Občas mě překvapuje, jak moc nahodile autoři ke psaní přistupují. Umět napsat dobrou literární scénu je totiž velké umění. Dneska vám ukážu, že to může být celkem věda…
Jak napsat dobrou scénu
Jako průvodci vaším příběhem byste se měli umět rozhodnout, jak jednotlivé scény pojmete. A toto rozhodnutí byste si samozřejmě měli umět i odůvodnit.
Vaše základní možnosti vycházejí z jednoduchého grafu:
První linka označuje množství detailů, které chcete čtenářům ukázat. Jinak řečeno: nakolik jim dovolíte ponořit se do vaší scény.
Levá strana označuje obecný popis, kdežto pravá strana zaznamenává použití mnoha konkrétních detailů.
Například následující obrázek moře:
Popis této idylické scény se může vejít do dvou vět („Byla to poklidná pláž s průzračným mořem plným barevných ryb. V dáli stál starý maják, který již desítky let pomáhal obchodním lodím bezpečně doplout do přístavu.“).
A nebo bychom se mohli ponořit hlouběji, zprostředkovat čtenářům různé smyslové vjemy (např. slanou vůni moře, doteky větru a rovníkového slunce), další zajímavé detaily (zapomenuté knihy na pláži, historii majáku, pozorování mizejících krabů v rozpáleném písku atd.).
Samozřejmě tato druhá cesta je delší a většinou i pomalejší (viz literární tempo). Nicméně čtenář si z ní pravděpodobně odnese hlubší prožitek.
Ale to není všechno!
Když se vrátíme k našemu grafu, můžeme si do něho zanést ještě druhou linku – úroveň zkreslení postavou nebo vypravěčem.
Nahoře by se nic moc nezměnilo, protože tam by zůstal popis neutrální (tj. bez většího zkreslení).
My ovšem můžeme tuto stejnou scénu odlišně prožívat skrze různé postavy, tzv. zabarveně (a to už jsme v dolní části grafu).
Co tím myslím?
Představte si, že do této harmonické scény vstoupí muž, kterému se před třemi lety ztratila na moři manželka. Od té doby se sem každý týden chodí modlit a pořád doufá, že se s ní znovu setká.
Kdybychom se hodně ponořili do této postavy, najednou musíme změnit přístup k popisování celé scény (byť se nám vnější prostředí nemění a zůstává pořád stejné).
Najednou musejí jít vesele poskakující rybičky stranou. Více bychom se měli soustředit na maják jako na symbol naděje. Nekonečné moře bychom spíše dávali do spojení s mužovou spiritualitou.
Ztracená kniha by v něm vyvolávala vzpomínky na manželku a celá scéna (původně sluncem zalitá) by nyní dostala sentimentální nádech pastelových barev. A také bychom museli zvolit odlišné další detaily, které čtenářům ukážeme, a použít přitom jinou slovní zásobu.
Další příklad: Šikanovaný mladík, který se sem přišel vybít ze své frustrace, bude vnímat tuto scenérii samozřejmě úplně odlišně. Detaily, které jsme do teď popisovali jako něco překrásného, pravděpodobně budou zkreslené skrze jeho zlost (například se bude snažit kopat do prchajících krabů, případně mu může ztracená kniha připomínat nebezpečné školní prostředí). Navíc slovní zásoba puberťáka bude určitě jiná, než slovní zásoba vševědoucího vypravěče nebo starce nebo zmíněného vdovce.
Škála, na které se při uchopování literárních scén pohybujeme, je tedy poměrně velká. V obecné rovině neexistuje lepší a horší varianta, to zajímavé přichází až v kontextu vašeho konkrétního příběhu.
Pokud budete přistupovat ke každé scéně nahodile, může z toho vzniknout pěkný guláš, ve kterém se vaši čtenáři poměrně rychle ztratí.
Zmíněný graf vám má pomoci zorientovat se při psaní, což výrazně zvyšuje šanci, že váš příběh bude při čtení srozumitelnější a uvěřitelnější.
Cvičení
Jestliže si chcete dnešní důležitou látku vyzkoušet na vlastní papír, mám pro vás přichystané krátké cvičení tvůrčího psaní.
Pokuste se následující scénu popsat třemi různými přístupy:
- Obecně (ve třech větách).
- Tak, abychom se dokázali ponořit do scény skrze všech pět lidských smyslů (to už by mohly být třeba tři odstavce).
- A naposledy skrze pocity postavy, která je čerstvě zamilovaná (max. pět odstavců).
Vzhůru do toho! Nebojte se vložit své výtvory dolů do komentářů a nezapomeňte odebírat můj Youtube kanál. Brzy vás totiž čekají další videolekce tvůrčího psaní…
Tak ať vám to dobře píše! ;)
Obecně;
Kachličková koupelna měla jen jedno okno zdobené záclonou. Opodál na stejné zdi stálo porcelánové umyvadlo nad kterým bylo zavěšené zrcadlo a praktické světlo. Porcelánová vana, ve které pod vrstvou pěny ležel muž, sloužila zároveň jako sprcha a stála na malých nožičkách.
Všemi smysli;
Vlhkost, kterou v koupelně způsobil, se srážela na zrcadle zavěšeném nad umyvadlem. Okenní tabulky za modrými záclonami se zamlžily. Místností se nesla vanilková vůně z pěny do koupele, kterou si přidal do své velmi horké lázně.
Když si opřel záda o porcelán nad vodou, nepříjemně ho zastudil. Byl to pozoruhodný kontrast s jeho téměř se vařícím tělem pod vodou. Ta se ještě stále valila z kohoutku na druhé straně vany a způsobovala pod vrstvou pěny tlumený bublající zvuk.
Nabral na ruku několik obláčků pěny a foukl do nich, rozlétly se do všech stran. Většina z nich skončila na kachličkové podlaze, kromě jednoho, který se mu usadil pod nosem. Otřel si místo rukou aniž by si uvědomil, že ji má také od pěny. Tím způsobil, že byla celá jeho ústa mýdlová. Vanilkové aroma mu stoupalo do nosu a když se nadechl ústy, několik bublinek se mu usadilo na jazyku. Nechutnaly vůbec jako vanilka, naopak, byly hořké a zanechávali v jeho ústech výraznou mýdlovou pachuť. Natáhl se po sprše zavěšené nad vanou a vypláchl si pusu vlažnou vodou.
Zamilovaně;
Když vstoupil do koupelny, měl chuť tančit. Cítil se, jako kdyby se téměř vznášel na obláčku. Nikdy by si nemyslel že rande naslepo by mohlo dopadnout tak skvěle.
Hrdě se na sebe usmál do zrcadla a potom na sebe laškovně mrkl. Světlo, které na něj dopadalo ze závěsné lampy nad umyvadlem se mu odráželo v očích a tvořilo zde veselé plamínky.
Začal si napouštět vanu a přitom si tiše prozpěvoval. Byl to dlouhý a krásný večer, který strávil s tou rozkošnou bytůstkou. Proto si do vody výjimečně přidal i hojně pěny do koupele. Měl ji jen pro zvláštní příležitosti, voněla po kokosu a považoval ji za jednu ze svých tajných neřestí. Jak by zcela určitě řekl jeho otec, byla příliš zženštilá pro jeho mužské tělo. On ji ale nedokázal odolat a jakmile se vůně rozlinula po místnosti, zhluboka se nadechl.
Sledoval vodu padající z kohoutku na dno porcelánové vany a pěnu, která se zde pomalu tvořila. Déle to nevydržel, ačkoliv bylo vody zatím jen trochu, překročil okraj vany a stoupl si do ní. Nohy ho začaly hned nesnesitelně pálit, jelikož byly ledové od kachličkové podlahy, na které doteď stál. Snížil teplotu a když se voda stala snesitelnější, položil se na dno.
Vyhlédl ven skrz tabulku okna, díky světlu v místnosti a tmě venku, neviděl nic víc, než svůj usmívající se obličej. Šťastně zabubnoval prsty o bílý porcelán a poté se natáhl po sprše. Tento den si zasloužil mnohem víc pěny, než by získal pouhým napouštěním vody. Přepnul tedy baterii na sprchu, hlavici nastavil na trysku a s dětinským nadšením sledoval jak se vana začíná rychle plnit bílými obláčky. Ty stoupaly kolem jeho obličeje a on do nich foukal aby je popohnal ještě víc ke stropu. Část pěny mu vlétla do pusy, hořká pachuť na jazyku mu ale dnes nemohla zkazit náladu. Byl to perfektní den.
Ano, ty přístupy ke psaní jsou rozdílné, čili úkol je zdárně splněný. Skoro by z toho mohl být výukový materiál pro tvůrčí psaní. ;)
Dobrý den, děkuji za milá slova, opravdu mě to moc potěšilo :)
1/ Obecně
Vlevo ve vykachlíkované koupelně je vana, z ní vykukukuje pěna a hlava muže s náznakem úsměvu. Vpravo od vany je staromódní umyvadlo v komodě a nad ním zrcadlo a dvě zdobené lampy, rovněž ve starším duchu. V levém rohu je okno s garnyží, visí z ní dva samostatné závěsy uvázané na uzle, je vidět, že za zavřeným oknem venku prší.
2/ Smysly
Nezvykle velké koupelně vévodí vana na nožičkách. Div nepřetéká pěnou, na svědomí to má Jiří, na tváři má náznak úsměvu. Nesnáší sprchové kouty, miluje hluboké vany, kam se vejde hodně vody. Hladí pěnu, voní tak silně, že by se do ní nejraději zakousl a – snědl ji.
Jiří miluje věci, v nichž se ukrývá starý kulturní duch. Kolik sil musel vynaložit, než se mu podařilo sehnat umyvadlo s komodou, ke kterému by ladilo oválné zrcadlo s ozdůbky v rámu. Souznít se vším muselo i světlo tvořené dvěma cylindry z první republiky.
Radost z koupání v něm podporuje i déšť, který z venku ťuká na do zavřená okna. Bubnování alespoň částečně tiší dva rozpůlené závěsy.
3/ Pocity zamilovaného
Jiří se zlehka povaluje ve vaně… jako kdyby se nadnášel… za okamžik přijde jeho milovaná, Alena… pohrává si s pěnou, hladí ji, je hebká jako kůže anděla. Jejda, nesmí tolik cákat, před chvílí vytřel podlahu složenou z velkých teplých kachlíků. Nesmí tam být ani kapka, ještě by po nich mohla uklouznout…
Jak se jí bude líbit starodávné zrcadlo? Jiří si promne ruce, bolí ho, však si je div neošoupal, když se jej snažil dokonale vyblýskat. Odstranil každou drobnou šmouhu, jen aby nepokazila krásu milé, kdyby se náhodou do něj podívala. Určitě do něj nahlédne, Jiří nepochyboval, vždyť Alenu zná, pokaždé alespoň nenápadně zkontroluje svoje dlouhé plavé vlasy, jestli se někde nekroutí. Navíc, dnes možná přijde promoklá…
Pozornost věnoval také lampě nad umyvadlem, kterou tvořily dva cylindry. To by bylo trapné, kdyby – až se setmí – a jeho láska by se chtěla v koupelně upravit, ji místo záře zaskočila tma.
Někdo zaťukal? Že by už Alena přišla…? Jiří se polekal a zaposlouchal se. Kdepak, to jen venku déšť bubnuje na okno. Vůbec nevadí, že prší, budou alespoň uvnitř, povídat si. No, hm, třeba bude i něco víc… Prší mi štěstí, pousmál se.
Přivřel oči, voda, ale hlavně myšlenka na příchod milé bytosti Jiřího nabila silnou energií. Jen se nerozplynout…! Jejda, čas běží… Už by měl ukončit koupel, aby připravil čaj, dorty, a další věci, které se mu derou na mysl… Nesmí na nic zapomenout.
Určitě by to takto šlo, Ladko. Jen druhá část mi přijde málo smyslová…
Obecně: Janek si hoví v keramické vaně plné pěny a pozoruje odhrnutým závěsem déšť za oknem. Velké bílé dlaždice na zemi odrážejí světlo ze dvou zdobných lamp na stěně visící přímo nad umývadlem usazeným do obloukovité komody. Mezi umývadlem a lampami visí zrcadlo.
Všemi smysly: Vanu vyplňuje až po okraj bílá jakoby našlehaná pěna, vonící po malinách a šípkových růží. Náhodný ochutnávač by však zjistil, že jako správná chemie chutná hořce.
Odhrnuté závěsy, jejichž konce jsou svázány provazem, odhalují dvoukřídlé okno. Zvenčí na sklo ztěžka dopadají kapky deště, a jejich nepřetržité bubnování zní jako když se neúnavný návštěvník dobývá dovnitř.
Koupelna má starobylý rokokový vzhled a člověka určitě příjemně překvapí, že studeně působící bílá podlaha s velkými obdélníkovými dlaždicemi hřeje.
Obloukovitá skříňka vedle okna je korunována keramickým umyvadlem a roztomilými točivými kohoutky.
Zrcadlo upevněné na zdi nad umývadlem trpělivě čeká na tvář, kterou by ukázal v plné jeho kráse a k jasnějšímu tomu obrazu mají dopomoct dvě zdobná světýlka držící neochvějnou stráž nad zrcadlem.
Skrze pocity zamilované osoby: Janek si hoví ve vaně v teplé vodě obklopen hebkou sněhově bílou pěnou a se zavřenýma očima vdechuje vůni malin a šípkových růží. Usmívá se, protože si uvědomí, že za pár minut se sejde se svou milou. Pěna ho zašimrá pod nosem a on si to místo lehce promne rukou, obalenou pěnou. Trošku pěny se mu dostane mezi rty a on zjistí, že některá voňavá hebkost, vzniklá uměle, bývá i dost hořká.
Zaposlouchá se do odhodlaného bubnování dešťových kapek na okenní sklo a zadívá se mezi odhrnuté závěsy. Je rád, že dnes se mají s Filomenou setkat u něj doma. Pokud ona zmokne, on ji jako zamilovaný muž, který se chce postarat o svou lásku, nabídne teplou koupel v téhle úžasné koupelně a kdo ví, co vše pak ještě bude využito v tomto domě.
Protáhne své tělo skrze bílou, vodním proudem našlehanou pěnu a natáhne se pro sprchovou hlavici umístěnou na zdi u vany, aby ze sebe pěnu spláchl.
Bosou nohou pak opatrně stoupne na velkou bílou dlaždici na podlaze a hned si uvědomí, že nezapnul podlahové topení. Podlaha je studená, a tak se snaží rychle přeběhnout k obloukovité skříňce vedle okna, kde jsou ručníky. Jeden malý vytáhne a hodí si ho pod nohy. Druhý si omotá kolem beder. Opře se o umyvadlo zapuštěné navrchu skříňky a zahledí se do zrcadla umístěné na stěně v úrovni jeho očí. Natáčí se z profilu a zkoumá, jestli není v jeho obličeji něco, co by se mohlo Filomeně nelíbit.
I když je stále ještě odpoledne, díky zatažené deštivé obloze je nedostatek světla, takže to spíš vypadá, že se brzy začne smrákat. Ale Jankovi to nevadí. Jeho duše září láskou, která mu prosvítí i tu nejčernější tmu. A co láska nerozsvítí, tam pomohou dvě lampičky, které trpělivě čekají nad zrcadlem, aby vždy spolehlivě posloužily svým jasem žárovek, hned jakmile Janek zmáčkne vypínač.
Jani, tohle je moc krásné! Přesně takhle je to čím dál tím víc konkrétnější, což je hlavní cíl tohoto úkolu. Další cvičení máte úspěšně splněné – moc gratuluju a přeju pěkný den! ;)
Děkuji vám za tak povzbuzující ohodnocení, vážím si toho. Že se mi úkol povedl, je vlastně i vaše zásluha. Jste moc dobrý učitel! :) Hezký den.
Upozorňuji na 2 neodpoustitelné chyby a štve mne, že jste si jich nepovšiml. (v odstavci Všemi smysly…… a v odstavci Zrcadlo….). Asi by neměla být dáma tolik chválena, když nezvládá češtinu.
Ale kdepak, Ivano. V prvních verzích a rychlocvičeních na 10 minut se pravopis nikdy nehodnotí. Tato cvičení jsou vždy na jednu, dvě, max. tři velmi specifické věci, které také v textu hodnotím. Zbytek jde stranou. Jinak bychom se totiž nikdy nedobrali úspěšného výsledku. Nejlepší cesta je tedy jít krůček po krůčku… třeba jako golfisté, kteří se prvně učí hůl držet, pak s ní jen máchat, pak jen dobře stát a postupně se to propojuje v komplexní celek. A pak můžou vyrazit třeba na soutěž.
Tato krátká cvičení tvůrčího psaní jsou tedy jako ta jednotlivost (např. trénování máchání).
To se ovšem nevylučuje s tím, že trénování pravopisu je také nesmírně důležité. Čistě pravopisná cvičení najdete případně někde jinde.
Hmmmm, nemyslím si to. Je automatické, že každá gramatická chyba tahá člověka za oči nebo uši. A to nejsem žádný expert přes češtinu. Myslím si, že správně česky se má nejen mluvit, ale hlavně psát a lektor by měl okamžitě onoho chybujícího na jeho gramatické chyby upozornit a dát mu za ně pěkně za ucho, zvláště proto, dotyčný má ambice, či troufalost, se stát spisovatelem. Myslíte, že tohle by se stalo při prvních nahozených větách Hrabalovi, Nepilovi, Čapkovi? A myslíte si, že tito pánové, šlechtici slova, by mlčeli, kdyby četli ty dvě strašidelné věty?
Milá Ivano, pletete jablka a hrušky. Tohle je procvičovací (tudíž vzdělávací) úkol zaměřený na jednotlivost, není to komplexní literární soutěž.
Co by si o tom pomyslel Hrabal nebo Čapek, tak to opravdu nevím a nevíte to ani vy. Maximálně si do odpovědi můžete projektovat nějakou svoji, pravděpodobně zidealizovanou, představu, která má potvrzovat váš naštěstí přežitý názor (ano, tyto trendy, kdy se úspěšně demotivovali žáci ve školách kvůli pravopisu, konečně ustupují).
Já neříkám, že znalost pravopisu není důležitá, nicméně vy nechápete smysl procvičování a nechcete přijmout metodiku, která se skrývá za tímto úkolem. Z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že současní velcí spisovatelé, se kterými jsem se poznal osobně (Šabach, Denemarková, Fischerová apod.), oceňují spíše snahu, vytrvalost, neotřelý nápad a odvahu. S těmito rádoby povýšeneckými názory z větší části nesouzní a mají nad tím vším nadhled (to je totiž známka velkých osobností).
Tak se tím netrapte a raději si pusťte svoji oblíbenou hudbu. ;)