Máte touhu napsat povídku? Potřebujete to rychle, nebo nevíte jak na to? Pak vězte, že bez dobrého začátku se nechytnete. Úvod je start do děje, který když pokazíte, ztratíte většinu netrpělivých čtenářů. A těch trpělivých je jako šafránu. Takže hurá do trochy teorie. ;)

Základní stručná charakteristika povídek

Jako první bod před tím, než začnete, je důležité uvědomit si, jak literární útvar zvaný „povídka“ vůbec vypadá:

  • zvláštní důraz klaďte na rychlý vstup do děje
  • obecně by se dalo říci, že povídka je omezená svojí délkou a počtem scén a postav
  • často se zabývá pouze jedním problémem
  • v textu by se měly objevit pouze detaily, které jsou pro celý příběh vyloženě nezbytné
  • obvykle se vztahuje jen na krátké časové období

Pochopitelně existují výjimky a drobné odlišnosti. My se ale zaměříme na ten základ. Když zvládnete stavět na těchto „hodnotách“, můžete si pak obhájit jisté kroky stranou. Je to podobné jako se stavěním domu – když máte dobré základy, unesou vám kdejakou šílenost, kterou si tvořivý architekt vymyslí. Ale bez nich to prostě nejde.

Příprava

Před prvním písmenem, které nanesete na pomyslný papír, byste měli mít v hlavě urovnáno pár názorů a myšlenek. S jasnou představou bude celý proces mnohem rychlejší a kvalitnější.

•    VYTVOŘTE SI ZÁKLADNÍ SEZNAM – Načrtněte si drobné charakteristiky hlavních postav, emocionální rovinu příběhu, osnovu děje atd. Dejte si s tím trochu práce, ale buďte struční. Nechte si jistý prostor pro samotnou tvorbu – v průběhu psaní vás jistě napadne spousta jiných souvislostí a vylepšení. Základní seznam je jenom ta nejnutnější kostra celé povídky; svaly a orgány přidáte až potom…

•    NAPIŠTE SI SEZNAM NĚKOLIKA OKAMŽIKŮ ZE SVÉHO ŽIVOTA – Řekněme, že píšete o dovolené v Thajsku, i když jste tam nebyli. Najděte si pár zajímavých momentů a zážitků ze svého života, kterými svou povídku obohatíte (nemusí to být přímo z Thajska, stačí i naše Máchovo jezero). Vzpomeňte si alespoň na tři zážitky a o každém napište jeden odstavec (max. 50 slov). Tím zároveň začnete budovat stylovou rovinu povídky a dodáte jí první známky života.

•    UTŘIĎTE SI HLAVNÍ TÉMA – Doprostřed prázdného papíru napište jedno slovo, které má celou povídku vystihovat. Pak toto slovo rozvíjejte dalšími, které různě pospojujte a opatřete šipkami, abyste na první pohled věděli, odkud kam vedou vaše myšlenky. Použijte ten papír pro cokoliv, co vás v souvislosti s povídkou napadne – obrazy, jména, zvraty, metafory, synonyma či zvláštní styl řeči některé z postav. Tento chaotický seznam si projděte a proškrtejte vše nadbytečné. Škrtání hodně bolí (opravdu; až moc dobře to znám z vlastní zkušenosti), ale v tomto literárním útvaru je víc než nezbytné!

•    MĚJTE PO RUCE ZÁPISNÍČEK – Během psaní si dělejte poznámky. Pokud vlastníte svůj umělecký zápisníček, prolistujte si ho. Jestliže ho ještě nemáte, měli byste začít uvažovat nad jeho pořízením; odkaz je zde: Umělecký zápisníček je Vaše nejlépe úročená myšlenková investice.

Write

První odstavec

První odstavec jakékoliv povídky je jedna z těch nejvíc důležitých části. Je to skutečně první věc, se kterou se váš čtenář setká. Když ho nezaujme, pravděpodobně povídku odloží. Když ho překousne, nebo ještě lépe když ho hodně zaujme, máte téměř vyhráno.

A kdybychom si měli celou strukturu rozebrat ještě podrobněji, tak zase výhradním místem prvního odstavce je jeho první věta. Nepodceňujte ji, je to opravdu velmi důležité místo!

Do úvodní části povídky vložte napětí, zvrat, akci, vzrušení, tajemství a jistou dávku bezprostřednosti (pochopitelně, že se vám tam nevejde všechno; ale čím víc, tím líp).

Otevřel jsem okno a venku svítilo slunce.

To je velmi špatná úvodní věta. Je suchá a omletá. Museli byste se hodně snažit, abyste čtenáře na takový text nalákali. Pamatujte si, že i kdyby byl zbytek stokrát lepší, než první odstavec, pravděpodobně si vaši povídku nikdo nepřečte. Opačná varianta je už mnohem lepší, i když správně by mělo být všechno v rovnováze.

„Cvak,“ ozvalo se náhle obývacím pokojem po dvouhodinovém křiku a sténání nanebejdoucích osob z krvelačného filmu.

I když tato úvodní věta není zrovna reprezantativní, z praxe vím, že funguje. Je z mé povídky „I andělé existují!“ a hned ze začátku vyvolává jistou touhu, co bude dál. Čtenář neví, co se děje. Cítí napětí; něco není úplně v pořádku. A také že není! V průběhu děje se můj hlavní hrdina potká s andělem, podivuhodným inspektorem, který má na Zemi zjistit pár informací.

V pokračování vašeho psaní se zaměřte na rozvíjení počáteční situace a popisu hlavních postav. Uveďte svého čtenáře do děje a připravte si cestu k nějakému zajímavému zvratu, který by ho překvapil.

Možná zde uvedené informace nejsou nové a možná nejsou ani inovativní. Ale pevně věřím, že zopakování si a uvědomění si důležitosti začátku jakéhokoliv příběhu může být prospěšné i pro zaběhnuté autory (a určitě pro ty začínající). Osobně jsem napsal již celkem hodně povídek, ale i přes to mi to někdy ujede a v některé z jejich revizí je počátek to, co přepisuji. A vlastně to není jenom suchá teorie, díky veřejným autorským čtením jsem si ji nesčetněkrát ověřil v praxi. Opravdu to funguje, 100%!

Máte i vy podobnou zkušenost? Co si o tom myslíte? ;)

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

5 komentářů

  1. Jana W. 16. 10. 2009 – 13:49

    Jsem moc ráda, že jsem našla tak podrobný návod o tvůrčím psaní (i když toto se týká „pouze“ úvodu), kterému navíc i rozumím! Celkově bych ráda pochválila tyto nové stránky. Líbí se mi tu!

  2. katyka 4. 1. 2012 – 22:39

    Ani neviem, akým zázrakom som sa preklikala až na túto stránku, ale som rada, že sa tak stalo :D Idem prelúskavať ďalšie rady na kreatívne písanie :)
    btw: začína sa mi to tu páčiť…

    1. René Nekuda 26. 6. 2012 – 14:58

      Děkuji, to mám obrovskou radost! ;)

  3. Seinso 11. 2. 2013 – 14:30

    Děkuju, jsou tady přesné a podrobné instrukce, přesně to co člověk očas potřebuje. Můj úvod je legenda, která se vztahuje k příběhu. Nevim sice jestli je to dobře, ale neobejde se to bez ní :(. jinak ještě jednou díky za krásný článek :)

  4. Š.Kopová-Baboráková 8. 5. 2013 – 02:53

    Děkuji za přínosné rady, povídky miluji, ale nikdy mě nenapadlo, jak důležitá je právě první věta i když je pravda, že pokud je nezajímavý a nudný začátek, dál nečtu :)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *