Kreativní stránky jsou výborným cvičením pro napojení se na tzv. vnitřního umělce a pro sžití se sám se sebou. Je to i jistý způsob meditace a nemusí být užitečný jenom pro psavce!

Na druhou stranu se vyžaduje jistá kázeň a pravidelnost – s Kreativními stránkami je to zhruba stejné jako s posilováním (pokud cvičit nebudete, nebo budete cvičit velmi málo a nepravidelně, tak z toho pravděpodobně nic mít nebudete).

Tohle praktické cvičení jsem si nevymyslel – našel jsem spoustu známých osobností, které dělají více méně totéž, co vám zde popíši. V podstatě jde o to, že každé ráno (a to KAŽDÉ zdůrazňuji!), co nejdříve po probuzení, napíšete alespoň 2.000 znaků textu (tenhle počet doporučuje Ray Bradbury; Julia Cameronová uvádí tři strany).

Ovšem pozor! Nemá se jednat o dokonalou kompozici, živé postavy, novelu kandidující na nobelovku apod. (i když proč ne, že?) Jde pouze o zapsání ranního toku myšlenek. Vůbec nad tím nepřemýšlejte, pouze pište. Nehleďte na gramatiku, bolesti, bloky – ten ranní čistý papír je pouze váš. Pište jenom to, co vám zrovna proudí v hlavě (a pokud vás opravdu něco bolí, napište to tam). Co se vám zdálo? Co váš štve? Koho máte rádi? Co všechno budete muset dneska udělat? Že se vám nechce se psem? Napište to! O počasí, práci, babičce… Prostě o čemkoliv!

Pozor číslo 2! Kreativní stránky si po sobě nečtěte! Po dopsání papír odložte, zmačkejte nebo zahoďte. Jakmile nebudete vědět, co psát, skončete. Někteří spisovatelé doporučují přece jenom tyto texty uchovat a po delší době (např. půl roku) si je projít a nalézt tam naše pocity, strachy a nevyřešené problémy. Kreativní stránky jsou totiž osobním deníčkem vašeho podvědomí.

Pozor číslo 3 (poslední)! Nikomu nedávejte Kreativní stránky číst. Nebudu zde rozepisovat, co všechno hrozí, ale ten ráno popsaný papír skrývá hodně z vás. Možná až nebezpečně hodně i pro vás samotné (proto bychom si je po sobě neměli číst) a v rukou další osoby mohou způsobit spoustu bolesti. Nechci dělat kázaní, nikdo vás nebude kontrolovat, ale toto dobře míněné upozornění si prostě neodpustím…

A k čemu mi to bude?

Ano, to je správná otázka. K posílení vašeho psaní. Už se nebudete bát vyjádřit své pocity. Vzhledem k tomu, že brzy ráno máme čistou hlavu, komunikujeme tak s vnitřním umělcem, múzou, intuicí či jak to chcete nazývat, mnohem snadněji. A hrát si s tím, zkoumat se zevnitř a posilovat svou vnitřní kreativitu je možné např. právě díky těmto stránkám. Možná je to časově náročnější (ale 15 minut ráno ještě není moc); na druhou stranu si myslím, že vzhledem k výsledkům to za to stojí!

Dále se mě někdo ptal, zda-li to zvládne. Jasně že ano! Na tom není nic těžkého. Při práci na Kreativní stránce jste jenom sami se sebou. Nic vám nehrozí a nic vás neomezuje. Nebojte se toho! Udělejte si ze psaní stránek rituál. Ranní káva, nebo čaj (příp. cigárko), roztáhněte závěsy a pište! (Ale zase to moc neprodlužujte – čím dříve po probuzení, tím lépe.)

Pořád tady uvádím “Pište!”, ale pokud psát nechcete, mám pro vás alternativu. Malujte! Nebo si něco brnkejte na kytaru! Sice to není ono, ale namalovat každé ráno jeden náhodný obrázek zákonitě musí mít podobný účinek jako psaní. I když se Kreativní stránky (psané) doporučují pro všechny umělce. Nechám to ale na vás… ;)

Tak abych to shrnul – Kreativní stránky vám mohou pomoci pročistit cestu k vnitřnímu umělci (múze, intuici). Ovšem chce to trochu disciplíny a pevnou vůli. Vyzkoušejte si je třeba na měsíc (kratší doba asi nemá smysl) a sami uvidíte. Já je mohu jen a jen doporučit!

Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

4 komentářů

  1. Eva Blazkova 29. 9. 2009 – 04:17

    Obcas delam neco podobneho, neni v tom zadna pravidelnost, nekdy si takhle pisu po probuzeni, nekdy behem dne, proste „vzdycky“, kdyz me neco napadne a ja citim, ze je to pro me nejakym zpusobem dulezite. Musim rict, ze tim, ze uvolnim sve emoce at jsou jakehokoliv smeru na papir, otevre se mi tim mozek, rekla bych okyslici a ja muzu nad danou veci premyslet ci pracovat dal, protoze si prave ulevim na papir a tim vim, ze to nemohu „nikdy“ zapomenout!

  2. Simona Hansal 18. 6. 2010 – 09:22

    Ranni stranky pisu pravidelne a nedam na ne dopustit. Je to uzasny nastroj, jak vycistit hlavu, uvedomit si, co me trapi, kde me tlaci pata a cim se uvnitr me bytosti SKUTECNE zabyvam. Vsem doporucuji! Moje inspirace: Julia Cameron, Umelcova cesta.

    1. René Nekuda 26. 6. 2012 – 15:43

      Děkuji – potvrzení z osobní zkušenosti je vždycky důležité! ;)

  3. Hanka Oravcová 2. 9. 2012 – 00:07

    Jsem jak v Jiříkově vidění. Tyhle stránky jsou tak nabité, že si připadám jak dítě v cukrárně – nevím, co dřív :-)
    Ale – i tohle zkusím.

    Z vlastní zkušenosti rozhodně souhlasím, že problém oslabuje – když ho vyslovíme. Babičky to věděly už před námi (sdělená starost – poloviční starost :-) A není to překvapivé: vyslovit, co nás trápí – je jako se toho dotknout. Což chce odvahu – a odvaha může protivníka i zastrašit.

    Když narovnáme záda a nastavíme hruď, sice vyrosteme jen o pár centimetrů – ale přesto se najednou zdá, že on zas tak děsivý a nepřemožitelný není. Asi že se o stejný počet centimetrů zmenšil? :-)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *