Být mladým spisovatelem znamená zažívat nejen potěšení a vnitřní naplnění, ale i útrapy, tápaní a zklamání. Proto jsem se pokusil sestavit seznam několika základních rad, které by vám měly pomoci zlepšit vaše psaní a úspěšně nastartovat vaši uměleckou kariéru:

Čtěte

Toto je velmi obvyklá rada a to z jednoho prostého důvodu: funguje! Čtěte všechno, co vám přijde pod ruku – od dávných klasiků až po moderní fikci. A pak pište. Protože když budete dělat tyto dvě věci (které stejně asi milujete), vaše psaní pak bude více přirozené.

Specializujte se

Později se třeba budete chtít ponořit do specializovaných knih o tvůrčím psaní nebo se přihlásit do nějakého kurzu psaní. Učiňte tak a nebojte se toho! Je potřeba znát zákonitosti literatury a její základní pravidla.

Poznámka: Nejjednodušší cesta je prohledat si zdejší archiv článků o tvůrčím psaní (viz odkaz Blog v menu nahoře). ;)

Vyhledávejte zpětnou vazbu

Ohlasy čtenářů nemusí být někdy příjemné, ale každopádně vždycky jsou užitečné. Každá připomínka a kritika má své opodstatnění. Doporučuji se ovšem vyhnout těmto dvěma základním skupinám nespolehlivých čtenářů:

  1. ohodnocení na literárních serverech,
  2. ohlasy od rodiny a blízkých přátel.

Místo toho raději zkuste kontaktovat některé nakladatelství, autora či editora; případně studenta literatury.

Pište srdcem

Takto začíná Joyce Carol Oates svoji esej nazvanou Pro mladé autory:

Nikdy se nestyďte za své téma a svoji vášeň, kterou do textu dáváte. […] Nenechte se odradit! Nenechte se strhnout kritickým myšlením a srovnáváním sebe sama se slavnými spisovateli. […] A opět zdůrazňuji – pište svým srdcem!

Veďte si deník

Každodenní psaní udrží vaši múzu na uzdě a prohloubí váš společný kontakt. Je důležité zbavit se psacích bloků a nebát se na papír vyjadřovat své myšlenky a pocity.

Používejte svůj šestý smysl

Jakmile vás příběh skončí ve slepé uličce, odprostěte se od něho a začněte si s ním hrát, zkoumat ho. Nechte si v hlavě odvyprávět různé varianty, kudy se mohl nadále ubírat, a váš šestý smysl vám zcela určitě poradí, která z nich je ta správná.

Čtetě si své texty nahlas

Čtení nahlas odhaluje rytmus, přirozenost, často se opakující slova a vlastně celé fungování a soudržnost textu. Naučte se proto svá díla číst nahlas!

A co si o tom myslíte vy? (Případně: Poradili byste mladým spisovatelům něco dalšího?) ;)

48 komentářů

  1. Marcel Kupka 28. 12. 2010 – 10:27

    Dodal bych radu zcela zásadní – pokud to s psaním knih myslíte vážně a chcete se jím uživit, nechte se zaměstnat v nějakém opravdu velkém nakladatelském domě… to funguje také velice dobře…

    1. Daniel Máslo 28. 12. 2010 – 10:53

      Ono to dnes snad ani jinak nejde…

    2. René Nekuda 28. 12. 2010 – 11:20

      Je to pouze jedna z cest (tzv. cesta nejmenší odporu), která v sobě ukrývá kromě této zmíněné výhody i spoustu nevýhod a omezení (bohužel). ;)

    3. Daniel Máslo 28. 12. 2010 – 11:55

      Pro neznámého a začínajícího autora je to jediná shůdná varianta. Nemá jméno, psaní ho neživí…

    4. René Nekuda 28. 12. 2010 – 12:29

      Milý Daniely, není.

      Stále ještě existují granty a sponzoři (viz vydání básnické sbírky Jana Těsnohlídka ml., který za ni dokonce v minulém roce obdržel Ortenovu cenu); obvyklá varianta zaslání rukopisu do nakladatelství (tuším, že to tak u své prvotiny Suť udělal taktéž oceněný Jonáš Hájek); různé literární soutěže (např. Cena Knižního klubu) či přes doporučení známého spisovatele (kniha Nahoře bez … a dole taky).

      Varianta, o které se tady bavíme, je pouze jedna z možných cest. Domnívám se, že všechny fungují stejně dobře.

      A pak je tu ještě jedna přísada, která ve světě umění funguje sice svébytně, ale až osudově – náhoda a náhodná setkání (= pravdivý oxymorón). ;)

    5. Bára Křepínská 21. 8. 2013 – 20:19

      Můžu se zeptat, nevíte jestli jde poslat příběh do nakladatelství ručně napsaný v sešitu, ne na počítači? Já toho vážně moc nevím, vzhledem k tomu že je mi 12, a na počítači kvůli zdravotním důvodům nemůžu psát. Jednou vydat knížku je můj sen :)

    6. Felix 14. 5. 2014 – 11:13

      To jde možná v Praze, ale jinde ne.

  2. Daniel Máslo 28. 12. 2010 – 12:35

    Tak já bych nevěděl kam pro grant nebo kde žebrat o peníze. Je fajn vědět, že mecenáši ještě existují. Přesto mi to přijde jako velmi trnitá cesta pro někoho kdo začíná.

    Ale já se v tom prostředí nepohybuji…

    1. René Nekuda 28. 12. 2010 – 12:40

      Moc děkuji za komentáře.

      Všechno se dá nějak zařídit, ale bohužel neznám univerzálně platné pravidlo. Chtít, hledat a makat na sobě ovšem platí vždycky.

      A ano, mecenáši umění stále ještě žijí (a poprvé se veřejně přiznávám, že taky jednoho mám). ;)

  3. Marcel Kupka 28. 12. 2010 – 13:23

    No, můj komentář, přestože pravdivý, byl vyřčen jako nadsázka… ono nechat se zaměstnat ve velkém nakladatelském domě není to samé jako nechat se zaměstnat jako třeba přidavač na stavbě (nic proti přidavačům)… ale pokud se člověk dostane do blízkosti těch, kdo o vydání či nevydání rukopisu rozhodují, je jeho cesta samozřejmě mnohem snadnější a umetenější…:)

    1. René Nekuda 28. 12. 2010 – 13:32

      :) Rozumím a souhlasím.

      Ale opět dodávám, že cest, jak vydat knihu, existuje mnohem víc (což z prvního komentáře moc nevyplývá). ;)

      Taktéž děkuji za podnětné ohlasy!

  4. Lenka 31. 12. 2010 – 07:54

    Přeji krásný den a chtěla bych se zeptat, zda kurz začal či ne. Objevila jsem Vás zcela náhodou a vzhledem k tomu, že mě nápad kurzu tvůrčího psaní docela zaujal, chtěla bych se o něm dozvědět něco víc. Předem děkuji za odpověď. Hodně štěstí v novém roce.Lenka

  5. Lukáš-P 1. 1. 2011 – 20:27

    Mám stejný dotaz jako Lenka . jinak musim pochvalit tuto stránku :D

    1. René Nekuda 3. 1. 2011 – 10:34

      Děkuji za pochvalu a odpověď najdete v předchozím komentáři Lenky. ;)

  6. Charles P.K. 3. 1. 2011 – 15:26

    Díky Tobě a službě http://www.ohlife.com jsem si začal vést svůj vlastní deník, tak doufám, že mi to pomůže.
    Píšu jen tak pro zábavu, ale chtěl bych se do toho dostat trochu více. Jde mi nejen o psaní, ale obecně o rozvinutí kreativity.

    Mimochodem, můžu se zeptat, do jakých novin píšeš?

    1. René Nekuda 3. 1. 2011 – 15:58

      Moc děkuju za pozitivní komentář a přeji mnoho vytrvalosti a úspěchů při vlastním psaní! ;)

      PS: Na Ohlife se již delší čas chystám napsat recenzi.

      PPS: Dnes již do žádných (pouze občas nárazově). Dříve jsem pomáhal například rozjíždět projekt Naše adresa.cz (v sekci Storytellers) nebo jsem úzce spolupracoval s Novým prostorem jako externí dopisovatel z Keni.

    2. Charles P.K. 3. 1. 2011 – 16:08

      Já děkuji za podporu. :)
      Ty OhLife používáš?
      A můžu se zeptat, jak ty jsi začínal s psaním?

    3. René Nekuda 3. 1. 2011 – 16:39

      Již OhLife nepoužívám, protože sám píšu prakticky denně.

      A k psaní jsem se dostal absolutní náhodou, což by bylo spíše na pár piv, než na krátký a srozumitelný komentář. ;)

  7. Lukáš-P 3. 1. 2011 – 16:31

    Ahoj díky za rady. chci se zeptat . Kolik by stál ten on-line kurz ? Nikde jsem o něm nenašel popis. kolik vím že je přesunut. jestli je ZADARMO tak se ptám jak se do něj můžu přihlásit. děkuji a omlouvám se za blbé otázky … ale fakt nenaŠel jsem to …

    1. René Nekuda 3. 1. 2011 – 16:36

      V pořádku, nic se neděje.

      Kurz bude pravděpodobně placený (max. 300 Kč za měsíc). Přihlásit se zatím nelze – sledovat RenéNEKUDA.cz se v tomto případě vyplatí (vzhledem k omezené kapacitě kurzu a i s tím, že odběratelé nových článků emailem obdrží slevu na zápisné). Předpokládaný start kurzu je září/říjen 2011. Víc zatím prozradit nemůžu. ;)

    2. Lukas-P 3. 1. 2011 – 16:46

      OK, díky …
      Chtěl bych se zeptat jestli to je už promyšlené. Jak by ten kurz dlouho trval, jestli se ptám na věci které jsou už někde napsány stačí mě zarazit a dát odkaz. Za to se znovu omlouvám :) A nebo jestli by nevadilo psát jinak mám totiž mnoho otázek, šlo by si psát přěs email či skype ? Omlouvám se … Nerad spamuju fóra …

  8. Ange 19. 1. 2011 – 23:21

    Jelikož patřím mezi ty ,,mladé spisovatele,, (I když zatím jen opravdu hodně, hodně začínající), nic jiného bych neporadila :-)
    Ale chci moc poděkovat za tento článek. Přesně takovéhle jednoduché a jasné rady jsem hledala. Opravdu moc mi pomohly! Myslím, že sem se ještě mnohokrát ráda vrátím! :-)

    1. René Nekuda 19. 1. 2011 – 23:48

      Moc děkuju za komentář, který mě potěšil. ;)

  9. Kristý 27. 1. 2011 – 21:25

    Také patřím mezi mladé “spisovatele” (i když, kdo je vlastně spisovatel? Ten, kdo píše, a dopíše, či i ten, kdo se o to pokouší?) a tyhle rady mi moc pomohly. Plánuji se přihlásit emailového kurzu psaní, tak doufám, že konečně dopíšu svoje “dílo”. Tyhle stránky jsou vážně super… ;o)

  10. KadetJaina 12. 4. 2011 – 18:06

    No vida, číst nahlas by mě nenapadlo, třeba pak pochopim, co tam dělám za kraviny.
    Můj problém se psaním je hlavně v tom, že jsem líná jako vepř. Musím psát kdy se mi chce, jenomže mám pak černý svědomí, když nepíšu dlouho. A pak ty postavy, jeje, kámen úrazu. Jsou takový umělý :D.
    Ale rady na tomhle serveru stojí za to ;)

  11. Anet 19. 1. 2012 – 22:15

    Dobré rady, stručné a jasné.
    Ráda bych se pozastavila u první rady – u čtení. V poslední době čtu převážně jen odbornou nebo populárně naučnou literaturu, na beletrii nezbývá tolik času. Myslíte, že i čtení odborné literatury nějak pozitivně přispívá na psaní?

  12. Arwen 10. 8. 2012 – 17:04

    Já jsem též začínající velmi mladou “spisovatelkou.” Tyto rady mi hodně pomohly a tak bych chtěla moc poděkovat. Mám však problém s tím, že celý měsíc mě napadá velká spusta věcí a všechny si je zapisuji. Ale pak jsem na mrtvém bodě, a nenapadne mě vůbec žádné pokračování, o čem bych měla psát. Bohužel nepomáhá ani šestý smysl, ikdyž se velmi snažím. Právě na to ukazuje jedna má rada a ta zní: Od psaní si na chvíly odpočinout a relaxovat. Pak jste vy i múza odpočatí a můžete dál pokračovat ve svém díle. Omlouvám se, jestli je tento komentář příliš dlouhý nebo rada nesprávná, ale jsem jen velmi mladá začínající “spisovatelka.”

    1. Adéla 22. 8. 2012 – 06:56

      Já mám stejnou zkušenost, kolikrát dva týdny nic nenapíšu a pak zadaný úkol na měsíc splním v jeden den, asi na tom opravdu něco bude :)
      Ale jestli píšeš třeba román, tak bych doporučovala psát i něco vedle menšího (já například píšu drabbly, úvahy, básně, abych nevyšle ze cviku), myslím si, že to dobře pomůže, aby múza nezdrhla a byla dobře živena.

    2. Arwen 22. 8. 2012 – 10:30

      Díky za radu. Vyzkouším ji. Určitě to bude fungovat. :-)

    3. Taraashade 27. 8. 2016 – 20:24

      Heh, to já mám často rozepsané dva větší projekty vedle sebe a střídám je :D jeden je čisté fantasy a druhé spíšz reality, prostě každé z jiného soudku, když nemám chuť na jeden, píšu druhý xD

  13. Hanka Oravcová 8. 9. 2012 – 13:18

    Mám komentář k nadpisu.
    Je mi jasné, že tak to jistě nebylo míněno – ale slovo “mladý” (míněno biologicky?) – bych nahradila přiléhavějším “začínající”.
    Vím, že v obecném vnímání slovo “mladý” slovo “začínající” víceméně supluje. Stejně tak, jako “starý” je synonymem pro “pokročilý” .. “zkušený” .. ideálně až po level, kde září “uznávaný” “osvědčený”, či “brilantní” .. Promiňtě, trochu jsem se nechala unést :-)
    Když ono to svádí..
    Abych se vrátila k věci – předpokládám, že vás už všechny napadlo, proč to píšu. Život je pestrý, rád obrací standardy naruby – a tak klidně jen tak, aby byla nějaká sranda.. spojí dohromady post “začínající” – a …
    No – to, jsem si naběhla. Logicky bych teď měla napsat antonymum (tedy “starý”). Ato se mi děsně nechce. Ráda totiž používám přiléhavé výrazy – tedy se nemohu nazvat slovem, které ostře kontrastuje s vnitřním stavem mé duše.
    Tak přemýšlím, čím to nahradit. Z výrazu “dříve narozený” mi taky naskakují pupínky, “zralý” nejde – když jsem “začínající”, “biologicky nemladý”: to byste smíchy spadli pod stůl. Pokud tam už nejste – z toho, co tu řeším. Pod čarou – beru to spíš jako jedno z dalších cvičení. O kterém nemohu říct, že by mi šlo od ruky. Už jsem napsala elaborát – a přitom stačila, celkem vzato, jen jedna věta…. (či dvě)… (či tři :-)))
    Něco jako:
    1. heleeeee… začínající spisovatel není vždy jen mladý (rozuměj s datem narození 1982 a dál)!
    2. i my, narození před ním – si občas rádi s něčím novým začneme!
    3. takže bychom chtěli (= snad ještě někdo další, kromě mne :-) – aby nám nadpis tyhle prima rady adresoval taky :-)

    A teď vážně: tahle stránka je prima! Moc!
    A přiznávám, že mi dá dost přemáhání, nepřidat ještě mnoho slov, ze šuplíku “superlativy”. Držím se zpátky čistě proto, abych (společně s výše spáchaným rádoby laškovným textem) – nevzbudila dojem trochu přepjatého, víc než půlstoletí starého diblíka. Z toho by by mne asi kleplo, tak se radši ukázním :-)
    Hanka

  14. Hanka Oravcová 8. 9. 2012 – 13:21

    příště bych si měla přečíst text, než ho odešlu a vychytat překlepy.. omlouvám se

  15. kikionka 15. 9. 2012 – 16:19

    Já patřím mezi mladé spisovatele. Moc děkuji za rady, snažím se jich držet;) a doufám, že ze mě bude dobrý spisovatel v budoucnu:)

  16. Pavel Vlček 6. 1. 2013 – 20:22

    Dobrý den,
    úplnou náhodou jsem narazil na váš článek. Již několik let se snažím psát a nyní daleko více intenzivněji, než kdy dříve. Mé psaní je trošku jinší a to v tom, že jsem zcela nevidomý. K psaní mám opravdu krásný vztah, bavilo mě to a bavit bude. Jen kdyby byli ti čtenáři, kteří nejsou. To, co mám na blogu nikdo nečte, protože můj blog nezná a navíc si myslím, že tam dávám spíše takové blbosti v básních a případně podivných úvah.

  17. Lucie 6. 7. 2013 – 22:53

    Já čtu, třeba zrova tyhle stránky a to velice poctivě. Začala jsem od začátku a hodlám to dotáhnout do konce. Je tu tolik užitečných rad, tolik inspirace, že nebýt těchto stránek, za celý život bych toho tolik o tvůrčím psaní nezjistila. Děkuji :)

  18. Klára 6. 8. 2013 – 17:43

    Dobrý den,
    děkuji za rady.
    Nebyl by tu někdo ochoten přečíst si část mého rukopisu? Poslala bych ho na email, zatím mám totiž ohlasy jen od rodiny a přátel…
    Děkuji,
    Klára Bajtová

  19. Martina 11. 5. 2014 – 14:14

    Ahojte lidičky,

    předpokládám, že se tady shromažďují lidé, kteří rádi píší a umí to. Mám příběh, který bych chtěla knižně vydat (nebo alespoň se o to pokusit) ale bohužel nemám tu správnou schopnost napsat příběh tak, aby čtenáře zaujal.
    Můj styl psaní je pořád takový “informativní” než aby čtenáře pohltil. Proto hledám někoho kdo by chtěl psát, ale nemá tu správnou inspiraci. Já mám příběh a potřebuji někoho kdo ho dá zajímavým způsobem na papír.
    Je to životní, milostný příběh. Knihu bych si představovala ve stylu Moll Flandersová nebo Pevné pouto.
    City, pocity, události. Nebojte slovně Vás do toho zanesu úplně detailně, ale ten papír nějak nefunguje :)
    Kdyby jste se našli někdo takový kdo by to chtěl zkusit piště prosím na výše uveden mail.

    Přeji pěkný den

    Martina :)

  20. Zdenek 15. 9. 2014 – 11:22

    Zkoušim psát pohádky, a nevím zda to zkousím dobre,kdo mi porádí?

  21. Linda 21. 3. 2016 – 17:50

    Tohle je můj úplně první komentář, co někomu píšu. Někdy jsem bláznivá, jindy se liším od ostatních, i když mám plno kamarádů. A když se cítím smutně zalezu si do postele s velikým hrnkem čaje se sušenkami a knihou. Může být něco lepšího? Jistě, že ano. Zalézt do tichého místa a psát. Je mi třináct let, píšu knihu a právě jsem dopsala sedmdesátou třetí stranu. Doufám, že každý ve svém životě měl radost, ty dobré pocity (teď bych ráda použila mé oblíbené slovo) impozantní náladu. Je to úžasné, ale jednou to skončí. Právě nad tím jsem se pozastavila. Co potom. Když dočtu opravdu dobrou knihu, mísí se mi pocity jako: smutek, radost a prázdnota. Mám chuť číst další díl. Už od dob, kdy se mě kdo si (neví kdo) zeptal čím chci být, až budu velká věděla jsem. Věděla jsem, že budu spisovatelkou. Problémem bylo jak. Nestačí napsat knihu. I když bez toho by jste se těžko stali spisovatelem. Když jsem byla malá (pro ujasněnou je mi už čtyři měsíce 13) představovala jsem si spisovatele jako člověka v brýlích, jak píše brkem na pergamen a vidí svět jinýma očima. To si myslím do dnes. Že spisovatel vidí svět jinýma očima. Abych ale neuhnula od tématu. Jednou jsem se kamarádce zmínila o mé knize. Kamarádka miluje knihy stejně jako já. Proto se nad tím tak zarazila. A víš, že jí potom můžeš vydat? Ta věta mi dnes zazněla v hlavě. Byla jsem líná podívat se na internet jak. Bála jsem se, že se dozvím něco, co nechci vědět. Dnes jsem to udělala. Našla jsem mnoha stránek a blogů s radami. Tenhle patří k nejlepším. Na jedné stránce a i na mnoha dalších bylo jak vydat knihu. Vědomosti jako: v Česku nemají mladí autoři tak velké šance, nebo zašlete dopis nakladateli,… Tohle není pro mě. Má kniha je má. Já řídím osudy postav, já jsem jejich pánem a doufám, že tyto postavy mi nikdo nevezme. V jedné z vašich rad popisujete ať má i jiná díla začínajících spisovatelů nekritizují přátelé či rodina. V tom s vámi souhlasím. Ale komu to mám ukázat? Napadlo mě vybrat vhodný úryvek a napsat ho do komentářů. Stál by jste o něj? Okomentoval by jste mi ho spravedlivě? Stojím hlavně o kritiku, abych mohla vyladit detaily, které se podle mne někdy stávají důležitější, než vše ostatní. Jak jsem, ale uvedla na začátku je to můj první komentář a pokud něco nebylo v pořádku, pak se omlouvám. Přeji vám pěkný zbytek dne a ať vás štěstí provází.
    Linda Huňarová

  22. Linda 22. 3. 2016 – 12:53

    Děkuji za odpověď. Přesto bych měla ještě jednu otázku. Co znamená Forum (nejen) o psaní. Co se tam děje a k čemu slouží. Pokud to je někde napsané, ať výrazné či nevýrazné neviděla jsem to tam. Nejsem slepá, pouze si nevšímám věcí které hledám. :-)

    1. René Nekuda 22. 3. 2016 – 12:55

      Je to prostor k diskuzi o psaní. Navíc tam sposuta lidí zveřejňuje své povídky (a následně i hodnotí práce ostatních). Je to zajímavá šance k získání třeba zajímavé zpětné vazby… ;)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *