Pojďte si dnes zahrát zajímavou hru s dalším cvičením tvůrčího psaní, ke kterému budete potřebovat svoji šatní skříň. Jak se dá odhadnout, vše se bude týkat tvorby literární postavy.
Zadání cvičení
Vytvořte z oblečení ze své šatní skříně netradiční outfit smyšlené postavy (čím odlišnější od vás bude, tím lépe).
Popřemýšlejte chvíli o této postavě, snažte si ji představit v různých situacích, rozvíjejte její charakter i život.
Protože je pro autory extrémně důležité, aby věděli o svých postavách naprosto vše, projděte si třeba otázky z tohoto seznamu (sekce Postavy).
Jde vám to? Umíte se vcítit do někoho zcela smyšleného?
Vyzkoušejte třeba i tuto další super pomůcku pro spisovatele, která by vám měla práci velmi ulehčit.
Klidně si nový outfit vyfoťte. Nebo si ho rovnou oblékněte a pozorujte se chvíli v zrcadle (kdo by se nechtěl alespoň na chvíli stát hollywoodským hercem nebo herečkou, že?).
Až bude vaše postava 100% hotová, napište krátkou scénu (maximálně na jednu až dvě stránky), jak se připravuje na nějakou důležitou schůzku. Proč, jak, co je to za schůzku a s kým ji bude mít, to nechám zcela na vás (jen přidávám pár nápadů: pohovor, rande, nákup nového bytu, předání tajných dokumentů, soudní přelíčení apod.).
***
Jde vám vytváření úplně smyšlených postav? Co vám s tvorbou literárních postav pomáhá? Jakou zajímavou postavu ukrývala vaše šatní skříň?
Tip na konec: Další cvičení tvůrčího psaní najdete zde.
Vesmírný kopyto.
Bylo nebylo vesmírný Kopyto. Vylezlo z přeplněné skříně. Nakoplo vesmírný kolotoč a palubní počítač dal povel start. Motory jen slabě vrněly, najednou vyletěla jiskra, a spustilo se bourací kladivo. Kopyto se leklo. Co se děje, hoří mi koudel u zadku? Zmáčklo čudlík místo kliky a vylezlo oknem ven. Z výfuku koukala brambora, proto motor ječel. Kopyto si vzalo bramboru na svačinu a počítač povolil start.
Tentokrát motory tichem burácely a raketa letěla jako šipka na okraj mléčné dráhy. Raketa řezala zatáčky, Kopyto zíralo z malého okna. Najednou uvidělo rukaté příšery, jak prodávají cosi. Bylo to malé zrzavé, taková blbost, co nikdo nechce. Kopyto se zamyslelo, pokývalo hlavou, a potom si řeklo: ”Proč si to nekoupit, proč si neudělat radost? Když to bude k něčemu, nechám si to. A když to bude k ničemu, daruji to manželce.”
Koupilo si udělátor s červeným čudlíkem. Hrdě to ukazovalo manželce. Omylem zmáčklo červený čudlík. Najednou se vše zastavilo, vesmír se přestal točit, nikde nic netikalo, neběhalo. Kopyto před manželkou zamrzlo.
Za rohem se konečně smál robot Emil, protože už nepotřeboval baterky do smíchu. Zrnka písku byla nehybná, spočítaná, stojatá.
A já si jdu konečně otevřít zastavovačem času pivo. Neboť celý udělátor je na dvě věci.
Mně vteřina života bude trvat věčně. Fantazie mi nejde.
Kdy já porazím CML?
LW
Ale kdepak, jako výsledek krátkého cvičení tvůrčího psaní je to zábavné! ;)
Bylo deset večer.
Otevřel skříň a začal. Bude chladno – vytáhl termoprádlo. Určitě kompresní podkolenky. Nejlépe tmavé barvy. Všechno tmavé. Takže tílko, triko s dlouhým rukávem – ten reflexní pruh vzadu odpáře. Žádné světélkování rozhodně nepotřebuje. Mikina černá. Vymění si na ní tkanici, taky za černou. Kalhoty – tenhle outdoor by šel. Ty malé červené proužky se v té černé záplavě ztratí. Čepici – jasně. Má jen tmavomodrou, ale dá se. Kšilt si otočí. Pak ji zahodí a dá si kapuci. Bederní pás? Jo, třeba mu pomůže držet pohromadě, když se něco podělá – ušklíbl se. Černá potítka? Jo, pro otírání čela. Bandáže kolen a loktů… Nezbytnost.
Má ještě hodinu. Hodinu do akce. Bylo mu jasné, že všechno nemusí vyjít. Vždyť už tolikrát chytili všechny, co se pokoušeli… Jenže on, on to má vymyšlené. Nebudou ho moct sledovat. Nebude ujíždět v autě. Nebude zachytáván na silnicích kamerami. Bude mít výhodu neproježděných cest. A hlavně – bude mít bezměsíčnou noc a svoje rychlé nohy.
Jo, to je hezká postava, která je definovaná svým šatníkem. Super! :)
“Proč právě já?” Sedím v pozici nahrbené kočky před otevřenou skříní a usilovně přemýšlím co mě to vůbec napadlo. Proč jsem se hlásila do funkce manažerky Parfumerie. Bylo snad zatmění hvězd nebo slunce vyšplíchlo soudek negativní energie, která mi spadla na hlavu? Sedím tu a skoro fňukám místo toho abych tančila radostí. Nejraději bych tu zatracenou dřevěnou potvoru, která na mě civí a nastrkuje mé ubohé kousky oblečení, zabouchla. Vyběhla bych ven a šla sbírat žáby, aby si zas nevymyslely, že se půjdou projít přes hlavní silnici. Nemůžu! Musím se obléct a jít poprvé do práce. Ne do zaměstnání, které člověka posunuje k sebezdokonalení. Ale do práce, kde se pracuje, aby se měly z čeho zaplatit složenky. Přemýšlím nad sebou jestli mám utéct do lesa nebo…..nebo to vzít do vlastních rukou. Získala jsem prestižní místo a já utíkám z boje? Ne, všechno bude jinak a jak chci já. Já jsem manažerka Parfumerie ale také manažerka svého života. Nepřipojím se k armádě napudrovaných dívek s našpulenými rudými rtíky.Získala jsem pozici kde se používá hlava nikoliv obličej. Proto si obleču džínovou sukni a zelené tričko s žabičkou. Tak, teď se cítím dobře a sebevědomě. Už vidím ty pohledy. Toto má být nová manažerka? Budou koukat na zelené tričko s mojí malou milovanou žabičkou. Budou hledět na moji vizáž a proto nepostřehnou co vidím já. Jejich odvedenou práci.