V padesátých letech minulého století proběhl v Seattlu obrovský poprask – lidé začali hromadně nacházet na předních sklech svých automobilů drobné oděrky.
Ihned se objevilo několik teorií, které tento tajemný jev vysvětlovaly. Od kyselých deštů až po atomové testy Ruské federace.
A kvůli některým bizarním vysvětlením vypukla panika, která se velmi rychle šířila. Čím více řidičů zkontrolovalo své přední sklo zvnějšku, tím více jich také zmíněné oděrky našlo.
Pověřený tým odborníků tuto záhadu důkladně prozkoumal a zjistil, že oděrky nejsou žádným novým fenoménem. Jejich překvapivé sdělení znělo, že malé škrábance na předním skle jsou naprosto přirozené a že se objevují s běžným používáním auta.
Tato již historická událost nám může v mnoha situacích velmi pomoci. Ukazuje nám, co všechno přehlížíme „jenom“ tím, že se na věci nedíváme z druhé strany. Pak totiž můžeme považovat za zcela ojedinělý jev něco, co tam bylo odjakživa.
Když jsou všichni uhranuti překrásným západem slunce, zkuste otočit hlavu a pokochejte se tlumenými odstíny modré a fialové ve stínem zahalené krajině.
Jestliže jste muž, podívejte se na svět – alespoň na chvíli – z ženského úhlu pohledu (obráceně to samozřejmě také platí).
Co kdybyste ze začátku ignorovali časově nejnáročnější část úkolu?
Co kdybyste na okamžik přistupovali k nejdůležitější části problému jako k té nejméně podstatné?
TIP! Znáte můj inspirativní e-book Učím se dívat a online Trenéra kreativity?
Použijte k prozkoumání světla temnotu:
- Co je na druhé straně vašeho úkolu?
- Jaký odstín to „něco“ vrhá na současnou situaci?
Tu a tam si připomeňte, že úspěch je přínosnější, jestliže jsme ochutnali porážku a že život je cennější, pokud jsme někdy byli blízko smrti.
Pohled z druhé strany nás toho může hodně naučit!