Slavní spisovatelé si osvojili různé zvyky, které jim měly přinášet inspiraci či je motivovat k dopsání rozepsaných knih. Každý, kdo si zkusil napsat vlastní knihu, ví, že její dokončení je běh na dlouhou trať a že múza někdy pěkně zazlobí (a složenky se pak záhadně kupí na stole).
Podívejte se proto na ne úplně obvyklé zvyky slavných spisovatelů. Časem třeba přidám další… ;)
Vladimír Nabokov
Nabokov používal poznámkové lístečky, které si schraňoval v malé krabičce. Snadno je mohl přeskládávat, což mu umožňovalo psát nelineárně. Údajně si je dával i pod polštář, kdyby k němu v noci náhle přišla inspirace. Prostě byl vždy připraven psát.
Jane Austenová
Jane Austenová se hodně starala o své postavy. Prý znala všechny možné detaily z jejich životů; a to i ty, které nebyly pro danou knihu důležité. Ve vzpomínkové knize její synovec Edward Austen-Leight prozradil: „Kdybyste se jí zeptali, řekla by vám opravdu hodně podrobností ze života svých postav.“ Chcete-li být jako Jane Austenová, podívejte se na „Jak dobře znáte svého hrdinu?“.
Ernest Hemingway
Ernest Hemingway v nejednom rozhovoru prohlásil, že se snaží každý den napsat alespoň 500 slov. Aby se vyhnul polednímu horku, psal ráno. Stejně tak vypozoroval, že k napsání jedné jeho ucelené strany rukopisu popíše zhruba devadesát jedna zbytečných stran, které později vyhodí. Ano, i pro něj psaní byla evidentně dřina.
Lewis Carroll
Autor Alenky v říši divů měl v oblibě specifickou barvu inkoustu. Když pracoval jako pedagog na Oxsfordské univerzitě, opravoval studentům jejich práce fialovou barvou. Tímto inkoustem prý i psal své beletristické knihy.
Honoré de Balzac
Tento slavný spisovatel pravděpodobně čerpal inspiraci z kávy. Při psaní si ji vychutnával prakticky celý den i noc, takže se odhaduje, že v jeden čas vypil i padesát šálků denně! Obhajuje to i tvrzení, že prý během psaní své Lidské komedie prakticky vůbec nespal. No není divu! :)
A na závěr mě hodně zajímá, jaké zvyky při psaní máte vy – podělte se o ně dole v komentářích. Díky moc a ať vám to dobře píše!
9 myšlenek u článku „Zvyky slavných spisovatelů“
Hlavně spousta téměř nečitelných poznámek, sešit s inspiracemi a nápady, různě proškrtaný a propojený spojovacími čárami. A v počítači program s nápady na povídky, které přijdou v budoucnu. Jinak ticho a klid u klávesnice a protože nejlepší nápady přicházejí před spaním, tak hned vedle polštáře něco na poznámky.
Ano, ano, každý to máme nastavené jinak (a to je vlastně dobře) – já preferuji při psaní hudbu. ;)
Vypozorovala jsem, že se mi nejlíp píše ve vlaku:-) Se sluchátkama v uších a dobrou hudbou k tomu. A úplně nejlépe ve vlaku, kde není wifi:-))) Jinak mám zvyk psát první konec, pak začátek a pak všechno mezi tím. Ale to už jsem říkala:-) A podobně jako Jirka mám v noťasu soubor s nápady na budoucí věci.
To je skvělé, spisovatelský zápisníček je úžasná pomůcka!
Michelle, myslím, že strach z přijmutí čtenářem se dá celkem lehce odblokavat. Již příští týden se tu objeví Bojovník s tvůrčím blokem. ;)
Děkuji za velmi inspirativní článek. Sice své psaní nepovažuji za nijak umělecké, ale musím přiznat, že mi přináší spoustu radosti. Myslím, že je opravdu dobré psát a psát a vypsat se. Nakonec možná člověk objeví i nějaký styl. Psaní může být o talentu, ale ve spoustě případů, jak je napsáno v případě Hemingwaye, je to dřina.
Ráda bych se zeptala, zda bude nějaký další článek o slavných autorech?
Milá Veroniko, ano, zcela určitě se tu v budoucnu podobný článek ještě objeví. ;)
Hudba. Ta mi hodně pomáhá. Podle tempa textu a prostředí vybírám hudbu. A samozřejmě poznámky – bez kousku papíru a propisky neodcházím z domu. Inspirace přichází kdykoliv. Co se stylu psaní týče, tak jsem sochařský typ. První nahodím základ a pak přidávám, ubírám, až dosáhnu čeho chci. Občas jsou to teda řádné galeje!
To je moc hezká reflexe. Mně taky hudba dost pomáhá. Díky za sdílení!