohlašují, že milují psaní. Jsou to většinou upřímní, šťastní lidé, kteří září ve tmě. Jenomže většina dlouhodobě aktivně píšících tvorů by pravděpodobně občas řekla: „Nemůžu říct, že bych psaní vyloženě miloval(a).“

Se mnou je to stejné. Dobře, možná je to trochu silné tvrzení, ale skutečně nemohu s čistým srdcem prohlásit, že bych psaní celý svůj život miloval.

Existují chvíle, kdy to tak je, ale pak přijde řada i na negativní stránky psaní (a těch není skutečně málo). Přesto ho mám rád, dokážu se s ním poprat a dokážeme spolu nějakým způsobem kooperovat.

Ale…

…při psaní musíte vydržet spoustu nesympatických věcí; například:

  • Dlouhé hodiny nepřítomně hledět do monitoru počítače.
  • Prosedět si zadek v křesle.
  • Přijmout skutečnost, že vaše slovní zásoba je… ehm… jak se to říká?
  • Čekat na inspiraci.
  • Potlačit pochyby, které by z vás udělaly totálně apatického člověka.
  • Neumyté nádobí, špinavé oblečení.
  • Přátele, kteří vás nechápou.
  • Přátele, kteří si myslí, že jste blázen.
  • Přátele, kteří si myslí, že vám rozumí, protože ve třetí třídě dostali za svoji slohovou práci jedničku s hvězdičkou.
  • Doufat, že z vás vaše kniha udělá milionáře.
  • Další spisovatelský úspěch.
  • Další spisovatelský neúspěch.
  • Bolesti zad a kapky do očí.
  • Vlažné kávy, staré pečivo.
  • Vymýšlení výmluv, proč zase nejdete místo psaní raději spát.

A to je jenom ukázka, pouhý vhled do každodenních problémů, které musíte neustále řešit!

Buďme tedy k sobě upřímní – můžete po tomhle všem říct, že skutečně milujete psaní?

Hmm? Co, co, co?

Jo.

Já taky. (A pomalu začínám zářit ve tmě.) :)

15 komentářů

  1. Jan Konečný 20. 1. 2013 – 15:33

    Úplně mi mluvíte z duše. Když si to všechno uvědomím, divím se, že jsem vůbec dopsal svou první knížku. Má cca 500 stran a při každé z nich jsem mi dvě tři nesympatické věci zněly v hlavě. ;)

    1. René Nekuda 20. 1. 2013 – 16:26

      Díky za potvrzení. ;)

    2. Jan Konečný 20. 1. 2013 – 16:33

      Kdesi jsem četl, že mezi spisovateli je nejvíce alkoholiků než v kterékoli jiné profesi. Nevím, zda je to pravda, ale možná se tak vyrovnávají/vyrovnáváme s pochybnostmi. U každé další knihy si asi většina (těch pokornějších) autorů říká, zda ta minulá nebyla jen náhoda.

  2. Markéta Růžičková 20. 1. 2013 – 19:22

    Noo, ale na druhou stranu – kdybychom to psaní nemilovali (alespoň dostatečně), nikdo by nepsal. Ale je pravda, že pro lásku se musí trpět, jinak by zase psali úplně všichni. ;-)

    1. Jan Konečný 20. 1. 2013 – 22:15

      Chtěl jsem zformulovat nějaký příspěvek o lidech, kteří jsou schopni napsat knihu, která není přijímána jako kvalitní literatura. Prostě napíšou velice podprůměrný kousek. Překonávají tyto pochybnosti snáze nebo mají okolí, které je více povzbuzuje? Ale možná je to jen část pravdy, protože kdo je soudce? Kdo určuje, co je a co není kvalitní? Nějak mi v té úvaze něco chybí. ;)

  3. Jitka 28. 1. 2013 – 16:33

    Psaní mě naplňuje. A něco takového nelze nemilovat :) .
    Zajisté jsem si prošla jistými obdobými, kdy mě to bavilo víc a kdy míň, znáte to – říká se tomu puberta. Ale čím usilovněji v poslední době tvořím, o to hůř bych si už dokázala představit svůj život bez psaní. Co by beze mě chudáci mé postavy dělaly :D *

    (*když jsme u tématu problémy a psaní, nevím jaké i/y – ti chudáci, nebo ty postavy dělali/y)

    1. Jitka 28. 1. 2013 – 16:36

      A samozřejmě obdobími :D :D musím se naučit po sobě věci číst dřív, než je odešlu. Řeším blbosti a dělám hrubky hodné dítěte druhé třídy :D

    2. René Nekuda 28. 1. 2013 – 21:15

      V pohodě. :) Děkuji za zajímavé komentáře!

    3. Jitka 29. 1. 2013 – 10:46

      Děkuji, ale i tak se stydím, že mi něco takového vůbec naskočilo pod prsty :D Obvykle si na tom zakládám. Nicméně jsem ráda, že aspoň obsahově to oslovilo. O to jde nakonec především :)

  4. Janek 5. 2. 2013 – 19:05

    Nenávidím psaní! Ale nějak si nemůžu pomoct. Asi jsem nemocnej.

  5. Meggy Adfectus 20. 7. 2013 – 09:41

    Trefné, přesto vše, ano, když ,,to” miluješ – není co řešit… :-))

    1. Meggy Adfectus 20. 7. 2013 – 09:44

      Když nad tím tak přemýšlím, jsou momenty, kdy třísknu monitorem ňotasu, vypiju kafe, nezvednu známému telefon a nechápu sama sebe, proč teda ku** vlastně píši, když teď nepíši? :-D Uf, nutíš mě k úvahám….

  6. Shyinea 20. 7. 2013 – 13:32

    Psaní miluje každý, kdo dělá tvůrčí psaní … proč by to jinak dělal, že? :) Já osobně mám doby, kdy psaní úplně vypustím z hlavy a věnuji se jiným věcem a doby, kdy mám v hlavě tucet nápadů a nemůžu se rozhodnout, který napsat dřív. Teď jsem v tom druhém období …

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *