Věčně si stěžujeme, že nemáme čas. Nemůžeme si jít koupit nové ponožky, i když ve skříni máme jenom samé pravé a ještě k tomu způlky děravé. Nemáme čas na opravení police. A už vůbec nám nezbývá čas na naše psaní, malování, sochaření apod. Kdežto volno na televizi a hodinové ranní líčení si vždycky rádi najdeme.
Nevím, co je lepší či horší varianta, ale rád bych vám dokázal, že volný čas se dá najít vždycky. Následující třídenní cvičení jsem převzal od Erica Maisela. Nezabere vám ani hodinu denně a možná vám pomůže si ledacos uvědomit.
První den
Nastavte si mobil nebo kuchyňskou minutku na přeně dvacet minut. Pokud vás ruší tikání, dejte ji do jiné místnosti, ale musíte si být jisti, že uslyšíte její zvonění.
Konec přípravy, nyní vás čeká samotné cvičení – po celou dobu, než minutka nebo mobil zazvoní, nic nedělejte. Nic znamená vskutku NIC. Nedrbejte se na hlavě, nešťourejte se v nose, nehrajte si se židlí, nemeditujte a už vůbec ne, aby vás napadlo číst si časopis, pozorovat hádající se sousedy z okna, začít vařit dnešní večeři nebo telefonovat! Jediná povolená činnost je nic nedělat. Jednoduše řečeno máte „čumět do blba“.
To je doba, co? Dvacet minut a jak to neutíká. Pokud čekání vydržíte (a já pevně věřím, že ano – je to přece jenom dvacet minut, ne?), máte dneska padla. Gratuluji vám k prvnímu úspěšnému kroku!
Den druhý
Další den je zlomový a řekněme, že i dvojnásobně těžší než den první. Máte za úkol totiž absolutně to samé, ale tentokrát se snažte vydržet rovných 40 minut.
Nevzdávejte to a bojujte s tím. Zítra vás čeká sladká odměna, slibuji.
Třetí den
Poslední den je nejlepší. Je to třešinka na dortu po tom únavném a útrapném časovém mučení z předcházejících dvou dnů. Nyní máte celou jednu hodinu na to, abyste tvořili. Pusťte se do toho s chutí a dělejte jenom to, co vás baví!
Tančete, začněte psát román, ztvárněte toho nepřítele v podobě kuchyňské minutky ve tvaru nevinné kačenky. Hrajte na klavír nebo složte novou píseň. Ale pozor! I když bude vaše hodina extrémně krátká, nemyslete na to. Prostě to ze sebe vypusťte a radujte se z toho, že jste si vyhradili tak vzácný čas pro takovouhle slavnostní činnost.
Cvičení je u konce. (Možná byste ani neřekli, že tahle třetí část byla stejně dlouhá jako obě dvě předchozí dohromady, co?)
Závěr
Sami to přeci znáte z praxe – stojíte frontu na lístky na městskou hromadnou dopravu a ta vůbec neubývá. Minuty se vlečou a jste nervózní. A zase na druhou stranu – máte vyhrazené dvě hodiny na nákupy s kamarádkou, kterou jste půl roku neviděli. Pfff – a jsou pryč!
Čas je nespravedlivý. Zdánlivě. Přeci jenom všichni na této modré planetě máme přesně jeden den (tj. 24 hodin, nebo také 1.440 minut, případně 86.400 sekund) denně. A bohužel si nevymýšlím. 
Tento drobounký pokus je jenom důkaz toho, že časovým nedostatkem trpíme jenom iluzorně. Kdybychom chtěli, vždycky si dokážeme vyhradit alespoň hodinu na naši tvůrčí práci. Hodinu, které si budeme vážit a užívat si ji naplno.
A když se to ještě dobře naplánuje, dá se i během této relativně krátké doby stihnout dost práce. Chce to jenom trošičku vůle, zvyku a hlavně parádní kus odvahy!
Dobrá rada na konec: Doporučuji vám cvičení skutečně vyzkoušet. Jsem si plně vědom toho, že to svádí k představě „Teď jsem si o tom přečetl(a), tak si dokážu představit, jaké to je.“ – špatně! Vlastní prožitek je 100x účinnější!
Nebojte se komentovat články,
Moc pěkný článek! Nechal jsem si to projít hlavou a došlo mi, že máš pravdu. Člověk si za tu dobu čumění do blba uvědomí, že ten čas je přece jenom dlouhej. Celou dobu jen tak kouká a přemýšlí. Ta konečná hodina musí být na tvoření perfektní.
Díky za komentář! To, že čas je natahovací, vědí spisovatelé už dávno (např. Woolfová či Proust) a velmi zvláštní je, že vědci tento fakt pomalu potvrzují (nedávno jsem četl článek o jednom seriózním fyzikálním zkoumání času, který měl velmi zajímavé výsledky; bohužel si už napamatuju kde, a jak se jmenoval).
Nicméně hodina na tvorbu je dostatečná a pocit, že nemáme kdy tvořit, je pouze domnělý. Doporučuju si tu domnělost prožít na vlastní kůži pomocí zde uvedeného cvičení!
Ano, čas je relativní, když čekám na nějaké brutální lékařské vyšetření tak se to také často vleče, ale jsem tomu rád. Je to jako čekání na Godota, akorát, že určitě přijde a pak se čas opravdu vleče, když se mi šťourají v žaludku, rejpají do ledviny a podobně. Ale dovolím si lehce odporovat, někdy je na psaní 20 minut až dost, jindy nestačí několik hodin. Ty můzy mají také své dny. Každopádně díky Ti za každé vlídné slovo a pomoc.
Jo, jo. Nezbývá než souhlasit, je to 1001x potvrzená, stará, známá pravda, že čas je natahovací. Způsobů, jak toho prevíta přelstít je mnoho. Věřím, že jednou to nějaká ta studie dokáže – tedy to, že si panáček dělá, co chce a kdy chce, nejlépe tehdy, když se to hodí jemu a ne nám
Ehm. kto z vás čítal špeciálnu teóriu relativity? Nuž jedna jej časť sa zaoberá efektom, ktorému sa hovorí dilatácia času. Jednoducho povedané pre objekty, ktoré sú v pohybe plynie čas pomalšie ako pre objekty, ktoré sú v pokoji. Čím sa pohybuje objekt bližšie k rýchlosti svetla, tým je tento jav pozorovateľnejší. (http://hockicko.uniza.sk/semestralky/prace/p10/index.html)
Ale keď sa tak nad tým zamýšľam tak známa relatívnosť času by sa dala vysvetliť skôr z hľadiska biológie ako fyziky
..šmánkote..to dnes zkoušet nebudu..páč letím na dovolenou..ale noťas si beru sebou..budu psát jak strhaná..stejně furt píšu a na všechno ostatní kašlu..:))
..s tím časem..to dá rozum..má ve zvyku zastavit se..hlavně v práci..kolem čtvrté odpoledne..je to mučivé..
..souhlasím s ghostem..někdy člověk za pár minut vyplivne skvělý text..ani neví jak..někdy napíše dvě věty za hodinu a nic..
..jinak dík za pomoc..René..tvůj projekt je pecka..:)
..akorát..mám zrovna pocit..že jsem si vybrala téma..se kterým nevím jak se poperu..furt to pčevracím ze všech stran..
..ale co..budu psát a uvidí se..mi to stejně vždycky všechno naskakuje až během psaní..
20 minut? 40 minut? To bych se zbláznila!!!! Tiö raděj rovnou 2 hodiny psaní a ani se nehnu.